Naše školy

RADOST Z POZNÁVÁNÍ

Současná škola hledá cesty, jak zefektivnit

výuku. Klademe si otázky, jak pracovat

s dětmi, abychom jim poskytli co nejkvalitnější vzdělání.

Existuje celá řada pedagogických směrů

a postupů, které se snaží vést děti tím nejlepším a nejefektivnějším způsobem.

V základní škole na Hroznové jsme se roz-

PŘÍBĚH KAPKY

hodli rozvíjet klíčové kompetence a potenciál

žáků prostřednictvím blokové výuky. Každé

dítě si vytváří novou zkušenost, vědomost či

dovednost plněním důmyslně sestavených

úkolů, které mají provokovat dětskou zvídavost a touhu objevovat, ověřovat, experimentovat, zkoušet a poznávat nové.

Při volbě témat vycházíme z každodenních

zkušeností z již známého prostředí. Důraz

klademe na rozvoj samostatnosti a spolupráce a kritického myšlení. Důležitý je také rozvoj

emoční stránky a sociálních a kognitivních

schopností.

V dopoledních blocích pracují žáci samostatně, ve dvojici, ale i skupině. Pedagog plní

roli průvodce, pozorovatele, koordinátora,

v průběhu bloku do práce dětí nezasahuje.

Téma je vždy nosné, rozvíjí mezipředmětové

vztahy, třeba Plánování a čas, Slovo, Já a ti

druzí. Jednotlivé úkoly či činnosti jsou voleny

tak, aby si děti vyzkoušely různé formy práce.

Pohybují se volně, vše si řídí samy. Nedílnou

součástí práce je společné zahájení a reflexe

každého bloku. Naším hlavním cílem je pak

Mgr. Jana Mitášová

radost z poznávání.

a Mgr. Pavlína Smejkalová

I

Žáci druhého stupně základní školy na Hroznové absolvovali několik akcí spojených

s přírodními vědami. Je přínosné podívat

se za hranice školy a objevovat zajímavosti

mimo běžnou výuku.

Na přelomu března a dubna se žáci osmých

a devátých tříd spojili on-line s Výzkumným

ústavem fyzikální chemie v Praze. Důvodem

byla přednáška Příběh kapky. Děti se dověděly

spoustu informací o Jaroslavu Heyrovském,

prvním českém nobelistovi, a jeho objevu

polarografie. Zjistily, čemu se dnes čeští vědci

věnují ve svém výzkumu, tedy 100 let od objevu polarografie. Před Velikonocemi se žáci

devátého ročníku zúčastnili exkurze do Jaderné elektrárny Dukovany a Vodní elektrárny

Dalešice. Do areálu jaderné elektrárny není

možné z bezpečnostních důvodů vstoupit,

exkurze tedy proběhla v moderním informačním centru. Pomocí prezentace a modelových

ukázek byla žákům představena funkce elektrárny. Na závěr programu bylo zmíněno téma

blackoutu. Ve vodní elektrárně se žáci seznámili s její historií a významem. Exkurze byla

zakončena procházkou po jedinečné národní

přírodní rezervaci Mohelenské hadcové

Mgr. Petra Franková I

stepi.

STŘÍPKY Z ANTONÍNSKÉ

Děti ze základní školy na Antonínské

popsaly svoje zážitky. Alan Kostelecký ze

4. B je autorem prvního příspěvku, ten druhý napsal Andrew Hendy z 3. B.

Už přiletěly

Do školy už dorazily první čarodějnice.

Výtvarnou výchovu na ZŠ Antonínská s paní

učitelkou ze 3. B mám rád. Hodiny jsou zábavné. Hodně v nich pracujeme a paní učitelka

je velmi milá. V hodinách vytváříme věci podle

svátků a paní učitelka pro nás také hledá zajímavé věci na internetu. Nejvíc mě bavilo dělat

postavičky a obrázky z uchošťourů.

Tento týden jsme ve výtvarné výchově

vyráběli čarodějnice a velmi se nám povedly

a byly krásné. Dělali jsme je na velkém papíře

A2. Paní učitelka nám na tabuli promítla, jak

by mohly vypadat a my jsme je pak kreslili.

Nejdřív hlavní části, potom ruce, nohy, klobouk a vlasy. Já jsem ještě jako detail nakreslil hvězdy na nebi a stromy na zemi, protože

ta čarodějnice, kterou jsem nakreslil, byla

moc malá a musel jsem nějak zaplnit prostor.

Potom jsme čarodějnice vybarvili vodovými

barvami, někdo temperami, a každý ji měl

krásně barevnou. Když jsme je potom dali

všechny k sobě, byly strašidelné a nádherné.

Spolužák Matěj jednu z nich pojmenoval.

Dal jí jméno Corona. Ta určitě odletí jako

první.

Tyršův sad a jak ho vidím já

Mám rád přírodu a taky parky. Blízko školy,

kam chodím, je Tyršův sad. Přes něj chodím

téměř denně. Chodíváme tam i se školou,

hlavně s družinou a hrávám si tam s kamarády.

Mám ho rád, protože je tam spousta místa

na schovky a hoňky. A to my s klukama po

škole využíváme. Odpoledne tam bývá

spousta dětí, taky lidí, co venčí pejsky a taky

maminek s kočárky. Co se mně nelíbí je, že

tam někteří psi běhají bez náhubku, ale horší

je, že někteří páníčci po svých pejscích nesbírají hovínka. Proto si musíme dávat pozor,

kam šlapeme, protože psí hovínko na botě

není nic příjemného. Napsal jsem to proto,

že třeba si to i někteří páníčci přečtou a budou

myslet na to, že park má být uklizený, bezpečný a voňavý.

Alan a Andrew ze ZŠ Antonínská

I

Zpravodaj městské části Brno-střed | červen 2022 | 19