Zpravodaj Brno-střed

Zpravodaj MČ Brno-střed

Strana 14

Rozhovor / Historie
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | prosinec 2025
Milan Ohnisko se narodil 16. července
1965 vBrně vrodině inženýra aúřednice.
Rodiče se vůči režimu nijak nevymezovali
aktémuž přijetí situace chtěli vést isvé
děti.
Milan Ohnisko však cíleně usiloval ose
-
známení sbrněnskými disidenty adíky
Petru Pospíchalovi se mu to počátkem
osmdesátých let minulého století podařilo.
Fungoval poté jako spojka mezi disentem
vBrně aPraze, přepisoval ašířil neoficiální
tiskoviny asamizdat, sháněl signatáře pe
-
tic. Vlednu 1987 podepsal Chartu 77. Byl
sledován Státní bezpečností, několikrát byl
zadržen avyšetřován, naposledy ještě ně
-
kolik dní po17. listopadu 1989.
Během sametové revoluce se zapojil
doaktivit brněnského Občanského fóra,
kde pracoval jako korespondent brněnské
pobočky Východoevropské informační
agentury. Vprosinci se stal svědkem likvi
-
dace archivů jihomoravské Státní bezpeč-
nosti vKanicích uBrna, při níž shořel mimo
jiné ispis, který StB vedla naněj. Když se
vObčanském fóru doslechli o„divoké skar
-
taci“ vlesích uKanic, vyrazil spolu sněko-
lika kolegy dobrněnského sídla StB vteh-
dejší Leninově ulici. Jakéhosi řidiče tam
přinutili, aby je doKanic odvezl.
„Ubrány hořela veliká hromada tiskovin.
Bylo to vnoci, byla tma. Stál tam člověk, nějaký
vrátný nebo správce toho objektu – kde podle
všeho vtu chvíli jinak nikdo nebyl – aten byl
ještě vyděšenější než ten řidič. Stál uté obrov
-
ské hromady zpola shořelých, hořících adout-
najících tiskovin, různých papírů, šanonů.
Úplně se klepal aříkal, že zanic nemůže, že
je jenom správce. Takže jsme to zdokumen
-
tovali, nafotili apak jsme otom vydali zprávu.“
Porevoluci vedl nakladatelství, provozoval
knihkupectví aživil se jako nakladatelský re
-
daktor. Vroce 2012 přesídlil zBrna doPrahy,
odté doby pracuje jako redaktor literárního
časopisu Tvar. Zasvoji dlouhodobou činnost
vdisentu obdržel vzáří 2014 osvědčení
účastníka odboje aodporu proti komunismu.
Píše básně, zasbírku Světlo vráně získal
vroce 2017 cenu Magnesia Litera.
Markéta Koubková
■
PAMĚŤ NÁRODA: MILAN OHNISKO
tedy někoho brzy ráno budil, podotýkám, že
náš není.
Je velký rozdíl sloužit vmalém
městě avBrně?
Obrovský. Mně bylo vNosislavi dobře.
Namalém městě se slidmi lépe znáte, po
-
tkáváte je vobchodě, napoště, víte otom,
kdo je nemocný, co se komu děje. Vaše děti
chodí společně dostejné školy, potkávají se
vkroužcích nebo vhudebce. Zkrátka máte
ksobě mnohem blíž, vzájemný vztah je in
-
tenzivnější. Město je anonymnější, sbor je
podstatně větší, musí být více strukturovaný.
Vše je nepoměrně náročnější.
Vzpomínáte ještě nasvoji první
bohoslužbu?
Protože je farářek afarářů vnaší církvi
málo, zvou si sbory nabohoslužby také stu
-
denty teologie. Takže tu první bohoslužbu
jsem zažil ještě jako student. Vmládí je člo
-
věk naivnější asoučasně trochu odvážnější,
drzejší. Ale chvíle nejistoty tam byly amám
je dodnes. Možná ještě větší než tenkrát.
Samozřejmě, že když si přečtu svoje texty
třeba zroku 2000 aty dnešní, tak myslím,
že ten rozdíl je diametrální.
Co vše vás ovlivnilo?
Jedním ze zásadních zdrojů inspirace
je rodina, ta drží člověka vrealitě. Naroz
-
díl odstudentských let už vím, jaké to je,
když se třeba vneděli ráno nepohodnete
smanželkou nebo dětmi apak jdete „kázat
olásce“. Také jsem absolvoval psychotera
-
peutický výcvik, který mi pomáhá především
vdruhé části farářování, kterou jsou indivi
-
duální rozhovory slidmi. Nějak mě ovlivňuje
amění každé setkání, pohřeb, svatba, hodina
sdětmi, maminkami...
Neměl jste někdy pochybnosti
ovybrané cestě?
Pochybuji často, bez toho to asi ani nejde,
nebo alespoň já to bez toho neumím. Zane
-
dlouho mi skončí pětileté období, nakteré
jsem byl zvolen, ačeká mě nová kandida
-
tura. Takže jsem dost bilancoval azvažoval,
co dál. Jestli mi farářování stále dává smysl,
jestli mám co nabídnout, nebo zda se nemám
pustit doněčeho jiného.
Jaký by byl váš záložní plán?
Otevřít si vinárnu? Učím vPraze nauni-
verzitě, mám terapeutické asupervizorské
vzdělání. Možná by se dalo jít tudy. Ale ještě
zkusím chvilku normálně farářovat.
Jaké budou Vánoce vČerveném
kostele?
Bohoslužeb je vtomto období více, čtenáře
bych rád pozval třeba 24. prosince v15.00
doBetlémského kostela ave23.00 napůl
-
noční doČerveného kostela. Ale tou pro nás
Vánoce nekončí, trvají doTří králů adéle. Bu
-
dou 25. prosince v10.00, 28. v10.00, 31. v17.00,
1. ledna v10.00 atak dále… Nemělo by to být
jednorázové zastavení, ale vrůstání dotoho,
co se vBetlémě stalo ajak to změnilo lidstvo.
Myslíte, že sezměnilo?
Já myslím, že ano. Věřím. Je to zpráva
otom, že Pán Bůh onás bezpodmínečně
stojí. Záleží však nakaždém člověku, jestli,
adojaké míry, toho vBetlémě narozeného
Ježíše dosvého života pozve.
Jak Vánoce slavíte vrodině?
Vždy se snažím (ane vždy to vyjde) být
nabohoslužby připravený spředstihem,
abychom se doma mohli srodinou vklidu
sejít uštědrovečerní večeře. Tradičně pak
čteme zBible, modlíme se, zpíváme. Nu
-
tíme děti hrát nahudební nástroje. Dárky
vnímáme spíš tak, že jsme byli odPána
Boha obdarováni, aproto se vzájemně
obdarováváme imy. Přestože to, že dárky
nosí Ježíšek, je vlastně vynález německého
reformátora Martina Luthera, tak usou
-
časných evangelíků Ježíšek dárky spíše
nenosí. Už odmalička sdětmi odkrýváme,
že si dárky dáváme navzájem jako projev
vděčnosti.
Co byste čtenářům popřál pod
stromeček?
Vítězství pravdy alásky… Spravedlivý ko-
nec války naUkrajině… Dobrou vládu… Mys-
lím, že investujeme hodně energie dotoho,
abychom si ten večer udělali hezký, snažíme
se nasebe být mimořádně milí. Tak já bych
nám přál, aby to trvalo déle než ten jeden
večer, než jen pár dnů doSilvestra.
Marta Vojáčková
■
Zpravodaj Brno-střed