Kultura
V paláci šlechtičen probíhá výstava Ryba v lidové kultuře
Výšivka z rybích šupin na zástěře, 19. století
Výstava Ryba v lidové kultuře
přibližuje prostřednictvím vystavených exponátů a doprovodných textů fenomén ryby
odrážející se v lidové kultuře,
ať už ve formě lidového zaměstnání – rybářství, nebo ve formě
stravy, léčení, lidového umění
či folkloru. K vidění je do
27. března v Paláci šlechtičen
Moravského zemského muzea
na Kobližné 1.
Rybářství patří k nejstarším
zaměstnáním a doklady o rybolovu jsou známy už z pravěku.
Nejstarší písemné zmínky o rybolovu v Čechách přináší Kosmova
kronika v souvislosti se založením
Sázavského kláštera (kolem
r. 1034). Také zprávy o rybářích
v Pomoraví pocházejí již z 11. století, kdy se v hradišťské listině
z roku 1078 zmiňuje skupina
rybářů mezi poddanými.
Nejstarším způsobem bylo chytání ryb rukama nebo jejich ubíjení kyjem nebo klackem na mělčinách, v zimě omráčení úderem
palice na led. Ryby byly také chytány do ok, sítí, čeřenů, podběráků (keserů), saků, kuželovitých
košů (vrší), loveny vidlicemi se
zpětnými háčky (ostěmi), někdy
i stříleny. Používalo se také jedu,
tzv. rázové vlny nebo zakalení
vody.
Právo rybolovu (ius piscandi) se
často vázalo k majetkové držbě
na březích, zejména k mlýnům,
nebo bývalo udělováno jako výsada těm, kteří se jím živili. Vodní
díla a mlýny se ovšem mohly
budovat pouze se souhlasem
vrchnosti, takže šlechta o rybolovu do značné míry rozhodovala.
Část rybaření měla ve vlastní
režii, část pronajímala. Právem
rybolovu bývaly obdařeny také
nově vznikající kláštery, povolení
k lovu ryb mívali faráři a fojtové,
tedy privilegované vrstvy. Od
raného středověku se rozvíjí také
rybníkářství, jehož zlatým věkem
bylo zejména 16. století.
Profesionální rybářské party lovily
kolektivně a o výtěžek lovu se dělily. K rybolovu používali rybáři nejčastěji vrše, sítě, saky a čeřeny,
obvykle měli k dispozici také loďky. Bývali organizováni v cechu
a řídili se tak jako jiné cechy
zvláštními řády, měli své cechovní
džbány, k pečetění listin používali
cechovní pečeti, při veřejných
průvodech a jiných slavnostech
kráčeli za cechovní korouhví,
v kostele mívali své postavníky
na svíce.Obce, v nichž bylo rybářství důležitým zdrojem obživy,
dostaly ryby i do svého znaku.
Ryba byla důležitým symbolem
také v křesťanství, kde symbolizuje samotného Krista, z řeckého
označení ICHTYS se odvozuje
anagram Iesus Christis Theu Yios
Sotér – Ježíš Kristus, Syn Boží,
Spasitel. Symbol ryby sloužil
v počátcích křesťanství jako tajné
poznávací znamení. Věřící byli
označováni jako rybičky – pisciculi.Někdy bývají zobrazovány tři
propletené ryby, občas se společnou hlavou, které symbolizují Nejsvětější trojici. Kristovi apoštolové,
rybáři Petr a Ondřej, se stali patrony rybářů. Místy byl jako patron
rybářů a ochránce vod uctíván
také sv. Mikuláš. S rybami se dává
do souvislosti rovněž sv. Antonín
Paudánský a sv. Oldřich.
V lidovém prostředí se rybí
28
ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Únor 2016
Formy na pečivo ve tvaru ryby, 19. a 20. století
maso jedlo jako všední, sváteční
i obřadní potravina, nahrazovalo
také jiná masa, zejména v době
půstů. Upravovalo se v přírodě
opékáním na rožni nad žhavými
uhlíky nebo zahrabané v popelu,
doma pak pečením, vařením
i smažením. Na Štědrý večer měl
každý sníst aspoň kousek rybího
masa, aby byl zdráv jako ryba.
Nicméně v některých oblastech
se rybí maso objevilo na štědrovečerním talíři až v polovině
20. století. Kladný či záporný
vztah k rybám nebo neznalosti
jejich kuchyňské úpravy souvisely
nepochybně s jejich dostupností
v dané lokalitě a s místní tradicí.
Jednotlivé části rybího těla (kosti,
měchýř, žluč, kůže, zuby) měly
svůj význam v lidovém léčitelství,
rybím kostem se přičítala ochranná a prorocká moc, rybí šupiny
přinášely štěstí apod. Šupiny
sloužily také jako materiál pro
výšivku, a to zejména na Třeboňsku.
V lidovém prostředí jsou časté formy na vánoční pečivo, později
i formičky na vánoční cukroví
v podobě ryby. Perníky s motivem
ryby – nositelky štěstí se objevovaly v novoročním období a při
svatbách. Také velikonoční nebo
svatební obřadní pečivo mohlo
mít podobu ryby. Méně často byla
ryba zastoupena v lidovém umění (steh rybí kost nebo motiv „na
rybí hubu“ u výšivky, „na vodu“
u kraslic, betlémové figurky rybářů, názední malby zahrnující
motiv rybičky apod.). V tesařství
se užívá spoj „na rybinu“, pojmenovaný podle podobnosti s rybím
ocasem.
Ryba pro své výrazné vlastnosti,
zejména mrštnost a mlčenlivost,
byla často námětem různých
úsloví a přirovnání, která souvisela s pozorováním rybího života,
rybí anatomie a chování ryb
v různých situacích. Ryba a rybáři
se objevují v pohádkách, pověrečných i humorných vyprávěních
i v písňovém folklóru.
V současnosti je sportovní rybolov oblíbeným koníčkem, výlovy
rybníků s možností nákupu čerstvých i tepelně upravených ryb
pak významnou společenskou
událostí. Motiv ryby se nadále
objevuje na různých výrobcích,
ryba je také častou hračkou pro
děti. „Rybička“ byla ve 20. století
nejpopulárnějším nožem československé výroby.
Exponáty pocházejí ze sbírek
Moravského zemského muzea –
Etnografického ústavu, Národního zemědělského muzea Praha,
pobočka Ohrada (Muzeum lesnictví, myslivosti a rybářství), Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Národního ústavu lidové
kultury ve Strážnici, Farního úřadu Olomouc-Nové Sady a Rybníkářství Pohořelice, a.s., které také
zajišťuje odbornou spolupráci
a doprovodné programy (přednášky a ochutnávku rybích pokrmů). Preparáty ryb zapůjčil
M.Vlkolenszki ze Zámecké restaurace Austerlitz ve Slavkově,
svými výrobky z rybích šupin přispěla Ludmila Dominová z Hluboké, Nositel tradice lidových
řemesel.
Výstava je doplněna aktivitami
pro děti, například stínovým
divadlem nebo výrobou třpytek.
(red)