Rozhovor

Jiří Kokmotos: Když jde Pražák do Brna, je to jako kočka do psince

Rozhovor s Jiřím Kokmotosem

jsme vedli ve třicetistupňovém

vedru, ale brněnská srpnová

výheň jakoby jen umocňovala

dobrou náladu tohoto mladého

člověka, kterému není cizí vtip,

sebeironie, ale také zvídavost

a schopnost hovořit i naslouchat, což jsou jistě jedny z předpokladů dobrého rozhlasového

šéfredaktora, kterým se snaží

být. Povídali jsme si také

o různých zářijových výročích

a nemohli jsme opominout ani

jedno z rozhlasových. Nejvýraznější vizitkou brněnské rozhlasové stanice byla totiž znělka – úryvek písně Moravo,

Moravo, nahraný na speciálním

elektrickém klavíru, znělkostroji zhotoveném firmou

A. PETROF. Znělka poprvé

zazněla 28. září 1935, takže to

bude už rovných osmdesát let.

Co říkáte tomuto zářijovému

výročí?

Těch zářijových výročí bude v Brně

víc, třeba první start na starém

Masarykově okruhu před pětaosmdesáti lety. A také právě onoho

28. září. Ale samozřejmě i toto

„naše domácí“ rozhlasové výročí

si připomeneme. Znělka v té historické podobě už bohužel pravidelně nezaznívá, protože v minulém roce prošla všechna

regionální studia jistou obměnou

a ta naše rozhlasová grafika, jak

říkáme hudebním předělům

a upoutávkám, se unifikovala a je

prakticky pro všechna studia stejná. Věřím ale, že je hodně posluchačů, kteří i v těch nových znělkách slyší tu naši Moravo, Moravo,

protože je to něco, co k vysílání

brněnského rozhlasu neodmyslitelně patří. Stejně jako třeba harfa

k vysílání stanice Praha.

Když jsme u té Prahy – v květnu

před dvěma lety přinesla média

zprávu o hrůzostrašné nehodě,

při které řidič strhl řízení, prorazil zábradlí a spadl s autem na

náplavku u Čechova mostu. Kdo

seděl za volantem auta?

Bohužel já. Já jsem vášnivý řidič.

Všude, kde mohu, jezdím autem.

Však je to také vidět na mém OTP

– okrasném tukovém prstenci, jak

tomu říká Zdeněk Junák. Ale ten-

krát mě to vyškolilo. Nikdy bych

nevěřil, že v pětatřicetikilometrové

rychlosti může mít člověk téměř

smrtelnou dopravní nehodu.

Nebýt tehdy přivázaný, tak tady

teď nejsem. Spadl jsem z výšky

osmi metrů a zakotvil u Vltavy.

A teď jste zakotvil v Brně.

Natrvalo?

Říká se, že když jde Pražák do

Brna, je to jako kočka do psince.

Není to pravda, to už můžu po těch

dvou letech říct určitě. Moji pražští

kamarádi mi doufám prominou: už

se cítím víc doma v Brně než

v Praze. Ale kdyby mě někdo před

třemi lety řekl, že půjdu dělat

vedoucího programu největší

regionální stanice Českého rozhlasu, tak bych si poklepal na čelo.

Dal jsem se ale už v Praze dohromady se současným ředitelem

brněnského studia Jaromírem

Ostrým a šlo to ráz naráz. Jezdit

dělat kariéru z Brna do Prahy, to

už tady bylo. A mnohdy i úspěšně.

Ale obráceně? Chci zkusit, jestli

to funguje i z druhé strany.

Kde v Brně bydlíte?

Z pražských Dejvic, kde byl mým

sousedem americký velvyslanec,

jsem se přestěhoval do brněnského Bronxu. Francouzská, Bratislavská, Cejl. Ale možná někoho

překvapím. Faktem je, že je tam

občas slyšet nějaký ten řev, muzika ve dvě ráno, ale já jsem se tam

rychle zabydlel. Mám to pět minut

do práce a jsem tomu rád (úsměv).

Říkáte o sobě, že jste poloviční

Řek, poloviční Valach a křtěný

Vltavou. Co vlastně jste?

No, jak bych to řekl? Mám rád slivovicu!

Dejme si teď místo slivovice jedno kyselé jablíčko. Ve vysílání už

neslýcháme Marcelu Vandrovou

a ani oblíbený Pepíček Veselý si

s námi živě nepovídá. Proč?

