Rozhovor
mezi majoritou a minoritou. Ve svých povídkách se věnuji i tématům, která se týkají lidí
obecně. K psaní mě inspiruje i hudba, píšu
pravdivé příběhy o romských muzikantech,
příběhy inspirované širokou paletou lidských
osudů a taky charakterů, nevyjímaje chytrost
ani slaboduchost. Je to vyprávění zábavných
historek plných humoru i tragikomických příhod. K psaní mě inspiruje i moje rodina, děti
a vnoučata. Jsou to příběhy plné lásky, vtipu,
ale i pohlazení po duši.
Žijete více než padesát let
v Brně, kde všude působíte a co
se vám podařilo?
Ve prospěch Romů se angažuji už od
počátku devadesátých let. Jako hudebník
jsem s touto problematikou spojil svůj profesní i osobní život, muzikou se snažím propojovat majoritu s minoritou. V této oblasti
se uplatňuji i jako novinář, píšu o dopadech
sociálního vyloučení Romů. Romům se věnuji
i jako sociální pracovník. Jako hudební pedagog vedu děti a mládež ke vzdělávání, moji
dva klienti už jsou na vysokých školách. S dětskými soubory vystupuji na komunitních
i veřejných akcích. Sám s radostí pozoruji, že
tyto aktivity navrací dětem ze znevýhodněného prostředí sebevědomí a inspirují je i ke
vzdělávání.
Jak se město za tu dobu, co zde
žijete, změnilo? Jak se zde
Romům žije?
Vnímám, že se město Brno rozvíjí, roste,
ale svůj kulturní prostor si pořád uchovává.
Ve spojení s kulturou venkova a s vyspělou
infrastrukturou se Brno stává zajímavým artiklem nejenom pro Moravany a Čechy, ale
i pro zahraniční klientelu. A jak se žije
Romům v Brně? Jako Rom z osady vidím, že
sociálně vyloučení Romové žijí pod hranicí
chudoby, vnímám jejich frustraci. Nízká politická kultura, včetně extremismu na půdě
parlamentu, tuto jejich situaci každým rokem
prohlubují. Z pohledu novináře a pracovníka
v sociálních službách to ale zase vidím tak,
že Romové v Brně na rozdíl od jiných měst
žijí dobře a relativně vzato možná i nejlíp.
Jako hudebník, když vidím, jak majorita
s Romy zpívá, tancuje a Romům tleská, tak
věřím, že projektové propojení kulturního
života může přispět ke zlepšení soužití majority s minoritou.
Máte v centru města nějaké
oblíbené místo?
V létě rád relaxuji na letních zahrádkách
na náměstí Svobody a někdy si s přáteli rád
posedím v blízké přilehlé restauraci.
Marta Vojáčková
FEJETON G. HORVÁTHA
Kdo jsou Romové?
Nechtěl jsem psát o dnešní válce Romů
proti Romům, vedené na internetových
sociálních sítích. Ale míra únosnosti těchto
bojů už přesáhla své meze a já jako Rom
i jako novinář se už musím k této situaci
vyjádřit. Romale (Romové), pokud vám záleží na budoucnosti našeho národa, tak
zastavte své vzájemné sebedestruktivní
a ponižující boje. Ve společnosti tak získáte
lepší status a prospějete tím nejen sobě
samým, ale i všem Romům. V rámci soužití
Romů s majoritou je nutné, aby náš národ
byl objektivně prezentován a byl kladen
důraz na jeho přínos pro celou společnost.
Majorita musí vědět, kdo jsou Romové, co
dělají a čím vynikají. Mezi námi jsou umělci,
muzikanti, zpěváci, herci, lékaři, soudci,
sociální pracovníci, dělnická třída, studenti
středních i vysokých škol a matky, které
nesou zásluhy za všechny tyto osobnosti.
Mezi námi jsou pak také lidé, kteří svým
konáním mění životy druhých k lepšímu,
a to nejen v rámci své rodiny, ale i v široké
společnosti. Poznáte je podle toho, že
raději dávají, než přijímají. Romové, přátelé,
nekažte svůj obraz ve společnosti, i vy přispíváte k lepší budoucnosti Romů, i vy jste
zodpovědní za náš národ.
Ko hin o Roma?
Nakamavas te irinel pal o problemi maškar
o Roma, sar pro internetos džan jek pre
avreste. Imar našči dureder čhitav, me sar
Rom he sar novinaris, imar musaj te phenav
so mange pal ada gondoľinav. Romale, te
tumenge nane jek so dureder avela amara
nacijaha, ta preačhen pro internetos pes te
vesegetinel, te halasinel he jekhvariko peske te čhingerel andre pačiv. Maškar o gore
aleha kerena lačhes na ča korkore peske,
aľe he savore Romenge. Te kamas le gorenca lačhes jekhetanes te dživel, ta imar musaj
lenge te sikavas amari pozitivita, ko sam, so
džanas he savi chasna šaj keras la majoritake. E majorita imar musaj te džanel ko hin
o Roma, co keren he soha birinen. Maškar
amende hin bare džene, lavutara, giľadune
džene, herci, doktora, fiškaľoša, džene andal
e sociálno sfera, zoraľi bučakeri klasa, štu-
Gejza Horváth se narodil 15. dubna
1948 v Písečné na Moravě, ale dětství
prožil na Slovensku v romské osadě
v obci Kolinovce v okrese Spišská Nová
Ves. Otec byl stolař a maminka se starala
o domácnost. Rodiče ho vedli k hudbě,
ke hře na harmoniku. Navštěvoval Lidovou školu umění, hrál ve školním sboru
a později i v profesionálním orchestru.
Podal si přihlášku na konzervatoř do
Košic, byl přijat, ale na školu nakonec
nenastoupil. S kamarádem se domluvili,
že odejdou přes tehdejší Jugoslávii za
lepším životem do zahraničí. Nedokázal
však opustit svoji rodinu, emigroval jen
jeho kamarád. V roce 1967 nastoupil
vojenskou službu ve Znojmě a působil
v posádkovém orchestru. Po vojně se
odstěhoval do Brna, žil u příbuzných,
pracoval a nadále se věnoval muzice.
Spolu se svými bratranci založili dnes již
legendární kapelu bratří Bagárových,
jezdili po koncertech, hráli v televizi
a těšili se velké popularitě. Gejza si po
čase našel práci v Praze a oženil se.
V průběhu roku 2000 absolvoval žurnalistický kurz a stal se zakládajícím členem redakce časopisu Romano Hangos,
Romský hlas. V roce 2006 mu v nakladatelství G plus G vyšla vzpomínková
kniha povídek Trispras.
denta pro maškarutna he uča školi he o daja
so peske zasogaľinen bari pačiv, vaš oda,
hoj ľikerde avri ala bare dženen. Aľe hin
maškar amende he ajsa nipi, so peskra pačivaha džanen avrenge te kerel feder dživipen, nača andre peskri fajta, aľe he avre
nipenge. Prindžarna len pal oda, hoj radeder
den, sar len. Romale, amala, maškar o gore
pes mačhiven korkore tele, he pre tumende
hin so avela dureder le Romenca, he pre
tumare šere hin amari nacija.
Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2022 | 15