Rozhovor
GEJZA HORVÁTH:
HUDBOU I POVÍDKAMI CHCI LIDI SPOJOVAT
bloku. Poslouchám i světově uznávané klasické klavírní a houslové virtuózy.
Je romština živý jazyk, mluví
romsky i mladí lidé?
Gejza Horváth je hudebník a novinář. Stál
při vzniku romského časopisu Romano
Hangos, do kterého stále přispívá. Mimo
uměleckou tvorbu se ale romské komunitě
věnuje také jako pedagog a sociální pracovník.
čím. Ale v případě potřeby jezdím i s živou
kapelou. Svoji muziku prezentuji i na internetových sítích, na facebooku, youtube, instagramu. Skrze covid-19 mi už odpadly koncerty
doma i v zahraničí a co bude dál, zatím nejsem schopen říct.
Věnujete se hudbě a také píšete
povídky, co z toho vás baví víc?
Pokračují děti ve vašich
hudebních šlépějích?
Tyto moje obě záliby mě obohacují, a proto
k nim přistupuji se stejnou zodpovědností.
Hudbu vnímám jako živou bytost, fenomén,
který je mým nenahraditelným učitelem. Je
to veličina, která má začátek, ale nemá konec.
Psaním povídek se zase vracím do života
v romské osadě. Ale píšu i příběhy ze současnosti a těší mě, když psaním lidi rozesměju, nebo je třeba i rozbrečím. To si potom
s potěšením říkám, tak ty moje povídky se
lidem asi líbí. Těší mě, že romská literatura
prezentuje náš národ a tento fakt vnímám
jako naše národní obrození.
Své děti jsem vedl k muzice už od raného
dětství. Dával jsem si na nich záležet,
v hudebce byly mé dvě děti talentovanými
a výjimečnými žáky, ale u muziky nezůstal
nikdo, obě vystudovaly vysokou školu. Syn
je lékař, špičkový a vyhledávaný kardiochirurg. Má tři dcery, nejstarší chodila do základní umělecké školy, hrála virtuózně na klavír,
dnes je lékařkou v oboru chirurgie. Druhá
studuje na vysoké škole v Praze diplomacii
a zahraniční vztahy. Nejmladší je na základce,
chodí do ZUŠ na flétnu, ale muzikou se živit
nechce. Dcera vystudovala psychologii, má
dva syny a oba také chodili do hudebky.
Jeden už studuje na vysoké škole architekturu a druhý je v posledním ročníku gymnázia. Připravuje se na studium FAMU nebo
DAMU.
Na jaké hudební nástroje
hrajete?
Muzika byla pro mě velkým lákadlem, zkoušel jsem hrát na dechové nástroje, smyčcové,
klávesové i elektrofonické. Byl to chaos
a zároveň i cirkus, strávil jsem s tím zbytečně
moc času. Nakonec jsem svoji hudební
budoucnost zasvětil kytaře, akordeonu a klavíru. V hudební škole jsem se pilně vzdělával
a dělal radost svým rodičům.
Kde vás posluchači mohou
slyšet?
Dnes už nehraju v žádné kapele. Na koncerty jezdím sám, zpívám za doprovodu kytary a s hudbou, kterou si ve studiu sám natá-
Jaké byly a jsou vaše hudební
vzory?
Během mého hudebního růstu byly mými
vzory světově populární zahraniční i domácí
skupiny, Olympic, Beatles, Rolling Stones,
ABBA. Mými vzory jsou zpěváci černé i bílé
pop music, špičky a významné osobnosti
evropského i amerického jazzového světa.
Při relaxaci poslouchám jen dobrou muziku
různých žánrů. Je to nejen světová klasika,
ale třeba i hudba zemí bývalého východního
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2022
Ano, romština je pořad živá, i proto píšu
své povídky v obou jazycích (pozn. red.:
Fejeton v obou jazycích, který je ukázkou
práce autora pro časopis Romano Hangos,
je zařazen na konci rozhovoru.). Romskou
literaturou se tak udržuje identita i kultura
romštiny. Romové, žijící v romských osadách
na Slovensku, si svůj jazyk udržovali a předávali jej svým potomkům. Komunistickým
režimem řízená koncepce asimilace s sebou
přinesla i rozptyl těchto osadníků do Čech
a na Moravu, a velká komunita Romů tím přišla o svůj jazyk. Dnešní generace Romů už
jen velmi zřídka mluví romsky, mnozí svému
jazyku ani nerozumí. Mluví česky a vedou
k tomu i své potomky. Romský jazyk pomalu
zaniká.
Co vás přimělo začít psát,
a dokonce si udělat
žurnalistický kurz?
Vzpomínám, že to bylo na popud Ing. Karla
Holomka. Zakládali jsme časopis Romano
Hangos, Romský hlas (dále jen RH), a já jsem
zjistil, že proces tvorby zpráv a jiných českých textů mi byl cizí. Proto jsem absolvoval
kurz žurnalistiky v Praze. Projekt RH požadoval jisté procento textů v romštině a já jako
rodilý mluvčí jsem měl za úkol překládat české texty do romštiny. Když jsem zjistil, že romsky vlastně neumím psát, začal jsem překládat různé české texty a učil se psát v romštině
za chodu i tím, že jsem své romské texty v RH
porovnával s korekturou romštiny od korektorky, která jazyk studovala. Žurnalistická
práce mě baví, těší mě i to, že si Romové
mohou přečíst sami o sobě příspěvky v romštině, že nás skrze Romano Hangos může
poznávat i majorita, že mohou široké vrstvy
veřejnosti sdílet jiný pohled na mediální „romské kauzy“. Mám za to, že v souvislosti
s prin-cipy Evropské unie může RH přispět
v oblasti soužití i k národním integračním
programům.
Jakým tématům se v povídkách
věnujete, co vás inspiruje?
K psaní povídek mě inspiruje můj vlastní
život, i proto se věnuji tématům života z romské osady. Píšu o Romech, o vztazích mezi
Romy a Slováky a opírám se o kulturu soužití