Historie
MISTR HANUŠ A BRNĚNSKÉ OHŇOSTROJE
Přestože mají v dnešní době ohňostroje řadu
odpůrců, kteří poukazují na neblahý dopad
velkých ohňostrojných podívaných na zvířata a přírodu, stále se najde velmi početné
publikum, které se každoročně vydává na
přehradu nebo vzhlíží na noční nebe nad
Špilberkem, aby obdivovalo efektní světelné
obrazy na letní obloze. Tato hlučná, ale krásná zábava má svůj počátek hluboko v historii,
pojďme do ní nahlédnout.
Stará radnice v Brně zažila onoho jarního
dne 10. dubna 1402 opět jeden ze svých slavnostních dnů. Městská rada totiž tehdy na svém
zasedání přijímala do služeb města Brna mladého mistra Hanuše zvaného Beyvala, puškaře, či jak se tehdy říkalo pixenmajstra.
O celém aktu se dochoval i zápis, v němž se,
volně přeloženo z němčiny, praví, že onen mistr
Hanuš „pokud bude žít a bude ve službách
města Brna, bude dostávat ročně osm hřiven
grošů pražských čísla moravského, jak si
zaslouží, což by před městskou radou prokázal, a to ve dvou ročních splátkách: o svatém
Jiří čtyři hřivny a o svatém Michalu další čtyři
hřivny z vybraných městských berní. Navíc se
jeho dům od nejbližšího svatého Michala do
budoucna osvobozuje od jakýchkoliv berní
a poplatků. Zato je však povinen sloužit městské radě a městu Brnu věrně a pilně jakožto
nejvyšší puškař (pixenmeister), připravovat
a dohlížet na veškeré brněnské zbraně střelné,
tedy pušky (pixen), připravovat je a seřizovat
je s pohotovostí tak, aby byly kdykoliv schopny
provozu, kdy to bude třeba, ať ve dne či v noci
a vždy, když tak konšelé rozhodnou, což vše
patří do jeho povinnosti jakožto puškaře.
A pokud nastane případ, že bude muset ony
zbraně nějak opravovat nebo dokonce nově
zhotovovat, případně i Brňany doprovázet
s nimi na nějakém válečném tažení, bude navíc
odměněn podle zásluhy. Naopak ovšem sám
nesmí z města odejít, aniž by o tom městskou
radu uvědomil a získal od ní svolení.“
Tak. To jen, abychom věděli, s kým máme
tu čest. Musím však ještě něco dodat. Mistr
Hanuš i jaksi navíc dostal za úkol starat se o radniční hodiny na radniční věži a o správný chod
jejich stroje.
O mistru Hanušovi se v záznamu městské
knihy z25. května 1417 dozvídáme, že se podílel
i na stavbě prvního brněnského vodovodu
z Petrova na Zelný trh odpalováním překážek
skalnatého podloží a poté i o tom, že v roce
1429 obsluhoval dokonce ve Vídni těžká děla
a byl nazýván Meister Hanns von Brünn,
Püchsenmeister. Jenže to potřebuje ještě pár
slov vysvětlení. Ony pušky nebyly tehdy puškami v tom dnešním slova smyslu, ale byly to
odlévané železné či bronzové houfnice, jež
připomínaly menší děla. Ta se vozila s vojsky
sebou nebo naopak stávala v čas nebezpečí
na hradbách města.
Houfnice měly tvar jednoduché pěti až sedmiboké hlavně, uložené a železnými prstenci dobře upevněné v dřevěném korýtku s ostruhou,
jež se zapřelo o případnou podložku, jež bránila
zpětnému nárazu. U širšího konce byl vyvrtán
v silné hlavni otvor, do něhož se sypal střelný
prach. Poté se hned zapálil doutnák a na delší
tenké tyči přiblížil. Z onoho otvoru pak při zážehu
prachu vyšel z hlavně oslňující záblesk, který
stál u zrodu později profesního názvu těchto
odborníků zvaných ohněstrůjci. A od toho byl
už jen krůček k ohňostrojům jako takovým.
Nikdo ovšem z tehdejších přítomných, jež
byli na jaře onoho roku 1402 očitými svědky
tohoto slavnostního aktu přijímání Hanuše zvaného Beyvala za brněnského nejvyššího střelmistra se všemi právy a povinnostmi, nemohl
tušit, že se přibližně za 600 let samotné město
Brno stane evropským, ba takřka i světovým
centrem oné ohněstrůjné nádhery.
Možná však není tak známo, že ony ohňostroje bývaly v Brně provozovány už i mnohem
dříve a získávaly stále větší oblibu, zejména
po skončení třicetileté války. Tehdy v letech
1697–1698 však došlo v souvislosti s ohňostroji
dokonce i k soudnímu jednání: bylo tehdy
obžalováno pět studentů jezuitského gymnázia
v Brně, že svévolným odpalováním ohňostroje
a neopatrným zacházením s jeho zařízením
způsobili značný požár v Obřanech. Ale ani
takováto varování před možným nebezpečím
nemohla veřejnost odradit od oné úchvatné
podívané, která byla stále krásnější a zajímavější. A není proto s podivem, že třeba v květnu
roku 1736 jeden takový slavnostní ohňostroj
doprovázel dokonce i několikadenní ceremoniál korunovace obrazu Matky Boží u svatého
Tomáše před hradbami města Brna.
O to častěji se pak Brňané a návštěvníci Brna
setkávali s ohňostrojem při dalších veřejných
slavnostech, jež se pořádaly například u příležitosti narozenin, jmenin či sňatků členů vládnoucí dynastie či na počest obzvláště vznešených návštěv města Brna, nebo při výročí
významných událostí, otevírání nových parků
a veřejných prostranství, zahajování a pořádání
výstav, při oslavách vítězství, různých dobročinných akcích a podobně.
Garanty bezpečnosti se tehdy stávali vojáci
nebo členové měšťanského ostrostřeleckého
spolku v Brně, případně cizí příchozí odborníci,
třeba Italové. Město však i samo, dobře si vědomo možného nebezpečí vzniku ničivého požáru, dbalo o bezpečnost měrou vrchovatou,
o čemž svědčí i vydávání patřičných nařízení.
Navíc dokonce také ne každému zájemci produkci Brno dovolilo.
Během 18. a 19. století získaly ohňostroje
v Brně všeobecnou oblibu jako podívaná, při
níž se doslova tajil dech. S přibývající a rozvíjející se technickou a výtvarnou dokonalostí
se totiž ony původní několikaminutové produkce měnily a mění v delší, dokonce i hudbou
podložená představení, jež se stala pro město
Brno neodmyslitelným pojmem. Až jim budete
zase někdy přihlížet, vzpomeňte si, prosím,
i na našeho pixenmajstra mistra Hanuše zvaMilena Flodrová I
ného Beyval.
Foto: Ignis Brunensis
Zpravodaj městské části Brno-střed | červen 2022 | 13