Historie / Rozhovor

Dokončení ze strany 13

Od onoho dne už to byla od náměstí Svobody

jen Ferdinandsgasse–Ferdinandova, k níž bylo

14. září 1905 připojeno i takzvané Nádražní

náměstí–Bahnhofplatz, po zboření oné staré

Židovské brány. V této podobě zůstal název ulice až do vzniku ČSR a od 30. prosince 1918 byla

ulice pojmenována po prvním prezidentovi T. G.

Masarykovi Masarykova, pro německé obyvatelstvo Brna pak Masarykstrasse.

Ovšem jenom do roku 1939, kdy Masaryk

musel ustoupit nacistickému pohlaváru Hermanu Göringovi a až do 10. května 1945 to

byla tedy Hermann-Göring-Strasse, česky

třída Hermanna Göringa. Ne dosti na tom!

Tento název byl, pochopitelně, odstraněn

hned 10. května 1945 a ulice vrácena

prezidentu jako Masarykova. Bohužel však

jen do 20. dubna 1955. Tehdy se ulice stala

třídou Vítězství, ovšem jen do 14. listopadu

1968, kdy jí byl, a to na pouhé dva roky, vrácen název Masarykova. Od 19. února 1970

jej však nahradil opět název třída Vítězství

a teprve od 14. prosince 1989 má a snad

také nadále už mít bude název Masarykova.

Kolikrát za dobu své existence tato ulice svůj

název vlastně vystřídala? Počítáno zběžně,

mělo by to být patnáctkrát.

Nicméně některé ulice, které se také

nacházejí ve středu města Brna, se naopak

ve středověku jmenovaly zcela jinak a zdánlivě i jaksi tajemně. Stalo se to patrně tím, že

se jejich původnímu cizímu pojmenování jaksi

nerozumělo. K tomu je třeba dodat vysvětlení:

Brno, jak známo, vzniklo vlastně tím, že se na

přelomu 12. a 13. století na jeho území v Brněnské kotlině začali usazovat v sousedství starého, převážně slovanského obyvatelstva,

zbylého tu po rozpadu Velkomoravské říše

na počátku 10. století, noví kolonisté či osadníci. Přicházeli ze zemí západní, severozápadní a jihozápadní Evropy, aby se tu usadili

a zbudovali si tu svůj nový domov. Protože se

k nám stěhovali nejen se souhlasem, ale

dokonce na pozvání českých králů z rodu

Přemyslovců, byli označování zpočátku jako

Laeti, tedy Laétové. Co to původně znamenalo? Ve slovníku je možno zjistit, že Laetus

je v jazyku latinském cizinec, který obdržel

za poplatek území k zástavbě, což by tomu

také plně odpovídalo.

Jenže pozor, Laetus je také přátelský,

radostný a veselý. Asi i toto stálo u základu

názvu dnešní ulice, jíž se pak říkalo platea

Letorum – ulice Veselých, a dodnes říká ulice

Veselá, protože oni příchozí osadníci se

podle starých historických topografií usazovali právě v jejích místech. Byla to zřejmě osada dosti velká, zabírala pravděpodobně

i prostor dnešní ulice České a není proto divu,

že se i sama Česká původně jmenovala platea Letorum.

To se však změnilo už v 15. století, kdy se

s pokračující zástavbou obou ulic začalo říkat

dnešní České ulici Přední Veselá, či také

Novoveselá a Veselé Zadní Veselá či také

Staroveselá. To vše skončilo v roce 1867, kdy

ona Zadní Veselá zůstala dodnes Veselá

a Přední Veselá se stala 24. května 1867

Rudolfsgasse–Rudolfova na počest rakouského korunního prince Rudolfa (1858–1889),

a poté od 30. prosince 1918 naopak Česká.

Názvy brněnských ulic nejsou proto jen

důležitou orientační pomůckou, ale mnohdy

dovedou tiše a nevtíravě vyprávět i o historii,

a to nejen samotného města Brna. A je jim

jen třeba naslouchat.

Milena Flodrová

■

Rozhovor

ZDENĚK MIKULÁŠEK:

NA HVĚZDÁRNU MĚ DOVEDLA KOMETA

Letos je tomu padesát let, co se s profesorem Mikuláškem známe. Od začátku, kdy

jsem poslouchal přednášky na hvězdárně,

pak spolupracoval na meteorických expedicích i potom další dlouhá léta jsem se

v duchu ptal, kdy ten člověk spí, že toho

tolik stihne? Využívám tedy příležitosti

dozvědět se to hned v úvodu našeho rozhovoru.

rozhlasu nebo někde na hvězdárně

k dětem – a pak to musím plnit. Profesně

jsem namočen do rozsáhlé mezinárodní spolupráce, do osmi nebo devíti projektů, takže

se věru nenudím.

Jak dlouho spíte, pane

profesore?

Náš dospělý život obvykle

velmi silně formují – kromě

genetických dispozic – vlivy

působící v dětství a dospívání.

Které faktory, osobnosti,

instituce působily na vás?

Čtyři pět hodin denně. Rád bych i víc, jenže

když se vzbudím, mozek se hned rozjede...

Lidé po mně pořád něco chtějí, tak jim to slíbím, něco zpracovat, napsat, promluvit do

Narodil jsem se v Husovicích, ale v roce

1959 se rodina přestěhovala do městské části

Brno-střed, která je mi trvalou základnou aktivit jak vědeckých, tak uměleckých. Oběma

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | září 2021

rodičům vděčím za slušný základ dlouhověkosti a celkem šťastné dětství. Tatínek mě

směroval k vědám a ke kultuře, i když sám

byl celý život v dělnické profesi. Byl montérem

výtahů, ovšem elitním. Výtahy stavěl v Bruselu

i v Reykjavíku.

Specifický vliv měl soused v Husovicích,

jistý Antonín Winter, povoláním hodinář. Svěřoval mi jednodušší opravy, naučil mě skládat

pendlovky, byl dalším hybatelem mého zájmu

o astronomii, matematiku, fyziku. Dodnes

cítím vzrušení chvíle, kdy mě naučil odmocňovat – ve škole jsme to ještě nebrali. Bylo

mi deset, když jsme chodili na husovický

kopec sledovat přelety právě vypuštěné první

umělé družice Země. Dalším podnětem byl