Historie
KRÁLOVSKÁ KAPLE NA RYBNÉM TRHU
Kdyby se do dnešních dnů dochovala Královská kaple, která kdysi stála na Rybném
trhu, nynějším Dominikánském náměstí,
patřila by k nejvýznamnějším památkám
města.
Bohužel už kaple nestojí, dokonce hrozilo,
že se z ní nezachová vůbec nic. No aspoň
něco málo se přece jenom dodnes zachovalo, ale jinde. Kromě několika starých fotografií v Archivu města Brna, které ji doslova
v hodině dvanácté ještě zachycují těsně před
zbořením v roce 1908, je to i pár stavebních
prvků a částí, dnes uložených v lapidáriu
Muzea města Brna na Špilberku. A já se teď
proto ptám: Co vlastně o ní vůbec víme?
Tuto kapli, zasvěcenou Panně Marii, založil
a dal postavit v roce 1297 český král Václav II.,
který býval v Brně častým hostem. Kaple byla
postavena, jak víme, podle uvedené lokace
v její zakládací listině, u domu Mikuláše od
Věže juxta Nicolai de Turri, kterýžto stál na
severní straně náměstí.
Tento dům, který měl i vlastní věž, obýval
původně mincmistr Bruno, který dohlížel na
ražbu mincí v tehdejší brněnské královské
mincovně. Po Brunově smrti ho získal, přízní
krále Václava II., jeho finančník a patricij z rodu
pražských Velfloviců, právě onen Mikuláš od
Věže a kaple tak po své dostavbě přiléhala
přímo k onomu domu na nároží Rybného trhu
a ulice Veselé a obohatila tak onen výstavný
měšťanský dům s věží.
V majetku Mikuláše od Věže zůstal dům
bezpochyby ještě i po smrti Václava III. v roce
1306. Jenže rod Velfloviců v Praze, jehož byl
onen brněnský Mikuláš od Věže členem, se
v roce 1310 postavil s dalšími Pražany ostře
proti králi Janu Lucemburskému, který právě
tehdy nastupoval na český trůn. Velflovici byli
však ve svém odporu poraženi a zaplatili pak
za svou vzpouru i ztrátou části majetku. Kromě
jiného i oním domem v Brně, který tak přešel
touto konfiskací do majetku krále Jana Lucemburského. Ten ho pak i s kaplí v roce 1322
věnoval královně Elišce Rejčce, která si už
tehdy vybrala za své trvalé bydliště Brno. Kapli
i s celým domem pak ona sama zase věnovala
v roce 1323 svému nově založenému klášteru
cisterciaček na Starém Brně. Nedlouho poté
byla proto kaple rozšířena o oratoř a další
zasvěcení svatému Václavu a prožívala nadále události spolu s oním domem cisterciaček
a s Eliščiným klášterem na Starém Brně.
Pro cisterciačky to bylo důležité místo, protože sloužilo řeholnicím také jako bezpečný
úkryt v době válečných událostí v 15. až
17. století, cisterciačky tak mohly ze Starého
Brna rychle utéci do pevných brněnských
hradeb. Zasvěcení kaple bylo ještě do třetice
rozšířeno o zasvěcení svatému Cyrilu a Metodějovi a to vše pak tak zůstalo až do roku
1782, kdy císař Josef II. brněnské cisterciačky
zrušil a ony odešly natrvalo z Brna.
Dům cisterciaček i s kaplí na Dominikánském náměstí připadl pak církevnímu fondu,
který ho dále postoupil v roce 1784 vojsku
a dům se stal i součástí nově budovaných
kasáren zvaných Nonenkaserne při tehdejší
ulici Panenské. Samotná kaple sloužila poté
od roku 1805 především jako skladiště. Byla
však v roce 1902 vyklizena, uzavřena a určena jako prozatímní depozitář prvních muzejních sbírek nově tehdy vznikajícího Muzea
města Brna. Když pak bylo ono Městské
muzeum v roce 1904 oficiálně otevřeno a při
tom získalo i další nové prostory přímo
v budovách dnešní Nové radnice, přestěhovaly se i muzejní sbírky z oné kaple tam a tak
zcela osiřela.
Záhy poté začal vznikat spor, co s domem
a kaplí nadále bude. Městskou radou brněnskou bylo dne 12. května 1905 rozhodnuto,
že spolu s objekty k ní přiléhajících vojenských kasáren bude zbořena i kaple, ale až
poté, co bude fotograficky zdokumentována
a některé její cenné stavební prvky a části
budou předem opatrně vybourány a uloženy
v městském lapidáriu A to se také stalo
v letech 1906 až 1907 a už v březnu roku 1908
začaly první demoliční práce.
Nebylo to však tak jednoduché, jak se to
na první pohled zdálo. Už tehdy se zvedaly
protestní hlasy proti bourání kaple a bylo proto
pro uklidnění veřejnosti rozhodnuto, že kaple
bude ve své původní podobě postavena jinde, kde by to městu více vyhovovalo a nezavazelo nově se rozvíjející pouliční dráze. Ta
se tehdy totiž dobudovávala přímo středem
města tak, že jezdila z dolního konce dnešní
Kobližné ulice, Kobližnou projížděla a poté
protnula náměstí Svobody směrem k ulici
Zámečnické, kterou pak také projížděla až
na volné už Dominikánské náměstí a stáčela
se vlevo. Pod kostelem svatého Michala vjížděla do ulice Dominikánské, ústící na Šilingrovo náměstí. Přes toto náměstí pak sjížděla
dolů ulicí Pekařskou a tou pak kam jinam než
na Staré Brno. Dnes bychom si to už asi při
současném dopravním ruchu nedovedli
vůbec představit. Ještě za druhé světové války jsem však touto tramvají také já několikrát
jela. To však už na místě oné staré gotické
kaple stály na rohu Veselé ulice a Dominikánského náměstí dva krásné nové a moderní
paláce, vzniklé za první republiky, z nichž
dnešní palác Jalta (původně palác Moderna)
postavený podle projektu architekta Jaroslava Polívky, byl i obchodním domem s českým
kinem Moderna v suterénu. Trošku mne mrzí,
že se tento dnešní palác Jalta nevrátil k tomuto
svému původnímu jménu Moderna. A co se
týká oné kaple, to dávám za pravdu staršímu
brněnskému historikovi Janu Tenorovi, který
napsal: „Zboření tohoto stavitelského díla jest
Milena Flodrová I
co nejvíce litovati.“
Foto: Encyklopedie Brna
a Moravská zemská knihovna
Zpravodaj městské části Brno-střed | září 2022 | 13