Marcela Vandrová, Marcela Antošová, Josef Veselý, to jsou samozřejmě legendy Českého rozhlasu

Brno. Podle projektu pane ředitele,

ke kterému se jako jeho realizátor

hlásím, chceme ale přivádět

k mikrofonu i nové hlasy. Říkejme

tomu třeba generační obměna.

Noví moderátoři a redaktoři se

samozřejmě nestanou osobnostmi

Profil

za rok, za dva, pokud vůbec ano,

ale chceme jim dát šanci. Myslím,

že jsme zatím měli šťastnou ruku:

Jarka Eliášová, Jarka Vykoupilová,

Milan Noha. Ale protože čas není

ani u nás v rozhlase nafukovací,

muselo to být i na úkor vysílacího

času těchto legend, které si oblibu

budovaly několik desetiletí. Marcela Vandrová se sama rozhodla, že

si v tomto případě ponechá jen

kontaktní pořad Noční linka. Je to

podle mého škoda, ale je to její rozhodnutí. A Josef Veselý? Každý

den můžete slyšet jeho Deníček,

každý týden pořad Račte vstoupit

a pokračuje v Toulkách českou

minulostí, které nedávno oslavily

tisící vysílání. Uvažujeme také, že

by se vrátil pořad, ve kterém si

s Jaromírem Ostrým jako dva

hypochondři (úsměv) povídali

s nejrůznějšími doktory.

Za sedmnáct let jste již natočil

stovky rozhovorů. Na který nejraději vzpomínáte a na který

byste chtěl zapomenout?

Vybavuje se mi rozhovor s prezidentem Václavem Havlem. To byl

pro mě velký zážitek, i když mám

dodnes pocit, že jsem panu prezidentovi kladl úplně blbé otázky. Já

mám ty svoje zážitky vždycky spojené se zážitky a odezvou posluchačů. Nedávno jsem si třeba povídal v pořadu Na moravském poli

sTondou Vrbou, který se pohybuje

na Horňácku, krásně mluví, má rád

folklor.To byl pro mě také ohromný

zážitek. Ale i v případě, že je to trapas, tak na to svým způsobem

vzpomínám rád, protože vždycky

je to nějaký ten zážitek. A i ty trapasy tvoří mozaiku našeho života.



Vladimír Koudelka

Foto: Igor Zehl

Jiří Kokmotos se narodil 14.září

1985 v Praze. Vystudoval víceleté gymnázium a již jako třináctiletý začal spolupracovat

s Českým rozhlasem v Praze

na Vinohradech. Působil v dětské redakci, jeden z prvních

pořadů, na kterém spolupracoval, bylo tehdy velmi populární

Domino. Z dětské redakce přešel do zpravodajské směny

Radiožurnálu, byl u zrodu jedné

z nejmladších stanic Českého

rozhlasu Radio Wave, digitálního vysílání pro mladé, vrátil se

zpět do Radiožurnálu a poté už

se stal jedním z nejposlouchanějších redaktorů a moderátorů

celoplošné stanice Praha 2,

nyní Dvojka. Tam se stal také

partnerem dnešního ředitele

Českého rozhlasu Hradec Králové a Pardubice Pavla Kudrny.

Jejich desetiletý pořad Výlety

a také jejich „cyklické hubnutí“

v přímých přenosech se zapsaly do povědomí mnoha tisíců

posluchačů po celé republice.

Druhým mužem, který poznamenal profesní i životní pouť

Jiřího Kokmotose, je současný

ředitel Českého rozhlasu Brno

Jaromír Ostrý. Ten si ho vyhlédl

ještě jako redaktora a moderátora Dvojky a přivedl ho v roce

2013 do Brna jako vedoucího

programu. Šéfredaktor Jiří Kokmotos se v současné době

autorsky podílí na několika

pořadech, z nichž páteční Na

moravském poli rovněž moderuje. Jako moderátor také

úspěšně zaskakuje za svoje

kolegy v pořadech Dobré ráno,

Moravo a Rendez-vous. K jeho

zálibám patří, jak jinak, především rádio a také hudba, knížky,

a občas nějaký sport. Prý pasivně. Nejraději má hokej a úplně

nejraději na Slávii, v Litvínově

a ve Zlíně (což říká ve městě

modrobílé šlechty a Komety

Brno:-)!

15

ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Září 2015