Historie
CO JSTE MOŽNÁ NEVĚDĚLI O STARÝCH
LÉKÁRNÁCH
Máme tu zimu, a to je doba, kdy se více
vyskytují různé nemoci, proti nimž hledáme
pomoc právě v lékárnách. Tam nám paní
magistra nebo pan magistr prodá kapky
do nosu, do ucha či krku, poradí prášky
proti horečce a nabídne i mast na bolavé
klouby. Při tom si asi neuvědomíme, že
máme v Brně lékárny doloženy už od první
poloviny 14. století. Tak si tedy o nich povězme něco bližšího.
Lékárníci se tehdy nazývali apotecarii, tedy
apotéčníci či apotékáři i Apotheker, dokonce
někdy i medicamentarii nebo pharmaceutici.
Těm nejvzdělanějším se říkalo magistri pharmaciae. Nicméně to základní vzdělání získávali původně jako učební obor přímo v lékárnách. Měli však od samého počátku, tedy od
onoho 14. století, stanovená i přesná pravidla
a povinnosti, zejména vůči lékařům. Jaké?
„Lékaři aneb medikové jsou oprávněni
k tomu, aby v případě, že najdou v lékárně
staré a zkažené zboží, je, včetně dřevěných
nádobek, veřejně na tržišti spálili. Lékař
nesmí míti s lékárníkem tajná ujednání nebo
spolky, neboť z takového spolčení by velké
škody jiným lékařům a lékárníkům vzejíti
mohly. Lékaři přináleží zkoumati moč, sledovati tep a vykonávati vše, co k jeho povolání patří, zatímco lékárník naopak má –
s vyloučením všeho, co se lékařství dotýká
– v lékárně toliko léčiva připravovati, a to
podle receptur a příkazů lékaře. Lékaři
i lékárníci povinni jsou přísahou před městskou radou k řádnému vykonávání svého
povolání veřejně se zavázati. Ten, kdož tato
uvedená ustanovení dodržovat nebude, či
se jim protivit bude, ten také vyloučen ze
společenství občanů města Brna bude
a i z města na doživotí vyhoštěn býti může.“
Tak, a teď se trošku rozhlédněme kolem
sebe. Ta vůbec nejstaršími prameny doložená lékárna v Brně v roce 1342 byla umístěna
v Janově měšťanském domě na rohu dnešní
Radnické, tehdy Ostružnické ulice a Zelného
trhu, ale v roce 1365 jsou v Brně už doloženi
lékárníci tři: Augustinus, Bartolomeus a Martinus. Poté přibývali pozvolna i další, včetně
oné slavné lékárny U červeného raka na rohu
dnešní Masarykovy a Jánské ulice. Ta má ve
svém nárožním štítě skutečně reprezentačního raka, ale musím upozornit, že to není
onen původní červený rak. Ten původní je
malý a nachází se nad jejím výkladovým
oknem v ulici Masarykově na malé obdélné
tabulce s příslušným nápisem G. B. a letopočtem 1620. Tehdy byl jejím vlastníkem
a provozovatelem Georg Braun, proto ty
iniciály. Je to nejstarší lékárna u nás stojící
na svém místě.
Od 16. století se však už od lékárníků vyžadovalo i absolutorium příslušného univerzitního studia, vídeňského nebo mnichovského.
Po úspěšném složení předepsaných zkoušek
a poté i přísahy městské radě brněnské mohl
nový lékárník nastoupit jako takzvaný provizor do některé z brněnských už existujících
lékáren a časem se vypracovat, případně si
i našetřit na nákup vlastního domu s lékárnou.
V Brně požívali lékárníci velké úcty a vážnosti
a většinou i velkých majetků, to víme z odka-
zových testamentů. Stávali se často také
důvěryhodnými svědky různých smluv, ručení
i závětí, ba někteří zasedali i v městské radě.
A můžeme být hrdí i na jednoho z nich, Jiřího
Ludwiga z Liebenecku, který měl svou lékárnu U bílého anděla na dnešním náměstí Svobody číslo 18, který je znám navíc tím, že se
od druhé poloviny 16. století až do počátku
17. století stal jakýmsi živým svědkem doby,
neboť zachytil nejen různé zprávy o lékárnách
a lékárnících kolem sebe, ale i o veškerém
dění ve městě Brně, a to doslova kronikářským způsobem.
Je však také známo, že brněnští lékárníci
mívali značné potíže s nepolepšitelnými dlužníky za odebrané léky. V ostrých sporech
pak museli vymáhat nemalé částky nejen od
měšťanů, ale i od pánů šlechticů, a právě
z těchto sporů zjišťujeme, že sortiment takové
lékárny byl velmi pestrý. V 17. až 19. století
obsahoval totiž kromě skutečných léčiv i různé pokroutky, sladkosti, ba i koření, pochoutky, a dokonce i tabák, drahá vína a různé
amulety. Ale nad tím vším bděla přísná vizitace, složená z jiných lékárníků-odborníků
a z jiného města spolu se zástupci brněnské
městské rady. Ta vyhotovila o tom i protokol,
který zachytil stav zásob, ba i čistotu a pořádek prostředí a případně z toho vyvodila
důsledky.
Horší bylo, když byl lékárník přímo obviněn,
že sám nesprávným dávkováním a zhotovením
léku podle předpisu zavinil smrt nemocného.
To se stalo Janu Michalu Wabelovi v lékárně
U zlaté koruny na Radnické ulici číslo 3. Připravil
lék podle receptu hraběnce Dietrichsteinové,
která po jeho požití zemřela. Konsorcium lékařů se pak shodlo na tom, že v léku bylo
neúměrné množství opia a Wabel byl pokutován 50 zlatými a ztrátou cti. Recept se dokonce zachoval a podle nových rozborů v něm
bylo zjištěno, že dávka opia nebyla zdaleka
smrtelná ani po vypití celé dávky naráz.
Lékárník František Ignác Eckstein v roce
1711 vynalezl Proti všem nemocem předpis,
který zní: „Vždycky se varuj nepokojné mysli,
hněvu, melancholie, zármutku, starostí,
v nápoji nemírnosti, mnohého sedění, poledního spaní, zlého svědomí, neb to všechno
natura ruší a mnohé nemoci přináší. Usiluj
se o pokojnou mysl, mírnost v nápoji, častou
komoci, dobré svědomí, život pobožný
a doufání v Boha míti, neb to všechno tělo
posiluje a v zdraví udržuje.“ Co vy na to?
Milena Flodrová
Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2022 | 13