Ivan Kříž: Všechny patrony jsem ještě nevystřílel

Akademický malíř Ivan Kříž ve svých pětaosmdesáti letech stále aktivně tvoří a pořádá vlastní výstavy.

Rozhovor

Akademický malíř Ivan Kříž vesvých pěta-

osmdesáti letech stále aktivně tvoří apo-

řádá vlastní výstavy. Již potřetí přijal roli

porotce výtvarné soutěže městské části

Brno-střed Uprostřed města, aby pomohl

vybrat ta nejlepší díla.

Maloval jste odmalička?

Vdětství jsem pokoušel spíš jiné múzy.

Bavilo mě hrát naklavír (ale už méně cvičit).

Psal jsem dětinské básničky kvýročím svých

blízkých. Hemžily se samými deminutivy –

zdrobnělinami à la babička, kytička, peříčka

apodobně. Kreslil jsem si jako každý druhý,

ale už ne kosočtverce pozdech aplotech

jako moji práskaní spolužáci. Hodně jsem

četl znaší bohaté knihovny – zděšená ma

-

minka mi někdy vyrvala zruky nějaký román.

Pouštěl jsem se dodobrodružných výprav

zatajemstvími slovenského maloměsta, Ri

-

mavské Soboty, ajeho romantického okolí.

Jednou, bylo to ještě vdruhé třídě, jsme se

skamarádem obdařeným fantazií avýřeč

-

ností vydali podívat nakonec světa, který prý

uvidíme zaŠibeničním vrchem. Bylo předjaří,

smrákalo se amy jsme odhodlaně šlapali

vrozmoklé oranici se stále těžšími botami

– umě právě novými – khorizontu. Pak se

objevila scenérie se zapadajícím sluncem,

která stála zatu večerní ostudu ponávratu.

Akonec světa se naštěstí nekonal… To jsou

ty fragmenty astřípky, aještě mnoho dalších,

které rozhodným způsobem ovlivnily mé bu

-

doucí směřování.

Kdy vás napadlo, že se výtvarné

umění stane vaší profesí?

Někdy vdeváté třídě tehdy Jedenásťroč-

nej strednej školy vKošicích jsem dospěl

knevyvratitelnému rozhodnutí stát se malí

-

řem. (Probůh, jen ne umělcem! To označení

se mi odjakživa příčilo – aještě mi někdo

bude říkat Mistře! – jako vyumělkované,

patetické, staromódní, akademické). Když

jsem tehdy přišel zaotcem ařekl mu: Tati,

já chci být malířem, otec spráskl ruce apravil:

Chlapče, to já nebudu moct umřít! Vytanuly

mu zřejmě namysli osudy většiny výtvarníků,

kteří třeli bídu snouzí, okterých si on četl

v hojně jím nakupovaných monografiích

avýtvarných publikacích. Pro mne naopak

byly potravou avzpruhou mé volby. Nicméně

nebránil mi ubírat se tímto směrem. Máma

naopak by vemně ráda viděla nějakého le

-

sáka, hlavně vzelené uniformě. Inu, ženy!

Táta zatím zpovzdálí sledoval moje počá

-

teční pokusy. Nikdy je nekomentoval, natož

ocenil. Pochvala prý kazí, bylo jeho zásadou.

Nanejvýš někdy nad věcí poznamenal: …No.

Ajá už nějak vycítil, že to znamená Ano. Ato

mi bohatě stačilo.

Jak se proměňovala vaše

tvorba odvašich začátků

posoučasnost?

Výrazně apružně. Nasamém začátku to

byly krajinářské výboje (iprohry) smalířským

stojanem, výpravy podnikané z pivovar

-

ského hotelu vRadešíně naČeskomoravské

vrchovině dookolí, odkud pochází předkové

mých rodičů. Pobýval tu imalíř Karel Jílek,

skladatel Jaroslav Kvapil atřeba ibridžová

honorace z Prahy. Krajinu jsem maloval

inaSlovensku, ale postupně se můj zájem

obracel klidské postavě (figuře) aportrétu.

