Kultura

DUŠE BRNA – ČÁST XIV.

Je mnoho možností, jak vnímat svoje město.

Vyhledávat zelené oázy, zastavit se a zvednout oči ke střechám domů, objevovat málo

známá zákoutí, hledat rušná náměstí nebo

nové hospůdky, každý podle svých zálib. Možností je v našem městě jistě nepřeberně. Každé město má navíc svoji duši. Jak hledat duši

Brna, o to se v minulosti pokoušeli básníci,

historici, architekti i umělci.

V našem seriálu vám nabízíme pohled na naše

město z mnoha různých pohledů známých osobností. Dnes nahlédneme do historie hotelu Slovan, a to prostřednictvím ukázky z textu historika

a etnologa Karla Altmana, jednoho z nejvýznamnějších znalců historie brněnských hostinců

a hotelů. Spoluautorem textu je Vladimír Filip.

V prosinci roku 1928 byl na Lidické ulici, tehdy

Nové, otevřen luxusní hotel Passage, který byl

vybaven veškerým tehdejším moderním zařízením. Tento hotel, ve své době představující

moderní velkoměstský palác, jak ho velebili

odborníci, byl vrcholným dílem známého brněnského stavitele Antonína Müllera. Hotel vybudoval na svou dobu enormním nákladem dvaceti

milionů korun. Jak rád přiznával, za vzor mu

v jeho budovatelském úsilí posloužily světoznámé švýcarské hotely. Vedením podniku pověřil

svého syna Vladimíra, který si osvojil hotelovou

praxi ve velkých hotelích právě v zemi helvetského kříže, ale také ve Francii a v Německu.

Kromě vlastní elektrárny, která zaručovala

nerušený provoz i v případě poruchy městské

sítě, prvotřídně zařízené prádelny a žehlírny, měli

v hotelu i pánský a dámský kadeřnický salón,

krejčovství, květinářství a dokonce i obchod

s dámskými klobouky. Hotel měl 140 pokojů,

mezi nimiž vynikaly „skvěle zařízené rodinné

appartementy“. V celém podniku byly pouze

světelné signály, aby klid hostů nebyl ničím rušen.

V hotelu byla i vyhlášená koncertní kavárna

s hernami. Její ozdobou bylo veliké „pohádkové“

akvárium o objemu dvaceti hektolitrů vody.

V druhé, stejně velké skleněné nádrži, byli chováni kapři, candáti, úhoři a jiné ryby pro potřebu

prvotřídní francouzské restaurace. Hotel měl

i zrcadlový sál pro bankety, svatby a podobně,

dále řadu společenských salónů pro rodinné

slavnosti, různé schůze a porady. Lidová restaurace a vinárna v přízemí byly známé svou

výbornou a přitom levnou domácí kuchyní. Passage-Dancing-Hall v suterénu hotelu zase mile

překvapila hosty nejen „rafinovaným pohodlím

a intimitou prostředí“, ale také znamenitou jakostí

aimírnými cenami podávaných nápojů. Návštěvníci zde mohli denně zhlédnout „atrakční program“.

Hotel Passage byl sídlem i některých spolků.

Mezi nimi v meziválečném období zvláště vynikal

Česko-slovenský autoklub pro zemi Moravskoslezskou, a proto se stal „oficielní stanicí“ (jak

se tehdy říkalo) mnohých evropských autoklubů.

Jejich členům, ale také ostatním hostům, zde

byly k dispozici garáže a boxy pro třicet automobilů.

Nedílnou součástí hotelu byla i velká letní

zahrádka, situovaná v rozlehlé pasáži, tedy pod

střechou, zvaná Oáza, kde byl denně koncert

nebo taneční zábava. Každou středu, sobotu,

neděli a svátek tam byl pořádán takzvaný reunion s barovým programem. Pasáž byla ovšem

zcela mimořádně veliká a kromě zahrádky zde

provozovala celou řadu obchodů.

