Historie

SMUTNÝ KONEC KRÁLOVSKÉ KAPLE

Velká brněnská asanace navždy proměnila tvář města Brna a otevřela bránu do 20. století. V nenávratnu s ní však zmizely i mnohé cenné stavby, které dnes můžeme obdivovat už jen ze starých fotografií. Tou patrně nejvýznamnější stavbou, která počátkem 20. století z Brna zmizela, byla tzv. Královská kaple, nacházející se na dnešním Dominikánském náměstí. Právě o ní bude řeč tentokrát. V letošním roce si naše země připomínají, a s nimi přirozeně i město Brno, hned několik osmičkových výročí, které odkazují k našim novodobým dějinám. Začněme tedy hned první osmičkou 20. století a vraťme se do Brna roku 1908. V tomto roce byla v Brně založena první zahrádkářská kolonie na území monarchie, tzv. Schreberovy zahrádky v Černých Polích, v  Králově Poli byla založena továrna na sodovku a ovocné šťávy, starostou Brna byl Dr. August Wieser. Na jaře roku 1908 v Brně také započala likvidace jedné z nejcennějších gotických památek. Královská kaple (Capella Regia) byla umístěna ve spodní části Dominikánského náměstí, ve středověku Rybného trhu, na nároží s ulicí Veselou. Kapli původně zasvěcenou Panně Marii založil král Václav II. v roce 1297. V roce 1322 král Jan Lucemburský daroval kapli a sousední dům ovdovělé královně Alžbětě, známé jako Eliška Rejčka, která ji vzápětí věnovala založenému cisterciáckému klášteru na Starém Brně. Od té doby až do roku 1643 byla kaple zasvěcena sv. Václavovi. V majetku starobrněnského kláštera zůstala kaple až do jeho zrušení v roce 1782. Poté ji převzal církevní fond a následně byla postoupena vojsku. Tehdejší gubernium

nařídilo, aby kaple byla upravena tak, aby její vzhled přestal připomínat sakrální stavbu. Počátkem 20. století se město Brno dohodlo s vojenskou správou na převzetí kaple a přilehlých kasáren, nejprve pro uskladnění sbírek právě založeného muzea vedeného Bertholdem Bretholzem. Již v té době však město počítalo s brzkou asanací celého areálu kaple a kasáren, který zabíral značnou plochu severní strany náměstí a potlačoval pohled na Zemský dům. Prázdná plocha pak měla být prodána investorům za účelem výstavby nových reprezentativních domů. O tomto destruktivním záměru města Brna však informoval tehdejší profesor německé techniky v Brně Ferdinand Hrach vídeňskou Ústřední památkovou komisi a spustila se odborná i občanská kampaň na obranu této památky. Pro její zachování se vyslovila řada tehdejších osobností jak z Brna, tak i z Vídně. Městská rada ale dále setrvala na svém stanovisku asanovat objekty na Dominikánském náměstí. Toto stanovisko výrazně podpořil tehdejší ředitel uměleckoprůmyslového muzea v Brně Julius Leisching. Ten starostovi Brna Augustu Wieserovi poradil, že pro zachování památky bude dostačovat pouze její zaměření, důkladná fotografická dokumentace a sejmutí fresek a kamenických článků, které by přešly do sbírek muzea. Městský stavební úřad tak v lednu 1905 rozhodl učinit kroky podle Leischingova záměru a v průběhu roku 1905 byla kaple fotografována výraznou osobností tehdejšího života a členem městské rady Josefem Kunzfeldem. Právě díky jeho ateliéru se dodnes zachovaly fotografie mizejícího Brna počátku 20. století. V roce 1908 započala likvidace kaple. V dubnu a květnu téhož roku se však znovu ozvaly názory, že likvidací kaple přijde město o jedinečnou památku. Profesor Josef Dell v denním tisku dokonce zveřejnil skicu architektonického začlenění samotné kaple do Dominikánského náměstí a konstatoval: „Kdyby se toto stavební dílo nacházelo v jiném městě, bylo by v turistickém průvodci označeno dvěma hvězdičkami, a my nešetřili silami a obětmi a vypravili bychom se tam, ale protože ho

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2018

máme zde, v našem vlastnictví, nevidíme ho a kvůli malověrným pochybnostem, které kdybychom projevili jen trochu dobré vůle, by mohly být rozptýleny, musí se toto půvabné stavební dílo rozpadat a mizet. Naše potomstvo nás za náš vandalismus zajisté nepochválí.“ Aby městská rada potlačila hlasy, které se stále ostřeji vymezovaly proti likvidaci gotické stavby, vydala prohlášení, že všechny cenné části budou ušetřeny, opatrně sejmuty a zaevidovány a zavázala se, že město vystaví nový objekt, ve kterém bude sejmutá kaple prezentována. Kaple byla skutečně likvidována šetrným způsobem a všechny architektonické články byly demontovány a přehledně označeny. Zajímavější se dostaly do lapidária v křížové chodbě dominikánského kláštera. Ostatní byly uloženy nejprve v hrobce dominikánského kláštera a poté se v průběhu 20. století stěhovaly celkem po šestici různých areálů ve městě. Tím se ovšem část architektonických článků nenávratně ztratila. V Současné době jsou okenní kružby kaple umístěny v tzv. Mincmistrovském sklepení na Dominikánském náměstí, část je stále zazděna v křížové chodbě kláštera, část uložena v lapidáriu Muzea města Brna a část také v protiatomovém krytu Denis na Nových Sadech. Otázkou zůstává, zda a kdy by mohla být kaple znovu sestavena a prezentována veřejnosti. V osmdesátých letech vypracoval ateliér Brnoprojekt studii na umístění kaple v prostoru Římského náměstí. Od té doby se objevily také nápady na její umístění v Panenské ulici, v parku na Moravském náměstí. Naposledy pak na střeše parkovacího domu Domini nebo ve vstupní části vznikajícího Janáčkova kulturního centra na Veselé ulici. V poslední době se kapli výrazně věnovali manželé Jana a Karel Severínovi, kteří zrevidovali archivní materiály a dochované díly a přišli rovněž s několika možnostmi její instalace. Článek čerpá z příspěvku Jany a Karla Severínových ve sborníku Brno v minulosti a dnes, 2006. Navštivte také Internetovou encyklopedii dějin Brna na www.encyklopedie.brna.cz a stránky archeologické společnosti Archaia Brno, o. p. s. www.archiabrno.org. Michal Doležel ■ člen Rady MČ Brno-střed