To vše bylo žádoucí umět pro budoucí přijí

-

mací zkoušky naVysokou školu výtvarných

umění vBratislavě. Začal jsem imodelovat

a poznávat grafické techniky. Páteří mé

práce se postupně stávala kresba vevšech

podobách. Obtížné několikeré dobývání

vysoké školy jsem musel kádrově prosadit

prací dělníka vevýkopu energorozvodu Vý

-

chodoslovenských železáren.

Jak vás ovlivnila škola?

Naškole jsem prošel různými etapami. Pri-

vátně jsem si dělal malé obrazy se sakrální te-

matikou, které můj učitel nechtěl akceptovat.

Postupně jsem jako nejvyšší metu viděl účast

navýzdobě chrámového prostoru avytvořil

jsem řadu monumentálních pláten. Vdruhém

ročníku studia se mi podařilo zúčastnit se

několika obrazy Bienále sakrálního umění

vSalcburku. Práce byly vtisku velmi příz

-

nivě hodnoceny aobjevily se ivefilmovém

dokumentu.

Usakrální tematiky jste zůstal?

Poukončení studia jsem začal vytvářet

dřevěné objekty, takzvané Nové oltáře,

vekterých se objevil idalší tvárný prvek –

kov. Obrazy se postupně stávaly objekty,

které jsem pojednal skříňovými panty, je

-

jichž jedno křídlo zůstalo pohyblivé adivák,

respektive vlastník, si je mohl ad libitum na

-

stavit astát se spolutvůrcem jeho podoby.

Namých pracích se začal objevovat ijiný

materiál, ten, který jsem kdysi považoval

zapokleslý: guma, střešní krytina, plast, často

hřebíky... ajá jsem jej zhodnotil apovýšil.

Nuže: Nové víno donových sudů.

IVAN KŘÍŽ: VŠECHNY PATRONY

JSEM JEŠTĚ NEVYSTŘÍLEL

Zpravodaj městské části Brno-střed | březen 2026 | 13

Jak vypadá váš tvůrčí proces?

Pro začátek je určující materiál, nakterém

se odehraje „bitva“. Jeho formát je neméně

důležitý. Klíčový je první zásah, detail, kte

-

rým si plochu přisvojím. Apak vše pokračuje

aditivním způsobem, kdy si předešlé vyžádá

sousedství dalšího, někdy vkontrastu, jindy

vplynulém navazování. Hřebíky, které jsou

mým častým tvárným prostředkem, exis

-

tují sui generis – svého druhu jako detaily,

vshlucích nebo jenom jako spojovací ma

-

teriál. Představa vevětšině není apriorní,

ustavená předem, ale vyjevuje se postupně

formovaná dožádoucí podoby. Vedu ajsem

veden – obé se střídá anarůstá vžádoucí

vizuální interakci.

Akademický malíř Ivan Kříž se narodil

vroce 1941 českým rodičům naSloven

-

sku vobci Likier. Rodina žila podle místa

zaměstnání otce Stanislava, drážního

odborníka, postupně vTisovci,Rimavské

Sobotě,Lučenci, Košicích avroce 1960

se vrátila doBrna. Vletech 1962 až 1968

vystudovalVysokou školu výtvarných

umení v Bratislavě. Poté dlouho pů

-

sobil jako pedagog výtvarného oboru

v Základní umělecké škole v Brně.

Vletech 1992 až 1996 byl vedoucím

adocentemateliéru kresby agrafiky

naFaVUVysokého učení technického

vBrně, kde vykonával zpočátku také

funkci proděkana fakulty. Vletech 1996

až 2002 zde zastával funkci vedoucího

kabinetu Večerní kresby. Pracuje voboru

objektu, kresby, grafiky, malby, pod

rodovým jménem Ivan Vyrubiš píše poe-

zii.Je nebo byl členem Unie výtvarných

umělců Olomoucka, skupiny Týn ´93,

skupiny Reunion aTT klubu. Vdubnu

1968 patřil kzakládajícímu kruhu přispě

-

vatelů literárního čtvrtletníkuTempopod

redakčním vedenímJiřího KuběnyaVác

-

lava Havla, který ale zanikl poprvním

čísle. Je ženatý amá dva syny.