Naše školy
RADOST Z POZNÁVÁNÍ
Současná škola hledá cesty, jak zefektivnit
výuku. Klademe si otázky, jak pracovat
s dětmi, abychom jim poskytli co nejkvalitnější vzdělání.
Existuje celá řada pedagogických směrů
a postupů, které se snaží vést děti tím nejlepším a nejefektivnějším způsobem.
V základní škole na Hroznové jsme se roz-
PŘÍBĚH KAPKY
hodli rozvíjet klíčové kompetence a potenciál
žáků prostřednictvím blokové výuky. Každé
dítě si vytváří novou zkušenost, vědomost či
dovednost plněním důmyslně sestavených
úkolů, které mají provokovat dětskou zvídavost a touhu objevovat, ověřovat, experimentovat, zkoušet a poznávat nové.
Při volbě témat vycházíme z každodenních
zkušeností z již známého prostředí. Důraz
klademe na rozvoj samostatnosti a spolupráce a kritického myšlení. Důležitý je také rozvoj
emoční stránky a sociálních a kognitivních
schopností.
V dopoledních blocích pracují žáci samostatně, ve dvojici, ale i skupině. Pedagog plní
roli průvodce, pozorovatele, koordinátora,
v průběhu bloku do práce dětí nezasahuje.
Téma je vždy nosné, rozvíjí mezipředmětové
vztahy, třeba Plánování a čas, Slovo, Já a ti
druzí. Jednotlivé úkoly či činnosti jsou voleny
tak, aby si děti vyzkoušely různé formy práce.
Pohybují se volně, vše si řídí samy. Nedílnou
součástí práce je společné zahájení a reflexe
každého bloku. Naším hlavním cílem je pak
Mgr. Jana Mitášová
radost z poznávání.
a Mgr. Pavlína Smejkalová
I
Žáci druhého stupně základní školy na Hroznové absolvovali několik akcí spojených
s přírodními vědami. Je přínosné podívat
se za hranice školy a objevovat zajímavosti
mimo běžnou výuku.
Na přelomu března a dubna se žáci osmých
a devátých tříd spojili on-line s Výzkumným
ústavem fyzikální chemie v Praze. Důvodem
byla přednáška Příběh kapky. Děti se dověděly
spoustu informací o Jaroslavu Heyrovském,
prvním českém nobelistovi, a jeho objevu
polarografie. Zjistily, čemu se dnes čeští vědci
věnují ve svém výzkumu, tedy 100 let od objevu polarografie. Před Velikonocemi se žáci
devátého ročníku zúčastnili exkurze do Jaderné elektrárny Dukovany a Vodní elektrárny
Dalešice. Do areálu jaderné elektrárny není
možné z bezpečnostních důvodů vstoupit,
exkurze tedy proběhla v moderním informačním centru. Pomocí prezentace a modelových
ukázek byla žákům představena funkce elektrárny. Na závěr programu bylo zmíněno téma
blackoutu. Ve vodní elektrárně se žáci seznámili s její historií a významem. Exkurze byla
zakončena procházkou po jedinečné národní
přírodní rezervaci Mohelenské hadcové
Mgr. Petra Franková I
stepi.
STŘÍPKY Z ANTONÍNSKÉ
Děti ze základní školy na Antonínské
popsaly svoje zážitky. Alan Kostelecký ze
4. B je autorem prvního příspěvku, ten druhý napsal Andrew Hendy z 3. B.
Už přiletěly
Do školy už dorazily první čarodějnice.
Výtvarnou výchovu na ZŠ Antonínská s paní
učitelkou ze 3. B mám rád. Hodiny jsou zábavné. Hodně v nich pracujeme a paní učitelka
je velmi milá. V hodinách vytváříme věci podle
svátků a paní učitelka pro nás také hledá zajímavé věci na internetu. Nejvíc mě bavilo dělat
postavičky a obrázky z uchošťourů.
Tento týden jsme ve výtvarné výchově
vyráběli čarodějnice a velmi se nám povedly
a byly krásné. Dělali jsme je na velkém papíře
A2. Paní učitelka nám na tabuli promítla, jak
by mohly vypadat a my jsme je pak kreslili.
Nejdřív hlavní části, potom ruce, nohy, klobouk a vlasy. Já jsem ještě jako detail nakreslil hvězdy na nebi a stromy na zemi, protože
ta čarodějnice, kterou jsem nakreslil, byla
moc malá a musel jsem nějak zaplnit prostor.
Potom jsme čarodějnice vybarvili vodovými
barvami, někdo temperami, a každý ji měl
krásně barevnou. Když jsme je potom dali
všechny k sobě, byly strašidelné a nádherné.
Spolužák Matěj jednu z nich pojmenoval.
Dal jí jméno Corona. Ta určitě odletí jako
první.
Tyršův sad a jak ho vidím já
Mám rád přírodu a taky parky. Blízko školy,
kam chodím, je Tyršův sad. Přes něj chodím
téměř denně. Chodíváme tam i se školou,
hlavně s družinou a hrávám si tam s kamarády.
Mám ho rád, protože je tam spousta místa
na schovky a hoňky. A to my s klukama po
škole využíváme. Odpoledne tam bývá
spousta dětí, taky lidí, co venčí pejsky a taky
maminek s kočárky. Co se mně nelíbí je, že
tam někteří psi běhají bez náhubku, ale horší
je, že někteří páníčci po svých pejscích nesbírají hovínka. Proto si musíme dávat pozor,
kam šlapeme, protože psí hovínko na botě
není nic příjemného. Napsal jsem to proto,
že třeba si to i někteří páníčci přečtou a budou
myslet na to, že park má být uklizený, bezpečný a voňavý.
Alan a Andrew ze ZŠ Antonínská
I
Zpravodaj městské části Brno-střed | červen 2022 | 19