Historie

CO JSTE MOŽNÁ NEVĚDĚLI O STARÝCH

LÉKÁRNÁCH

Máme tu zimu, a to je doba, kdy se více

vyskytují různé nemoci, proti nimž hledáme

pomoc právě v lékárnách. Tam nám paní

magistra nebo pan magistr prodá kapky

do nosu, do ucha či krku, poradí prášky

proti horečce a nabídne i mast na bolavé

klouby. Při tom si asi neuvědomíme, že

máme v Brně lékárny doloženy už od první

poloviny 14. století. Tak si tedy o nich povězme něco bližšího.

Lékárníci se tehdy nazývali apotecarii, tedy

apotéčníci či apotékáři i Apotheker, dokonce

někdy i medicamentarii nebo pharmaceutici.

Těm nejvzdělanějším se říkalo magistri pharmaciae. Nicméně to základní vzdělání získávali původně jako učební obor přímo v lékárnách. Měli však od samého počátku, tedy od

onoho 14. století, stanovená i přesná pravidla

a povinnosti, zejména vůči lékařům. Jaké?

„Lékaři aneb medikové jsou oprávněni

k tomu, aby v případě, že najdou v lékárně

staré a zkažené zboží, je, včetně dřevěných

nádobek, veřejně na tržišti spálili. Lékař

nesmí míti s lékárníkem tajná ujednání nebo

spolky, neboť z takového spolčení by velké

škody jiným lékařům a lékárníkům vzejíti

mohly. Lékaři přináleží zkoumati moč, sledovati tep a vykonávati vše, co k jeho povolání patří, zatímco lékárník naopak má –

s vyloučením všeho, co se lékařství dotýká

– v lékárně toliko léčiva připravovati, a to

podle receptur a příkazů lékaře. Lékaři

i lékárníci povinni jsou přísahou před městskou radou k řádnému vykonávání svého

povolání veřejně se zavázati. Ten, kdož tato

uvedená ustanovení dodržovat nebude, či

se jim protivit bude, ten také vyloučen ze

společenství občanů města Brna bude

a i z města na doživotí vyhoštěn býti může.“

Tak, a teď se trošku rozhlédněme kolem

sebe. Ta vůbec nejstaršími prameny doložená lékárna v Brně v roce 1342 byla umístěna

v Janově měšťanském domě na rohu dnešní

Radnické, tehdy Ostružnické ulice a Zelného

trhu, ale v roce 1365 jsou v Brně už doloženi

lékárníci tři: Augustinus, Bartolomeus a Martinus. Poté přibývali pozvolna i další, včetně

oné slavné lékárny U červeného raka na rohu

dnešní Masarykovy a Jánské ulice. Ta má ve

svém nárožním štítě skutečně reprezentačního raka, ale musím upozornit, že to není

onen původní červený rak. Ten původní je

malý a nachází se nad jejím výkladovým

oknem v ulici Masarykově na malé obdélné

tabulce s příslušným nápisem G. B. a letopočtem 1620. Tehdy byl jejím vlastníkem

a provozovatelem Georg Braun, proto ty

iniciály. Je to nejstarší lékárna u nás stojící

na svém místě.

Od 16. století se však už od lékárníků vyžadovalo i absolutorium příslušného univerzitního studia, vídeňského nebo mnichovského.

Po úspěšném složení předepsaných zkoušek

a poté i přísahy městské radě brněnské mohl

nový lékárník nastoupit jako takzvaný provizor do některé z brněnských už existujících

lékáren a časem se vypracovat, případně si

i našetřit na nákup vlastního domu s lékárnou.

V Brně požívali lékárníci velké úcty a vážnosti

a většinou i velkých majetků, to víme z odka-

zových testamentů. Stávali se často také

důvěryhodnými svědky různých smluv, ručení

i závětí, ba někteří zasedali i v městské radě.

A můžeme být hrdí i na jednoho z nich, Jiřího

Ludwiga z Liebenecku, který měl svou lékárnu U bílého anděla na dnešním náměstí Svobody číslo 18, který je znám navíc tím, že se

od druhé poloviny 16. století až do počátku

17. století stal jakýmsi živým svědkem doby,

neboť zachytil nejen různé zprávy o lékárnách

a lékárnících kolem sebe, ale i o veškerém

dění ve městě Brně, a to doslova kronikářským způsobem.

Je však také známo, že brněnští lékárníci

mívali značné potíže s nepolepšitelnými dlužníky za odebrané léky. V ostrých sporech

pak museli vymáhat nemalé částky nejen od

měšťanů, ale i od pánů šlechticů, a právě

z těchto sporů zjišťujeme, že sortiment takové

lékárny byl velmi pestrý. V 17. až 19. století

obsahoval totiž kromě skutečných léčiv i různé pokroutky, sladkosti, ba i koření, pochoutky, a dokonce i tabák, drahá vína a různé

amulety. Ale nad tím vším bděla přísná vizitace, složená z jiných lékárníků-odborníků

a z jiného města spolu se zástupci brněnské

městské rady. Ta vyhotovila o tom i protokol,

který zachytil stav zásob, ba i čistotu a pořádek prostředí a případně z toho vyvodila

důsledky.

Horší bylo, když byl lékárník přímo obviněn,

že sám nesprávným dávkováním a zhotovením

léku podle předpisu zavinil smrt nemocného.

To se stalo Janu Michalu Wabelovi v lékárně

U zlaté koruny na Radnické ulici číslo 3. Připravil

lék podle receptu hraběnce Dietrichsteinové,

která po jeho požití zemřela. Konsorcium lékařů se pak shodlo na tom, že v léku bylo

neúměrné množství opia a Wabel byl pokutován 50 zlatými a ztrátou cti. Recept se dokonce zachoval a podle nových rozborů v něm

bylo zjištěno, že dávka opia nebyla zdaleka

smrtelná ani po vypití celé dávky naráz.

Lékárník František Ignác Eckstein v roce

1711 vynalezl Proti všem nemocem předpis,

který zní: „Vždycky se varuj nepokojné mysli,

hněvu, melancholie, zármutku, starostí,

v nápoji nemírnosti, mnohého sedění, poledního spaní, zlého svědomí, neb to všechno

natura ruší a mnohé nemoci přináší. Usiluj

se o pokojnou mysl, mírnost v nápoji, častou

komoci, dobré svědomí, život pobožný

a doufání v Boha míti, neb to všechno tělo

posiluje a v zdraví udržuje.“ Co vy na to?

Milena Flodrová



Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2022 | 13