Rozhovor
VÍTĚZSLAV SVOZIL
PLAVÁNÍ JE PRO MĚ DOPING...
Své narozeniny slavíme každý jinak. Někdo
doma s rodinou, někdo v partě s kamarády
a přáteli, někdo jen tak sám u skleničky.
Málokdo si ale v den svých narozenin vleze
do bazénu, i když jistě jsou i tací, ale aby
někdo v den svého životního jubilea závodil
s někým o několik generací mladším? Vítězslav Svozil, jediný Čechoslovák, který překonal světový rekord v plavání, takto svoje
narozeniny oslavil. Zároveň byl i první
brněnskou sportovní legendou, která aktivně zahájila tzv. Brněnský rok sportu. Přijal
pozvání a „výzvu“ ze základní školy v Milénově ulici a přesně v den svých pětaosmdesátin si to rozdal proti dvěma dětským
štafetám. Součet věku všech dětí v každé
z nich činil symbolických 85 let, a protože
světový rekord zaplaval pan Svozil v Piešťanech, kam je to z Brna 150 km, plavalo
se symbolických 150 metrů.
Jak se vám s dětmi závodilo?
Proti takovým štafetám jsem plaval poprvé
v životě (smích). Byli to soupeři velmi zdatní
a všichni jsme za odměnu dostali krásné skleněné medaile s logem Brněnského roku sportu. Jsem rád, že u toho byli i moji přátelé olympionici Věra Růžičková, Franta Jursa a další
osobnosti a rád bych taky poděkoval i za další
dárky, které jsem ve škole dostal. Kvůli tomuto
pozvání jsem dokonce odložil až na druhý den
rodinnou oslavu. Ale že by pro mě byl pobyt
v bazénu něčím neobvyklým, to ne. Plavat
chodím pravidelně každý den – kromě soboty
a neděle – a když ty moje letošní narozeniny
padly na pondělí, tak jsem do bazénu musel
(úsměv).
Kdo vás přivedl ke sportu?
Vyrostl jsem v Sokole, tam jsou moje sportovní začátky, tam jsem začal nabírat kondici.
Můj tatínek byl starostou Sokola u nás
v Náměšti, ale byl i v předsednictvu sokolské
župy Smrčkovy v Olomouci. A za svou aktivní
sokolskou činnost byl v roce 1951 zatčen
a odsouzen na šestnáct let. To se pak se mnou
táhlo až do té doby, než jsem začal překonávat
rekordy a dostal se do reprezentace. Pak už
jsem jezdil i do ciziny, ale tatínek mohl o mých
rekordech číst jen v novinách. Domů se vrátil
až po olympiádě v Římě.
Takže i váš světový rekord
„sledoval“ z kriminálu?
V té době byl zavřený v Jáchymově. Kopal
tam uranovou rudu. Ten rekord jsem vlastně
zaplaval pro něho...
Za kolik uplavete 100 metrů
prsa dnes?
V sedmdesáti letech jsem plaval stovku za
minutu čtyřicet, teď je to tak kolem dvou minut.
V současné době se stále
zúčastňujete světových klání.
Těší vás to?
Je to báječné, že se po tolika letech potkávám třeba s těmi, se kterými jsem soupeřil
v olympijském bazénu v roce 1960. Rád vzpomínám na mistrovství v Casablance a v Melbourne, kde jsem vyhrál všechny tři prsařské
discipliny, ale teď už mně to tak nejde (úsměv).
Fakt je, že na posledním mistrovství světa veteránů loni v Budapešti jsem byl s naší štafetou
zlatý, ale v individuálním závodě jsem skončil
až čtvrtý. Už se ale těším na podzimní mistrovství Evropy ve slovinské Kranji. To už budu
startovat v kategorii nad 85 roků, a tak se možná zase objevím na stupních vítězů (úsměv).
Co byste přál brněnskému
závodnímu plavání?
Máme dobré trenéry, ale nemáme dostatek
vyhovujících bazénů. Přál bych si taky, aby se
více pamatovalo na nás starší, na veterány.
Aktivní sportovci mají nejrůznější dotace a na
nás bývalé reprezentanty už jaksi není nějak
pamatováno. Myslím to obecně, já osobně si
stěžovat nemohu...
Jste jedním z jubilantů
letošního Brněnského roku
sportu, jak to vnímáte?
Je to kouzelné. My si toho vážíme a moc
bychom si přáli, aby si ti mladí z těch našich
životních příběhů něco vzali. A snad taky ten
náš příklad přispěje k tomu, aby se začalo
v Brně ještě víc sportovat.
Co pro vás znamená plavání?
Každý den jsem v bazénu a uplavu tak dva
kilometry. Ale ne, že je jen uplavu. My si dáváme zabrat, říkáme tomu stařecký intervalový
trénink. A jak pár dní neplavu, tak je to na mně
znát. Jsem nesvůj, ztrácím náladu a musím do
bazénu. I moje manželka říká, že plavání je
pro mě doping.
Vladimír Koudelka
Vítězslav Svozil
se narodil 9. dubna 1933 v Olomouci, ale
více než šedesát let bydlí v Brně. Sportoval už jako malý kluk, ale jeho plavecký
talent objevil až v jeho patnácti letech
trenér plaveckého družstva dorostenek.
Je to jediný Čechoslovák v historii, který
vytvořil světový rekord. Bylo to ve středu
1. května 1957 ve venkovním bazénu
v Piešťanech, kde 100 metrů prsa zaplaval časem 1:12,7. (V zájmu genderové
vyváženosti, ale zejména objektivity
budiž konstatováno, že někteří plavečtí
historici uvádějí jako první domácí světový rekord v plavání výkon Jarmily Müllerové z roku 1923 – 100 metrů znak
v čase 1:35,0). Světový rekord mu vydržel
až do září 1957 (překonal ho Rus Manaškin), byť v tom měsíci vytvořil v brněnských Zábrdovicích časem 1:12,2 rekord
evropský. Je mnohonásobným plaveckým mistrem Československa a několikanásobným mistrem světa i Evropy
v kategorii veteránů. Se svým bývalým
trenérem Josefem Kopřivou sestavil systém plaveckých tabulek, určený pro
měření výkonnosti v závislosti na věku
plavce, a pro své odborné znalosti byl
několik let za Evropu i členem vedení
světové federace veteránů. Vítězslav
Svozil vystudoval Fakultu tělovýchovy
a sportu na Univerzitě Komenského
v Bratislavě a po skončení kariéry v roce
1964 pracoval na Mendelově univerzitě
v Brně. Je ženatý, má dva syny a dvě
šikovné vnučky, rád zajde s přáteli na pivko a vzpomíná, jak se svým bratrancem,
vynikajícím hercem Ladislavem Lakomým, chodil na fotbalovou Zbrojovku
v dobách, kdy ještě hrávala na špici...
■
Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2018 | 15