Historie
Víte, že na Stránské skále žili šavlozubí tygři?
Možná právě takto vypadal neolitický rondel v Dvořákově ulici
Objev více jak 23 000 let starého hrobu šamana na dnešní
Francouzské ulici, k němuž došlo v roce 1891, a o kterém jsme
si vyprávěli v předchozím díle,
je v mnoha ohledech světovým
unikátem, ale zdaleka není jedinou zvláštností, kterou brněnská archeologie nabízí.
Dnešní území statutárního města bylo osídleno lidmi takřka
nepřetržitě od nejstarších dob,
a tak se zde v průběhu několika
tisíc let vystřídaly snad všechny
pravěké společnosti.
Mnohé z nich nám po sobě zanechaly, aniž by to tušily, více
než zajímavé doklady, které alespoň částečně poodkrývají způsob života lidí před mnoha tisíci
lety. Nebýt archeologie, nevěděli
bychom o těchto dávných společenstvích vůbec nic.
Pojďme si tedy projít ta vůbec nejzajímavější naleziště brněnského
pravěku. Nemůžeme začít nikde
jinde než na Červeném kopci.
Od středověku byl Červený kopec ideálním místem pro těžbu
stavebního materiálu využívaného ke stavbě obytných domů včetně hradu Špilberk. Při zdejší těžbě
začalo docházet k nálezům lidských artefaktů paleolitického stáří, a to zejména v lokalitě tzv. Kohnovy cihelny, která zde vznikla na
konci 19. století, a která nesla
název po svých židovských majitelích.
Profesor Alexander Makowski,
objevitel hrobu Šamana v dnešní
Francouzské ulici, se od roku
1885 výrazně angažoval také ve
zdejších výzkumech, při kterých
narazil na lidskou lebku.
Její paleolitické stáří bylo sice
vícekrát zpochybněno, nicméně
lokalita se i přesto zapsala nesmazatelně do dějin Brna nálezem nejstaršího člověkem vytvořeného kamenného nástroje
z našeho území, datovaného nejrůznějšími fyzikálními metodami
do období před osmi sty tisíci lety.
Tento drobný osekaný valoun je
tak nejstarším svědkem toho, že
člověk se v této oblasti pohyboval
již ve starém paleolitu. Mnohem
výraznější doklady o pobytu nejen
člověka, ale i pravěké fauny, však
nabídly teprve výzkumy prováděné od počátku 20. století na
Stránské skále.
První výzkumy prováděné zde
Josefem Voldřichem vydaly doklady o tom, že Stránská skála
a její okolí vypínající se nad řekou
Svitavou byla ve starém paleolitu
místem, kde se zdržovali divocí
koně, jeleni, losi, vlci, hyeny, lvi,
a dokonce šavlozubí tygři.
Až pozdější výzkumy z šedesátých a devadesátých let 20. století
zachytily také zřetelné stopy lidského osídlení, a co víc, našly se
zde dokonce stopy užívání ohně
člověkem v době před šesti sty
tisíci lety.
Tento doklad patří k vůbec nejstarším nálezům používání ohně
člověkem v Evropě. Na území
Brna však není jediným. Když
procházíme obchodním centrem
Velký Špalíček, ani netušíme, že
právě zde měl člověk před třemi
až pěti sty tisíci lety své vlastní
ohniště.
V roce 2000 totiž byly při stavbě
podzemních garáží Velkého
Špalíčku objeveny pozůstatky
takového ohniště, v jehož blízkosti se nacházelo ještě několik
kamenných nástrojů.
14
ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Březen 2017
Rekonstrukce pohřebního rituálu v mladší době kamenné
Zcela novou epochu v dějinách
lidstva přinesl neolit, tedy mladší
doba kamenná, respektive nositelé neolitického způsobu života,
kteří se do evropského prostoru
začali dostávat z původního centra na Blízkém východě.
Nejvýraznější změnou v dosavadním způsobu života je především
způsob obživy, kdy člověk přechází od lovu k zemědělství.
Je také schopen již vyrábět keramiku, kamenné nástroje dovede
brousit do požadovaných tvarů
a umí také stavět nejen sofistikované domy, ale dokonce i celá
sídliště.
Z archeologického výzkumu, který předcházel stavbě univerzitního kampusu ve Starém Lískovci,
o jedné takové osadě víme.
V místech dnešního univerzitního
městečka byla před 5000 lety
ohrazená osada lidí, která kromě
dlouhých, společných domů měla
vlastní studnu, což jí zaručovalo
v kontextu ostatních podobných
sídlišť výjimečné postavení.
Pozůstatky po neolitickém osídlení nám umožňují mnohem výraznější vhled do duchovního
života lidí.
Prostřednictvím archeologie například víme, že neolitický člověk
pohřbíval své mrtvé na pohřebištích a že mrtvé ukládal do hrobu
ve skrčené poloze – snad proto,
aby po smrti navrátil člověka do
prenatální polohy.
Víme také, že k duchovním účelům tehdejší lidé vytvářejí speciální artefakty nebo dokonce samostatné stavby.
V této souvislosti je potřeba zmínit
objev z roku 2003 z Dvořákovy
a Sukovy ulice. Britský Stonehenge zná nepochybně každý.
Málokdo ovšem ví, že i na našem
území se ještě dříve, v době neolitu, objevují obdobné kruhové
stavby vytvořené nikoliv z kamenných bloků, jako je tomu v Británii,
ale z hrotitého příkopu a dřevěné
palisády.
Tyto tzv. rondely s průměrem od
30 do 100 metrů, do jejichž středu se dalo vstupovat čtyřmi vchody orientovanými na světové strany, nalezneme na řadě míst
v Evropě. Funkce zmíněných staveb však doposud není zcela spolehlivě určená.
Spekuluje se tak o centrálním
shromaždišti, o kultovní nebo
astronomické funkci rondelů. Každopádně jeden takový rondel se
s největší pravděpodobností nacházel v blízkosti dnešního Mahenova divadla.
Za závěrečnou zmínku jistě stojí
také ženské plastiky neboli
Venuše, které zejména neolitické
společenství lidí – v archeologii
nazývané jako kultura s moravskou malovanou keramikou – produkuje v obrovské míře.
Takové keramické figurky známe
také z prostoru Brna, a to především z Maloměřic nebo Žebětína.
Řada unikátních nálezů, o kterých
se zmiňuje tento článek, je k vidění ve stálé expozici Moravského
zemského muzea.
Nechte se unést alespoň na jeden den do brněnského pravěku
a muzeum na Zelném trhu nebo
pavilon Anthropos navštivte.
Více na www.archaiabrno.cz
a www.encyklopedie.brna.cz.
Michal Doležel,
člen Rady MČ Brno-střed