Jméno hotelu Passage mělo záhy dobrý zvuk

nejen v Evropě, při komfortu, který hotel cizincům

skýtal, nebyl pobyt v něm, alespoň podle slov

majitelů, vůbec nákladný. Četné hosty hotel lákal

mimo jiné i svou výhodnou polohou, neboť se

nacházel blízko vnitřního města na nejživější

obchodní tepně a také v sousedství dvou příjemných míst, sadu na Kolišti a parku Lužánek.

K většímu pohodlí hostů hotel udržoval spojení

s brněnským nádražím pomocí vlastního autobusu.

Zakladatel hotelu Antonín Müller dva roky po

otevření hotelu Passage, v roce 1930, tragicky

zahynul, současně se svým jediným synem Vladimírem a ještě dalšími deseti cestujícími při

katastrofě letadla, sraženého větrnou smrští

u Jihlavy. Po této rodinné tragédii převzala vedení celého podniku dcera zesnulého stavitele

Věra Odstrčilíková.

Poměrně málo se ví o jedné historické události, která se v hotelu Passage odehrála v roce

1931. Už roku 1930 proběhly v Brně první automobilové závody – Velká cena Československa

na nově zbudovaném Masarykově okruhu, které

pochopitelně vzbudily značnou pozornost v celé

republice. Proto na druhý ročník, pořádaný na

přelomu září a října 1931, se sjeli přední evropští

závodníci i mnoho příznivců automobilového

sportu. V hotelu Passage se mimo jiné ubytoval

soubor Osvobozeného divadla s Jiřím Voskovcem, Janem Werichem i Jaroslavem Ježkem.

Automobilový závod vyhrál suverénním způsobem francouzský závodník Louis Chiron na voze

Bugatti. Jak se později ukázalo, nebyl to zdaleka

jeho poslední úspěch na Velké ceně Československa a zapůsobil přitom na diváky tak mocně,

že mezi lidmi zdomácnělo na dlouhá léta rčení

Jede jako Širón. Podobně zapůsobilo jeho umění i jeho vůz na Jaroslava Ježka, bezprostředně

po závodě zkomponoval v hotelu svůj legen(je) I

dární Bugatti step.

28 | Zpravodaj městské části Brno-střed | červen 2022

VARHANNÍ LÉTO

Letos se už pošesté bude v katedrále

na Petrově konat festival na největších

brněnských varhanách Varhanní léto

2022.

Na osmi koncertech, které se uskuteční od poloviny června do září pravidelně jednou za dva týdny, a to vždy ve

čtvrtek v 19.00 hodin, vystoupí přední

interpreti a vynikající studenti a absolventi Konzervatoře Brno, Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických

umění, Akademie múzických umění

a Vysoké hudební školy v Mnichově.

Festival zahájí 16. června Kateřina Tylová a Petr Otáhal z Konzervatoře Brno,

dále vystoupí 30. června ředitel kůru

a pedagog Konzervatoře Brno Petr

Kolař spolu se sopranistkou Lenkou

Cafourkovou Ďuricovou, 14. července

Lukáš Dvořák z Hudební akademie

múzických umění, 28. července Přemysl Kšica, pedagog Konzervatoře Teplice, 11. srpna brněnská Hana Bartošová,

25. srpna varhaník plzeňské katedrály

Aleš Nosek, 8. září Filip Šmerda z Vysoké hudební školy Mnichov a na závěr

22. září sbory Magnificat a Beseda

brněnská, které za řízení Petra a Dagmar Kolařových provedou Requiem op.

48 Gabriela Faurého.

Vedle významných skladatelů varhanní hudby v čele s Johannem Sebastianem Bachem se mohou posluchači těšit

na široký repertoár, zejména na tvorbu

romantických autorů. Během poslechu

mohou návštěvníci vidět i nové liturgické

vybavení katedrály.

Výtěžek dobrovolného vstupného

bude věnován na připravovanou rekonstrukci varhanního hracího stolu. Přesný

program koncertů je uveden na

www.biskupstvi.cz a www.magnificat.cz.

Petr Kolař

I