Rozhovor

Máte v Brně-střed nějaké

oblíbené místo?

Člověk se na stáří stále více obrací k minulosti a ke vzpomínkám na dětství, a protože

i já jsem své dětství prožila doslova naplno

v Brně, vracím se ráda do míst, která mi ho

připomínají. Jsou to například parky, a to jak

Lužánky, tak Denisovy sady, či park na Moravském náměstí. Ráda procházím také pasáží

Alfa a zdravím ony čtyři Mamlasy na průčelí

domu z náměstí Svobody. Vzpomínky, byť

velice smutné, mne poutají i ke Kounicovým

kolejím a nepřestávám vzpomínat na rodinné

výlety do vpravdě kouzelného přírodního

okolí Brna, na něž si dnes mnohdy v onom

každodenním spěchu ani pořádně nevzpomeneme, což je velká škoda.

Co kromě historie vás zajímá

a baví?

Mám značně rozsáhlou knihovnu, kterou

jsme si s manželem celý život postupně budovali, ať šlo o literaturu krásnou nebo odbornou, miluji Karla Čapka a Františka Kožíka,

ale i některé cizí autory, ráda si však přečtu

i verše básní, některé se snažím si v paměti

uchovat v tiché osobní recitaci. Horší je to

s posloucháním hudby, protože mi už s léty

Ano. To byla také část mého života za svobodna, na který moc a moc ráda vzpomínám.

Původně jsem s folklorem začínala u paní

Maryny Úlehlové, ale v roce 1955 jsem přestoupila do brněnského Valašského krúžku,

který mne svou činností vlastně tak trochu

spojil s mým rodným krajem. Našla jsem tam

řadu mladých lidí, s nimiž jsem se scházívala

i po roce 1960, kdy jsem už ukončila přímé

taneční nácviky. Písní sice ještě několik znám,

ale už si je spíše jen tak pobrukuji, než zpívám.

Co vám v poslední době udělalo

radost a na co se těšíte?

velice slábne sluch (a ostatně i zrak), takže

volím spíše klasické skladby než ty moderní,

jimž, přiznávám, jaksi nerozumím. Denně

samozřejmě také sleduji televizi, kde – kromě

oněch každodenních zpráv – vyhledávám

především naučné pořady a cestopisy, snažím se však také porozumět klasickým a moudrým detektivkám a tu a tam se vrátím i ke

starším filmům a seriálům.

Byla jste členkou Valašského

krúžku. Zazpíváte si někdy jen

tak pro sebe?

Velice mne potěší vše, co se v Brně podaří

vybudovat, opravit, zlepšit, získat a doplnit,

aby obraz Brna byl čím dál příjemnější a dokonalejší. Moc držím palce, aby se v konečné

fázi podařila stavba nového moderního nádraží, dokončila úprava Moravského a Mendlova náměstí, propojila tramvajová trať pod

Wilsonovým lesem do Žabovřesk, a řada dalších užitečných záměrů. Všem Brňanům přeji

jen to dobré, ba nejlepší, hodně úspěchů ve

všem, co podnikají a hlavně pevné nezlobící

zdraví.

Marta Vojáčková

I

Informujeme

ODEŠEL VLADIMÍR KOUDELKA

Po těžké nemoci zemřel 7. července

neúnavný propagátor brněnské kultury

a sportu Vladimír Koudelka. Bylo mu 73 let.

Vladimír Koudelka byl neúnavný organizátor

kulturních a sportovních akcí, moderátor, textař,

vypravěč a bavič, vynikající znalec Brna a jeho

historie. Mimo to byl také dlouholetým spolupracovníkem našeho zpravodaje, do kterého

přispěl neuvěřitelnou kulatou stovkou rozhovorů. Také v nich se snažil udržovat vzpomínku

na vše, co bylo a je v našem městě hodnotné

a dobré, připomínat známé i polozapomenuté

brněnské osobnosti a významné události.

Byl každoročním organizátorem velmi

oblíbených dubnových Příhraničních slavností, které se konaly v sadech Národního

odboje a připomínaly události druhé světové války a jejích obětí, byl autorem a realizátorem projektu Brněnský rok sportu,

předsedou SOS Brno – Sportovního oddílu

seniorů, který pomáhá potřebným zasloužilým sportovcům a zásluhu má také na vzniku Galerie sportu Brno. V neposlední řadě

byl tahounem loňských oslav stého výročí

Gustava Broma, při této příležitosti pro Český rozhlas Brno natočil stovku vzpomínkových rozhovorů. V loňském roce byl za svoje

zásluhy vyznamenán Cenou Jihomoravského kraje.

Zavzpomínat na tuto významnou a přitom

velmi lidskou osobnost mohou čtenáři

ve zpravodaji z března minulého roku, ve kterém jsme Vladimíra Koudelku vyzpovídali

v jednom z jeho posledních rozhovorů, které

médiím poskytl. Přiložil k němu svoji fotografii

s Miroslavem Horníčkem a takto vysvětlil,

proč právě ji:

Fotka je z rozhovoru pro jedno soukromé

rádio. Stará přesně dvacet let. Na ten roz-

hovor jsem se velmi těšil, ale moc se mi to

nepovedlo. Snažil jsem se panu Horníčkovi

vyrovnat, a to se nedá. Byl sice už dost

nemocný, ale pořád byl o parník přede

mnou. A já vůl se ho snažil dohonit. Aniž

by to samozřejmě ve své laskavosti chtěl,

dal mně lekci a já si pak uvědomil, a je to

jedno z mých největších ponaučení z té

doby, že by člověk měl dělat jen to, na co

stačí. A mít kolem sebe lidi, kteří ti přátelsky

řeknou: jdi od toho, to ti nejde. Když si špatně zryjete vlastní zahrádku, budiž, ale

pokud jste třeba nějaký ten ministr a máte

ve své gesci, jak se říká, odpovědnost za

ostatní, to už je horší. Ten rozhovor s panem

Horníčkem mně strašně rychle utekl, ale

dodnes se mi vybavuje jeho citát: „Čas je

pojem relativní, den může mít cenu pěti

minut nebo šedesáti dvou hodin, což záleží

na tom, co v něm prožijeme.“ A určitě nejsem sám, kdo už taky ví, že čas se nedá

koupit, ani oblbnout.

Rodina i veřejnost se s Vladimírem Koudelkou rozloučila 13. července v kostele

Nanebevzetí Panny Marie v Troubsku. Čest

(mav) I

jeho památce.

Zpravodaj městské části Brno-střed | září 2022 | 15