Historie
JA, TOŽ V BRNĚ... PO STOPÁCH TOMÁŠE
GARRIGUA MASARYKA
Tento charakteristický úvod pronesl sám
prezident Tomáš Garrigue Masaryk při jednom z přátelských sezení s Karlem Čapkem,
když začal vzpomínat na svůj pobyt v Brně.
Řada Brňanů však asi neví, kdy, proč a jak
dlouho tu vůbec byl. Není nic jednoduššího,
než si přečíst známé Hovory s T. G. M., a pak
se vydat po Brně po jeho stopách. Ne všechny
však jsou hned na první pohled patrny a asi je
nejlépe začít od začátku a pomocí jakéhosi
stroje času se vrátit do Brna 60. let 19. století,
protože právě takové Brno zažil osobně mladý
Tomáš Masaryk, když tu v letech 1865–1869
studoval a žil.
Přišel do Brna v září roku 1865 a vstoupil
jako patnáctiletý do gymnázia, které tehdy bylo
na dnešním náměstí Komenského v budově,
kterou dnes Brňané znají jako JAMU, Janáčkovu akademii múzických umění. Tehdy to bylo
gymnázium německé a v něm se Masaryk denně setkával se svými německými spolužáky,
s nimiž si občas vyměňoval i jiné než školní
názory a tříbil si tím i svůj vlastní politický postoj.
Neoplýval nijakým bohatstvím, protože rodina,
z níž pocházel, nebyla příliš majetná, a proto
se musel spokojit už od začátku s levným ubytováním a pečlivým šetřením peněz vůbec.
Brňané možná netuší, kde tu našel Masaryk
svá skromná ubytování, protože pamětní deska
je toliko na jednom z nich: na domě č. 28 v ulici
Milady Horákové, kde bydlel až v posledním
roce studií v Brně, tedy v letech 1868–1869.
Pamětní desku vytvořil umělecký kameník Miloslav Vyhlídal v roce 2000.
Podobné dvě desky by však měly být umístěny i na dalších dvou místech jeho pobytu,
například na dnešní Lidické ulici č. 4, ovšem
v domě, který stával na jeho místě a byl po
roce 1945 zbořen. Bylo to v bytě ševce Josefa
Kmenta, který byl 3x ženatý, měl šest dětí a byt
nebyl nijak velký, takže onen komfort byl asi
nepatrný. Platil si tam sice i snídani, o níž však
sám Masaryk říkal, že: „to kafé bylo, no, to si
můžete představit, ale bylo aspoň teplé.“
Třetím domem, spojeným s Masarykem, kde
by měla být také pamětní deska, je dům na
České ulici č. 18, kde, jak sám říkal: „jsem učil
kluka jednoho nádražního úředníka“. Aby si
přivydělal na zaplacení nájmu, vyučoval ještě
jistou pekařovu dcerku, ale nejvíce vzpomínal
na tělesně postiženého chlapce Františka, syna
policejního ředitele v Brně pana Le Moniera,
jemuž se stal nejen domácím učitelem, ale
i doživotním přítelem. Jak? Masaryk byl totiž –
jako primus třídy – doporučen jako domácí učitel jeho syna právě tomuto policejnímu řediteli
v Brně, panu Le Monierovi, který měl velký služební byt v policejním ředitelství na dnešním
Dominikánském náměstí 5. Tam pak docházel
student Masaryk denně po ukončení školy, probíral s chlapcem učivo, bavil se s ním, hrával
s ním různé podpůrné hry a ulehčoval mu tak
jeho nelehký život. Dostal vždy chutnou svačinu
a ještě něco s sebou a netušil, jak za to vše
bude jednou odměněn. To se stalo v roce 1869,
kdy Masaryk bydlel u rodiny Augusta Solovického na Francouzské, dnes Milady Horákové,
v onom domě č. 28 s pamětní deskou.
Tam se seznámil se svou první láskou slečnou Antonií, s níž si bezelstně jednou vyšel na
malou procházku. Viděl ho však někdo ze školy, ohlásil to řediteli a ten si Masaryka pozval
takzvaně na kobereček. Vyčinil mu, že slečnu
zostudil, když neměla s sebou na procházce
garde v podobě další ženy a hodlal ho vyloučit
ze všech škol země. A tehdy zasáhl pan policejní ředitel v jeho prospěch tím, že řediteli
doporučil vyloučit Masaryka jen z jeho gymnázia. Policejní ředitel byl sám právě v oné
době povýšen a převelen do Vídně, vzal proto
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | říjen 2021
Masaryka s sebou a umožnil mu tak v klidu
dostudovat ve Vídni. I to by možná měla ona
nějaká pamětní deska připomínat.
Masaryka v Brně, pravda, připomíná řada
pomníků, bust apamětních desek ajejich počet
dnes dosahuje už čísla 24. Byly umísťovány
venku i v budovách, ve vnitřním městě i v jeho
městských částech. Řada z nich má svou
pohnutou historii, kdy musely být za druhé světové války nebo v době po roce 1948 odstraněny či aspoň překryty. Z nich jen některé se
podařilo zachránit a znovu zveřejnit. Všechny
však jistě bohatě převyšuje a reprezentuje
především socha T. G. Masaryka na Komenského náměstí u bývalé lékařské fakulty. A je
asi jasné, proč je tam.
Brno má však jméno prezidenta Masaryka
i v řadě názvů veřejných prostranství. Už poněkud zapomenutý je Masarykův háj v Pisárkách,
nazvaný tak 22. listopadu 1930, podobně
i Masarykovy sady na Slovanském náměstí
v Králově Poli. Masarykovy ulice však byly
i v Husovicích, Chrlicích, Jundrově, Králově
Poli, Maloměřicích, Tuřanech, Žabovřeskách
a Židenicích, ale ty musely být přejmenovávány
nejen z někdy politických, ale i orientačních
důvodů po připojení těchto obcí k Brnu.
Ještě jistě nezmizelo z paměti, že i jedna
z brněnských krásných vilových čtvrtí měla též
s tímto jménem potíže. Původní Beamtenheim-Úřednická čtvrť z 18. září 1899 byla přejmenována 17. července 1925 na Masarykovu
čtvrť, v letech 1940–1945 zpět na Beamtenheim-Úřednickou čtvrť, v letech 1945–1953 opět
na Masarykovu čtvrť, následně 1953–1991 byla
Jiráskovou čtvrtí a od roku 1991 je opět Masarykovou čtvrtí. Je zřejmé, že žádná jiná osobnost není v Brně tak slavná a Brno je na ni jistě
Milena Flodrová ■
také patřičně pyšné.