Rozhovor

mezi majoritou a minoritou. Ve svých povídkách se věnuji i tématům, která se týkají lidí

obecně. K psaní mě inspiruje i hudba, píšu

pravdivé příběhy o romských muzikantech,

příběhy inspirované širokou paletou lidských

osudů a taky charakterů, nevyjímaje chytrost

ani slaboduchost. Je to vyprávění zábavných

historek plných humoru i tragikomických příhod. K psaní mě inspiruje i moje rodina, děti

a vnoučata. Jsou to příběhy plné lásky, vtipu,

ale i pohlazení po duši.

Žijete více než padesát let

v Brně, kde všude působíte a co

se vám podařilo?

Ve prospěch Romů se angažuji už od

počátku devadesátých let. Jako hudebník

jsem s touto problematikou spojil svůj profesní i osobní život, muzikou se snažím propojovat majoritu s minoritou. V této oblasti

se uplatňuji i jako novinář, píšu o dopadech

sociálního vyloučení Romů. Romům se věnuji

i jako sociální pracovník. Jako hudební pedagog vedu děti a mládež ke vzdělávání, moji

dva klienti už jsou na vysokých školách. S dětskými soubory vystupuji na komunitních

i veřejných akcích. Sám s radostí pozoruji, že

tyto aktivity navrací dětem ze znevýhodněného prostředí sebevědomí a inspirují je i ke

vzdělávání.

Jak se město za tu dobu, co zde

žijete, změnilo? Jak se zde

Romům žije?

Vnímám, že se město Brno rozvíjí, roste,

ale svůj kulturní prostor si pořád uchovává.

Ve spojení s kulturou venkova a s vyspělou

infrastrukturou se Brno stává zajímavým artiklem nejenom pro Moravany a Čechy, ale

i pro zahraniční klientelu. A jak se žije

Romům v Brně? Jako Rom z osady vidím, že

sociálně vyloučení Romové žijí pod hranicí

chudoby, vnímám jejich frustraci. Nízká politická kultura, včetně extremismu na půdě

parlamentu, tuto jejich situaci každým rokem

prohlubují. Z pohledu novináře a pracovníka

v sociálních službách to ale zase vidím tak,

že Romové v Brně na rozdíl od jiných měst

žijí dobře a relativně vzato možná i nejlíp.

Jako hudebník, když vidím, jak majorita

s Romy zpívá, tancuje a Romům tleská, tak

věřím, že projektové propojení kulturního

života může přispět ke zlepšení soužití majority s minoritou.

Máte v centru města nějaké

oblíbené místo?

V létě rád relaxuji na letních zahrádkách

na náměstí Svobody a někdy si s přáteli rád

posedím v blízké přilehlé restauraci.

Marta Vojáčková



FEJETON G. HORVÁTHA

Kdo jsou Romové?

Nechtěl jsem psát o dnešní válce Romů

proti Romům, vedené na internetových

sociálních sítích. Ale míra únosnosti těchto

bojů už přesáhla své meze a já jako Rom

i jako novinář se už musím k této situaci

vyjádřit. Romale (Romové), pokud vám záleží na budoucnosti našeho národa, tak

zastavte své vzájemné sebedestruktivní

a ponižující boje. Ve společnosti tak získáte

lepší status a prospějete tím nejen sobě

samým, ale i všem Romům. V rámci soužití

Romů s majoritou je nutné, aby náš národ

byl objektivně prezentován a byl kladen

důraz na jeho přínos pro celou společnost.

Majorita musí vědět, kdo jsou Romové, co

dělají a čím vynikají. Mezi námi jsou umělci,

muzikanti, zpěváci, herci, lékaři, soudci,

sociální pracovníci, dělnická třída, studenti

středních i vysokých škol a matky, které

nesou zásluhy za všechny tyto osobnosti.

Mezi námi jsou pak také lidé, kteří svým

konáním mění životy druhých k lepšímu,

a to nejen v rámci své rodiny, ale i v široké

společnosti. Poznáte je podle toho, že

raději dávají, než přijímají. Romové, přátelé,

nekažte svůj obraz ve společnosti, i vy přispíváte k lepší budoucnosti Romů, i vy jste

zodpovědní za náš národ.

Ko hin o Roma?

Nakamavas te irinel pal o problemi maškar

o Roma, sar pro internetos džan jek pre

avreste. Imar našči dureder čhitav, me sar

Rom he sar novinaris, imar musaj te phenav

so mange pal ada gondoľinav. Romale, te

tumenge nane jek so dureder avela amara

nacijaha, ta preačhen pro internetos pes te

vesegetinel, te halasinel he jekhvariko peske te čhingerel andre pačiv. Maškar o gore

aleha kerena lačhes na ča korkore peske,

aľe he savore Romenge. Te kamas le gorenca lačhes jekhetanes te dživel, ta imar musaj

lenge te sikavas amari pozitivita, ko sam, so

džanas he savi chasna šaj keras la majoritake. E majorita imar musaj te džanel ko hin

o Roma, co keren he soha birinen. Maškar

amende hin bare džene, lavutara, giľadune

džene, herci, doktora, fiškaľoša, džene andal

e sociálno sfera, zoraľi bučakeri klasa, štu-

Gejza Horváth se narodil 15. dubna

1948 v Písečné na Moravě, ale dětství

prožil na Slovensku v romské osadě

v obci Kolinovce v okrese Spišská Nová

Ves. Otec byl stolař a maminka se starala

o domácnost. Rodiče ho vedli k hudbě,

ke hře na harmoniku. Navštěvoval Lidovou školu umění, hrál ve školním sboru

a později i v profesionálním orchestru.

Podal si přihlášku na konzervatoř do

Košic, byl přijat, ale na školu nakonec

nenastoupil. S kamarádem se domluvili,

že odejdou přes tehdejší Jugoslávii za

lepším životem do zahraničí. Nedokázal

však opustit svoji rodinu, emigroval jen

jeho kamarád. V roce 1967 nastoupil

vojenskou službu ve Znojmě a působil

v posádkovém orchestru. Po vojně se

odstěhoval do Brna, žil u příbuzných,

pracoval a nadále se věnoval muzice.

Spolu se svými bratranci založili dnes již

legendární kapelu bratří Bagárových,

jezdili po koncertech, hráli v televizi

a těšili se velké popularitě. Gejza si po

čase našel práci v Praze a oženil se.

V průběhu roku 2000 absolvoval žurnalistický kurz a stal se zakládajícím členem redakce časopisu Romano Hangos,

Romský hlas. V roce 2006 mu v nakladatelství G plus G vyšla vzpomínková

kniha povídek Trispras.

denta pro maškarutna he uča školi he o daja

so peske zasogaľinen bari pačiv, vaš oda,

hoj ľikerde avri ala bare dženen. Aľe hin

maškar amende he ajsa nipi, so peskra pačivaha džanen avrenge te kerel feder dživipen, nača andre peskri fajta, aľe he avre

nipenge. Prindžarna len pal oda, hoj radeder

den, sar len. Romale, amala, maškar o gore

pes mačhiven korkore tele, he pre tumende

hin so avela dureder le Romenca, he pre

tumare šere hin amari nacija.

Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2022 | 15