Historie

O STARÉ RADNICI BYCHOM SI

MOHLI VYKLÁDAT DLOUHO

V předchozím díle jsme se zabývali jednou

z nejcharakterističtějších staveb města

Brna, Starou radnicí, a jejími stavebními

dějinami. Protože je Stará radnice skutečně

výrazná dominanta našeho města, zůstaneme ve vyprávění o její historii ještě nyní.

Kromě stavebně historického průzkumu,

který zde prováděl v letech 1958–1962 Bohumil Samek, prozradily o dějinách této stavby

a města Brna vůbec také archeologické

výzkumy. Archeologicky zajímavým místem

se brněnská Stará radnice stala poprvé až

na konci padesátých a počátkem šedesátých

let minulého století, kdy byl v souvislosti s celkovou rekonstrukcí radničního areálu učiněn

drobný archeologický výzkum. Poté se zájem

archeologů o Starou radnici na delší dobu

odmlčel a soustředil se naopak na jiné brněnské lokality. Nová příležitost prozkoumat toto

významné místo brněnské historie se naskytla až v roce 1991 v souvislosti s rekonstrukcí

vnitřního nádvoří Staré radnice. Na ploše cca

420 m² odkryli pracovníci Muzea města Brna

objekty s četnými nálezy, hlásící se do

různých etap vývoje města. Vůbec nejstarší

nálezy reprezentovaly dva hroby patřící do

období starší doby železné, konkrétně horákovské kultury, porušené však mladšími zásahy. Vzhledem k četnosti mladších zásahů na

ploše dvora se jiné pravěké aktivity zachytit

nepodařilo. Další nalezené objekty pocházejí

až z období středověku. Celkem zde bylo

zaznamenáno 34 středověkých objektů

z druhé poloviny 12. století až první poloviny

14. století.

V době utváření městského organismu byl

prostor budoucí radnice výrobním areálem,

obsahujícím několik kopulovitých pecí

zahloubených do zdejšího sprašového svahu. Právě zbytky těchto pecí s kostěným

a keramickým odpadem se podařilo během

archeologického výzkumu identifikovat.

Někdy během první poloviny 13. století se

hlavním typem zahloubených objektů staly

odpadní jámy. K polovině 13. století již vzniká

také kamenný dům s věží, v písemných pramenech zmiňovaný jako consistorium (radnice), na jehož parcele byl odkryt suterén

dřevohliněného domu, který nějakou dobu

koexistoval s kamennou budovou radnice.

O jeho funkci však dnes můžeme pouze spekulovat. Na základě požárových vrstev je

naopak jeho zánik možné spojovat s některým z požárů, který zachvátil tuto část města.

V písemných pramenech je bezpečně doložen ničivý požár v Brněnské ulici ze dne 21. 9.

1356, není tak vyloučeno, že právě onen

požár se mohl rozšířit dále a pohltit i dřevohliněné objekty stojící v areálu radnice.

Nálezově nejbohatšími byly odpadní jámy

z 13. až první poloviny 14. století, překrývající

převážnou část zkoumané plochy. Hmotná

kultura z nich získaná dokládá mimo jiné provoz různých řemeslnických odvětví jako byly

kovářská, kovolitecká, kosťařská a kožařská.

Dříve než se podrobněji podíváme na nálezy

získané z těchto odpadních jam, je dobré říct

si něco o samotných odpadních jamách. Ty

totiž patří k nejběžnějším zahloubeným

objektům, s nimiž se při archeologických

výzkumech městských jader můžeme setkat.

Materiál získaný z jejich zásypů přináší často

bohatý nálezový soubor předmětů každodenní potřeby středověkého člověka. Jímky

bývaly běžnou součástí parcelního vybavení,

a aby se nestávaly předmětem sousedských

sporů, ukládalo brněnské městské právo nařízení, že jímka může být vykopána na dvoře

domu nejméně 3 ½ stopy od plotu souseda

a v podzemí nesměla zasahovat do vedlejší

parcely. Na obzvláště úzkých městištích byla

přípustná vzdálenost pouhé 3 stopy. K relativně častým jevům patří rovněž nálezy celistvých a neporušených keramických nebo

dřevěných nádob, čímž se jímky stávají ukazatelem keramické produkce, ale také sociálního a majetkového postavení středověkého

měšťana. V neposlední řadě mohou být žumpy také výborným signifikátorem zdravotního

stavu středověké populace. Parazitologické

rozbory výplně odpadních jam dokládají cizopasníky, zejména tenkohlavce lidského,

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | září 2017

tasemnice, dlouhočlenné, hlístice a škrkavky.

Na nádvoří Staré radnice bylo v rámci výzkumu nalezeno celkem osm vrcholně středověkých odpadních jam, v nichž v naprosté

míře převažovala běžná kuchyňská keramika

brněnské provenience. Z některých jímek se

však podařilo vyzvednout několik obzvláště

cenných a unikátních materiálů, jako například drobné zlatnické nebo kupecké vážky,

kožená – ve své době velice luxusní –

pochva na dýku se zoomorfní plastickou

výzdobou, skleněné fragmenty nádob,

pocházejících pravděpodobně z Itálie a nelze

opomenout ani dva kamenné kadluby, určené na odlévání měděných nebo mosazných

ozdob. Mezi běžnou keramickou produkcí

v jímkách výrazným způsobem vybočuje zeleně glazovaná váza, zdobená třemi plastickými obličeji v kombinaci s motivem palmetových listů, vyrobená pravděpodobně

v samotném Brně. Nalezená váza představuje naprostý unikát.

Ve srovnání s jinými nádobami zdobenými

lidskými hlavičkami překvapuje brněnská

váza zejména svým neobvykle autentickým

zobrazením lidské tváře. Takřka ve všech případech jsou poměrně detailně propracovány

oči, ústa, nos, zatímco kadeře jsou naznačeny

jen zřídkakdy a uši postrádáme ve všech případech. U plastik ze Staré radnice sice nelze

rozeznat, zda se jedná o ženskou či mužskou

tvář, avšak všechny vyjmenované prvky,

vyjma uší, zde jasně rozeznáváme. Dominantním a na první pohled výrazným gestem

je úsměv, který lze vidět u všech tří plastik.

Složitější je interpretace takto zdobené

keramické nádoby. Význam antropomorfně

zdobených nádob mohl být jistě čistě estetický stejně jako kultovní či symbolický. Mohli

bychom se tedy domnívat, že antropomorfně

zdobená váza sloužila nejen jako užitný prvek

v měšťanské středověké domácnosti, ale

mohla sloužit také jako rituální nádoba,

podobná akvamanilím, určená k uchování

tekutiny při výjimečných událostech, jako byly

například významné křesťanské svátky. Zpracovávaný soubor uvedených odpadních jam

tak patří k vůbec nejbohatším v Brně a dokládá celou řadu skutečností o významu a využívání areálu Staré radnice ve 13. a 14. století.

Michal Doležel ■

člen Rady MČ Brno-střed