Rozhovor

Martin Glaser, ředitel a manažer s režisérskou duší

Janáčkovo divadlo, Mahenovo

divadlo, Reduta. Tři brněnské

divadelní scény, které dohromady tvoří Národní divadlo Brno.

Divadla, kde pracuje na šest set

lidí, ve kterých už tři roky probíhají velké změny, a za kterými

stojí sympatický ředitel a režisér

Martin Glaser. Zajímá vás, jaké?

Čtěte dál.

Máte za sebou tři roky ve vedení

národního divadla. Ve své vizi jste

plánoval spoustu změn. Podařily se?

Myslím, že velká spousta změn se

opravdu podařila a že to je vidět. Jsem

přesvědčený, že umělci, kteří dnes

pracují v Národním divadle, jsou

dostatečně sebevědomí, mají být na

co pyšní, že pracují s velikou chutí a na

úžasných inscenacích. V repertoáru

máme i představení, se kterými můžeme reprezentovat naše město po celé

Evropě, Asii, a vlastně po celém světě.

Divadlo se proměnilo nejen dovnitř,

z hlediska atmosféry, toho, jak organizujeme práci, jaké jsou priority

a estetická východiska. Doufám, že

se hodně proměnilo i navenek, a to,

jak s diváky komunikujeme, jak se je

snažíme oslovit a přilákat.

Jak se vedení města Brna staví ke

svému divadlu?

Když jsem do divadla přišel, tak jsem

od začátku říkal, že v divadle je obrovský vnitřní dluh. A že pokud tady má

být špičková opera, špičkový balet

a špičková velká činohra, tak si musíme uvědomit, že to něco stojí. Je skvělá zpráva, že stávající vedení města

si to nejen uvědomuje, ale že reálně

koná. Jsem rád, že se povedlo najít

zdroje na to, aby se mohly konečně

zvýšit naprosto nedůstojné platy

zaměstnanců Národního divadla. Že

se začal obnovovat technologický park

ve všech budovách. Komunikace

s vedením města je nyní naprosto jasná, férová, přímá a v klíčových věcech,

myslím, chceme to stejné.

Blíží se velká rekonstrukce Janáčkova divadla, jak se na to chystáte?

O rekonstrukci Janáčkova divadla se

mluví od začátku devadesátých let

a konečně jsou tady zodpovědní politici, kteří řekli, že to není možné lepit

po částech, je třeba se k tomu postavit

zodpovědně a udělat to pořádně,

s čímž souhlasím. Někdy na začátku

léta se Janáčkovo divadlo zavře na

12–14 měsíců a my jsme připravení.

Na změně provozu pracujeme už od

této sezony, kdy vznikal baletní a operní repertoár pro Mahenovo divadlo,

abychom měli co hrát, aby poměr

operních, baletních a činoherních

představení zůstal zhruba zachován

tak, jak jsou naši diváci zvyklí. Zároveň

budeme hrát i na brněnském výstavišti, v pavilonu P vznikne dočasná

scéna Národního divadla a chystáme

tam nové operní a baletní inscenace.

A také máme pro brněnské publikum

vymyšleno na rok 2018 překvapení,

uvidíte.

Máte v repertoáru baletní a operní

představení i pro děti?

Ano, od naší první sezony uvádíme

Louskáčka, což je nádherný rodinný

šperk našeho divadla, nebo letošní

baletní novinka Spící krasavice, která

je založená na pohádce Šípková

Růženka, ta je už pro větší děti. A od

března bude mít velkorysou obnovenou premiéru perla našeho repertoáru, Sněhurka a sedm trpaslíků. Byla

na repertoáru přes 40 let, ale pořád

ve stejných kulisách a kostýmech. Právě teď chystáme úplně novou scénografii, která odpovídá vnímání dnešního dětského publika a vypadá úplně

snově. V opeře nově vznikl titul Čert

a Káča, je to opravdu rodinné představení, líbezné na pohled, muzika je

velmi vstřícná, takže vás na ně můžu

také naprosto bez zaváhání pozvat.

A co Reduta, zůstává stále trochu

alternativnějším prostorem?

