Historie
LEDNOVÝ VÝLET DO HISTORIE
Rubrika historie v letošním roce provede
ulicemi městské části Brno-střed a seznámí
se stavbami, které na nich potkáváme
a mnohdy víme jen velmi málo o jejich bývalých majitelích a architektech, kteří je
navrhli.
Vydejme se tedy na první procházku, která zavede do ulice Nádražní, Vodní a Hybešovy.
Budova Nádražního poštovního
úřadu, Nádražní 7
V blízkosti secesní budovy hlavního
brněnského nádraží byla v letech 1937 až
1938 postavena podle návrhu Bohuslava
Fuchse budova nádražního poštovního úřadu, který byl svojí polohou a vybavením
uzpůsoben potřebám vlakové přepravy
poštovních zásilek. Jeho výstavba na místě
bývalých hradeb a hradebního příkopu byla
kvůli špatnému podloží problematická. Ve
spolupráci se statikem Boleslavem Bloudkem byl proto navržen dvoupatrový železobetonový suterén zajišťující pevné základy stavby. Předobrazem budovy byla dnes
už neexistující stavba Jaromíra Krejcara
z výstavy Expo v Paříži v roce 1937 a zajímavostí je, že architekt Fuchs už od počátku
zamýšlel stavbu jen jako provizorium, které
se později přestaví. Jednoduchá ocelová
konstrukce zalitá v betonu dovoluje, aby se
vnitřní příčky rozmontovaly a libovolně
uspořádaly.
Průčelí poštovního úřadu je výrazně horizontální se dvěma řadami pásových oken,
jejichž pravidelnost narušuje segmentově
prohnutá markýza nad vstupem. Původní
návrh zahrnoval honosnější kamenný
obklad průčelí, ten však nakonec nebyl
z úsporných důvodů realizován. Interiéru
dominuje hlavní přepážková hala nesená
rámovou nýtovanou konstrukcí s visutou
galerií prvního patra. Pošta je jedním ze tří
posledních míst v Brně, ve kterém je umístěn páternoster, který je však už v současné době vyřazený z provozu. Jako vyšší
úředník tam před válkou pracoval třeba
český básník Petr Bezruč, což připomíná
busta včleněná do fasády na nároží budovy. V roce 2023 by měla společnost Česká
pošta budovu opustit a prozatím není jasné, co se s historickou stavbou bude dít
dál.
Městské lázně Kopečná
na Nádražní 16
Na přelomu 19. a 20. století se díky novým
vědeckým poznatkům zvyšovaly hygienické
nároky a začalo se poukazovat na nevyhovující životní podmínky pracující vrstvy obyvatel měst. Po zřízení nové vodovodní sítě
proto bylo rozhodnuto o přestavbě pumpy
na lidové sprchové lázně s 32 horkými a šesti
studenými sprchami. V letech 1927 až 1928
pak byla budova přestavěna podle návrhu
architekta Bohuslava Fuchse na lázně vanové. Dispozici tvořily tři za sebou umístěné
místnosti vestibulu, čekárny a lázní. Široké
schodiště orientované do ulice Nádražní přivádělo návštěvníky do vestibulu, v jehož středu byla situována pokladna a po stranách
bufet a holičství. Po zaplacení relativně nízkého vstupného se návštěvníci odebrali
do prostorné čekárny a následně do lázní,
kde se nacházelo dvacet samostatných kójí
s vanou a příslušenstvím, oddělených
od střední chodby částečně prosklenou stěnou. Hosté mohli využít i plochou střechu,
která sloužila jako sluneční terasa. Budova
se až do roku 2012 využívala jako lázně spe-
12 | Zpravodaj městské části Brno-střed | leden 2023
cializované na vodoléčebné koupele, v roce
2018 byla dokončena její celková obnova
pro nového majitele, zdravotnické zařízení,
a to podle návrhu architektonické kanceláře
DRNH.
Proměna ulice Vodní
Rozvoj lázeňství by nebyl možný bez úpravy v ulici Vodní, kterou již od středověku protékal svratecký náhon a počátkem 15. století
na něm bylo v těsném sousedství takzvaného
Lamplova mlýna zřízeno čerpadlo městského
vodovodu.
Během druhé světové války bylo realizováno několik rozsáhlých urbanistických projektů, které vznikly již ve třicátých letech.
Před válkou byl brněnským starostou Rudolf
Spazier, který kladl na koncepční rozvoj města pod vedením odborníků velký důraz.
V roce 1939, těsně předtím, než byl nacisty
zbaven funkce a uvězněn, inicioval vydání
publikace Brno zítřka. V ní najdeme urbanistické plány budoucího rozvoje města, jejichž
velkolepost a nekompromisnost je podložena modernistickou vírou v pokrok a sociální
blahobyt.
Důležitým urbanistickým počinem bylo
například propojení malého městského okruhu v místě ulic Husovy a Nádražní. V letech
1939 až 1941 byly zbořeny starší budovy
a vystavěn val viditelný z ulice Kopečné. Revitalizace Starého Brna zahrnovala i demolici
starých budov, zasypání svrateckého náhonu
ve Vodní ulici a stavbu nových nájemních
domů. Tento záměr, který znamenal zničení
malebných břehů náhonu zvaných brněnské
Benátky, byl během války uskutečněn, pozdější politická situace však zřejmě zavinila,
že všechny plánované stavby nebyly dokončeny.