Historie

MISTR HANUŠ A BRNĚNSKÉ OHŇOSTROJE

Přestože mají v dnešní době ohňostroje řadu

odpůrců, kteří poukazují na neblahý dopad

velkých ohňostrojných podívaných na zvířata a přírodu, stále se najde velmi početné

publikum, které se každoročně vydává na

přehradu nebo vzhlíží na noční nebe nad

Špilberkem, aby obdivovalo efektní světelné

obrazy na letní obloze. Tato hlučná, ale krásná zábava má svůj počátek hluboko v historii,

pojďme do ní nahlédnout.

Stará radnice v Brně zažila onoho jarního

dne 10. dubna 1402 opět jeden ze svých slavnostních dnů. Městská rada totiž tehdy na svém

zasedání přijímala do služeb města Brna mladého mistra Hanuše zvaného Beyvala, puškaře, či jak se tehdy říkalo pixenmajstra.

O celém aktu se dochoval i zápis, v němž se,

volně přeloženo z němčiny, praví, že onen mistr

Hanuš „pokud bude žít a bude ve službách

města Brna, bude dostávat ročně osm hřiven

grošů pražských čísla moravského, jak si

zaslouží, což by před městskou radou prokázal, a to ve dvou ročních splátkách: o svatém

Jiří čtyři hřivny a o svatém Michalu další čtyři

hřivny z vybraných městských berní. Navíc se

jeho dům od nejbližšího svatého Michala do

budoucna osvobozuje od jakýchkoliv berní

a poplatků. Zato je však povinen sloužit městské radě a městu Brnu věrně a pilně jakožto

nejvyšší puškař (pixenmeister), připravovat

a dohlížet na veškeré brněnské zbraně střelné,

tedy pušky (pixen), připravovat je a seřizovat

je s pohotovostí tak, aby byly kdykoliv schopny

provozu, kdy to bude třeba, ať ve dne či v noci

a vždy, když tak konšelé rozhodnou, což vše

patří do jeho povinnosti jakožto puškaře.

A pokud nastane případ, že bude muset ony

zbraně nějak opravovat nebo dokonce nově

zhotovovat, případně i Brňany doprovázet

s nimi na nějakém válečném tažení, bude navíc

odměněn podle zásluhy. Naopak ovšem sám

nesmí z města odejít, aniž by o tom městskou

radu uvědomil a získal od ní svolení.“

Tak. To jen, abychom věděli, s kým máme

tu čest. Musím však ještě něco dodat. Mistr

Hanuš i jaksi navíc dostal za úkol starat se o radniční hodiny na radniční věži a o správný chod

jejich stroje.

O mistru Hanušovi se v záznamu městské

knihy z25. května 1417 dozvídáme, že se podílel

i na stavbě prvního brněnského vodovodu

z Petrova na Zelný trh odpalováním překážek

skalnatého podloží a poté i o tom, že v roce

1429 obsluhoval dokonce ve Vídni těžká děla

a byl nazýván Meister Hanns von Brünn,

Püchsenmeister. Jenže to potřebuje ještě pár

slov vysvětlení. Ony pušky nebyly tehdy puškami v tom dnešním slova smyslu, ale byly to

odlévané železné či bronzové houfnice, jež

připomínaly menší děla. Ta se vozila s vojsky

sebou nebo naopak stávala v čas nebezpečí

na hradbách města.

Houfnice měly tvar jednoduché pěti až sedmiboké hlavně, uložené a železnými prstenci dobře upevněné v dřevěném korýtku s ostruhou,

jež se zapřelo o případnou podložku, jež bránila

zpětnému nárazu. U širšího konce byl vyvrtán

v silné hlavni otvor, do něhož se sypal střelný

prach. Poté se hned zapálil doutnák a na delší

tenké tyči přiblížil. Z onoho otvoru pak při zážehu

prachu vyšel z hlavně oslňující záblesk, který

stál u zrodu později profesního názvu těchto

odborníků zvaných ohněstrůjci. A od toho byl

už jen krůček k ohňostrojům jako takovým.

Nikdo ovšem z tehdejších přítomných, jež

byli na jaře onoho roku 1402 očitými svědky

tohoto slavnostního aktu přijímání Hanuše zvaného Beyvala za brněnského nejvyššího střelmistra se všemi právy a povinnostmi, nemohl

tušit, že se přibližně za 600 let samotné město

Brno stane evropským, ba takřka i světovým

centrem oné ohněstrůjné nádhery.

Možná však není tak známo, že ony ohňostroje bývaly v Brně provozovány už i mnohem

dříve a získávaly stále větší oblibu, zejména

po skončení třicetileté války. Tehdy v letech

1697–1698 však došlo v souvislosti s ohňostroji

dokonce i k soudnímu jednání: bylo tehdy

obžalováno pět studentů jezuitského gymnázia

v Brně, že svévolným odpalováním ohňostroje

a neopatrným zacházením s jeho zařízením

způsobili značný požár v Obřanech. Ale ani

takováto varování před možným nebezpečím

nemohla veřejnost odradit od oné úchvatné

podívané, která byla stále krásnější a zajímavější. A není proto s podivem, že třeba v květnu

roku 1736 jeden takový slavnostní ohňostroj

doprovázel dokonce i několikadenní ceremoniál korunovace obrazu Matky Boží u svatého

Tomáše před hradbami města Brna.

O to častěji se pak Brňané a návštěvníci Brna

setkávali s ohňostrojem při dalších veřejných

slavnostech, jež se pořádaly například u příležitosti narozenin, jmenin či sňatků členů vládnoucí dynastie či na počest obzvláště vznešených návštěv města Brna, nebo při výročí

významných událostí, otevírání nových parků

a veřejných prostranství, zahajování a pořádání

výstav, při oslavách vítězství, různých dobročinných akcích a podobně.

Garanty bezpečnosti se tehdy stávali vojáci

nebo členové měšťanského ostrostřeleckého

spolku v Brně, případně cizí příchozí odborníci,

třeba Italové. Město však i samo, dobře si vědomo možného nebezpečí vzniku ničivého požáru, dbalo o bezpečnost měrou vrchovatou,

o čemž svědčí i vydávání patřičných nařízení.

Navíc dokonce také ne každému zájemci produkci Brno dovolilo.

Během 18. a 19. století získaly ohňostroje

v Brně všeobecnou oblibu jako podívaná, při

níž se doslova tajil dech. S přibývající a rozvíjející se technickou a výtvarnou dokonalostí

se totiž ony původní několikaminutové produkce měnily a mění v delší, dokonce i hudbou

podložená představení, jež se stala pro město

Brno neodmyslitelným pojmem. Až jim budete

zase někdy přihlížet, vzpomeňte si, prosím,

i na našeho pixenmajstra mistra Hanuše zvaMilena Flodrová I

ného Beyval.

Foto: Ignis Brunensis

Zpravodaj městské části Brno-střed | červen 2022 | 13