Rozhovor

MILENA FLODROVÁ:

BRNO BYLO VŽDY MĚSTEM TOLERANCE A POROZUMĚNÍ

Milena Flodrová, rozená Volková, se

narodila v roce 1935 v Hranicích na Moravě. Její otec, Robert Volek, byl středoškolským profesorem a matka Marie,

rozená Hamříková, byla učitelkou.

Milena prožila své rané dětství v Košicích, kde její otec působil jako profesor

na tamním gymnáziu. Na podzim roku

1938 se však rodina, podobně jako tehdy

většina českých rodin na Slovensku,

musela před vznikem Slovenského štátu

vystěhovat. Po kratším pobytu u rodiny

v Hranicích a po nástupu profesora Volka

na reálné gymnázium v Brně se v březnu

roku 1939 přestěhovala do Brna. Od

13. března 1939 bydlela ve středu města

na dnešní Mášově ulici v domě číslo 21,

od roku 1946 pak v domě 23a.

Po absolvování brněnské filozofické

fakulty oboru historie a archivnictví nastoupila v roce 1957 do Muzea města Brna, kde

pracovala v oddělení archeologie a historie

až do odchodu do důchodu v roce 1991.

V muzeu pečovala o inventarizaci a ukládání historických sbírek a podílela se i na

tvorbě některých výstav. Věnovala se proto

celý svůj život dějinám Brna, a to od středověku po současnost. A právě díky tomu

má Brno precizně zmapovaný třeba vývoj

názvů ulic a veřejných prostranství od středověku po dnešek. Tento její obsáhlý rejstřík se záhy stal jedním ze základních

kamenů Internetové encyklopedie města

Brna, jež byla v roce 2004 zpřístupněna

široké veřejnosti. Výsledky svých výzkumů

však zveřejňovala také v řadě článků v denním tisku i v odborných časopisech a publikacích, prezentovala je i v přednáškách

pro veřejnost a v četných rozhlasových

a televizních besedách věnovaných dějinám Brna.

V roce 2000 jí byla udělena Cena města Brna, v roce 2006 Cena Jihomoravského kraje a v roce 2021 se stala

čestnou občankou města Brna. S (dnes

už zemřelým) manželem, PhDr. Miroslavem Flodrem, má dceru, vnučku a vnuka,

dnes už oba dospělé, kteří mají rovněž

už mají své rodiny. Sama se teď věnuje

doma postupnému třídění svých bohatých poznámek, písemností a dokumentů, které časem hodlá předat Archivu

města Brna. V současné době žije Milena

Flodrová v Brně-Lesné.

Výlety do historie paní Mileny Flodrové

patří mezi čtenářsky nejoblíbenější články

každého čísla zpravodaje. Spolupráce

s touto vzácnou osobností si velmi vážíme

a bylo nám velkou ctí, že si našla čas také

na rozhovor.

Co ve vás vzbudilo zájem

o historii?

Byl to můj otec, který byl profesorem češtiny, dějepisu a zeměpisu a navíc také velice

poutavým vypravěčem. Už od dětství mi proto

zajímavým způsobem vyprávěl české dějiny

doslova jako pohádku a při občasných procházkách městem Brnem mi přibližoval i historii jeho památek a různých zákoutí. I proto

jsem po maturitě na gymnáziu v Brně začala

studovat historii v Brně na vysoké škole.

V čem je podle vás kouzlo

a jedinečnost Brna?

Vždycky jsem si vážila toho, že Brno bylo,

je a doufám, že i zůstane městem mezi Prahou a Vídní, a to s velkým citem pro vzájemnou toleranci v národnostních, náboženských

a společenských otázkách. Že v něm nikdy

nedocházelo k veřejnému násilí či krveprolití

z těchto důvodů a že se dovedlo vždycky

domluvit na vzájemném porozumění a klidné

dohodě. Moc mu to přeji i do budoucna!

Které období bylo pro rozvoj

Brna zásadní a které vás osobně

studijně zajímalo nejvíce?

Myslím, že pro rozvoj města to byla zprvu

početná středověká řemeslná výroba

a obchod, od poslední třetiny 18. století vznik

hospodářského vzestupu města zásluhou

jeho postupně se rozvíjející industrializace,

na niž nutně navazovala i doprava, výstavba,

školství a kultura. Nejsem technik a jako

muzejního pracovníka mne tak nejvíce zaujal

středověk, jeho řemeslná výroba a rozvoj

jeho správy.

Je nějaké téma z brněnského

místopisu nebo historie, které

byste ještě ráda zpracovala?

Mám ve svém počítači zatím jen rozpracované kapitoly Hovorů o Brně (jak to nazývám),

v nichž bych ráda soustředila a pro veřejnost

tím zpřístupnila různé zajímavosti z pohledů

na dějiny Brna ve všeobecně přístupně koncipovaných kapitolách, například Co bylo,

když ještě Brno nebylo? Brno mělo od počát-

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | září 2022

ku přesná pravidla hry. Řemeslo mělo i v Brně

zlaté dno. Zdraví ani v Brně nekoupíš. Sport

v Brně nechyběl nikdy. Brněnská místa ticha

a smíření. A tak dále. Je toho zatím celkem

417 stran.

Ale to vše už asi nedokončím, protože mi

léta přibývají a zdraví naopak ubývá. Útěchou

mi zůstává narůstající počet mých mladších

a mladých kolegyň a kolegů, kteří to vše už

znají mnohem lépe než já. A i oni mají své

Brno rádi, mnohé o něm vědí a zajímavě

vyprávět umějí také. No, uvidíme!

Působila jste v názvoslovné

komisi města Brna. Setkala jste

se s nějakými kuriózními

návrhy na pojmenování ulic?

Jistěže jsme se setkávali s různými návrhy

názvů ulic od Brňanů i samotných městských

částí, ale ona i sama historie nám jich zanechala dodnes několik. Například Úzká ulice

patří dnes k nejširším ulicím Brna, zatímco

v ulici Široké sotva rozpažíte. Opuštěná je

snad nejfrekventovanější ulicí Brna, ulice

Běhounská by se měla správně jmenovat

Rýnská a Veselá ulice spíše Kramářská nebo

Kupecká. Ale i sám pravopis v názvech ulic

někdy chybuje, třeba ulice Tilhonova by se

měla správně psát Tillhonova a Herrmanova

ulice dokonce Herrmannova. Přimlouvala

bych se i za změnu názvu Dominikánského

náměstí na poctivý starý Rybný trh, který tam

skutečně býval, aby se to jméno stále nepletlo s Dominikánskou ulicí. A pro Brňany mám

ještě jednu zajímavost: ve Španělsku ve městě Sabadell poblíž Barcelony mají ulici Calle

de Brno, Checoeslovaquia už od roku 1921,

protože tam údajně pracovali v textilním průmyslu velkou měrou i dělníci z Brna.

Je nějaká osobnost, která by si

v Brně zasloužila mít svoji

ulici?

Co se týče osobností, jež by si ulici dnes

zasloužily, pak je to rozhodně osobnost pana

doc. PhDr. Jaroslava Dřímala, ředitele Archivu

města Brna, či Dr. Ing. Rudolfa Spaziera, starosty Brna a dalších.

Věnovala jste se dějinám města,

mapovala jste si i historii vaší

rodiny?

Mám své předky doloženy od poloviny

18. století a to jak na Valašsku, tak na Jihlavsku. Ale to by byla dlouhá historie.