Rozhovor
Jiří Kokmotos: Když jde Pražák do Brna, je to jako kočka do psince
Rozhovor s Jiřím Kokmotosem
jsme vedli ve třicetistupňovém
vedru, ale brněnská srpnová
výheň jakoby jen umocňovala
dobrou náladu tohoto mladého
člověka, kterému není cizí vtip,
sebeironie, ale také zvídavost
a schopnost hovořit i naslouchat, což jsou jistě jedny z předpokladů dobrého rozhlasového
šéfredaktora, kterým se snaží
být. Povídali jsme si také
o různých zářijových výročích
a nemohli jsme opominout ani
jedno z rozhlasových. Nejvýraznější vizitkou brněnské rozhlasové stanice byla totiž znělka – úryvek písně Moravo,
Moravo, nahraný na speciálním
elektrickém klavíru, znělkostroji zhotoveném firmou
A. PETROF. Znělka poprvé
zazněla 28. září 1935, takže to
bude už rovných osmdesát let.
Co říkáte tomuto zářijovému
výročí?
Těch zářijových výročí bude v Brně
víc, třeba první start na starém
Masarykově okruhu před pětaosmdesáti lety. A také právě onoho
28. září. Ale samozřejmě i toto
„naše domácí“ rozhlasové výročí
si připomeneme. Znělka v té historické podobě už bohužel pravidelně nezaznívá, protože v minulém roce prošla všechna
regionální studia jistou obměnou
a ta naše rozhlasová grafika, jak
říkáme hudebním předělům
a upoutávkám, se unifikovala a je
prakticky pro všechna studia stejná. Věřím ale, že je hodně posluchačů, kteří i v těch nových znělkách slyší tu naši Moravo, Moravo,
protože je to něco, co k vysílání
brněnského rozhlasu neodmyslitelně patří. Stejně jako třeba harfa
k vysílání stanice Praha.
Když jsme u té Prahy – v květnu
před dvěma lety přinesla média
zprávu o hrůzostrašné nehodě,
při které řidič strhl řízení, prorazil zábradlí a spadl s autem na
náplavku u Čechova mostu. Kdo
seděl za volantem auta?
Bohužel já. Já jsem vášnivý řidič.
Všude, kde mohu, jezdím autem.
Však je to také vidět na mém OTP
– okrasném tukovém prstenci, jak
tomu říká Zdeněk Junák. Ale ten-
krát mě to vyškolilo. Nikdy bych
nevěřil, že v pětatřicetikilometrové
rychlosti může mít člověk téměř
smrtelnou dopravní nehodu.
Nebýt tehdy přivázaný, tak tady
teď nejsem. Spadl jsem z výšky
osmi metrů a zakotvil u Vltavy.
A teď jste zakotvil v Brně.
Natrvalo?
Říká se, že když jde Pražák do
Brna, je to jako kočka do psince.
Není to pravda, to už můžu po těch
dvou letech říct určitě. Moji pražští
kamarádi mi doufám prominou: už
se cítím víc doma v Brně než
v Praze. Ale kdyby mě někdo před
třemi lety řekl, že půjdu dělat
vedoucího programu největší
regionální stanice Českého rozhlasu, tak bych si poklepal na čelo.
Dal jsem se ale už v Praze dohromady se současným ředitelem
brněnského studia Jaromírem
Ostrým a šlo to ráz naráz. Jezdit
dělat kariéru z Brna do Prahy, to
už tady bylo. A mnohdy i úspěšně.
Ale obráceně? Chci zkusit, jestli
to funguje i z druhé strany.
Kde v Brně bydlíte?
Z pražských Dejvic, kde byl mým
sousedem americký velvyslanec,
jsem se přestěhoval do brněnského Bronxu. Francouzská, Bratislavská, Cejl. Ale možná někoho
překvapím. Faktem je, že je tam
občas slyšet nějaký ten řev, muzika ve dvě ráno, ale já jsem se tam
rychle zabydlel. Mám to pět minut
do práce a jsem tomu rád (úsměv).
Říkáte o sobě, že jste poloviční
Řek, poloviční Valach a křtěný
Vltavou. Co vlastně jste?
No, jak bych to řekl? Mám rád slivovicu!
Dejme si teď místo slivovice jedno kyselé jablíčko. Ve vysílání už
neslýcháme Marcelu Vandrovou
a ani oblíbený Pepíček Veselý si
s námi živě nepovídá. Proč?
