Historie

Víte, že na Stránské skále žili šavlozubí tygři?

Možná právě takto vypadal neolitický rondel v Dvořákově ulici

Objev více jak 23 000 let starého hrobu šamana na dnešní

Francouzské ulici, k němuž došlo v roce 1891, a o kterém jsme

si vyprávěli v předchozím díle,

je v mnoha ohledech světovým

unikátem, ale zdaleka není jedinou zvláštností, kterou brněnská archeologie nabízí.

Dnešní území statutárního města bylo osídleno lidmi takřka

nepřetržitě od nejstarších dob,

a tak se zde v průběhu několika

tisíc let vystřídaly snad všechny

pravěké společnosti.

Mnohé z nich nám po sobě zanechaly, aniž by to tušily, více

než zajímavé doklady, které alespoň částečně poodkrývají způsob života lidí před mnoha tisíci

lety. Nebýt archeologie, nevěděli

bychom o těchto dávných společenstvích vůbec nic.

Pojďme si tedy projít ta vůbec nejzajímavější naleziště brněnského

pravěku. Nemůžeme začít nikde

jinde než na Červeném kopci.

Od středověku byl Červený kopec ideálním místem pro těžbu

stavebního materiálu využívaného ke stavbě obytných domů včetně hradu Špilberk. Při zdejší těžbě

začalo docházet k nálezům lidských artefaktů paleolitického stáří, a to zejména v lokalitě tzv. Kohnovy cihelny, která zde vznikla na

konci 19. století, a která nesla

název po svých židovských majitelích.

Profesor Alexander Makowski,

objevitel hrobu Šamana v dnešní

Francouzské ulici, se od roku

1885 výrazně angažoval také ve

zdejších výzkumech, při kterých

narazil na lidskou lebku.

Její paleolitické stáří bylo sice

vícekrát zpochybněno, nicméně

lokalita se i přesto zapsala nesmazatelně do dějin Brna nálezem nejstaršího člověkem vytvořeného kamenného nástroje

z našeho území, datovaného nejrůznějšími fyzikálními metodami

do období před osmi sty tisíci lety.

Tento drobný osekaný valoun je

tak nejstarším svědkem toho, že

člověk se v této oblasti pohyboval

již ve starém paleolitu. Mnohem

výraznější doklady o pobytu nejen

člověka, ale i pravěké fauny, však

nabídly teprve výzkumy prováděné od počátku 20. století na

Stránské skále.

První výzkumy prováděné zde

Josefem Voldřichem vydaly doklady o tom, že Stránská skála

a její okolí vypínající se nad řekou

Svitavou byla ve starém paleolitu

místem, kde se zdržovali divocí

koně, jeleni, losi, vlci, hyeny, lvi,

a dokonce šavlozubí tygři.

Až pozdější výzkumy z šedesátých a devadesátých let 20. století

zachytily také zřetelné stopy lidského osídlení, a co víc, našly se

zde dokonce stopy užívání ohně

člověkem v době před šesti sty

tisíci lety.

Tento doklad patří k vůbec nejstarším nálezům používání ohně

člověkem v Evropě. Na území

Brna však není jediným. Když

procházíme obchodním centrem

Velký Špalíček, ani netušíme, že

právě zde měl člověk před třemi

až pěti sty tisíci lety své vlastní

ohniště.

V roce 2000 totiž byly při stavbě

podzemních garáží Velkého

Špalíčku objeveny pozůstatky

takového ohniště, v jehož blízkosti se nacházelo ještě několik

kamenných nástrojů.

14

ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Březen 2017

Rekonstrukce pohřebního rituálu v mladší době kamenné

Zcela novou epochu v dějinách

lidstva přinesl neolit, tedy mladší

doba kamenná, respektive nositelé neolitického způsobu života,

kteří se do evropského prostoru

začali dostávat z původního centra na Blízkém východě.

Nejvýraznější změnou v dosavadním způsobu života je především

způsob obživy, kdy člověk přechází od lovu k zemědělství.

Je také schopen již vyrábět keramiku, kamenné nástroje dovede

brousit do požadovaných tvarů

a umí také stavět nejen sofistikované domy, ale dokonce i celá

sídliště.

Z archeologického výzkumu, který předcházel stavbě univerzitního kampusu ve Starém Lískovci,

o jedné takové osadě víme.

V místech dnešního univerzitního

městečka byla před 5000 lety

ohrazená osada lidí, která kromě

dlouhých, společných domů měla

vlastní studnu, což jí zaručovalo

v kontextu ostatních podobných

sídlišť výjimečné postavení.

Pozůstatky po neolitickém osídlení nám umožňují mnohem výraznější vhled do duchovního

života lidí.

Prostřednictvím archeologie například víme, že neolitický člověk

pohřbíval své mrtvé na pohřebištích a že mrtvé ukládal do hrobu

ve skrčené poloze – snad proto,

aby po smrti navrátil člověka do

prenatální polohy.

Víme také, že k duchovním účelům tehdejší lidé vytvářejí speciální artefakty nebo dokonce samostatné stavby.

V této souvislosti je potřeba zmínit

objev z roku 2003 z Dvořákovy

a Sukovy ulice. Britský Stonehenge zná nepochybně každý.

Málokdo ovšem ví, že i na našem

území se ještě dříve, v době neolitu, objevují obdobné kruhové

stavby vytvořené nikoliv z kamenných bloků, jako je tomu v Británii,

ale z hrotitého příkopu a dřevěné

palisády.

Tyto tzv. rondely s průměrem od

30 do 100 metrů, do jejichž středu se dalo vstupovat čtyřmi vchody orientovanými na světové strany, nalezneme na řadě míst

v Evropě. Funkce zmíněných staveb však doposud není zcela spolehlivě určená.

Spekuluje se tak o centrálním

shromaždišti, o kultovní nebo

astronomické funkci rondelů. Každopádně jeden takový rondel se

s největší pravděpodobností nacházel v blízkosti dnešního Mahenova divadla.

Za závěrečnou zmínku jistě stojí

také ženské plastiky neboli

Venuše, které zejména neolitické

společenství lidí – v archeologii

nazývané jako kultura s moravskou malovanou keramikou – produkuje v obrovské míře.

Takové keramické figurky známe

také z prostoru Brna, a to především z Maloměřic nebo Žebětína.

Řada unikátních nálezů, o kterých

se zmiňuje tento článek, je k vidění ve stálé expozici Moravského

zemského muzea.

Nechte se unést alespoň na jeden den do brněnského pravěku

a muzeum na Zelném trhu nebo

pavilon Anthropos navštivte.

Více na www.archaiabrno.cz

a www.encyklopedie.brna.cz.

s

Michal Doležel,

člen Rady MČ Brno-střed