Historie
SMUTNÝ KONEC
KRÁLOVSKÉ KAPLE
Velká brněnská asanace navždy proměnila tvář města Brna a otevřela bránu do
20. století. V nenávratnu s ní však zmizely
i mnohé cenné stavby, které dnes můžeme obdivovat už jen ze starých fotografií.
Tou patrně nejvýznamnější stavbou, která
počátkem 20. století z Brna zmizela, byla
tzv. Královská kaple, nacházející se na
dnešním Dominikánském náměstí. Právě
o ní bude řeč tentokrát.
V letošním roce si naše země připomínají,
a s nimi přirozeně i město Brno, hned několik
osmičkových výročí, které odkazují k našim
novodobým dějinám. Začněme tedy hned
první osmičkou 20. století a vraťme se do
Brna roku 1908.
V tomto roce byla v Brně založena první
zahrádkářská kolonie na území monarchie,
tzv. Schreberovy zahrádky v Černých Polích,
v Králově Poli byla založena továrna na
sodovku a ovocné šťávy, starostou Brna byl
Dr. August Wieser.
Na jaře roku 1908 v Brně také započala
likvidace jedné z nejcennějších gotických
památek. Královská kaple (Capella Regia)
byla umístěna ve spodní části Dominikánského náměstí, ve středověku Rybného trhu,
na nároží s ulicí Veselou. Kapli původně
zasvěcenou Panně Marii založil král Václav II.
v roce 1297.
V roce 1322 král Jan Lucemburský daroval
kapli a sousední dům ovdovělé královně
Alžbětě, známé jako Eliška Rejčka, která ji
vzápětí věnovala založenému cisterciáckému klášteru na Starém Brně. Od té doby až
do roku 1643 byla kaple zasvěcena sv. Václavovi.
V majetku starobrněnského kláštera zůstala kaple až do jeho zrušení v roce 1782.
Poté ji převzal církevní fond a následně byla
postoupena vojsku. Tehdejší gubernium
nařídilo, aby kaple byla upravena tak, aby
její vzhled přestal připomínat sakrální stavbu.
Počátkem 20. století se město Brno dohodlo
s vojenskou správou na převzetí kaple a přilehlých kasáren, nejprve pro uskladnění sbírek právě založeného muzea vedeného
Bertholdem Bretholzem.
Již v té době však město počítalo s brzkou
asanací celého areálu kaple a kasáren, který
zabíral značnou plochu severní strany
náměstí a potlačoval pohled na Zemský
dům. Prázdná plocha pak měla být prodána
investorům za účelem výstavby nových
reprezentativních domů.
O tomto destruktivním záměru města Brna
však informoval tehdejší profesor německé
techniky v Brně Ferdinand Hrach vídeňskou
Ústřední památkovou komisi a spustila se
odborná i občanská kampaň na obranu této
památky. Pro její zachování se vyslovila řada
tehdejších osobností jak z Brna, tak i z Vídně.
Městská rada ale dále setrvala na svém stanovisku asanovat objekty na Dominikánském náměstí.
Toto stanovisko výrazně podpořil tehdejší
ředitel uměleckoprůmyslového muzea
v Brně Julius Leisching. Ten starostovi Brna
Augustu Wieserovi poradil, že pro zachování
památky bude dostačovat pouze její zaměření, důkladná fotografická dokumentace
a sejmutí fresek a kamenických článků, které
by přešly do sbírek muzea.
Městský stavební úřad tak v lednu 1905
rozhodl učinit kroky podle Leischingova
záměru a v průběhu roku 1905 byla kaple
fotografována výraznou osobností tehdejšího života a členem městské rady Josefem
Kunzfeldem. Právě díky jeho ateliéru se
dodnes zachovaly fotografie mizejícího Brna
počátku 20. století.
V roce 1908 započala likvidace kaple.
V dubnu a květnu téhož roku se však znovu
ozvaly názory, že likvidací kaple přijde město
o jedinečnou památku.
Profesor Josef Dell v denním tisku dokonce zveřejnil skicu architektonického začlenění samotné kaple do Dominikánského
náměstí a konstatoval: „Kdyby se toto stavební dílo nacházelo v jiném městě, bylo by
v turistickém průvodci označeno dvěma
hvězdičkami, a my nešetřili silami a obětmi
a vypravili bychom se tam, ale protože ho
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2018
máme zde, v našem vlastnictví, nevidíme
ho a kvůli malověrným pochybnostem, které
kdybychom projevili jen trochu dobré vůle,
by mohly být rozptýleny, musí se toto půvabné stavební dílo rozpadat a mizet. Naše
potomstvo nás za náš vandalismus zajisté
nepochválí.“
Aby městská rada potlačila hlasy, které
se stále ostřeji vymezovaly proti likvidaci
gotické stavby, vydala prohlášení, že všechny cenné části budou ušetřeny, opatrně
sejmuty a zaevidovány a zavázala se, že
město vystaví nový objekt, ve kterém bude
sejmutá kaple prezentována.
Kaple byla skutečně likvidována šetrným
způsobem a všechny architektonické články
byly demontovány a přehledně označeny.
Zajímavější se dostaly do lapidária v křížové
chodbě dominikánského kláštera.
Ostatní byly uloženy nejprve v hrobce
dominikánského kláštera a poté se v průběhu 20. století stěhovaly celkem po šestici
různých areálů ve městě. Tím se ovšem část
architektonických článků nenávratně ztratila.
V Současné době jsou okenní kružby kaple
umístěny v tzv. Mincmistrovském sklepení
na Dominikánském náměstí, část je stále
zazděna v křížové chodbě kláštera, část uložena v lapidáriu Muzea města Brna a část
také v protiatomovém krytu Denis na Nových
Sadech.
Otázkou zůstává, zda a kdy by mohla být
kaple znovu sestavena a prezentována
veřejnosti. V osmdesátých letech vypracoval ateliér Brnoprojekt studii na umístění
kaple v prostoru Římského náměstí. Od té
doby se objevily také nápady na její umístění
v Panenské ulici, v parku na Moravském
náměstí.
Naposledy pak na střeše parkovacího
domu Domini nebo ve vstupní části vznikajícího Janáčkova kulturního centra na Veselé
ulici. V poslední době se kapli výrazně věnovali manželé Jana a Karel Severínovi, kteří
zrevidovali archivní materiály a dochované
díly a přišli rovněž s několika možnostmi její
instalace. Článek čerpá z příspěvku Jany
a Karla Severínových ve sborníku Brno
v minulosti a dnes, 2006.
Navštivte také Internetovou encyklopedii
dějin Brna na www.encyklopedie.brna.cz
a stránky archeologické společnosti Archaia
Brno, o. p. s. www.archiabrno.org.
Michal Doležel ■
člen Rady MČ Brno-střed