Informujeme
Děkanem Divadelní fakulty JAMU byl zvolen Petr Francán
Divadelní fakulta Janáčkovy
akademie múzických umění
v Brně (DIFA JAMU) začátkem
dubna zvolila nového děkana
pro období 2016–2020. Bude
jím stávající pedagog školy
doc. Mgr. Petr Francán.
Akademický senát fakulty po bezmála pětihodinovém veřejném
zasedání, na němž se představili
tři kandidáti, oznámil jméno vítěze. „Nový děkan byl zvolen jednomyslně počtem devíti hlasů,“
dodal předseda akademického
senátu DIFA JAMU doc. MgA.
Lukáš Rieger, Ph.D.
Fotograf, scenárista, kameraman
a režisér Petr Francán (ročník 1973)
působí na brněnské Divadelní
fakultě jako vedoucí Ateliéru audiovizuální tvorby a divadla. „Děkan je
strážcem fakultního dialogu. Preferuji artistnost před komercí,
a když už o ní musíme mluvit, povyšujme ji nad mainstreamovou úroveň,“ prohlásil ve svém volebním
vystoupení. Francán chce kupříkladu zvýšit prestiž senátu jako jediného přímo voleného orgánu fakulty. Senát začne mít i vyšší
pravomoci, co se týče kvality studia.
Sám už tři roky předsedá celoškolnímu Akademickému senátu
JAMU. Na umělecké akademii
začal pracovat v roce 2002.
Svoji kandidaturu Francán obhajoval před zcela zaplněným auditoriem a hovořil kupříkladu o tom,
že bude třeba snížit počet studentů
a zlepšit vztahy absolventů JAMU
k jejich alma mater. „Je nutné, aby
na školu vzpomínali v dobrém a byli
vděční, že tady studovali.“ Na otázky z pléna poznamenal, že obdivuje práci divadelníků jako jsou
režiséři J. A. Pitínský, Jiří Havelka
či tvůrčí duo SKUTR. Vystudovaného muzikologa Filozofické fakulty Masarykovy univerzity dále přitahuje tvorba J. S.Bacha, Gabriela
Faurého či Antonína Dvořáka, ve
výtvarném umění mu konvenuje
dílo malíře Mikuláše Medka či
Michelangela Buonarottiho.
Francán má za sebou přes šedesát
samostatných a třicet společných
fotografických výstav v českých
i zahraničních galeriích. Spolupracuje s Českou televizí, podílel se
na více než třiceti dokumentárních
filmech. Jako kurátor zajišťoval
výstavy například pro občanské
sdružení Vaňkovka, Jihomoravský
kraj, Biskupství brněnské či Nadaci
Partnerství.Vydal fotografické publikace: Prameny země (1997); Příběhy soch (1998); Brněnské podzemí I a II (2001 a 2005);
Proměněné sny (2006), Brněnské
podzemí III (2013), Svatojakubská
kostnice (2014).
Mezi jeho hlavní fotografické
výstavy za poslední roky patří:
– únor 2010, samostatná výstava
v Galerii Českého centra Brusel, Belgie
– říjen 2010, samostatná výstava
v Galerii Husa na provázku
– duben 2011, stálá expozice
brněnského podzemí, lokalita
Zelný trh, Brno
– 2014–2015, společná výstava
Velká Morava a počátky křesťanství (Brno–Praha–Bratislava)
(rob)
tašky s čistým prádlem, a pak by
odjeli na záchytné parkoviště.
Dojíždějící by vám ráno nebloudili
pod okny, ale jeli by rovnou na placené parkoviště. Nebo by přijeli
tramvají ze záchytného parkoviště. Už to rezidenční parkování
začíná dávat větší smysl?
Ale možná se pořád ptáte, proč
má zmizet i část parkovacích
míst? Část musí, část by měla.
Rezidenční parkování vyžaduje,
aby všechna parkovací místa byla
vyznačena. Proto zmizí část parkovacích míst, která dnes vlastně
ani skutečnými parkovacími místy
nejsou. Zavedením zón 30, pro
které platí trochu jiné dopravně
stavební předpisy, se snažíme
část těchto míst nově legalizovat.
Ale jiná parkovací místa je vhodné
zrušit jednoduše proto, aby naše
ulice byly příjemnější pro lidi.
Toho, že jsou brněnské ulice přeplněny auty, si naposledy všimla
i Tina Saaby, hlavní architektka
Kodaně. Nepotřebujete však oko
architekta, abyste si mohli na místě parkovacího stání představit
strom, lavičku, zahrádku restaurace nebo jen volný kus chodníku,
kde se pohodlně vyhnou i dvě
maminky s kočárkem.
Jenže když večer zoufale kroužíte
autem, může být těžké představit
si, že by vybrané ulice mohly
vypadat trochu jinak. Že by vám
některá parkovací místa nemusela až tolik chybět. Tak až příště
půjdete pěšky přes Moravské
náměstí, stoupněte si pod Jošta.
Zkuste se nedívat nahoru, ale
kolem sebe. A pak si místo příjemného náměstí plného života
zkuste vybavit to parkoviště, co
tam dřív bývalo. Stýská se vám
po něm? Mně ne. A to se přiznávám, že po Brně jezdím autem
častěji, než bych chtěl.
Jošta do každé ulice vám neslíbím. Ale věřím, že i vaše ulice má
na víc, než být jen parkovištěm.
Zdeněk Ručka,
zastupitel za Stranu zelených
Názory
Parkovací místo, nebo život
Už hezkých pár
minut kroužíte
ulicemi a hledáte
parkovací místo.
Ve
zpětném
zrcátku
jste
zahlédli, že za
vámi někdo odjel.
Spěcháte, kličkujete jednosměrkami, chcete to stihnout. Ale zase
vás někdo předběhl. To je hrozný
pocit. A pak si doma přečtete, že
radnice chce snížit počet parkovacích míst. To už se vám zatmí
před očima.
Veřejné besedy s občany i diskuse na internetu jasně ukazují, že
otázka parkování vzbuzuje silné
emoce. Řidiči dobře vědí, jak těžké je tady najít parkovací místo.
A bojí se, že to bude ještě horší.
A když jim pak někdo tvrdí, že
méně parkovacích míst může
znamenat pohodlnější dopravu
autem, jen nevěřícně kroutí hlavou. Ale i toto je záměrem chystaných změn.
Brno-střed pod náporem aut skutečně strádá. Zeptejte se kamaráda astmatika, ten ví o emisích
z dopravy své. Možná vás to taky
potká. A pokud občas telefonujete
na ulici, víte své o hladině hluku.
A k tomu ten stres nejen na chodníku, ale i za volantem. Jezdit
autem po naší městské části zkrátka není žádný med. Tak co s tím?
Zkuste si položit několik otázek.
Kdopak to stojí na „vašem“ parkovacím místě? Je to váš soused? Dost možná ne. Asi jste si
všimli, jak o prázdninách zázračně přibude parkovacích míst. Stačí, když odjedou studenti. A co
když ráno vyjdete před dům?
Míjejí vás auta vašich sousedů?
Nebo vás spíše dusí kouřem lidé,
co do centra dojíždějí za prací.
A ti klidně budou po vaší čtvrti jezdit i přes deset minut jen proto,
aby zadarmo zaparkovali.
A teď si zkuste představit, že by
ta auta jednoduše zmizela. Studenti by si v neděli večer složili
Tato rubrika obsahuje názory zastupitelů, které nejsou redakčně upravovány, a vydavatel nenese
zodpovědnost za její obsah (§ 4a tiskového zákona).
13
ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Květen 2016