Strana 14
Rozhovor / Historie
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | prosinec 2025
Milan Ohnisko se narodil 16. července
1965 vBrně vrodině inženýra aúřednice.
Rodiče se vůči režimu nijak nevymezovali
aktémuž přijetí situace chtěli vést isvé
děti.
Milan Ohnisko však cíleně usiloval ose
-
známení sbrněnskými disidenty adíky
Petru Pospíchalovi se mu to počátkem
osmdesátých let minulého století podařilo.
Fungoval poté jako spojka mezi disentem
vBrně aPraze, přepisoval ašířil neoficiální
tiskoviny asamizdat, sháněl signatáře pe
-
tic. Vlednu 1987 podepsal Chartu 77. Byl
sledován Státní bezpečností, několikrát byl
zadržen avyšetřován, naposledy ještě ně
-
kolik dní po17. listopadu 1989.
Během sametové revoluce se zapojil
doaktivit brněnského Občanského fóra,
kde pracoval jako korespondent brněnské
pobočky Východoevropské informační
agentury. Vprosinci se stal svědkem likvi
-
dace archivů jihomoravské Státní bezpeč-
nosti vKanicích uBrna, při níž shořel mimo
jiné ispis, který StB vedla naněj. Když se
vObčanském fóru doslechli o„divoké skar
-
taci“ vlesích uKanic, vyrazil spolu sněko-
lika kolegy dobrněnského sídla StB vteh-
dejší Leninově ulici. Jakéhosi řidiče tam
přinutili, aby je doKanic odvezl.
„Ubrány hořela veliká hromada tiskovin.
Bylo to vnoci, byla tma. Stál tam člověk, nějaký
vrátný nebo správce toho objektu – kde podle
všeho vtu chvíli jinak nikdo nebyl – aten byl
ještě vyděšenější než ten řidič. Stál uté obrov
-
ské hromady zpola shořelých, hořících adout-
najících tiskovin, různých papírů, šanonů.
Úplně se klepal aříkal, že zanic nemůže, že
je jenom správce. Takže jsme to zdokumen
-
tovali, nafotili apak jsme otom vydali zprávu.“
Porevoluci vedl nakladatelství, provozoval
knihkupectví aživil se jako nakladatelský re
-
daktor. Vroce 2012 přesídlil zBrna doPrahy,
odté doby pracuje jako redaktor literárního
časopisu Tvar. Zasvoji dlouhodobou činnost
vdisentu obdržel vzáří 2014 osvědčení
účastníka odboje aodporu proti komunismu.
Píše básně, zasbírku Světlo vráně získal
vroce 2017 cenu Magnesia Litera.
Markéta Koubková
■
PAMĚŤ NÁRODA: MILAN OHNISKO
tedy někoho brzy ráno budil, podotýkám, že
náš není.
Je velký rozdíl sloužit vmalém
městě avBrně?
Obrovský. Mně bylo vNosislavi dobře.
Namalém městě se slidmi lépe znáte, po
-
tkáváte je vobchodě, napoště, víte otom,
kdo je nemocný, co se komu děje. Vaše děti
chodí společně dostejné školy, potkávají se
vkroužcích nebo vhudebce. Zkrátka máte
ksobě mnohem blíž, vzájemný vztah je in
-
tenzivnější. Město je anonymnější, sbor je
podstatně větší, musí být více strukturovaný.
Vše je nepoměrně náročnější.
Vzpomínáte ještě nasvoji první
bohoslužbu?
Protože je farářek afarářů vnaší církvi
málo, zvou si sbory nabohoslužby také stu
-
denty teologie. Takže tu první bohoslužbu
jsem zažil ještě jako student. Vmládí je člo
-
věk naivnější asoučasně trochu odvážnější,
drzejší. Ale chvíle nejistoty tam byly amám
je dodnes. Možná ještě větší než tenkrát.
Samozřejmě, že když si přečtu svoje texty
třeba zroku 2000 aty dnešní, tak myslím,
že ten rozdíl je diametrální.
Co vše vás ovlivnilo?
Jedním ze zásadních zdrojů inspirace
je rodina, ta drží člověka vrealitě. Naroz
-
díl odstudentských let už vím, jaké to je,
když se třeba vneděli ráno nepohodnete
smanželkou nebo dětmi apak jdete „kázat
olásce“. Také jsem absolvoval psychotera
-
peutický výcvik, který mi pomáhá především
vdruhé části farářování, kterou jsou indivi
-
duální rozhovory slidmi. Nějak mě ovlivňuje
amění každé setkání, pohřeb, svatba, hodina
sdětmi, maminkami...
Neměl jste někdy pochybnosti
ovybrané cestě?
Pochybuji často, bez toho to asi ani nejde,
nebo alespoň já to bez toho neumím. Zane
-
dlouho mi skončí pětileté období, nakteré
jsem byl zvolen, ačeká mě nová kandida
-
tura. Takže jsem dost bilancoval azvažoval,
co dál. Jestli mi farářování stále dává smysl,
jestli mám co nabídnout, nebo zda se nemám
pustit doněčeho jiného.
Jaký by byl váš záložní plán?
Otevřít si vinárnu? Učím vPraze nauni-
verzitě, mám terapeutické asupervizorské
vzdělání. Možná by se dalo jít tudy. Ale ještě
zkusím chvilku normálně farářovat.
Jaké budou Vánoce vČerveném
kostele?
Bohoslužeb je vtomto období více, čtenáře
bych rád pozval třeba 24. prosince v15.00
doBetlémského kostela ave23.00 napůl
-
noční doČerveného kostela. Ale tou pro nás
Vánoce nekončí, trvají doTří králů adéle. Bu
-
dou 25. prosince v10.00, 28. v10.00, 31. v17.00,
1. ledna v10.00 atak dále… Nemělo by to být
jednorázové zastavení, ale vrůstání dotoho,
co se vBetlémě stalo ajak to změnilo lidstvo.
Myslíte, že sezměnilo?
Já myslím, že ano. Věřím. Je to zpráva
otom, že Pán Bůh onás bezpodmínečně
stojí. Záleží však nakaždém člověku, jestli,
adojaké míry, toho vBetlémě narozeného
Ježíše dosvého života pozve.
Jak Vánoce slavíte vrodině?
Vždy se snažím (ane vždy to vyjde) být
nabohoslužby připravený spředstihem,
abychom se doma mohli srodinou vklidu
sejít uštědrovečerní večeře. Tradičně pak
čteme zBible, modlíme se, zpíváme. Nu
-
tíme děti hrát nahudební nástroje. Dárky
vnímáme spíš tak, že jsme byli odPána
Boha obdarováni, aproto se vzájemně
obdarováváme imy. Přestože to, že dárky
nosí Ježíšek, je vlastně vynález německého
reformátora Martina Luthera, tak usou
-
časných evangelíků Ježíšek dárky spíše
nenosí. Už odmalička sdětmi odkrýváme,
že si dárky dáváme navzájem jako projev
vděčnosti.
Co byste čtenářům popřál pod
stromeček?
Vítězství pravdy alásky… Spravedlivý ko-
nec války naUkrajině… Dobrou vládu… Mys-
lím, že investujeme hodně energie dotoho,
abychom si ten večer udělali hezký, snažíme
se nasebe být mimořádně milí. Tak já bych
nám přál, aby to trvalo déle než ten jeden
večer, než jen pár dnů doSilvestra.
Marta Vojáčková
■