Rozhovor

MOJMÍR JEŘÁBEK: VÍDEŇANY

VŽDY PŘILÁKÁ LOOS A VILA TUGENDHAT

Vše začalo jeho zájmem o němčinu. Ten ho

dovedl až na post kulturního atašé v Německu, posléze na zahraniční odbor na

brněnském magistrátu a od roku 2018 na

místo ředitele Českého centra ve Vídni.

Čím teď České centrum žije?

Letošní podzim se vymyká tím, že celá síť

Českých center, kterých je 26 ve 23 zemích

na třech kontinentech, společně naplánovala

některá témata na dobu našeho předsednictví v Radě Evropské unie. K hlavním patří

lidská práva a my na to reagujeme dvěma

výstavami. Jedna, Vídeň múzická, se koná

v prostorách velvyslanectví a přibližuje díla

tří výtvarníků, chartistů, kteří díky velkorysému

pozvání kancléře Kreiského mohli najít nový

domov ve Vídni. Jde o Ondřeje Kohouta, syna

známého spisovatele, jeho ženu Evu Vones

a legendárního zakladatele happeningů

v Československu šedesátých let Eugena

Brikciuse. S tím koresponduje právě otevřená

výstava v Českém centru Patočka – filosof

a nepřítel státu. První mluvčí Charty, který se

stal i první obětí štvanice proti ní, je představen v kontextu uměleckých děl jeho přátel.

Naším hlavním prostorem je totiž galerie, kde

pravidelně prezentujeme především současné české a moravské umělce.

Po této mimořádné výstavě to bude naše

dnes asi nejoceňovanější výtvarnice Eva

Koťátková. S kulturními instituty dalších zemí

EU pak v říjnu plánujeme premiérovou Noc

literatury. Za naše barvy se bude jistě statečně bít poloviční Brňan Jaroslav Rudiš. Na

závěr roku (i mého působení ve Vídni)

bychom rádi v trojici, s francouzskými i švédskými kolegy (od Francie jsme předsednictví

převzali, Švédům je předáme), připravili literární večer s brněnskou autorkou Kateřinou

Tučkovou, která zastupuje Českou republiku

v antologii Le Grand Tour vydanou letos Francouzy k jejich předsednictví. Významný francouzský novinář Olivier Guez vybral 27 autorů či autorek z 27 zemí Unie, aby přiblížili

zajímavá a zapomenutá místa evropské kultury a historie. Publikace je zatím jen ve francouzštině, kterou bohužel neumím, tak se

na večer těším, alespoň se dozvím, o čem

Katka psala.

Na programu Centra jsou

i přednášky o češtině. Znamená

to, že se někteří Rakušané učí

česky?

Pozorný čtenář si možná všiml, že na rozdíl

od jiných kulturních institutů se jmenujeme

„jen“ České centrum. Důvod je ten, že naším

posláním je šíření dobrého jména a informací

o České republice nejen prostřednictvím kultury. K tomu patří i jazyková výuka, kterou již

tradičně nabízíme. Ano, zájem je značný, naše

dva kurzy jsou vždy plné. On-line přednášky

o češtině jsou pak takovým bonusem pro

zájemce.

Co je z české kultury pro

Rakušany atraktivní?

Určitě vše, co nás spojuje a co snese nejpřísnější měřítka! Vídeň byla, je a jistě zůstane přední metropolí kultury a životního

stylu. Dobrý překlad českého autora, výstava

či například dokumentární film o vile Tugendhat si své diváky vždy najde. Vídeňan to

dovede ocenit, stejně jako dobré jídlo a pití.

U osobností platí totéž. Největší zájem jsem

zažil při výstavě o Adolfu Loosovi, v níž jsme

se snažili přiblížit jeho méně známý brněnský

a plzeňský kontext. Vedle řady jiných výstav

věnovaných slavnému brněnskému rodákovi

tato nezapadla. Téma tím neskončilo: S Českou televizí Brno nyní chystáme ve Vídni ve

světové premiéře uvedení dokumentu

o Loosovi.

Co zajímá Vídeňany v Brně?

Co by se mohlo či mělo zlepšit,

aby Brno navštěvovali hojněji?

Určitě vila Tugendhat na prvním místě! Co

zlepšit? Její dostupnost! Časem pak propojit

všechny tři vily, tedy Löw-Beerovu a Arnoldovu a jejich zahrady, nabídnout další služby

a nemyslet si, že boom musí trvat věčně. Tedy

vytrvale investovat do propagace brněnské

meziválečné architektury jako jedinečného

fenoménu.

Co by si Brňané ve Vídni neměli

nechat ujít?

Vedle císařských sídel Hofburgu a Schönbrunnu určitě Belvedere s krásným výhledem

na centrum, francouzským parkem a skvělými

výstavami v obou jeho částech – Horním i Dolním zámku. Je to oáza přírody a architektury

kousek od rušného centra. Nikdy se nezklamete při návštěvách galerií. Především Albertiny a Uměleckohistorického muzea, světově

proslulou kolekcí se pyšní i uměleckoprůmyslové muzeum MAK na Okružní třídě. Všichni

jistě nakoukli do svatoštěpánského chrámu,

PhDr. Mojmír Jeřábek se narodil v roce

1957 v Brně, vyrůstal na Lidické 49

v dnešní městské části Brno-střed, po

maturitě na Gymnáziu Lerchova vystudoval germanistiku a bohemistiku na

Filozofické fakultě UJEP, dnešní Masarykově univerzitě. Profesní dráhu začínal

jako sportovní novinář v Lidové demokracii a Brněnském večerníku, dále pracoval v letech 1996 až 1997 jako kulturní

atašé na Velvyslanectví České republiky

v Bonnu, následně do roku 2001 zastával

pozici PR manažera Veletrhů Brno. Poté

se stal vedoucím Odboru zahraničních

vztahů Magistrátu města Brna a od roku

2017 až dosud je ředitelem Českého

centra Vídeň. Je držitelem rakouského

vyznamenání Za zásluhy o Rakouskou

republiku.

ale asi mnohé nenapadlo navštívit také jeho

podzemí. Tamní katakomby, původně rozsáhlá pohřebiště a kostnice, vám s průvodcem

osvětlí mnoho z historie města. I na Mozarta

dojde! No a v rámci této pohřební tematiky

nelze minout císařskou Kapucínskou hrobku

a rozsáhlý Zentralfriedhof, spjatý s mnoha

slavnými jmény. Tento hřbitov se stal nepochybně vzorem i pro brněnský Ústřední hřbitov. Na rozdíl od něj však zahrnuje všechny

konfese, pravoslavnou i židovskou část.

Které místo vám přirostlo

k srdci v Brně-střed?

Asi Lužánky, u nichž jsem vyrostl, škola na

Antonínské a její okolí, včetně Tyršáku. Vidíte,

už jsme zase u těch parků! A pak Barvičova,

další místo našich klukovských her, a – do

třetice – tajemný Wilsonův les, přecházející

do Žabovřesk, kde jsme našli později nový

Marta Vojáčková I

domov.

Zpravodaj městské části Brno-střed | říjen 2022 | 15