Zpravodaj Brno-střed

Zpravodaj MČ Brno-střed

Strana 14

Rozhovor
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | leden 2026
procházet. Podél těch komunikačních tras
logicky byla osídlení místních Germánů.
Jedním ze strategických záměrů římské
okupace bylo ovládat ty důležité komuni
-
kační uzly, knimž tento brod nepochybně
patřil.
Tábor vBrně naVojtově... možná byly
idva, protože dnešní zástavba úplně ne
-
umožňuje plošně vykopávat ani měřit, to
znamená ani nedestruktivně zkoumat. Byla
úplná klika, že tam byla jediná volná par
-
cela, při výzkumu před budoucí zástavbou
se naní zjistil ten příkop, který pravděpo
-
dobně jde ipod hřiště Moravské Slávie.
Co vše se pod zemí kolem
Vojtovy může skrývat?
Předpokládáme podle tvaru terénu, že
tento tábor patřil ktěm menším, splochou
okolo deseti hektarů, posádka měla dozo
-
rovat ten brod, komunikační uzel asamo-
zřejmě dohlížet inaosídlení okolo. Část
vojska mohla tedy postupovat od jihu,
zprostoru Modřic, směrem kbrodu, tam
překročit řeku apodél ní pokračovat kJun
-
drovu adoBoskovické brázdy – známe
tábor vJevíčku. Druhá větev pohybu vojska
odModřic mohla vést podnešním jižním
obvodu Brna až kOlomouci, kde byl také
tábor. Věřím, že se dožijeme dalších objevů.
Archeologie dnes široce
využívá mezioborové
spolupráce, takže výsledný
obraz minulých období může
být hodně komplexní.
Archeologie je pořád historická věda
vtom smyslu, že se věnuje nějakému dě
-
jinnému úseku, ikdyž nemá přesné časové
hranice. Je to totiž zároveň metoda, která
se pokouší „rozmluvit“ ty nepsané prameny,
hmotné pozůstatky astopy minulých lid
-
ských aktivit. Tím pádem je to trochu de-
tektivka, něco naten způsob dobrodružství
kriminalistiky. Neumíme si představit te
-
rénní výzkum, neumíme si představit vy-
hodnocení dat, aniž bychom se naspoustu
aspektů ptali metod přírodních věd, jestli
nám pomůžou.
Zmiňme třeba možnosti datování nazá
-
kladě rozpadu izotopů uhlíku. Nebo nazá-
kladě jiných izotopů obsažených vzubech
nebo vkostech zjišťujeme původ či složení
stravy jednotlivců. Pomocí výzkumu prvko
-
vého složení předmětů můžeme zjistit, že
to původně byl pravděpodobně jiný před
-
mět, vznikl jinde, pak byl přetaven, přepra-
cován, jakými metodami atechnologií byl
přepracován apodobně. To velice obo
-
hacuje itematický záběr, očem můžeme
mluvit. Nejde nám dnes už tak moc osnahu
pozitivisticky vykládat nějakou dějovou
linku. Snažíme se dívat nalidské komunity
jako nakomplexní struktury. Zajímá nás, jak
lidé pracovali, co jedli, jak žili, atak dále.
Jaké nálezy spolupráce
přinesla?
Jeden prezentujeme naMušově vná-
vštěvnickém centru, který máme uté loka-
lity, která je nejdůležitější zřímské doby.
Dvě železné náholenice, unikátní proto, že
se běžně nedochovávají. Ten nález, ještě
vdobě než se vypreparoval zhlíny, byl
snímkován pomocí rentgenů a klasických
nemocničních CT. Jinak bychom nikdy ne
-
přišli nato, že uvnitř toho hliněného balíku
jsou náholenice avysoce pravděpodobně
by se nám to při běžném odstraňování hlíny
rozpadlo nakupky rzi.
Dříve jsme také neznali zdaleka tak
dobře charakter starých látek, které se
jen ojediněle otiskují dokorozních vrstev
nakovových předmětech. Díky mikrosko
-
pickým metodám, zobrazovacím možnos-
tem, digitálním mikroskopům atak dále to
