Rozhovor

Alexander Choupenitch: Mým životním snem je stát se olympijským vítězem

Alexander Choupenitch je mladý, pohledný, inteligentní a venkoncem velmi sympatický mladý muž, který se upsal sportu,

jehož kořeny sahají až do starověku. V novější době ho ztělesňují například takoví borci,

jakými byli Athos, Porthos, Aramis a d’Artagnan. A z každého

jakoby měl náš Alexander či

Alex či Saša či Chupe – Čupe,

jak mu říkají v cizině, něco.

Udatnost, sílu, rytířské chování,

věrnost cti a morálce, ale také

mladický optimismus, nadšení

a životní energii. To po tom

čtvrtém ze tří mušketýrů.

Sport, o kterém je řeč, je samozřejmě šerm, přičemž v tom

současném sportovním šermu

se bojuje fleretem, kordem

a šavlí. Zásahy registruje elektrický přístroj, platná zásahová

plocha je u fleretu trup, u kordu

celé tělo a u šavle část těla od

pasu nahoru. Alexander Choupenitch je fleretista a kromě

popsaných vlastností nezbytných nejen pro špičkový sportovní výkon má také úctu k tradicím.

Jak jste se cítil jako

vlajkonoš při galavečeru

Sportovec

Jihomoravského kraje?

Byla to pro mě čest přinést historický prapor Sokola Brno I, který

je uznán kulturní památkou České

republiky a který byl slavnostně

předán u příležitosti otevření

sokolského Stadionu v dnešní

Kounicově ulici v roce 1929. A postavit se s ním na pódiu před ministryní školství a dalšími významnými osobnostmi vedle olympijské

vítězky z Londýna roku 1948 paní

Věry Růžičkové, která je stejně

jako já členem Sokola Brno I. To

byl opravdu zážitek.

Funkci praporečníka jste

si tedy už vyzkoušel. Tak

co přinést jako vlajkonoš

českou státní vlajku při

nástupu na úvod letošní

olympiády v Riu?

Tak toho nejsem zatím hoden.

Možná svou výškou (úsměv). Ale

snad k té výšce časem něco přidám...

Co vás jako malého

školáčka přivedlo právě

k šermu?

Náhoda. V hale Sokola Brno I, kde

jsem začínal s košíkovou, byla

nástěnka, která zvala do šermířského oddílu. A maminka řekla –

co kdybys to zkusil? Určitě ji

k tomu vedlo i to, že moje nevlastní babička Tatiana Samusenková

byla trojnásobnou olympijskou

vítězkou v šermu.

Jaké byly ty vaše začátky?

Velmi nevalné. Šermovat jsem

začal v osmi letech a první dva

roky se mi vůbec nedařilo, končil

jsem mezi posledními. Dodnes si

pamatuji, jak mě plačícího v šatně

maminka s trenérem přemlouvají,

abych u šermu zůstal. Pak ale přišlo třetí místo v republikové soutěži mladších žáků. Ale hlavně:

první pohár a první medaile. To

byla pro mě ta největší motivace!

S tím pohárem jsem dokonce

nějaký čas i spával...

Kdo vám na vaší sportovní

cestě nejvíc pomohl

a pomáhá?

Nechci, aby to vyznělo jako fráze,

ale těch lidí byla a je celé řada.

Samozřejmě rodiče. Začínal jsem

v tělocvičně Sokola Brno I

a dodnes si na ty tréninky vzpomínám (úsměv). Teď žiji a trénuji

v Itálii a i když je šerm individuální

sport, stojím na konci dlouhé řady

lidí, kteří se na mém výkonu podílejí. Pokud chcete slyšet nějaká

jména, tak za všechny zmiňuji

mého současného trenéra. Jmenuje se Paolo Paoletii a je to špičkový světový kouč. A nemohu

nezmínit ikonu světového šermu

Alexandra Romankova, se kterým

mě domluvil před léty tréninky můj

dědeček. Pro mě to bylo něco

neskutečného: desetinásobný

mistr světa a k tomu vítěz olympiády. Jeho lekce mi ohromně

pomohly, zlepšil jsem se a navíc

to bylo zábavné.

