Historie

Víte, že na Stránské skále žili šavlozubí tygři?

Možná právě takto vypadal neolitický rondel v Dvořákově ulici Objev více jak 23 000 let starého hrobu šamana na dnešní Francouzské ulici, k němuž došlo v roce 1891, a o kterém jsme si vyprávěli v předchozím díle, je v mnoha ohledech světovým unikátem, ale zdaleka není jedinou zvláštností, kterou brněnská archeologie nabízí. Dnešní území statutárního města bylo osídleno lidmi takřka nepřetržitě od nejstarších dob, a tak se zde v průběhu několika tisíc let vystřídaly snad všechny pravěké společnosti. Mnohé z nich nám po sobě zanechaly, aniž by to tušily, více než zajímavé doklady, které alespoň částečně poodkrývají způsob života lidí před mnoha tisíci lety. Nebýt archeologie, nevěděli bychom o těchto dávných společenstvích vůbec nic. Pojďme si tedy projít ta vůbec nejzajímavější naleziště brněnského pravěku. Nemůžeme začít nikde jinde než na Červeném kopci. Od středověku byl Červený kopec ideálním místem pro těžbu stavebního materiálu využívaného ke stavbě obytných domů včetně hradu Špilberk. Při zdejší těžbě začalo docházet k nálezům lidských artefaktů paleolitického stáří, a to zejména v lokalitě tzv. Kohnovy cihelny, která zde vznikla na konci 19. století, a která nesla název po svých židovských majitelích. Profesor Alexander Makowski, objevitel hrobu Šamana v dnešní Francouzské ulici, se od roku 1885 výrazně angažoval také ve zdejších výzkumech, při kterých narazil na lidskou lebku. Její paleolitické stáří bylo sice

vícekrát zpochybněno, nicméně lokalita se i přesto zapsala nesmazatelně do dějin Brna nálezem nejstaršího člověkem vytvořeného kamenného nástroje z našeho území, datovaného nejrůznějšími fyzikálními metodami do období před osmi sty tisíci lety. Tento drobný osekaný valoun je tak nejstarším svědkem toho, že člověk se v této oblasti pohyboval již ve starém paleolitu. Mnohem výraznější doklady o pobytu nejen člověka, ale i pravěké fauny, však nabídly teprve výzkumy prováděné od počátku 20. století na Stránské skále. První výzkumy prováděné zde Josefem Voldřichem vydaly doklady o tom, že Stránská skála a její okolí vypínající se nad řekou Svitavou byla ve starém paleolitu místem, kde se zdržovali divocí koně, jeleni, losi, vlci, hyeny, lvi, a dokonce šavlozubí tygři. Až pozdější výzkumy z šedesátých a devadesátých let 20. století zachytily také zřetelné stopy lidského osídlení, a co víc, našly se zde dokonce stopy užívání ohně člověkem v době před šesti sty tisíci lety. Tento doklad patří k vůbec nejstarším nálezům používání ohně člověkem v Evropě. Na území Brna však není jediným. Když procházíme obchodním centrem Velký Špalíček, ani netušíme, že právě zde měl člověk před třemi až pěti sty tisíci lety své vlastní ohniště. V roce 2000 totiž byly při stavbě podzemních garáží Velkého Špalíčku objeveny pozůstatky takového ohniště, v jehož blízkosti se nacházelo ještě několik kamenných nástrojů.

14 ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Březen 2017

Rekonstrukce pohřebního rituálu v mladší době kamenné Zcela novou epochu v dějinách lidstva přinesl neolit, tedy mladší doba kamenná, respektive nositelé neolitického způsobu života, kteří se do evropského prostoru začali dostávat z původního centra na Blízkém východě. Nejvýraznější změnou v dosavadním způsobu života je především způsob obživy, kdy člověk přechází od lovu k zemědělství. Je také schopen již vyrábět keramiku, kamenné nástroje dovede brousit do požadovaných tvarů a umí také stavět nejen sofistikované domy, ale dokonce i celá sídliště. Z archeologického výzkumu, který předcházel stavbě univerzitního kampusu ve Starém Lískovci, o jedné takové osadě víme. V místech dnešního univerzitního městečka byla před 5000 lety ohrazená osada lidí, která kromě dlouhých, společných domů měla vlastní studnu, což jí zaručovalo v kontextu ostatních podobných sídlišť výjimečné postavení. Pozůstatky po neolitickém osídlení nám umožňují mnohem výraznější vhled do duchovního života lidí. Prostřednictvím archeologie například víme, že neolitický člověk pohřbíval své mrtvé na pohřebištích a že mrtvé ukládal do hrobu ve skrčené poloze – snad proto, aby po smrti navrátil člověka do prenatální polohy. Víme také, že k duchovním účelům tehdejší lidé vytvářejí speciální artefakty nebo dokonce samostatné stavby. V této souvislosti je potřeba zmínit objev z roku 2003 z Dvořákovy a Sukovy ulice. Britský Stonehenge zná nepochybně každý.

Málokdo ovšem ví, že i na našem území se ještě dříve, v době neolitu, objevují obdobné kruhové stavby vytvořené nikoliv z kamenných bloků, jako je tomu v Británii, ale z hrotitého příkopu a dřevěné palisády. Tyto tzv. rondely s průměrem od 30 do 100 metrů, do jejichž středu se dalo vstupovat čtyřmi vchody orientovanými na světové strany, nalezneme na řadě míst v Evropě. Funkce zmíněných staveb však doposud není zcela spolehlivě určená. Spekuluje se tak o centrálním shromaždišti, o kultovní nebo astronomické funkci rondelů. Každopádně jeden takový rondel se s největší pravděpodobností nacházel v blízkosti dnešního Mahenova divadla. Za závěrečnou zmínku jistě stojí také ženské plastiky neboli Venuše, které zejména neolitické společenství lidí – v archeologii nazývané jako kultura s moravskou malovanou keramikou – produkuje v obrovské míře. Takové keramické figurky známe také z prostoru Brna, a to především z Maloměřic nebo Žebětína. Řada unikátních nálezů, o kterých se zmiňuje tento článek, je k vidění ve stálé expozici Moravského zemského muzea. Nechte se unést alespoň na jeden den do brněnského pravěku a muzeum na Zelném trhu nebo pavilon Anthropos navštivte. Více na www.archaiabrno.cz a www.encyklopedie.brna.cz. s

Michal Doležel, člen Rady MČ Brno-střed