Rozhovor

GEJZA HORVÁTH:

HUDBOU I POVÍDKAMI CHCI LIDI SPOJOVAT

bloku. Poslouchám i světově uznávané klasické klavírní a houslové virtuózy.

Je romština živý jazyk, mluví

romsky i mladí lidé?

Gejza Horváth je hudebník a novinář. Stál

při vzniku romského časopisu Romano

Hangos, do kterého stále přispívá. Mimo

uměleckou tvorbu se ale romské komunitě

věnuje také jako pedagog a sociální pracovník.

čím. Ale v případě potřeby jezdím i s živou

kapelou. Svoji muziku prezentuji i na internetových sítích, na facebooku, youtube, instagramu. Skrze covid-19 mi už odpadly koncerty

doma i v zahraničí a co bude dál, zatím nejsem schopen říct.

Věnujete se hudbě a také píšete

povídky, co z toho vás baví víc?

Pokračují děti ve vašich

hudebních šlépějích?

Tyto moje obě záliby mě obohacují, a proto

k nim přistupuji se stejnou zodpovědností.

Hudbu vnímám jako živou bytost, fenomén,

který je mým nenahraditelným učitelem. Je

to veličina, která má začátek, ale nemá konec.

Psaním povídek se zase vracím do života

v romské osadě. Ale píšu i příběhy ze současnosti a těší mě, když psaním lidi rozesměju, nebo je třeba i rozbrečím. To si potom

s potěšením říkám, tak ty moje povídky se

lidem asi líbí. Těší mě, že romská literatura

prezentuje náš národ a tento fakt vnímám

jako naše národní obrození.

Své děti jsem vedl k muzice už od raného

dětství. Dával jsem si na nich záležet,

v hudebce byly mé dvě děti talentovanými

a výjimečnými žáky, ale u muziky nezůstal

nikdo, obě vystudovaly vysokou školu. Syn

je lékař, špičkový a vyhledávaný kardiochirurg. Má tři dcery, nejstarší chodila do základní umělecké školy, hrála virtuózně na klavír,

dnes je lékařkou v oboru chirurgie. Druhá

studuje na vysoké škole v Praze diplomacii

a zahraniční vztahy. Nejmladší je na základce,

chodí do ZUŠ na flétnu, ale muzikou se živit

nechce. Dcera vystudovala psychologii, má

dva syny a oba také chodili do hudebky.

Jeden už studuje na vysoké škole architekturu a druhý je v posledním ročníku gymnázia. Připravuje se na studium FAMU nebo

DAMU.

Na jaké hudební nástroje

hrajete?

Muzika byla pro mě velkým lákadlem, zkoušel jsem hrát na dechové nástroje, smyčcové,

klávesové i elektrofonické. Byl to chaos

a zároveň i cirkus, strávil jsem s tím zbytečně

moc času. Nakonec jsem svoji hudební

budoucnost zasvětil kytaře, akordeonu a klavíru. V hudební škole jsem se pilně vzdělával

a dělal radost svým rodičům.

Kde vás posluchači mohou

slyšet?

Dnes už nehraju v žádné kapele. Na koncerty jezdím sám, zpívám za doprovodu kytary a s hudbou, kterou si ve studiu sám natá-

Jaké byly a jsou vaše hudební

vzory?

Během mého hudebního růstu byly mými

vzory světově populární zahraniční i domácí

skupiny, Olympic, Beatles, Rolling Stones,

ABBA. Mými vzory jsou zpěváci černé i bílé

pop music, špičky a významné osobnosti

evropského i amerického jazzového světa.

Při relaxaci poslouchám jen dobrou muziku

různých žánrů. Je to nejen světová klasika,

ale třeba i hudba zemí bývalého východního

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2022

Ano, romština je pořad živá, i proto píšu

své povídky v obou jazycích (pozn. red.:

Fejeton v obou jazycích, který je ukázkou

práce autora pro časopis Romano Hangos,

je zařazen na konci rozhovoru.). Romskou

literaturou se tak udržuje identita i kultura

romštiny. Romové, žijící v romských osadách

na Slovensku, si svůj jazyk udržovali a předávali jej svým potomkům. Komunistickým

režimem řízená koncepce asimilace s sebou

přinesla i rozptyl těchto osadníků do Čech

a na Moravu, a velká komunita Romů tím přišla o svůj jazyk. Dnešní generace Romů už

jen velmi zřídka mluví romsky, mnozí svému

jazyku ani nerozumí. Mluví česky a vedou

k tomu i své potomky. Romský jazyk pomalu

zaniká.

Co vás přimělo začít psát,

a dokonce si udělat

žurnalistický kurz?

Vzpomínám, že to bylo na popud Ing. Karla

Holomka. Zakládali jsme časopis Romano

Hangos, Romský hlas (dále jen RH), a já jsem

zjistil, že proces tvorby zpráv a jiných českých textů mi byl cizí. Proto jsem absolvoval

kurz žurnalistiky v Praze. Projekt RH požadoval jisté procento textů v romštině a já jako

rodilý mluvčí jsem měl za úkol překládat české texty do romštiny. Když jsem zjistil, že romsky vlastně neumím psát, začal jsem překládat různé české texty a učil se psát v romštině

za chodu i tím, že jsem své romské texty v RH

porovnával s korekturou romštiny od korektorky, která jazyk studovala. Žurnalistická

práce mě baví, těší mě i to, že si Romové

mohou přečíst sami o sobě příspěvky v romštině, že nás skrze Romano Hangos může

poznávat i majorita, že mohou široké vrstvy

veřejnosti sdílet jiný pohled na mediální „romské kauzy“. Mám za to, že v souvislosti

s prin-cipy Evropské unie může RH přispět

v oblasti soužití i k národním integračním

programům.

Jakým tématům se v povídkách

věnujete, co vás inspiruje?

K psaní povídek mě inspiruje můj vlastní

život, i proto se věnuji tématům života z romské osady. Píšu o Romech, o vztazích mezi

Romy a Slováky a opírám se o kulturu soužití