Historie
CO VYPRÁVÍ DŮM U ZLATÉ LODI?
Toto domovní znamení nesl dům, jenž stával do 40. let 19. století na náměstí Svobody
na místě dnešního domu číslo 8, sídla to
Národního památkového ústavu. Má s ním
i proto velmi úzce propojenou celou dlouhou a zajímavou historii. Jeho podoba se
měnila a měnili se i jeho majitelé.
V roce 1785 ho například vlastnil brněnský
měšťan Vinzenz Müller, obchodník to různým
takzvaným smíšeným zbožím a barvami. Dům
je v onom roce uveden v adresáři města Brna
jako dům U Lodi. Nicméně i v letech 1787,
1789 a 1794 lze ho v oněch adresářích najít
sice jako Müllerův dům, ale už s domovním
štítem U Zlaté lodi. Toto jméno vydrželo až
do přestavby domu o sto let později. Byl totiž
v letech 1875–1878 přestavěn do dnešní
podoby vídeňským profesorem a architektem Ludwigem Försterem jako pozdně empírový měšťanský dům se starším jádrem.
Právě toto starší jádro je v některých částech domu, zejména v suterénu, dochované
dodnes, je mezi Brňany asi méně známé.
Málokdo asi dnes ví, že v jeho těsné blízkosti
na jeho tehdy rozlehlé parcele stávala už ve
14. století dokonce i dominantní věž, která je
patrná ještě i na plánu města Brna z roku 1645
a jejíž základy v oněch místech skutečně
v nedávné době odkryli brněnští archeologové. Lze tedy zřejmě předpokládat, že už
od počátku šlo o větší komplex, snad přímo
dvorec, který zabíral dokonce parcely dvě.
Písemné prameny spolehlivě dokládají, že už
ve 14. století byl celý objekt v majetku významné brněnské patricijské rodiny s přídomkem:
z Rohru či Roru, která podle tohoto jména
pocházela z nevelké lokality, ležící v Rakousku
poblíž Vídně při cestě do Mariazell.
Nejvýznamnějším členem této rodiny
a majitelem onoho objektu byl Jakub z Rohru,
uváděný v pramenech na počátku čtyřicátých
let 14. století jako městský rychtář. Z titulu této
své funkce, kterou pak vykonával plných 25
let, patřil k významným a uznávaným osobnostem Brna, a to až do své smrti někdy
kolem roku 1366. V roce 1367 se totiž v písemných pramenech objevuje jeho manželka
Anežka už jako vdova. Sám dům pak v roce
1371 prodala jeho dcera Anna po smrti své
matky Anežky Václavu Schirmerovi za 56 hřiven stříbra. Osobnost Jakuba Rohra, pevně
s tímto domem spjatá více než dvacet let, si
však určitě zaslouží několik dalších slov.
Jakub z Rohru se totiž za svého života stal
postupně i určitým představitelem města, neboť
disponoval nejen značným majetkem, ale
i vlastní pečetí. Často je v pramenech uváděn
jako svědek důležitých a závažných jednání,
při nichž je i ručitelem a garantem města Brna.
Byl to právě on, kdo byl králem Karlem IV.
vyzván, aby ještě spolu s dalšími čtyřmi reprezentanty města Brna, a to před Vánocemi roku
1349, v čele brněnské delegace přijel do Prahy,
účastnil se tam s ní slavnostního aktu uvedení
mladšího Karlova bratra Jana Jindřicha do jeho
nového úřadu samostatného markraběte
moravského a aby poté poskytl markraběti
a celé jeho rodině potřebný bezpečný doprovod do Brna, jež se pak stalo na plných šedesát
let sídlem moravských markrabat. Není třeba
dodávat, že Jakub z Rohru v tomto poslání
výborně obstál jako odpovědný rychtář města
Brna. Jeho dům na Dolním náměstí, dnes
náměstí Svobody, byl však pro samo město
Brno významným a důležitým objektem.
Byl totiž po celou dobu jeho rychtářského
funkčního období zároveň městskou rychtou
se vším, co to tehdy obnášelo. Jako takový
stál ve městě na místě veřejně přístupném
a dostupném ze všech částí města, neboť
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | prosinec 2021
rychtář musel osobně bdít i nad bezpečností
města a jeho obyvatel. Byl proto vždy, jako
vůbec první, volán, a to ve dne i v noci, ke
všem nepřístojným a občas i nebezpečným
případům a událostem, jež se na území města
Brna vyskytly, a byl povinen také proti nim
okamžitě zasáhnout. Měl k tomu k ruce stálou
službu a pohotovost určitého počtu strážců
a biřiců, pro něž proto měl ve svém domě
též odpovídající místnosti.
Dům měl však i úřední místnost pro vyřizování různých záležitostí, jež byla proto přístupná
i veřejnosti a musel mít jistě i soukromé prostory, jež obývala jeho rodina. Měl i hospodářské zázemí, stáje, sklad a další. Ve sklepních
suterénních prostorách to byla i takzvaná šatlava pro zadržené delikventy. Po zásahu a po
zatčení případného delikventa ručil totiž rychtář
za jeho bezpečnou i několikadenní internaci,
než byl obviněný předveden před soud.
Tomuto soudu rychtář sice předsedal
a jeho jednání řídil, ale nikdy se nesměl sám
podílet na posuzování viny či neviny a trestu.
To mohli činit jen a jen členové právě úřadující
městské rady. Musel však velmi pečlivě
a odpovědně vynesený rozsudek poté realizovat za pomocí svých biřiců, strážců
a pacholků. K nim patřil i kat a jeho pomocníci.
Ti sice v rychtářově domě nebydleli, nicméně
se vždy po vynesení rozsudku ihned na jeho
výzvu dostavili, aby od něj dostali patřičné
instrukce k jeho vykonání.
I když byl rychtářský dům několikráte stavebně upravován, právě tyto podzemní bezpečnostní kobky jsou dodnes v suterénu
domu umístěny. Mají v sobě přetrvávající
i jakousi zvláštní atmosféru, ale veřejnosti
bývají přístupny k prohlídce jen zřídkakdy
a na výslovné požádání.
Dodnes je zachováno v původní podobě
i průčelí domu s kamenným portálem a sloupovým rizalitem na konzolách, plastické orámování oken a korunní římsa se zubořezem.
V prostorách, jejichž okna vedou do náměstí,
se nacházejí štukové stropy s částečně figurální výzdobou, lze zde nalézt medailony se
čtyřmi přírodními elementy na stropě hlavní
místnosti a alegorie dramatických umění
nade dveřmi. Zachovalo se také kamenné
vřetenové schodiště s původním litinovým
zábradlím v přední části domu. Památkově
hodnotné jsou též zachovalé gotické kamenné portály suterénu, kde se nachází torzo
chlebové pece, zinkové terče dvojitých obloukových oken rizalitu i litinové mřížoví vstupních
vrat, vyrobených stolařem Rudolfem Feegem
Milena Flodrová
a mnohé další prvky.