Historie

O STARÉ RADNICI BYCHOM SI MOHLI VYKLÁDAT DLOUHO V předchozím díle jsme se zabývali jednou z nejcharakterističtějších staveb města Brna, Starou radnicí, a jejími stavebními dějinami. Protože je Stará radnice skutečně výrazná dominanta našeho města, zůstaneme ve vyprávění o její historii ještě nyní. Kromě stavebně historického průzkumu, který zde prováděl v letech 1958–1962 Bohumil Samek, prozradily o dějinách této stavby a města Brna vůbec také archeologické výzkumy. Archeologicky zajímavým místem se brněnská Stará radnice stala poprvé až na konci padesátých a počátkem šedesátých let minulého století, kdy byl v souvislosti s celkovou rekonstrukcí radničního areálu učiněn drobný archeologický výzkum. Poté se zájem archeologů o Starou radnici na delší dobu odmlčel a soustředil se naopak na jiné brněnské lokality. Nová příležitost prozkoumat toto významné místo brněnské historie se naskytla až v roce 1991 v souvislosti s rekonstrukcí vnitřního nádvoří Staré radnice. Na ploše cca 420 m² odkryli pracovníci Muzea města Brna objekty s četnými nálezy, hlásící se do různých etap vývoje města. Vůbec nejstarší nálezy reprezentovaly dva hroby patřící do období starší doby železné, konkrétně horákovské kultury, porušené však mladšími zásahy. Vzhledem k četnosti mladších zásahů na ploše dvora se jiné pravěké aktivity zachytit nepodařilo. Další nalezené objekty pocházejí až z období středověku. Celkem zde bylo zaznamenáno 34 středověkých objektů z druhé poloviny 12. století až první poloviny 14. století. V době utváření městského organismu byl prostor budoucí radnice výrobním areálem, obsahujícím několik kopulovitých pecí zahloubených do zdejšího sprašového svahu. Právě zbytky těchto pecí s kostěným a keramickým odpadem se podařilo během archeologického výzkumu identifikovat. Někdy během první poloviny 13. století se hlavním typem zahloubených objektů staly odpadní jámy. K polovině 13. století již vzniká také kamenný dům s věží, v písemných pramenech zmiňovaný jako consistorium (radnice), na jehož parcele byl odkryt suterén dřevohliněného domu, který nějakou dobu koexistoval s kamennou budovou radnice. O jeho funkci však dnes můžeme pouze spekulovat. Na základě požárových vrstev je

naopak jeho zánik možné spojovat s některým z požárů, který zachvátil tuto část města. V písemných pramenech je bezpečně doložen ničivý požár v Brněnské ulici ze dne 21. 9. 1356, není tak vyloučeno, že právě onen požár se mohl rozšířit dále a pohltit i dřevohliněné objekty stojící v areálu radnice. Nálezově nejbohatšími byly odpadní jámy z 13. až první poloviny 14. století, překrývající převážnou část zkoumané plochy. Hmotná kultura z nich získaná dokládá mimo jiné provoz různých řemeslnických odvětví jako byly kovářská, kovolitecká, kosťařská a kožařská. Dříve než se podrobněji podíváme na nálezy získané z těchto odpadních jam, je dobré říct si něco o samotných odpadních jamách. Ty totiž patří k nejběžnějším zahloubeným objektům, s nimiž se při archeologických výzkumech městských jader můžeme setkat. Materiál získaný z jejich zásypů přináší často bohatý nálezový soubor předmětů každodenní potřeby středověkého člověka. Jímky bývaly běžnou součástí parcelního vybavení, a aby se nestávaly předmětem sousedských sporů, ukládalo brněnské městské právo nařízení, že jímka může být vykopána na dvoře domu nejméně 3 ½ stopy od plotu souseda a v podzemí nesměla zasahovat do vedlejší parcely. Na obzvláště úzkých městištích byla přípustná vzdálenost pouhé 3 stopy. K relativně častým jevům patří rovněž nálezy celistvých a neporušených keramických nebo dřevěných nádob, čímž se jímky stávají ukazatelem keramické produkce, ale také sociálního a majetkového postavení středověkého měšťana. V neposlední řadě mohou být žumpy také výborným signifikátorem zdravotního stavu středověké populace. Parazitologické rozbory výplně odpadních jam dokládají cizopasníky, zejména tenkohlavce lidského,

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | září 2017

tasemnice, dlouhočlenné, hlístice a škrkavky. Na nádvoří Staré radnice bylo v rámci výzkumu nalezeno celkem osm vrcholně středověkých odpadních jam, v nichž v naprosté míře převažovala běžná kuchyňská keramika brněnské provenience. Z některých jímek se však podařilo vyzvednout několik obzvláště cenných a unikátních materiálů, jako například drobné zlatnické nebo kupecké vážky, kožená – ve své době velice luxusní – pochva na dýku se zoomorfní plastickou výzdobou, skleněné fragmenty nádob, pocházejících pravděpodobně z Itálie a nelze opomenout ani dva kamenné kadluby, určené na odlévání měděných nebo mosazných ozdob. Mezi běžnou keramickou produkcí v jímkách výrazným způsobem vybočuje zeleně glazovaná váza, zdobená třemi plastickými obličeji v kombinaci s motivem palmetových listů, vyrobená pravděpodobně v samotném Brně. Nalezená váza představuje naprostý unikát. Ve srovnání s jinými nádobami zdobenými lidskými hlavičkami překvapuje brněnská váza zejména svým neobvykle autentickým zobrazením lidské tváře. Takřka ve všech případech jsou poměrně detailně propracovány oči, ústa, nos, zatímco kadeře jsou naznačeny jen zřídkakdy a uši postrádáme ve všech případech. U plastik ze Staré radnice sice nelze rozeznat, zda se jedná o ženskou či mužskou tvář, avšak všechny vyjmenované prvky, vyjma uší, zde jasně rozeznáváme. Dominantním a na první pohled výrazným gestem je úsměv, který lze vidět u všech tří plastik. Složitější je interpretace takto zdobené keramické nádoby. Význam antropomorfně zdobených nádob mohl být jistě čistě estetický stejně jako kultovní či symbolický. Mohli bychom se tedy domnívat, že antropomorfně zdobená váza sloužila nejen jako užitný prvek v měšťanské středověké domácnosti, ale mohla sloužit také jako rituální nádoba, podobná akvamanilím, určená k uchování tekutiny při výjimečných událostech, jako byly například významné křesťanské svátky. Zpracovávaný soubor uvedených odpadních jam tak patří k vůbec nejbohatším v Brně a dokládá celou řadu skutečností o významu a využívání areálu Staré radnice ve 13. a 14. století. Michal Doležel ■ člen Rady MČ Brno-střed