Historie

brány a původně šedomodrý odstín fasády.

Rodina Haasova musela kvůli židovskému

původu v roce 1939 dům opustit a o jejich

dalších osudech nejsou žádné zprávy. V roce

1948 byla vila znárodněna, roku 1955 se stal

jejím vlastníkem československý stát a poté

domovní správa brněnského Městského

národního výboru. Vila byla rozdělena

na několik bytů, které byly rozprodány

do soukromého vlastnictví.

Vila Karla Reissiga, Hlinky 148

Brněnský advokát dr. Karel Reissig (1863

až 1948) byl mimo jiné sběratelem moderního

umění a pravidelný návštěvník výstav Vídeňské secese. Projekt vily si spolu se svojí

ženou Carolinou, dcerou továrníka Christofa

Ernsta Krackhardta, objednal u Leopolda

Bauera. Ten ve svých třiceti letech patřil

k dynamickým osobnostem vídeňské umělecké scény, jeho návrhy byly ceněny, zůstávaly však jen na papíře. První příležitost je

zhmotnit mu umožnil právě Karel Reissig.

Stavba nabízela pohodlí, jednoduchý život

v souzvuku s přírodou. Kromě ústředního

topení a plynového i elektrického osvětlení

měla i nákladní výtah, koupelnu u každé ložnice a pět splachovacích toalet. Nedílnou

součástí vily byla zahrada, kde byl umístěn

také tenisový kurt, kuželník a bazén. Reissigovi dům, považovaný za první moderní dům

Rakouska-Uherska, obývali až do konce druhé světové války, kdy z něj byli nejdříve vystěhováni a pak vysídleni do Rakouska. Na vilu

byla v roce 1947 uvalena národní správa,

o sedm let později přešlo vlastnické právo

na československý stát a správcem budovy

se stal Ústřední kontrolní a zkušební ústav

zemědělský.

pomíná boje rakouské monarchie proti Turkům a dobytí Bělehradu.

Trasa z Veletržní na Hlinky dále vede pod

mostem tramvajové dráhy s přemostěním

bez jediného pilíře, jehož ojedinělost spočívá taktéž ve značném úhlu jeho stoupání,

což na konstrukční a statické řešení kladlo

vysoké nároky. Jeho výstavba trvala pouhých šest měsíců. Vybudovaný byl v roce

1965.

Na Hlinkách lákají k prozkoumání skrytých

zákoutí úzké schůdky mezi domy, vedou však

pouze k uzamčené brance.

Z ulice Lipové se vrátíme zpět na ulici Hlinky, kde jsou na domě číslo 142 jako součást

fasády umístěny sluneční hodiny.

Procházka dál vede ulicí Vinařskou, na

které je od roku 1983 u menzy Ekonomiko-správní fakulty Masarykovy univerzity

k vidění socha Prométheus autora Jiřího

Marka.

Kolem vysokoškolských kolejí dojdeme až

na nároží s ulicí Lipovou, zde hned naproti

vily Gustava Haase upoutá pozornost bronzová plastika umístěná na okraji půlkruhového bazénku. Navrhl ji Vincenc Makovský

v roce 1930 a jeho syn Zdeněk ji zvětšil a odlil

v bronzu. Socha byla odhalena v roce 1998.

Zajímavosti na trase

V parčíku u Letohrádku Mitrovských na

ulici Veletržní se nachází pomník, který při-

Názvy ulic

Ulice Křídlovická převzala jméno bývalé

samostatné slovanské zemědělské osady

Křídlovice, která byla patrně starší než samo

Brno, k němuž byla v roce 1850 připojená.

Veletržní nese název podle směru ulice

k areálu Výstaviště, místu každoročních

různých mezinárodních veletrhů.

Ulice Lipová byla pojmenována podle stromořadí lip vysázených v ulici jako symbol Slovanstva.

Hlinky nesou svůj název podle jílovitého

charakteru půdy, na níž v roce 1737 ulice

vznikla.

(mav)

I

Zdroje:

Na Hlinkách 140 je v zahradě na nároží

budovy Diagnostického ústavu Brno umístěna pamětní deska Jana Vlastimila Stejskala,

organizátora českého školství na Moravě,

ředitele první české ochranovny pro zanedbanou mládež.

I Zájezdní hostince a hotely, vydalo Nakladatelství Josef Filip, založeno 1938

I Slavné brněnské vily, vydalo nakladatelství

FOIBOS BOOKS

I Brněnský architektonický manuál:

www.bam.brno.cz

I Památkový katalog:

www.pamatkovykatalog.cz

I Encyklopedie Brno:

www.encyklopedie.brna.cz

Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2023 | 13