Marcela Vandrová, Marcela Antošová, Josef Veselý, to jsou samozřejmě legendy Českého rozhlasu
Brno. Podle projektu pane ředitele,
ke kterému se jako jeho realizátor
hlásím, chceme ale přivádět
k mikrofonu i nové hlasy. Říkejme
tomu třeba generační obměna.
Noví moderátoři a redaktoři se
samozřejmě nestanou osobnostmi
Profil
za rok, za dva, pokud vůbec ano,
ale chceme jim dát šanci. Myslím,
že jsme zatím měli šťastnou ruku:
Jarka Eliášová, Jarka Vykoupilová,
Milan Noha. Ale protože čas není
ani u nás v rozhlase nafukovací,
muselo to být i na úkor vysílacího
času těchto legend, které si oblibu
budovaly několik desetiletí. Marcela Vandrová se sama rozhodla, že
si v tomto případě ponechá jen
kontaktní pořad Noční linka. Je to
podle mého škoda, ale je to její rozhodnutí. A Josef Veselý? Každý
den můžete slyšet jeho Deníček,
každý týden pořad Račte vstoupit
a pokračuje v Toulkách českou
minulostí, které nedávno oslavily
tisící vysílání. Uvažujeme také, že
by se vrátil pořad, ve kterém si
s Jaromírem Ostrým jako dva
hypochondři (úsměv) povídali
s nejrůznějšími doktory.
Za sedmnáct let jste již natočil
stovky rozhovorů. Na který nejraději vzpomínáte a na který
byste chtěl zapomenout?
Vybavuje se mi rozhovor s prezidentem Václavem Havlem. To byl
pro mě velký zážitek, i když mám
dodnes pocit, že jsem panu prezidentovi kladl úplně blbé otázky. Já
mám ty svoje zážitky vždycky spojené se zážitky a odezvou posluchačů. Nedávno jsem si třeba povídal v pořadu Na moravském poli
sTondou Vrbou, který se pohybuje
na Horňácku, krásně mluví, má rád
folklor.To byl pro mě také ohromný
zážitek. Ale i v případě, že je to trapas, tak na to svým způsobem
vzpomínám rád, protože vždycky
je to nějaký ten zážitek. A i ty trapasy tvoří mozaiku našeho života.
I
Vladimír Koudelka
Foto: Igor Zehl
Jiří Kokmotos se narodil 14.září
1985 v Praze. Vystudoval víceleté gymnázium a již jako třináctiletý začal spolupracovat
s Českým rozhlasem v Praze
na Vinohradech. Působil v dětské redakci, jeden z prvních
pořadů, na kterém spolupracoval, bylo tehdy velmi populární
Domino. Z dětské redakce přešel do zpravodajské směny
Radiožurnálu, byl u zrodu jedné
z nejmladších stanic Českého
rozhlasu Radio Wave, digitálního vysílání pro mladé, vrátil se
zpět do Radiožurnálu a poté už
se stal jedním z nejposlouchanějších redaktorů a moderátorů
celoplošné stanice Praha 2,
nyní Dvojka. Tam se stal také
partnerem dnešního ředitele
Českého rozhlasu Hradec Králové a Pardubice Pavla Kudrny.
Jejich desetiletý pořad Výlety
a také jejich „cyklické hubnutí“
v přímých přenosech se zapsaly do povědomí mnoha tisíců
posluchačů po celé republice.
Druhým mužem, který poznamenal profesní i životní pouť
Jiřího Kokmotose, je současný
ředitel Českého rozhlasu Brno
Jaromír Ostrý. Ten si ho vyhlédl
ještě jako redaktora a moderátora Dvojky a přivedl ho v roce
2013 do Brna jako vedoucího
programu. Šéfredaktor Jiří Kokmotos se v současné době
autorsky podílí na několika
pořadech, z nichž páteční Na
moravském poli rovněž moderuje. Jako moderátor také
úspěšně zaskakuje za svoje
kolegy v pořadech Dobré ráno,
Moravo a Rendez-vous. K jeho
zálibám patří, jak jinak, především rádio a také hudba, knížky,
a občas nějaký sport. Prý pasivně. Nejraději má hokej a úplně
nejraději na Slávii, v Litvínově
a ve Zlíně (což říká ve městě
modrobílé šlechty a Komety
Brno:-)!
15
ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Září 2015