dneska umíme zobrazovat aumíme krásně
rozklíčovat, umíme povědět ijakým způso
-
bem se tkaly.
Vídám to aslýchám narůzných
multidisciplinárních
konferencích právě díky stále
rostoucí synergii vevědách.
Česká věda má docela silnou, meziná-
rodně konkurenceschopnou robustnost
vtom, že se unás nerozvíjejí jenom přírodní
vědy, ale právě iarcheologie ahumanitní
vědy obecně. Brno je vtom docela uni
-
kátní díky přítomnosti sedmi akademických
ústavů ařady univerzitních pracovišť, třeba
zrovna elektronové mikroskopie, zkoumání
fyzikálních vlastností materiálů avelké řady
dalších oborů.
Archeolog se nestal přírodovědcem,
ani naopak, ale naučili jsme se spolu velmi
intenzivně komunikovat. Ato je to, co vy
říkáte, že to vyžaduje umět slevit zvlastní
odborně náročné dikce tak, abychom si
vzájemně rozuměli, abychom je uměli po
-
pisovat tak, že tomu rozumí například iten
fyzik – anaopak.
Tak třeba zkoumáme dávno objevené frag
-
menty římských pancířů vespolupráci sÚsta-
vem fyziky materiálů, který sídlí naVeveří. Díky
dnešním rentgenům aměřícím možnostem
jsme zjistili, že byly vyzdobeny nějakou uni
-
kátní, dosud neznámou metodou.
Dříve jsme onich mluvili jako ohnědém
bronzu. Dneska víme, že byly původně po-
cínované, že ty hnědé reliéfy vystupovaly
zpocínovaného základu, který jsme před
těmi rentgeny vlastníma očima nikdy ne
-
měli možnost vidět. Až teprve podle měření
prvkového složení nazlomcích milimetru
plochy.
Samozřejmě ty metody apřístroje pří
-
rodní vědci nevyvíjejí primárně pro nás. Oni
to činí vrámci rozvoje vlastního oboru. Ale
díky tomu, že jsme se naučili vzájemně se
vnímat akomunikovat, tak dokáží obohatit
inás. Kupodivu dokážeme imy pro ně při
-
nášet impulsy kjejich rozvoji.
Jste jedním zhlavních hybatelů
systémové spolupráce
samatéry detektoráři. Jaký je
stav této občanské vědy?
Každý odborník má chvilky, kdy by nej-
radši, aby mu nikdo nikdy dověci nemluvil
anemohl dotoho zasáhnout. Nadruhé
straně išpičková věda se dělá vnějakém
společenském kontextu, vnějakém pro
-
středí. Žádný obor není jenom pro vědce,
každý má mít nějaký společenský dopad.
Vdnešní společnosti ahumanitních vědách
nemůžeme jen jednoduše říct: „Nikdo nám
dotoho nemluvte, ani se nám dotoho ne
-
pleťte.“ Varcheologii se značná část zájmu
veřejnosti projevuje veformě touhy či přání
zúčastnit se objevování stop minulosti.
Někdo si pořídí detektor kovů, jde hledat.
Většinou to ani nezačíná tím, že si dotyčný
chce hledat vyloženě archeologické arte
-
fakty. Tu atam je ovšem najde. Dříve jsme
se jako obor občas snažili někde protesto
-
vat, máme řadu argumentů pro to, že tato
činnost může potenciálně stopy minulosti
poškozovat. Stejně jsme ale neměli mož
-
nost tomuto trendu zamezit.
Co váš přístup změnilo?
Došel jsem kzávěru, že než bych vedl
donkichotský boj s něčím, co neumím
zastavit, zkusím najít nějakou základnu,
zníž můžeme učinit pro archeologii klad.
Hodně důležitou součástí bylo neuzavírat
se donějaké slonovinové věže, ale začít
se společně bavit.
Dnes má archeologický ústav téměř tři
sta občanských spolupracovníků. Taková
spolupráce odjakživa fungovala vastrono
-
mii, vevědách oživé přírodě, tam jsem se
inspiroval. Výsledky jsou skvělé avěřím, že
budou ještě lepší.
RNDr.Miroslav Sedláček
■
Zpravodaj Brno-střed