Ano, je to model, který se osvědčil ve

všech velkých divadlech v Evropě, že

má divadlo k dispozici komornější prostor, kde může dělat repertoár, který

je experimentálnější, náročnější, nebo

někdy komornější, kde je možné uvádět současné hry. I pro soubor je velmi

důležité, aby se se současnou dramatikou a operní tvorbou potkával. Je nutné iniciovat vznik nových děl, aby i po

naší generaci něco zůstalo, protože

není možné, abychom pořád jen hledali způsob, jak interpretovat naše

nebo zahraniční velké klasiky.

Stíháte ještě i režírovat?

Po roce od premiéry Petrolejových

lamp připravuji tentokrát Shakespeara,

temnou komedii, která se jmenuje

Něco za něco. Je to hra o moci, o zodpovědnosti politiků, nasazujeme ji velmi záměrně do času předvolebního.

Je to taková temná moralita, úžasně

dramatický příběh, hra, která se nehra-

Profil

je příliš často a je nesmírně těžká,

možná i proto, že má velké společenské přesahy. Myslím, že v době, kdy

společnost ztrácí pevné morálně etické zakotvení, kdy se hodnotové žebříčky dnes a denně zpochybňují, je důležité, aby právě kulturní instituce měly

ambici být takovým tím řekněme

morálním nebo etickým majákem pro

své diváky.

Bydlíte v centru Brna, jak se vám

tady líbí?

Myslím, že Brno má úžasnou atmosféru, která začíná být čím dál tím kosmopolitnější. Je tady skvělá gastronomická scéna, kulturní nabídka je také

úžasně veliká. Například vaše letní

kino na radnici, třeba to mi dělá radost

v centru města. Nebo to, že vlastně

všude můžete dojít pěšky. Jednak chodím rád a jednak je to taky hezké, že

člověk takto město poznává. Jsem

tady opravdu nesmírně šťastný.

Co byste změnil na Brně-střed?

Mám strašně rád fontány a sochy ve

městě. V Brně je jich sice docela dost,

ale čím víc jich bude, tím líp. Protože

to městu strašně sluší a v létě je to

navíc i příjemné. Co vím, tak město

pořád o těchhle věcech přemýšlí

a zrovna jsem četl, že se chystají další

sochy, tak kdyby třeba u každé té

sochy byla i fontána, bylo by to krásné.

A taky zeleň. Je úžasné, že na Zelňáku

jsou nově stromy, a až vyrostou, tak

to bude nádhera. A kdyby se třeba

vymýšlelo, kam ještě v centru nějaký

ten strom propašovat, bylo by to super.

Milí Brňané, myslím, že bychom

měli být všichni šťastní, že můžeme žít v takovém krásném městě

a snažit se, aby bylo ještě lepší.



Kateřina Dobešová

Foto: Marek Olbrzymek

Martin Glaser se narodil v roce

1974 v Sokolově. Vystudoval

činoherní režii a dramaturgii

na DAMU, založil generační

Divadlo na prahu a už během

studia přijal angažmá v Jihočeském divadle. Zde od roku

1998 působil jako kmenový

režisér a následně také jako

umělecký šéf činoherního

souboru. Režíroval například

Havlovo Odcházení, Shakespearova Macbetha, Čechovovy Tři sestry nebo Pasti na

myši Agathy Christie. Za nastudování Schimmelpfennigovy

hry Arabská noc získal cenu

Josefa Balvína, Zelenkova hra

Očištění byla v jeho režii na

cenách Nadace Alfréda Radoka vyhlášena nejlepší uvedenou českou hrou. Do povědomí

diváků se také významně

zapsal svými komediemi psanými pro otáčivé hlediště

v Českém Krumlově. Ve spolupráci s dramaturgyní Olgou

Šubrtovou vytvořili například

hry Tři mušketýři, Dekameron,

Ženy Jindřicha VIII. aneb Chudák král(em) a další. Od 1. 11.

2013 stojí v čele Národního

divadla Brno. Odbornou komisi

a brněnské radní Glaser přesvědčil svou vizí – z Národního divadla Brno chce

udělat moderní a sebevědomou metropolitní scénu. Martin

Glaser postupně do divadla přivedl nové umělecké vedení.

Balet řídí slovenský choreograf

Mário Radačovský, činohru

vede Martin Františák a operu

řídí Jiří Heřman. Vedle pozice

ředitele se stále věnuje i režii

a pro jeviště NdB vytvořil mj.

inscenace Janáčkovy opery

Její pastorkyňa a Havlíčkových

Petrolejových lamp.

15

ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Březen 2017