Historie

BRNĚNSKÁ HISTORIE LIDOVÝCH NOVIN

Budova, ve které Lidové noviny sídlily na

fotografii přibližně z roku 1955.

Dnes jsou Lidové noviny celostátním českým deníkem a možná se pomalu zapomíná, že svůj počátek mají právě v Brně.

Všechno to začalo před Vánocemi

16. prosince 1893, kdy se Lidové noviny

objevily vůbec poprvé na novinových stáncích jako tiskový orgán tehdejší strany lidové. Odtud ostatně také pochází i jejich

název, který se časem změnil, původně

ovšem jen v lidové mluvě, na kratší Lidovky.

U jejich zrodu stál tehdy JUDr. Adolf Stránský (1855–1931), právník, novinář a politik,

člen a poslanec Moravského zemského

sněmu a Říšské rady, poté za první republiky

ministr obchodu, který přišel do Brna už

v roce 1889, ještě jako ani ne pětadvacetiletý mladík a záhy tu začal ve své režii vydávat Moravské listy. A právě ty se po čtyřech

letech v roce 1893 přeměnily na ony Lidové

noviny.

Pro velký zájem, který velice brzy vyvolaly,

začaly vycházet dokonce dvakrát denně,

a to jako Raník a Večerník. Svojí plně svobodomyslnou koncepcí se hlásily vždy jako

list nestranný, proto také stranicky nezávislý

a navíc co nejvíce objektivní, jenž tak sloužil

všem vrstvám především českého obyvatelstva Brna a Moravy vůbec. Měly vlastní

redakci pro objektivní politické zpravodajství, jemuž dávaly přednost před novinářskými komentáři toho, či onoho dění. Kladly

důraz i na zprávy z kulturní oblasti (ostatně

vůbec první kulturní fejeton pro ně napsal

Leoš Janáček!), ale nechyběly v nich ani

ony drobné zprávy z každodenního života,

místního dění a samozřejmě i sportu.

Jejich prvním šéfredaktorem byl v letech

1893 až 1895 Emil Čermák, přítel JUDr. Adolfa Stránského, a po něm pak spisovatel

Bohuslav Štěchovský, jenž byl nejprve

odpovědným redaktorem a potom plných

20 let, od roku 1899 do roku 1919, i šéfre-

daktorem. Na úroveň celostátního a uznávaného deníku je pak vyzvedl v letech 1919

až 1933 šéfredaktor JUDr. Arnošt Heinrich.

Ten se navíc v redakci obklopil řadou osobností, zejména z kulturních kruhů, jež se

časem staly buď přímými redaktory, nebo

pravidelnými dopisovateli. Těch jmen byly

opravdu desítky, ne-li až stovky, protože se

záhy časem stalo velkou ctí patřit tak či onak

mezi tento kolektiv.

Ještě před vznikem Československa to

byl například kromě jiných i Hugo Vavrečka

(1906) a spisovatel František Gellner (1911),

po vzniku Československé republiky pak

oba bratři Čapkové Josef (1921–1930)

a Karel (1921–1928), Rudolf Těsnohlídek

(1928), Ivan Herben a František Šelepa

(1918–1944), ale i básník Jaroslav Seifert,

spisovatel a kreslíř Ondřej Sekora, Bedřich

Golombek a řada dalších. Příležitostně

Lidovkám, jak se jim tehdy už všeobecně

říkalo, zasílali své zajímavé příspěvky nejen

básníci, jako byl třeba Viktor Dyk a Hugo

Boettinger, ale spolupracoval s nimi také

malíř Eduard Milén, ba i sám syn jejich zakladatele JUDr. Adolfa Stránského Jaroslav

a literární vědec Arne Novák, či Ferdinand

Peroutka. Možná není také tak známo, že

mezi slavné přispěvatele patřili i Jiří Voskovec a Jan Werich či spisovatel Karel Poláček. Je však zajímavé, že občasným přispěvatelem byl i později nechvalně známý

Václav Moravec, bývalý legionář, voják

a vojenský teoretik, odpůrce kapitulace

republiky v roce 1938, který se však krátce

poté stal nadšeným propagátorem nacizmu,

a proto za druhé světové války národem

proklínaným zrádcem. To však tehdy už

neměl s Lidovkami ani to nejmenší spojení.

Lidovky samy za celý svůj život vystřídaly

několik názvů, z nichž si připomeňme aspoň

název mezi lety 1948 až 1952 – Svobodné

noviny, poté Literární noviny, které však

v letech 1987 až 1989 byly i samizdatovým

tiskem a obnoveny byly až v roce 1990 už

jako celostátní tisk, ovšem už s pražskou

redakcí, byť pod svým původním jménem

Lidové noviny a pod řízením šéfredaktora

Jiřího Rumla.

V Brně Lidové noviny sídlily řadu let na

České ulici v domě číslo 8, a proto také

tomuto domu vdechly jakýsi zvláštní

duchovní život, na který však pamětníci

dnes již jen tiše vzpomínají. A mají na co,

v redakci Lidovek se totiž často ona výše

zmíněná řada přispěvatelů a osobností

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | říjen 2022

setkávala také osobně. V této budově

v prvním poschodí ve své kanceláři ukončil,

bohužel, svůj život dobrovolně už v roce

1928 spisovatel Rudolf Těsnohlídek, v tomto

domě měla své stálé a výsostné místo i proslavená česká Brichtova kavárna, jež bývala

živým debatním střediskem nejen novinářů,

ale i celé řady dalších českých významných

osobností Brna a, což se možná také neví,

právě sem do tohoto domu, do oné redakce

Lidových novin dorazila 29. října 1918 do

Brna i vůbec první telefonická zpráva o vzniku Československé republiky. A bylo to právě tady, kde se pak ihned formovaly i další

kroky k jejímu zveřejnění. Je proto, myslím,

veliká škoda, že tato budova na nároží České a Jakubské ulice, jež stojí navíc i na parcelách čtyř významných brněnských středověkých měšťanských domů a jež má

i sama velice dlouhou a zajímavou historii,

prošla před několika lety značně necitlivou

stavební rekonstrukcí. Dnes je nadále využívána jenom pro běžné komerční účely

a navíc zcela uzavřela před veřejností své

velmi zajímavé nádvoří a setřela tím i svůj

historický název Palác Chlumeckých nebo

Anenský dvůr. Musím říci, že je to opravdu

škoda, jež se však už asi nedá odestát.

Milena Flodrová

I

Stránka Lidových novin z počátku března

1988 byla vsazena do dlažby v Pellicově ulici

v den, kdy byl dům číslo 9 dostavěn či spíše

dorekonstruován. Jde o dům, který získal

někdy v polovině osmdesátých let 20. století

výtvarník Miroslav Vochta, který ho za pomoci dalších 11 kolegů opravil a dal do provozu

jako jakési tvůrčí hnízdo této skupiny. Zdroj:

Brněnská internetová encyklopedie, horní

fotka: www. fotohistorie.cz