Historie

SMUTNÝ KONEC

KRÁLOVSKÉ KAPLE

Velká brněnská asanace navždy proměnila tvář města Brna a otevřela bránu do

20. století. V nenávratnu s ní však zmizely

i mnohé cenné stavby, které dnes můžeme obdivovat už jen ze starých fotografií.

Tou patrně nejvýznamnější stavbou, která

počátkem 20. století z Brna zmizela, byla

tzv. Královská kaple, nacházející se na

dnešním Dominikánském náměstí. Právě

o ní bude řeč tentokrát.

V letošním roce si naše země připomínají,

a s nimi přirozeně i město Brno, hned několik

osmičkových výročí, které odkazují k našim

novodobým dějinám. Začněme tedy hned

první osmičkou 20. století a vraťme se do

Brna roku 1908.

V tomto roce byla v Brně založena první

zahrádkářská kolonie na území monarchie,

tzv. Schreberovy zahrádky v Černých Polích,

v Králově Poli byla založena továrna na

sodovku a ovocné šťávy, starostou Brna byl

Dr. August Wieser.

Na jaře roku 1908 v Brně také započala

likvidace jedné z nejcennějších gotických

památek. Královská kaple (Capella Regia)

byla umístěna ve spodní části Dominikánského náměstí, ve středověku Rybného trhu,

na nároží s ulicí Veselou. Kapli původně

zasvěcenou Panně Marii založil král Václav II.

v roce 1297.

V roce 1322 král Jan Lucemburský daroval

kapli a sousední dům ovdovělé královně

Alžbětě, známé jako Eliška Rejčka, která ji

vzápětí věnovala založenému cisterciáckému klášteru na Starém Brně. Od té doby až

do roku 1643 byla kaple zasvěcena sv. Václavovi.

V majetku starobrněnského kláštera zůstala kaple až do jeho zrušení v roce 1782.

Poté ji převzal církevní fond a následně byla

postoupena vojsku. Tehdejší gubernium

nařídilo, aby kaple byla upravena tak, aby

její vzhled přestal připomínat sakrální stavbu.

Počátkem 20. století se město Brno dohodlo

s vojenskou správou na převzetí kaple a přilehlých kasáren, nejprve pro uskladnění sbírek právě založeného muzea vedeného

Bertholdem Bretholzem.

Již v té době však město počítalo s brzkou

asanací celého areálu kaple a kasáren, který

zabíral značnou plochu severní strany

náměstí a potlačoval pohled na Zemský

dům. Prázdná plocha pak měla být prodána

investorům za účelem výstavby nových

reprezentativních domů.

O tomto destruktivním záměru města Brna

však informoval tehdejší profesor německé

techniky v Brně Ferdinand Hrach vídeňskou

Ústřední památkovou komisi a spustila se

odborná i občanská kampaň na obranu této

památky. Pro její zachování se vyslovila řada

tehdejších osobností jak z Brna, tak i z Vídně.

Městská rada ale dále setrvala na svém stanovisku asanovat objekty na Dominikánském náměstí.

Toto stanovisko výrazně podpořil tehdejší

ředitel uměleckoprůmyslového muzea

v Brně Julius Leisching. Ten starostovi Brna

Augustu Wieserovi poradil, že pro zachování

památky bude dostačovat pouze její zaměření, důkladná fotografická dokumentace

a sejmutí fresek a kamenických článků, které

by přešly do sbírek muzea.

Městský stavební úřad tak v lednu 1905

rozhodl učinit kroky podle Leischingova

záměru a v průběhu roku 1905 byla kaple

fotografována výraznou osobností tehdejšího života a členem městské rady Josefem

Kunzfeldem. Právě díky jeho ateliéru se

dodnes zachovaly fotografie mizejícího Brna

počátku 20. století.

V roce 1908 započala likvidace kaple.

V dubnu a květnu téhož roku se však znovu

ozvaly názory, že likvidací kaple přijde město

o jedinečnou památku.

Profesor Josef Dell v denním tisku dokonce zveřejnil skicu architektonického začlenění samotné kaple do Dominikánského

náměstí a konstatoval: „Kdyby se toto stavební dílo nacházelo v jiném městě, bylo by

v turistickém průvodci označeno dvěma

hvězdičkami, a my nešetřili silami a obětmi

a vypravili bychom se tam, ale protože ho

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2018

máme zde, v našem vlastnictví, nevidíme

ho a kvůli malověrným pochybnostem, které

kdybychom projevili jen trochu dobré vůle,

by mohly být rozptýleny, musí se toto půvabné stavební dílo rozpadat a mizet. Naše

potomstvo nás za náš vandalismus zajisté

nepochválí.“

Aby městská rada potlačila hlasy, které

se stále ostřeji vymezovaly proti likvidaci

gotické stavby, vydala prohlášení, že všechny cenné části budou ušetřeny, opatrně

sejmuty a zaevidovány a zavázala se, že

město vystaví nový objekt, ve kterém bude

sejmutá kaple prezentována.

Kaple byla skutečně likvidována šetrným

způsobem a všechny architektonické články

byly demontovány a přehledně označeny.

Zajímavější se dostaly do lapidária v křížové

chodbě dominikánského kláštera.

Ostatní byly uloženy nejprve v hrobce

dominikánského kláštera a poté se v průběhu 20. století stěhovaly celkem po šestici

různých areálů ve městě. Tím se ovšem část

architektonických článků nenávratně ztratila.

V Současné době jsou okenní kružby kaple

umístěny v tzv. Mincmistrovském sklepení

na Dominikánském náměstí, část je stále

zazděna v křížové chodbě kláštera, část uložena v lapidáriu Muzea města Brna a část

také v protiatomovém krytu Denis na Nových

Sadech.

Otázkou zůstává, zda a kdy by mohla být

kaple znovu sestavena a prezentována

veřejnosti. V osmdesátých letech vypracoval ateliér Brnoprojekt studii na umístění

kaple v prostoru Římského náměstí. Od té

doby se objevily také nápady na její umístění

v Panenské ulici, v parku na Moravském

náměstí.

Naposledy pak na střeše parkovacího

domu Domini nebo ve vstupní části vznikajícího Janáčkova kulturního centra na Veselé

ulici. V poslední době se kapli výrazně věnovali manželé Jana a Karel Severínovi, kteří

zrevidovali archivní materiály a dochované

díly a přišli rovněž s několika možnostmi její

instalace. Článek čerpá z příspěvku Jany

a Karla Severínových ve sborníku Brno

v minulosti a dnes, 2006.

Navštivte také Internetovou encyklopedii

dějin Brna na www.encyklopedie.brna.cz

a stránky archeologické společnosti Archaia

Brno, o. p. s. www.archiabrno.org.

Michal Doležel ■

člen Rady MČ Brno-střed