Historie

JA, TOŽ V BRNĚ... PO STOPÁCH TOMÁŠE

GARRIGUA MASARYKA

Tento charakteristický úvod pronesl sám

prezident Tomáš Garrigue Masaryk při jednom z přátelských sezení s Karlem Čapkem,

když začal vzpomínat na svůj pobyt v Brně.

Řada Brňanů však asi neví, kdy, proč a jak

dlouho tu vůbec byl. Není nic jednoduššího,

než si přečíst známé Hovory s T. G. M., a pak

se vydat po Brně po jeho stopách. Ne všechny

však jsou hned na první pohled patrny a asi je

nejlépe začít od začátku a pomocí jakéhosi

stroje času se vrátit do Brna 60. let 19. století,

protože právě takové Brno zažil osobně mladý

Tomáš Masaryk, když tu v letech 1865–1869

studoval a žil.

Přišel do Brna v září roku 1865 a vstoupil

jako patnáctiletý do gymnázia, které tehdy bylo

na dnešním náměstí Komenského v budově,

kterou dnes Brňané znají jako JAMU, Janáčkovu akademii múzických umění. Tehdy to bylo

gymnázium německé a v něm se Masaryk denně setkával se svými německými spolužáky,

s nimiž si občas vyměňoval i jiné než školní

názory a tříbil si tím i svůj vlastní politický postoj.

Neoplýval nijakým bohatstvím, protože rodina,

z níž pocházel, nebyla příliš majetná, a proto

se musel spokojit už od začátku s levným ubytováním a pečlivým šetřením peněz vůbec.

Brňané možná netuší, kde tu našel Masaryk

svá skromná ubytování, protože pamětní deska

je toliko na jednom z nich: na domě č. 28 v ulici

Milady Horákové, kde bydlel až v posledním

roce studií v Brně, tedy v letech 1868–1869.

Pamětní desku vytvořil umělecký kameník Miloslav Vyhlídal v roce 2000.

Podobné dvě desky by však měly být umístěny i na dalších dvou místech jeho pobytu,

například na dnešní Lidické ulici č. 4, ovšem

v domě, který stával na jeho místě a byl po

roce 1945 zbořen. Bylo to v bytě ševce Josefa

Kmenta, který byl 3x ženatý, měl šest dětí a byt

nebyl nijak velký, takže onen komfort byl asi

nepatrný. Platil si tam sice i snídani, o níž však

sám Masaryk říkal, že: „to kafé bylo, no, to si

můžete představit, ale bylo aspoň teplé.“

Třetím domem, spojeným s Masarykem, kde

by měla být také pamětní deska, je dům na

České ulici č. 18, kde, jak sám říkal: „jsem učil

kluka jednoho nádražního úředníka“. Aby si

přivydělal na zaplacení nájmu, vyučoval ještě

jistou pekařovu dcerku, ale nejvíce vzpomínal

na tělesně postiženého chlapce Františka, syna

policejního ředitele v Brně pana Le Moniera,

jemuž se stal nejen domácím učitelem, ale

i doživotním přítelem. Jak? Masaryk byl totiž –

jako primus třídy – doporučen jako domácí učitel jeho syna právě tomuto policejnímu řediteli

v Brně, panu Le Monierovi, který měl velký služební byt v policejním ředitelství na dnešním

Dominikánském náměstí 5. Tam pak docházel

student Masaryk denně po ukončení školy, probíral s chlapcem učivo, bavil se s ním, hrával

s ním různé podpůrné hry a ulehčoval mu tak

jeho nelehký život. Dostal vždy chutnou svačinu

a ještě něco s sebou a netušil, jak za to vše

bude jednou odměněn. To se stalo v roce 1869,

kdy Masaryk bydlel u rodiny Augusta Solovického na Francouzské, dnes Milady Horákové,

v onom domě č. 28 s pamětní deskou.

Tam se seznámil se svou první láskou slečnou Antonií, s níž si bezelstně jednou vyšel na

malou procházku. Viděl ho však někdo ze školy, ohlásil to řediteli a ten si Masaryka pozval

takzvaně na kobereček. Vyčinil mu, že slečnu

zostudil, když neměla s sebou na procházce

garde v podobě další ženy a hodlal ho vyloučit

ze všech škol země. A tehdy zasáhl pan policejní ředitel v jeho prospěch tím, že řediteli

doporučil vyloučit Masaryka jen z jeho gymnázia. Policejní ředitel byl sám právě v oné

době povýšen a převelen do Vídně, vzal proto

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | říjen 2021

Masaryka s sebou a umožnil mu tak v klidu

dostudovat ve Vídni. I to by možná měla ona

nějaká pamětní deska připomínat.

Masaryka v Brně, pravda, připomíná řada

pomníků, bust apamětních desek ajejich počet

dnes dosahuje už čísla 24. Byly umísťovány

venku i v budovách, ve vnitřním městě i v jeho

městských částech. Řada z nich má svou

pohnutou historii, kdy musely být za druhé světové války nebo v době po roce 1948 odstraněny či aspoň překryty. Z nich jen některé se

podařilo zachránit a znovu zveřejnit. Všechny

však jistě bohatě převyšuje a reprezentuje

především socha T. G. Masaryka na Komenského náměstí u bývalé lékařské fakulty. A je

asi jasné, proč je tam.

Brno má však jméno prezidenta Masaryka

i v řadě názvů veřejných prostranství. Už poněkud zapomenutý je Masarykův háj v Pisárkách,

nazvaný tak 22. listopadu 1930, podobně

i Masarykovy sady na Slovanském náměstí

v Králově Poli. Masarykovy ulice však byly

i v Husovicích, Chrlicích, Jundrově, Králově

Poli, Maloměřicích, Tuřanech, Žabovřeskách

a Židenicích, ale ty musely být přejmenovávány

nejen z někdy politických, ale i orientačních

důvodů po připojení těchto obcí k Brnu.

Ještě jistě nezmizelo z paměti, že i jedna

z brněnských krásných vilových čtvrtí měla též

s tímto jménem potíže. Původní Beamtenheim-Úřednická čtvrť z 18. září 1899 byla přejmenována 17. července 1925 na Masarykovu

čtvrť, v letech 1940–1945 zpět na Beamtenheim-Úřednickou čtvrť, v letech 1945–1953 opět

na Masarykovu čtvrť, následně 1953–1991 byla

Jiráskovou čtvrtí a od roku 1991 je opět Masarykovou čtvrtí. Je zřejmé, že žádná jiná osobnost není v Brně tak slavná a Brno je na ni jistě

Milena Flodrová ■

také patřičně pyšné.