Rozhovor
Máte v Brně-střed nějaké
oblíbené místo?
Člověk se na stáří stále více obrací k minulosti a ke vzpomínkám na dětství, a protože
i já jsem své dětství prožila doslova naplno
v Brně, vracím se ráda do míst, která mi ho
připomínají. Jsou to například parky, a to jak
Lužánky, tak Denisovy sady, či park na Moravském náměstí. Ráda procházím také pasáží
Alfa a zdravím ony čtyři Mamlasy na průčelí
domu z náměstí Svobody. Vzpomínky, byť
velice smutné, mne poutají i ke Kounicovým
kolejím a nepřestávám vzpomínat na rodinné
výlety do vpravdě kouzelného přírodního
okolí Brna, na něž si dnes mnohdy v onom
každodenním spěchu ani pořádně nevzpomeneme, což je velká škoda.
Co kromě historie vás zajímá
a baví?
Mám značně rozsáhlou knihovnu, kterou
jsme si s manželem celý život postupně budovali, ať šlo o literaturu krásnou nebo odbornou, miluji Karla Čapka a Františka Kožíka,
ale i některé cizí autory, ráda si však přečtu
i verše básní, některé se snažím si v paměti
uchovat v tiché osobní recitaci. Horší je to
s posloucháním hudby, protože mi už s léty
Ano. To byla také část mého života za svobodna, na který moc a moc ráda vzpomínám.
Původně jsem s folklorem začínala u paní
Maryny Úlehlové, ale v roce 1955 jsem přestoupila do brněnského Valašského krúžku,
který mne svou činností vlastně tak trochu
spojil s mým rodným krajem. Našla jsem tam
řadu mladých lidí, s nimiž jsem se scházívala
i po roce 1960, kdy jsem už ukončila přímé
taneční nácviky. Písní sice ještě několik znám,
ale už si je spíše jen tak pobrukuji, než zpívám.
Co vám v poslední době udělalo
radost a na co se těšíte?
velice slábne sluch (a ostatně i zrak), takže
volím spíše klasické skladby než ty moderní,
jimž, přiznávám, jaksi nerozumím. Denně
samozřejmě také sleduji televizi, kde – kromě
oněch každodenních zpráv – vyhledávám
především naučné pořady a cestopisy, snažím se však také porozumět klasickým a moudrým detektivkám a tu a tam se vrátím i ke
starším filmům a seriálům.
Byla jste členkou Valašského
krúžku. Zazpíváte si někdy jen
tak pro sebe?
Velice mne potěší vše, co se v Brně podaří
vybudovat, opravit, zlepšit, získat a doplnit,
aby obraz Brna byl čím dál příjemnější a dokonalejší. Moc držím palce, aby se v konečné
fázi podařila stavba nového moderního nádraží, dokončila úprava Moravského a Mendlova náměstí, propojila tramvajová trať pod
Wilsonovým lesem do Žabovřesk, a řada dalších užitečných záměrů. Všem Brňanům přeji
jen to dobré, ba nejlepší, hodně úspěchů ve
všem, co podnikají a hlavně pevné nezlobící
zdraví.
Marta Vojáčková
I
Informujeme
ODEŠEL VLADIMÍR KOUDELKA
Po těžké nemoci zemřel 7. července
neúnavný propagátor brněnské kultury
a sportu Vladimír Koudelka. Bylo mu 73 let.
Vladimír Koudelka byl neúnavný organizátor
kulturních a sportovních akcí, moderátor, textař,
vypravěč a bavič, vynikající znalec Brna a jeho
historie. Mimo to byl také dlouholetým spolupracovníkem našeho zpravodaje, do kterého
přispěl neuvěřitelnou kulatou stovkou rozhovorů. Také v nich se snažil udržovat vzpomínku
na vše, co bylo a je v našem městě hodnotné
a dobré, připomínat známé i polozapomenuté
brněnské osobnosti a významné události.
Byl každoročním organizátorem velmi
oblíbených dubnových Příhraničních slavností, které se konaly v sadech Národního
odboje a připomínaly události druhé světové války a jejích obětí, byl autorem a realizátorem projektu Brněnský rok sportu,
předsedou SOS Brno – Sportovního oddílu
seniorů, který pomáhá potřebným zasloužilým sportovcům a zásluhu má také na vzniku Galerie sportu Brno. V neposlední řadě
byl tahounem loňských oslav stého výročí
Gustava Broma, při této příležitosti pro Český rozhlas Brno natočil stovku vzpomínkových rozhovorů. V loňském roce byl za svoje
zásluhy vyznamenán Cenou Jihomoravského kraje.
Zavzpomínat na tuto významnou a přitom
velmi lidskou osobnost mohou čtenáři
ve zpravodaji z března minulého roku, ve kterém jsme Vladimíra Koudelku vyzpovídali
v jednom z jeho posledních rozhovorů, které
médiím poskytl. Přiložil k němu svoji fotografii
s Miroslavem Horníčkem a takto vysvětlil,
proč právě ji:
Fotka je z rozhovoru pro jedno soukromé
rádio. Stará přesně dvacet let. Na ten roz-
hovor jsem se velmi těšil, ale moc se mi to
nepovedlo. Snažil jsem se panu Horníčkovi
vyrovnat, a to se nedá. Byl sice už dost
nemocný, ale pořád byl o parník přede
mnou. A já vůl se ho snažil dohonit. Aniž
by to samozřejmě ve své laskavosti chtěl,
dal mně lekci a já si pak uvědomil, a je to
jedno z mých největších ponaučení z té
doby, že by člověk měl dělat jen to, na co
stačí. A mít kolem sebe lidi, kteří ti přátelsky
řeknou: jdi od toho, to ti nejde. Když si špatně zryjete vlastní zahrádku, budiž, ale
pokud jste třeba nějaký ten ministr a máte
ve své gesci, jak se říká, odpovědnost za
ostatní, to už je horší. Ten rozhovor s panem
Horníčkem mně strašně rychle utekl, ale
dodnes se mi vybavuje jeho citát: „Čas je
pojem relativní, den může mít cenu pěti
minut nebo šedesáti dvou hodin, což záleží
na tom, co v něm prožijeme.“ A určitě nejsem sám, kdo už taky ví, že čas se nedá
koupit, ani oblbnout.
Rodina i veřejnost se s Vladimírem Koudelkou rozloučila 13. července v kostele
Nanebevzetí Panny Marie v Troubsku. Čest
(mav) I
jeho památce.
Zpravodaj městské části Brno-střed | září 2022 | 15