Historie

KRÁLOVSKÁ KAPLE NA RYBNÉM TRHU

Kdyby se do dnešních dnů dochovala Královská kaple, která kdysi stála na Rybném

trhu, nynějším Dominikánském náměstí,

patřila by k nejvýznamnějším památkám

města.

Bohužel už kaple nestojí, dokonce hrozilo,

že se z ní nezachová vůbec nic. No aspoň

něco málo se přece jenom dodnes zachovalo, ale jinde. Kromě několika starých fotografií v Archivu města Brna, které ji doslova

v hodině dvanácté ještě zachycují těsně před

zbořením v roce 1908, je to i pár stavebních

prvků a částí, dnes uložených v lapidáriu

Muzea města Brna na Špilberku. A já se teď

proto ptám: Co vlastně o ní vůbec víme?

Tuto kapli, zasvěcenou Panně Marii, založil

a dal postavit v roce 1297 český král Václav II.,

který býval v Brně častým hostem. Kaple byla

postavena, jak víme, podle uvedené lokace

v její zakládací listině, u domu Mikuláše od

Věže juxta Nicolai de Turri, kterýžto stál na

severní straně náměstí.

Tento dům, který měl i vlastní věž, obýval

původně mincmistr Bruno, který dohlížel na

ražbu mincí v tehdejší brněnské královské

mincovně. Po Brunově smrti ho získal, přízní

krále Václava II., jeho finančník a patricij z rodu

pražských Velfloviců, právě onen Mikuláš od

Věže a kaple tak po své dostavbě přiléhala

přímo k onomu domu na nároží Rybného trhu

a ulice Veselé a obohatila tak onen výstavný

měšťanský dům s věží.

V majetku Mikuláše od Věže zůstal dům

bezpochyby ještě i po smrti Václava III. v roce

1306. Jenže rod Velfloviců v Praze, jehož byl

onen brněnský Mikuláš od Věže členem, se

v roce 1310 postavil s dalšími Pražany ostře

proti králi Janu Lucemburskému, který právě

tehdy nastupoval na český trůn. Velflovici byli

však ve svém odporu poraženi a zaplatili pak

za svou vzpouru i ztrátou části majetku. Kromě

jiného i oním domem v Brně, který tak přešel

touto konfiskací do majetku krále Jana Lucemburského. Ten ho pak i s kaplí v roce 1322

věnoval královně Elišce Rejčce, která si už

tehdy vybrala za své trvalé bydliště Brno. Kapli

i s celým domem pak ona sama zase věnovala

v roce 1323 svému nově založenému klášteru

cisterciaček na Starém Brně. Nedlouho poté

byla proto kaple rozšířena o oratoř a další

zasvěcení svatému Václavu a prožívala nadále události spolu s oním domem cisterciaček

a s Eliščiným klášterem na Starém Brně.

Pro cisterciačky to bylo důležité místo, protože sloužilo řeholnicím také jako bezpečný

úkryt v době válečných událostí v 15. až

17. století, cisterciačky tak mohly ze Starého

Brna rychle utéci do pevných brněnských

hradeb. Zasvěcení kaple bylo ještě do třetice

rozšířeno o zasvěcení svatému Cyrilu a Metodějovi a to vše pak tak zůstalo až do roku

1782, kdy císař Josef II. brněnské cisterciačky

zrušil a ony odešly natrvalo z Brna.

Dům cisterciaček i s kaplí na Dominikánském náměstí připadl pak církevnímu fondu,

který ho dále postoupil v roce 1784 vojsku

a dům se stal i součástí nově budovaných

kasáren zvaných Nonenkaserne při tehdejší

ulici Panenské. Samotná kaple sloužila poté

od roku 1805 především jako skladiště. Byla

však v roce 1902 vyklizena, uzavřena a určena jako prozatímní depozitář prvních muzejních sbírek nově tehdy vznikajícího Muzea

města Brna. Když pak bylo ono Městské

muzeum v roce 1904 oficiálně otevřeno a při

tom získalo i další nové prostory přímo

v budovách dnešní Nové radnice, přestěhovaly se i muzejní sbírky z oné kaple tam a tak

zcela osiřela.

Záhy poté začal vznikat spor, co s domem

a kaplí nadále bude. Městskou radou brněnskou bylo dne 12. května 1905 rozhodnuto,

že spolu s objekty k ní přiléhajících vojenských kasáren bude zbořena i kaple, ale až

poté, co bude fotograficky zdokumentována

a některé její cenné stavební prvky a části

budou předem opatrně vybourány a uloženy

v městském lapidáriu A to se také stalo

v letech 1906 až 1907 a už v březnu roku 1908

začaly první demoliční práce.

Nebylo to však tak jednoduché, jak se to

na první pohled zdálo. Už tehdy se zvedaly

protestní hlasy proti bourání kaple a bylo proto

pro uklidnění veřejnosti rozhodnuto, že kaple

bude ve své původní podobě postavena jinde, kde by to městu více vyhovovalo a nezavazelo nově se rozvíjející pouliční dráze. Ta

se tehdy totiž dobudovávala přímo středem

města tak, že jezdila z dolního konce dnešní

Kobližné ulice, Kobližnou projížděla a poté

protnula náměstí Svobody směrem k ulici

Zámečnické, kterou pak také projížděla až

na volné už Dominikánské náměstí a stáčela

se vlevo. Pod kostelem svatého Michala vjížděla do ulice Dominikánské, ústící na Šilingrovo náměstí. Přes toto náměstí pak sjížděla

dolů ulicí Pekařskou a tou pak kam jinam než

na Staré Brno. Dnes bychom si to už asi při

současném dopravním ruchu nedovedli

vůbec představit. Ještě za druhé světové války jsem však touto tramvají také já několikrát

jela. To však už na místě oné staré gotické

kaple stály na rohu Veselé ulice a Dominikánského náměstí dva krásné nové a moderní

paláce, vzniklé za první republiky, z nichž

dnešní palác Jalta (původně palác Moderna)

postavený podle projektu architekta Jaroslava Polívky, byl i obchodním domem s českým

kinem Moderna v suterénu. Trošku mne mrzí,

že se tento dnešní palác Jalta nevrátil k tomuto

svému původnímu jménu Moderna. A co se

týká oné kaple, to dávám za pravdu staršímu

brněnskému historikovi Janu Tenorovi, který

napsal: „Zboření tohoto stavitelského díla jest

Milena Flodrová I

co nejvíce litovati.“

Foto: Encyklopedie Brna

a Moravská zemská knihovna

Zpravodaj městské části Brno-střed | září 2022 | 13