Kultura
DUŠE BRNA – ČÁST VI.
CIVILIZOVANÁ ŽENA
V MORAVSKÉ GALERII
Je mnoho možností, jak vnímat svoje město. Vyhledávat zelené oázy, zastavit se
a zvednout oči ke střechám domů, objevovat málo známá zákoutí, hledat rušná
náměstí nebo nové hospůdky, každý podle
svých zálib. Možností je v našem městě
jistě nepřeberně. Každé město má navíc
svoji duši. Jak hledat duši Brna, o to se
v minulosti pokoušeli básníci, historici,
architekti i umělci. V našem miniseriálu
vám nabízíme pohled na naše město
z mnoha různých pohledů známých osobností. Dnes jsme vybrali trošku netypický
úhel pohledu. Týká se totiž ojedinělého
„úkazu": brněnského hantecu.
Profesorka českého jazyka na filozofické
fakultě Masarykovy univerzity PhDr. Marie
Krčmová působila několik let v Akademii věd
a založila na brněnské univerzitě Ústav jazykovědy. Po celý svůj profesní život se kromě
jiného zabývá mluvou města Brna. Nabízíme
vám pár výňatků z jejích úvah:
Novou výstavu s názvem Civilizovaná žena,
která bude zahájena vernisáží 7. října
v Místodržitelském paláci, budou moci
návštěvníci zhlédnout až do 30. července
2022. Výstava sleduje paralelní procesy
modernizace a ženské emancipace, které
doprovázely vznik a rozvoj české moderní
kultury a které kulminovaly v meziválečné
době.
Postava civilizované a moderní ženy, jejíž
modifikace se souběžně objevovaly rovněž
jinde v Evropě, se stala jedním z důležitých
emblémů nově založeného státu, i skrze ni
se první československá republika prezentovala dovnitř a navenek jako moderní, pokrokový a demokratický stát.
Přídavné jméno civilizovaná v sobě ovšem
nese specifické významy. Nejenže odkazuje
k modernistické doktríně pokroku, ale zdůrazňuje také řád, racionalitu, uniformitu a disciplínu, jimiž se měl nový věk zásadně odlišit
od všeho necivilizovaného, nekultivovaného,
přírodního a neukázněného, a to jak na rovině
diference genderové (zpátečnické a iracionální ženy), tak rasové a etnické (primitivní
„divoši").
Postava civilizované ženy se výrazně promítla do dobového malířství, sochařství
i fotografie a silně rezonovala zvláště v tvorbě první generace umělkyň s plnohodnotným vysokoškolským vzděláním. Její výtvarné podoby a podobizny však tvoří jen jednu
z oblastí této výstavy. V centru její pozornosti jsou rovněž ty aspekty vizuální kultury,
které měly mezi válkami na ženy bezprostřední dopad, a to i mimo elitní uměnímilovné kruhy. Proto klade důraz na životní
styl včetně bydlení a odívání a neopomíjí
ani transfery moderního ženství do popkultury, zastoupené především reklamou, filmem a zábavními obrázkovými časopisy,
včetně humoristických periodik. Zvláště
karikatura a satirická kresba výborně dokládají ideovou rozpolcenost, s níž prvorepubliková společnost přijímala ženskou emancipaci.
Výstava otevírá důležité, avšak dosud málo
prozkoumané záhyby vizuální kultury v meziválečném českém prostředí. Sledováním
vztahů mezi modernizací a ženskou emancipací chce v neposlední řadě poukázat na
jejich relevanci, či výzvu pro naši současnost.
Více informací o výstavě a dalších programech muzea najdete na webových stránkách: www.moravska-galerie.cz.
Nad jazykem města
Přijíždíte-li k Brnu od jihu, přivítá vás již
z dálky silueta Petrova. Vlak zastavuje a vy
vystoupíte. Ocitnete se na roli, pak se nasáčkujete do narvané šaliny jedoucí do Kéniku
a budete gómat, aby vám někdo nehópl na
haksnu nebo nehodil brka. Tak takto na vás
dýchlo město: setkali jste se s několika výrazy
brněnského hantecu, způsobu vyjadřování,
který ve větší či menší míře zná snad každý
Brňan a který je předmětem zájmu (a závisti)
ostatních Čechů.
O co tu jde? V nejobecnějším pohledu
vlastně o nic neobvyklého: zvláštní způsob
vyjadřování, slang založený nejčastěji na
vytváření vlastních pojmenování, si vytváří
každá trvaleji existující sociální skupina: jednotlivá slova a fráze nebo jen nové významy
běžných slov (hlásit – říkat, kos – chlapík,
splašit – sehnat), jímž nikdo cizí nerozumí,
skupinu spojují, posilují vztahy uvnitř ní, vyjadřují její identitu a ohraničují ji proti okolí.
Počátky toho, co dnes nazýváme hantec,
se ztrácejí v dávné minulosti. Mohlo jít o mluvu
zlodějíčků a podvodníků, tedy o jakýsi argot,
ale pro nedostatek jakýchkoli materiálů je
těžko tento názor ověřit. Svědčí pro něj některé výrazy pocházející nepochybně z gaunerské mluvy střední Evropy a z mluvy podobných vrstev vídeňských (lišky, fuksy – zlaté
hodinky, hémon – strážník, tor, tofr – zlodějská
lucerna, čórovat – ukrást, flekař – kapesní
zloděj), a také větší množství výrazů pro čin-
nosti a situace, jež nejsou zrovna salónní:
blázrdle (chlast), fuchtla (žena pochybné
pověsti), heftina (dívka, která se na každého
„lepí“), ksandlák (flákač), a ovšem i množství
slov souvisejících s fyziologií.
Staré výrazy plotny měly však i jiný osud:
ztotožnili se s nimi kolem roku 1960 mladí
lidé tvořící brněnskou bohému – básníci,
hudebníci a zpěváci, herci kolem Divadla Na
provázku a jejich přátelé. Symbolem, a také
nejvýraznějším představitelem této skupiny,
se stává Franta Kocourek, člověk mnoha
řemesel a zájmů. Pro ně se stává spojujícím
prvkem nejen soubor společných činností
a zážitků, ale také modifikace jazyka včetně
nářeční stylizace a tvůrčím způsobem ji rozvíjí:
vzniká hantec v podobě, jak ho známe dnes.
Sami příslušníci této skupiny se hlásí k mluvě
štatlu, tedy mluvě reprezentující město. Mládež si s nadšením opisovala literární stylizace
Franty Kocourka a jeho přátel vypravující příběhy z české historie: Jak skalil Žanek Husů
v Pakostnici, Mlata na Bílendě 16 kilo 20, Jak
Žanek Žižkové šeredně vybóchal křížatý.
Nová doba přinesla i další osudy hantecu:
stal se také záležitostí komerční. Můžeme si
koupit slovníky, v tomto jazyku vycházejí
nejen soubory vyprávěnek, ale i místní pověsti. Hantec tak definitivně opustil svou pozici
jazyka běžné řeči a vydal se na novou cestu:
stále ještě je symbolem města, ale již symbolem uvědomovaným a využívaným. Věřme,
že se nestane symbolem mrtvým, doufejme,
že přijde nová generace a nová bohéma,
která toto specifikum města přirozenou cestou uchová.
(je) ■
Foto: Jef Kratochvil / Archiv Tina Kratochvila
26 | Zpravodaj městské části Brno-střed | říjen 2021
Alena Navrátilová Ochrymčuková
■