Historie

CO VYPRÁVÍ DŮM U ZLATÉ LODI?

Toto domovní znamení nesl dům, jenž stával do 40. let 19. století na náměstí Svobody

na místě dnešního domu číslo 8, sídla to

Národního památkového ústavu. Má s ním

i proto velmi úzce propojenou celou dlouhou a zajímavou historii. Jeho podoba se

měnila a měnili se i jeho majitelé.

V roce 1785 ho například vlastnil brněnský

měšťan Vinzenz Müller, obchodník to různým

takzvaným smíšeným zbožím a barvami. Dům

je v onom roce uveden v adresáři města Brna

jako dům U Lodi. Nicméně i v letech 1787,

1789 a 1794 lze ho v oněch adresářích najít

sice jako Müllerův dům, ale už s domovním

štítem U Zlaté lodi. Toto jméno vydrželo až

do přestavby domu o sto let později. Byl totiž

v letech 1875–1878 přestavěn do dnešní

podoby vídeňským profesorem a architektem Ludwigem Försterem jako pozdně empírový měšťanský dům se starším jádrem.

Právě toto starší jádro je v některých částech domu, zejména v suterénu, dochované

dodnes, je mezi Brňany asi méně známé.

Málokdo asi dnes ví, že v jeho těsné blízkosti

na jeho tehdy rozlehlé parcele stávala už ve

14. století dokonce i dominantní věž, která je

patrná ještě i na plánu města Brna z roku 1645

a jejíž základy v oněch místech skutečně

v nedávné době odkryli brněnští archeologové. Lze tedy zřejmě předpokládat, že už

od počátku šlo o větší komplex, snad přímo

dvorec, který zabíral dokonce parcely dvě.

Písemné prameny spolehlivě dokládají, že už

ve 14. století byl celý objekt v majetku významné brněnské patricijské rodiny s přídomkem:

z Rohru či Roru, která podle tohoto jména

pocházela z nevelké lokality, ležící v Rakousku

poblíž Vídně při cestě do Mariazell.

Nejvýznamnějším členem této rodiny

a majitelem onoho objektu byl Jakub z Rohru,

uváděný v pramenech na počátku čtyřicátých

let 14. století jako městský rychtář. Z titulu této

své funkce, kterou pak vykonával plných 25

let, patřil k významným a uznávaným osobnostem Brna, a to až do své smrti někdy

kolem roku 1366. V roce 1367 se totiž v písemných pramenech objevuje jeho manželka

Anežka už jako vdova. Sám dům pak v roce

1371 prodala jeho dcera Anna po smrti své

matky Anežky Václavu Schirmerovi za 56 hřiven stříbra. Osobnost Jakuba Rohra, pevně

s tímto domem spjatá více než dvacet let, si

však určitě zaslouží několik dalších slov.

Jakub z Rohru se totiž za svého života stal

postupně i určitým představitelem města, neboť

disponoval nejen značným majetkem, ale

i vlastní pečetí. Často je v pramenech uváděn

jako svědek důležitých a závažných jednání,

při nichž je i ručitelem a garantem města Brna.

Byl to právě on, kdo byl králem Karlem IV.

vyzván, aby ještě spolu s dalšími čtyřmi reprezentanty města Brna, a to před Vánocemi roku

1349, v čele brněnské delegace přijel do Prahy,

účastnil se tam s ní slavnostního aktu uvedení

mladšího Karlova bratra Jana Jindřicha do jeho

nového úřadu samostatného markraběte

moravského a aby poté poskytl markraběti

a celé jeho rodině potřebný bezpečný doprovod do Brna, jež se pak stalo na plných šedesát

let sídlem moravských markrabat. Není třeba

dodávat, že Jakub z Rohru v tomto poslání

výborně obstál jako odpovědný rychtář města

Brna. Jeho dům na Dolním náměstí, dnes

náměstí Svobody, byl však pro samo město

Brno významným a důležitým objektem.

Byl totiž po celou dobu jeho rychtářského

funkčního období zároveň městskou rychtou

se vším, co to tehdy obnášelo. Jako takový

stál ve městě na místě veřejně přístupném

a dostupném ze všech částí města, neboť

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | prosinec 2021

rychtář musel osobně bdít i nad bezpečností

města a jeho obyvatel. Byl proto vždy, jako

vůbec první, volán, a to ve dne i v noci, ke

všem nepřístojným a občas i nebezpečným

případům a událostem, jež se na území města

Brna vyskytly, a byl povinen také proti nim

okamžitě zasáhnout. Měl k tomu k ruce stálou

službu a pohotovost určitého počtu strážců

a biřiců, pro něž proto měl ve svém domě

též odpovídající místnosti.

Dům měl však i úřední místnost pro vyřizování různých záležitostí, jež byla proto přístupná

i veřejnosti a musel mít jistě i soukromé prostory, jež obývala jeho rodina. Měl i hospodářské zázemí, stáje, sklad a další. Ve sklepních

suterénních prostorách to byla i takzvaná šatlava pro zadržené delikventy. Po zásahu a po

zatčení případného delikventa ručil totiž rychtář

za jeho bezpečnou i několikadenní internaci,

než byl obviněný předveden před soud.

Tomuto soudu rychtář sice předsedal

a jeho jednání řídil, ale nikdy se nesměl sám

podílet na posuzování viny či neviny a trestu.

To mohli činit jen a jen členové právě úřadující

městské rady. Musel však velmi pečlivě

a odpovědně vynesený rozsudek poté realizovat za pomocí svých biřiců, strážců

a pacholků. K nim patřil i kat a jeho pomocníci.

Ti sice v rychtářově domě nebydleli, nicméně

se vždy po vynesení rozsudku ihned na jeho

výzvu dostavili, aby od něj dostali patřičné

instrukce k jeho vykonání.

I když byl rychtářský dům několikráte stavebně upravován, právě tyto podzemní bezpečnostní kobky jsou dodnes v suterénu

domu umístěny. Mají v sobě přetrvávající

i jakousi zvláštní atmosféru, ale veřejnosti

bývají přístupny k prohlídce jen zřídkakdy

a na výslovné požádání.

Dodnes je zachováno v původní podobě

i průčelí domu s kamenným portálem a sloupovým rizalitem na konzolách, plastické orámování oken a korunní římsa se zubořezem.

V prostorách, jejichž okna vedou do náměstí,

se nacházejí štukové stropy s částečně figurální výzdobou, lze zde nalézt medailony se

čtyřmi přírodními elementy na stropě hlavní

místnosti a alegorie dramatických umění

nade dveřmi. Zachovalo se také kamenné

vřetenové schodiště s původním litinovým

zábradlím v přední části domu. Památkově

hodnotné jsou též zachovalé gotické kamenné portály suterénu, kde se nachází torzo

chlebové pece, zinkové terče dvojitých obloukových oken rizalitu i litinové mřížoví vstupních

vrat, vyrobených stolařem Rudolfem Feegem

Milena Flodrová 

a mnohé další prvky.