Kultura

V paláci šlechtičen probíhá výstava Ryba v lidové kultuře

Výšivka z rybích šupin na zástěře, 19. století

Výstava Ryba v lidové kultuře

přibližuje prostřednictvím vystavených exponátů a doprovodných textů fenomén ryby

odrážející se v lidové kultuře,

ať už ve formě lidového zaměstnání – rybářství, nebo ve formě

stravy, léčení, lidového umění

či folkloru. K vidění je do

27. března v Paláci šlechtičen

Moravského zemského muzea

na Kobližné 1.

Rybářství patří k nejstarším

zaměstnáním a doklady o rybolovu jsou známy už z pravěku.

Nejstarší písemné zmínky o rybolovu v Čechách přináší Kosmova

kronika v souvislosti se založením

Sázavského kláštera (kolem

r. 1034). Také zprávy o rybářích

v Pomoraví pocházejí již z 11. století, kdy se v hradišťské listině

z roku 1078 zmiňuje skupina

rybářů mezi poddanými.

Nejstarším způsobem bylo chytání ryb rukama nebo jejich ubíjení kyjem nebo klackem na mělčinách, v zimě omráčení úderem

palice na led. Ryby byly také chytány do ok, sítí, čeřenů, podběráků (keserů), saků, kuželovitých

košů (vrší), loveny vidlicemi se

zpětnými háčky (ostěmi), někdy

i stříleny. Používalo se také jedu,

tzv. rázové vlny nebo zakalení

vody.

Právo rybolovu (ius piscandi) se

často vázalo k majetkové držbě

na březích, zejména k mlýnům,

nebo bývalo udělováno jako výsada těm, kteří se jím živili. Vodní

díla a mlýny se ovšem mohly

budovat pouze se souhlasem

vrchnosti, takže šlechta o rybolovu do značné míry rozhodovala.

Část rybaření měla ve vlastní

režii, část pronajímala. Právem

rybolovu bývaly obdařeny také

nově vznikající kláštery, povolení

k lovu ryb mívali faráři a fojtové,

tedy privilegované vrstvy. Od

raného středověku se rozvíjí také

rybníkářství, jehož zlatým věkem

bylo zejména 16. století.

Profesionální rybářské party lovily

kolektivně a o výtěžek lovu se dělily. K rybolovu používali rybáři nejčastěji vrše, sítě, saky a čeřeny,

obvykle měli k dispozici také loďky. Bývali organizováni v cechu

a řídili se tak jako jiné cechy

zvláštními řády, měli své cechovní

džbány, k pečetění listin používali

cechovní pečeti, při veřejných

průvodech a jiných slavnostech

kráčeli za cechovní korouhví,

v kostele mívali své postavníky

na svíce.Obce, v nichž bylo rybářství důležitým zdrojem obživy,

dostaly ryby i do svého znaku.

Ryba byla důležitým symbolem

také v křesťanství, kde symbolizuje samotného Krista, z řeckého

označení ICHTYS se odvozuje

anagram Iesus Christis Theu Yios

Sotér – Ježíš Kristus, Syn Boží,

Spasitel. Symbol ryby sloužil

v počátcích křesťanství jako tajné

poznávací znamení. Věřící byli

označováni jako rybičky – pisciculi.Někdy bývají zobrazovány tři

propletené ryby, občas se společnou hlavou, které symbolizují Nejsvětější trojici. Kristovi apoštolové,

rybáři Petr a Ondřej, se stali patrony rybářů. Místy byl jako patron

rybářů a ochránce vod uctíván

také sv. Mikuláš. S rybami se dává

do souvislosti rovněž sv. Antonín

Paudánský a sv. Oldřich.

V lidovém prostředí se rybí

28

ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Únor 2016

Formy na pečivo ve tvaru ryby, 19. a 20. století

maso jedlo jako všední, sváteční

i obřadní potravina, nahrazovalo

také jiná masa, zejména v době

půstů. Upravovalo se v přírodě

opékáním na rožni nad žhavými

uhlíky nebo zahrabané v popelu,

doma pak pečením, vařením

i smažením. Na Štědrý večer měl

každý sníst aspoň kousek rybího

masa, aby byl zdráv jako ryba.

Nicméně v některých oblastech

se rybí maso objevilo na štědrovečerním talíři až v polovině

20. století. Kladný či záporný

vztah k rybám nebo neznalosti

jejich kuchyňské úpravy souvisely

nepochybně s jejich dostupností

v dané lokalitě a s místní tradicí.

Jednotlivé části rybího těla (kosti,

měchýř, žluč, kůže, zuby) měly

svůj význam v lidovém léčitelství,

rybím kostem se přičítala ochranná a prorocká moc, rybí šupiny

přinášely štěstí apod. Šupiny

sloužily také jako materiál pro

výšivku, a to zejména na Třeboňsku.

V lidovém prostředí jsou časté formy na vánoční pečivo, později

i formičky na vánoční cukroví

v podobě ryby. Perníky s motivem

ryby – nositelky štěstí se objevovaly v novoročním období a při

svatbách. Také velikonoční nebo

svatební obřadní pečivo mohlo

mít podobu ryby. Méně často byla

ryba zastoupena v lidovém umění (steh rybí kost nebo motiv „na

rybí hubu“ u výšivky, „na vodu“

u kraslic, betlémové figurky rybářů, názední malby zahrnující

motiv rybičky apod.). V tesařství

se užívá spoj „na rybinu“, pojmenovaný podle podobnosti s rybím

ocasem.

Ryba pro své výrazné vlastnosti,

zejména mrštnost a mlčenlivost,

byla často námětem různých

úsloví a přirovnání, která souvisela s pozorováním rybího života,

rybí anatomie a chování ryb

v různých situacích. Ryba a rybáři

se objevují v pohádkách, pověrečných i humorných vyprávěních

i v písňovém folklóru.

V současnosti je sportovní rybolov oblíbeným koníčkem, výlovy

rybníků s možností nákupu čerstvých i tepelně upravených ryb

pak významnou společenskou

událostí. Motiv ryby se nadále

objevuje na různých výrobcích,

ryba je také častou hračkou pro

děti. „Rybička“ byla ve 20. století

nejpopulárnějším nožem československé výroby.

Exponáty pocházejí ze sbírek

Moravského zemského muzea –

Etnografického ústavu, Národního zemědělského muzea Praha,

pobočka Ohrada (Muzeum lesnictví, myslivosti a rybářství), Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Národního ústavu lidové

kultury ve Strážnici, Farního úřadu Olomouc-Nové Sady a Rybníkářství Pohořelice, a.s., které také

zajišťuje odbornou spolupráci

a doprovodné programy (přednášky a ochutnávku rybích pokrmů). Preparáty ryb zapůjčil

M.Vlkolenszki ze Zámecké restaurace Austerlitz ve Slavkově,

svými výrobky z rybích šupin přispěla Ludmila Dominová z Hluboké, Nositel tradice lidových

řemesel.

Výstava je doplněna aktivitami

pro děti, například stínovým

divadlem nebo výrobou třpytek.

s

(red)