Zábavné?

Říkal mě věci, které si pamatuji

dodnes. Třeba, že fleret musím

držet jako ptáčka. Pevně, aby

neuletěl, a zároveň tak, abych ho

neudusil. A čas při tom neskutečně rychle utíkal. Hodiny byly hned

Profil

pryč. Byl – a je – charismatický

člověk. Jeden z mých prvních trenérů, který se časem stal mým...

druhým taťkou.

Žijete a trénujete v Itálii,

na soustředění jezdíte do

Anglie, cestujete po celém

světě. Jste pořád Brňan?

Jsem. A jsem na to hrdý. Ale mám

rád i Pražáky a nemluvím hantecem, tak nevím, co na to Brňáci

řeknou (úsměv).

Naším posledním

šermířem na olympiádě

byl v roce 1996 kordista

Roman Ječmínek. Máte

radost, že budeme mít po

dvaceti letech na

olympiádě opět v šermu

zastoupení?

Já jsem fleretista. A našimi

posledními fleretisty na olympiádě byli František Koukal a Jaroslav Jurka už v roce 1980

(úsměv). Ale vážně: jestli mám

radost? Velikou, samozřejmě.

I z té radosti, kterou sdílejí moji

fanoušci a všichni kolem mě. Moc

jim za to děkuji!

Říkáte, že chcete vyhrát

olympiádu. Co vám říká

slovo „pokora“?

Je to jedna z nejdůležitějších lidských vlastností! Bez té to nejde.

A nejen ve sportu. Oči se dívají

nahoru, a nohy stojí na zemi. Ale

dívat se musíte. Bez toho se sny

nevyplní.



Vladimír Koudelka

Foto: archiv Alexandra

Choupenitche a Igor Zehl

Pokračování tématu na str. 30

Alexander Choupenitch (čti Šupenič) se narodil 2. května 1994

v Brně. Jeho rodiče pocházejí

z Běloruska, táta Ivan je sólistou

opery Národního divadla v Brně,

maminka Irina zpívala ve sboru

divadla. Po absolvování základní

školy odmaturoval na Gymnáziu

Matyáše Lercha a stal se studentem Fakulty sportovních studií

Masarykovy university v Brně.

Studium však z časových důvodů

přerušil. V dětství se věnoval také

košíkové, ale i tenisu, fotbalu

a karate. K jeho největším dosavadním úspěchům patří titul mistra Evropy kadetů v roce 2011, dvě

druhé místa na juniorském

mistrovství Evropy v roce 2012

a 2013 a juniorský titul mistra

Evropy z roku 2014. Na juniorském mistrovství světa získal

v roce 2013 bronzovou a v roce

2014 stříbrnou medaili, stal se

také dvojnásobným vítězem celkové klasifikace juniorského Světového poháru. Na turnaji Světového poháru dospělých v roce

2014 obsadil druhé místo, když

porazil i olympijského vítěze

Andreu Baldiniho a na seniorském mistrovství Evropy v červnu

2014 skončil pátý. Na mistrovství

světa v Kazani v červenci 2014

obsadil sedmé místo. Od dubna

2015 bojoval při nejrůznějších

soutěžích o účast na olympiádě

v Rio de Janeiru (mj. byl druhý na

Světovém poháru v Šanghaji).

V březnu 2016 se definitivně kvalifikoval. Jako člen Sokola Brno I.

K jeho zálibám patří hokej, hudba,

hra na klavír (je absolvent umělecké školy). Olympionik Choupenitch je 196 cm vysoký a váhu si

udržuje kolem 90 kg sportem

a životosprávou. Jeho přítelkyně

se jmenuje Pavlína.

15

ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Květen 2016