Kultura

DUŠE BRNA – ČÁST VI.

CIVILIZOVANÁ ŽENA

V MORAVSKÉ GALERII

Je mnoho možností, jak vnímat svoje město. Vyhledávat zelené oázy, zastavit se

a zvednout oči ke střechám domů, objevovat málo známá zákoutí, hledat rušná

náměstí nebo nové hospůdky, každý podle

svých zálib. Možností je v našem městě

jistě nepřeberně. Každé město má navíc

svoji duši. Jak hledat duši Brna, o to se

v minulosti pokoušeli básníci, historici,

architekti i umělci. V našem miniseriálu

vám nabízíme pohled na naše město

z mnoha různých pohledů známých osobností. Dnes jsme vybrali trošku netypický

úhel pohledu. Týká se totiž ojedinělého

„úkazu": brněnského hantecu.

Profesorka českého jazyka na filozofické

fakultě Masarykovy univerzity PhDr. Marie

Krčmová působila několik let v Akademii věd

a založila na brněnské univerzitě Ústav jazykovědy. Po celý svůj profesní život se kromě

jiného zabývá mluvou města Brna. Nabízíme

vám pár výňatků z jejích úvah:

Novou výstavu s názvem Civilizovaná žena,

která bude zahájena vernisáží 7. října

v Místodržitelském paláci, budou moci

návštěvníci zhlédnout až do 30. července

2022. Výstava sleduje paralelní procesy

modernizace a ženské emancipace, které

doprovázely vznik a rozvoj české moderní

kultury a které kulminovaly v meziválečné

době.

Postava civilizované a moderní ženy, jejíž

modifikace se souběžně objevovaly rovněž

jinde v Evropě, se stala jedním z důležitých

emblémů nově založeného státu, i skrze ni

se první československá republika prezentovala dovnitř a navenek jako moderní, pokrokový a demokratický stát.

Přídavné jméno civilizovaná v sobě ovšem

nese specifické významy. Nejenže odkazuje

k modernistické doktríně pokroku, ale zdůrazňuje také řád, racionalitu, uniformitu a disciplínu, jimiž se měl nový věk zásadně odlišit

od všeho necivilizovaného, nekultivovaného,

přírodního a neukázněného, a to jak na rovině

diference genderové (zpátečnické a iracionální ženy), tak rasové a etnické (primitivní

„divoši").

Postava civilizované ženy se výrazně promítla do dobového malířství, sochařství

i fotografie a silně rezonovala zvláště v tvorbě první generace umělkyň s plnohodnotným vysokoškolským vzděláním. Její výtvarné podoby a podobizny však tvoří jen jednu

z oblastí této výstavy. V centru její pozornosti jsou rovněž ty aspekty vizuální kultury,

které měly mezi válkami na ženy bezprostřední dopad, a to i mimo elitní uměnímilovné kruhy. Proto klade důraz na životní

styl včetně bydlení a odívání a neopomíjí

ani transfery moderního ženství do popkultury, zastoupené především reklamou, filmem a zábavními obrázkovými časopisy,

včetně humoristických periodik. Zvláště

karikatura a satirická kresba výborně dokládají ideovou rozpolcenost, s níž prvorepubliková společnost přijímala ženskou emancipaci.

Výstava otevírá důležité, avšak dosud málo

prozkoumané záhyby vizuální kultury v meziválečném českém prostředí. Sledováním

vztahů mezi modernizací a ženskou emancipací chce v neposlední řadě poukázat na

jejich relevanci, či výzvu pro naši současnost.

Více informací o výstavě a dalších programech muzea najdete na webových stránkách: www.moravska-galerie.cz.

Nad jazykem města

Přijíždíte-li k Brnu od jihu, přivítá vás již

z dálky silueta Petrova. Vlak zastavuje a vy

vystoupíte. Ocitnete se na roli, pak se nasáčkujete do narvané šaliny jedoucí do Kéniku

a budete gómat, aby vám někdo nehópl na

haksnu nebo nehodil brka. Tak takto na vás

dýchlo město: setkali jste se s několika výrazy

brněnského hantecu, způsobu vyjadřování,

který ve větší či menší míře zná snad každý

Brňan a který je předmětem zájmu (a závisti)

ostatních Čechů.

O co tu jde? V nejobecnějším pohledu

vlastně o nic neobvyklého: zvláštní způsob

vyjadřování, slang založený nejčastěji na

vytváření vlastních pojmenování, si vytváří

každá trvaleji existující sociální skupina: jednotlivá slova a fráze nebo jen nové významy

běžných slov (hlásit – říkat, kos – chlapík,

splašit – sehnat), jímž nikdo cizí nerozumí,

skupinu spojují, posilují vztahy uvnitř ní, vyjadřují její identitu a ohraničují ji proti okolí.

Počátky toho, co dnes nazýváme hantec,

se ztrácejí v dávné minulosti. Mohlo jít o mluvu

zlodějíčků a podvodníků, tedy o jakýsi argot,

ale pro nedostatek jakýchkoli materiálů je

těžko tento názor ověřit. Svědčí pro něj některé výrazy pocházející nepochybně z gaunerské mluvy střední Evropy a z mluvy podobných vrstev vídeňských (lišky, fuksy – zlaté

hodinky, hémon – strážník, tor, tofr – zlodějská

lucerna, čórovat – ukrást, flekař – kapesní

zloděj), a také větší množství výrazů pro čin-

nosti a situace, jež nejsou zrovna salónní:

blázrdle (chlast), fuchtla (žena pochybné

pověsti), heftina (dívka, která se na každého

„lepí“), ksandlák (flákač), a ovšem i množství

slov souvisejících s fyziologií.

Staré výrazy plotny měly však i jiný osud:

ztotožnili se s nimi kolem roku 1960 mladí

lidé tvořící brněnskou bohému – básníci,

hudebníci a zpěváci, herci kolem Divadla Na

provázku a jejich přátelé. Symbolem, a také

nejvýraznějším představitelem této skupiny,

se stává Franta Kocourek, člověk mnoha

řemesel a zájmů. Pro ně se stává spojujícím

prvkem nejen soubor společných činností

a zážitků, ale také modifikace jazyka včetně

nářeční stylizace a tvůrčím způsobem ji rozvíjí:

vzniká hantec v podobě, jak ho známe dnes.

Sami příslušníci této skupiny se hlásí k mluvě

štatlu, tedy mluvě reprezentující město. Mládež si s nadšením opisovala literární stylizace

Franty Kocourka a jeho přátel vypravující příběhy z české historie: Jak skalil Žanek Husů

v Pakostnici, Mlata na Bílendě 16 kilo 20, Jak

Žanek Žižkové šeredně vybóchal křížatý.

Nová doba přinesla i další osudy hantecu:

stal se také záležitostí komerční. Můžeme si

koupit slovníky, v tomto jazyku vycházejí

nejen soubory vyprávěnek, ale i místní pověsti. Hantec tak definitivně opustil svou pozici

jazyka běžné řeči a vydal se na novou cestu:

stále ještě je symbolem města, ale již symbolem uvědomovaným a využívaným. Věřme,

že se nestane symbolem mrtvým, doufejme,

že přijde nová generace a nová bohéma,

která toto specifikum města přirozenou cestou uchová.

(je) ■

Foto: Jef Kratochvil / Archiv Tina Kratochvila

26 | Zpravodaj městské části Brno-střed | říjen 2021

Alena Navrátilová Ochrymčuková

■