Historie
O STARÉ RADNICI BYCHOM SI
MOHLI VYKLÁDAT DLOUHO
V předchozím díle jsme se zabývali jednou
z nejcharakterističtějších staveb města
Brna, Starou radnicí, a jejími stavebními
dějinami. Protože je Stará radnice skutečně
výrazná dominanta našeho města, zůstaneme ve vyprávění o její historii ještě nyní.
Kromě stavebně historického průzkumu,
který zde prováděl v letech 1958–1962 Bohumil Samek, prozradily o dějinách této stavby
a města Brna vůbec také archeologické
výzkumy. Archeologicky zajímavým místem
se brněnská Stará radnice stala poprvé až
na konci padesátých a počátkem šedesátých
let minulého století, kdy byl v souvislosti s celkovou rekonstrukcí radničního areálu učiněn
drobný archeologický výzkum. Poté se zájem
archeologů o Starou radnici na delší dobu
odmlčel a soustředil se naopak na jiné brněnské lokality. Nová příležitost prozkoumat toto
významné místo brněnské historie se naskytla až v roce 1991 v souvislosti s rekonstrukcí
vnitřního nádvoří Staré radnice. Na ploše cca
420 m² odkryli pracovníci Muzea města Brna
objekty s četnými nálezy, hlásící se do
různých etap vývoje města. Vůbec nejstarší
nálezy reprezentovaly dva hroby patřící do
období starší doby železné, konkrétně horákovské kultury, porušené však mladšími zásahy. Vzhledem k četnosti mladších zásahů na
ploše dvora se jiné pravěké aktivity zachytit
nepodařilo. Další nalezené objekty pocházejí
až z období středověku. Celkem zde bylo
zaznamenáno 34 středověkých objektů
z druhé poloviny 12. století až první poloviny
14. století.
V době utváření městského organismu byl
prostor budoucí radnice výrobním areálem,
obsahujícím několik kopulovitých pecí
zahloubených do zdejšího sprašového svahu. Právě zbytky těchto pecí s kostěným
a keramickým odpadem se podařilo během
archeologického výzkumu identifikovat.
Někdy během první poloviny 13. století se
hlavním typem zahloubených objektů staly
odpadní jámy. K polovině 13. století již vzniká
také kamenný dům s věží, v písemných pramenech zmiňovaný jako consistorium (radnice), na jehož parcele byl odkryt suterén
dřevohliněného domu, který nějakou dobu
koexistoval s kamennou budovou radnice.
O jeho funkci však dnes můžeme pouze spekulovat. Na základě požárových vrstev je
naopak jeho zánik možné spojovat s některým z požárů, který zachvátil tuto část města.
V písemných pramenech je bezpečně doložen ničivý požár v Brněnské ulici ze dne 21. 9.
1356, není tak vyloučeno, že právě onen
požár se mohl rozšířit dále a pohltit i dřevohliněné objekty stojící v areálu radnice.
Nálezově nejbohatšími byly odpadní jámy
z 13. až první poloviny 14. století, překrývající
převážnou část zkoumané plochy. Hmotná
kultura z nich získaná dokládá mimo jiné provoz různých řemeslnických odvětví jako byly
kovářská, kovolitecká, kosťařská a kožařská.
Dříve než se podrobněji podíváme na nálezy
získané z těchto odpadních jam, je dobré říct
si něco o samotných odpadních jamách. Ty
totiž patří k nejběžnějším zahloubeným
objektům, s nimiž se při archeologických
výzkumech městských jader můžeme setkat.
Materiál získaný z jejich zásypů přináší často
bohatý nálezový soubor předmětů každodenní potřeby středověkého člověka. Jímky
bývaly běžnou součástí parcelního vybavení,
a aby se nestávaly předmětem sousedských
sporů, ukládalo brněnské městské právo nařízení, že jímka může být vykopána na dvoře
domu nejméně 3 ½ stopy od plotu souseda
a v podzemí nesměla zasahovat do vedlejší
parcely. Na obzvláště úzkých městištích byla
přípustná vzdálenost pouhé 3 stopy. K relativně častým jevům patří rovněž nálezy celistvých a neporušených keramických nebo
dřevěných nádob, čímž se jímky stávají ukazatelem keramické produkce, ale také sociálního a majetkového postavení středověkého
měšťana. V neposlední řadě mohou být žumpy také výborným signifikátorem zdravotního
stavu středověké populace. Parazitologické
rozbory výplně odpadních jam dokládají cizopasníky, zejména tenkohlavce lidského,
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | září 2017
tasemnice, dlouhočlenné, hlístice a škrkavky.
Na nádvoří Staré radnice bylo v rámci výzkumu nalezeno celkem osm vrcholně středověkých odpadních jam, v nichž v naprosté
míře převažovala běžná kuchyňská keramika
brněnské provenience. Z některých jímek se
však podařilo vyzvednout několik obzvláště
cenných a unikátních materiálů, jako například drobné zlatnické nebo kupecké vážky,
kožená – ve své době velice luxusní –
pochva na dýku se zoomorfní plastickou
výzdobou, skleněné fragmenty nádob,
pocházejících pravděpodobně z Itálie a nelze
opomenout ani dva kamenné kadluby, určené na odlévání měděných nebo mosazných
ozdob. Mezi běžnou keramickou produkcí
v jímkách výrazným způsobem vybočuje zeleně glazovaná váza, zdobená třemi plastickými obličeji v kombinaci s motivem palmetových listů, vyrobená pravděpodobně
v samotném Brně. Nalezená váza představuje naprostý unikát.
Ve srovnání s jinými nádobami zdobenými
lidskými hlavičkami překvapuje brněnská
váza zejména svým neobvykle autentickým
zobrazením lidské tváře. Takřka ve všech případech jsou poměrně detailně propracovány
oči, ústa, nos, zatímco kadeře jsou naznačeny
jen zřídkakdy a uši postrádáme ve všech případech. U plastik ze Staré radnice sice nelze
rozeznat, zda se jedná o ženskou či mužskou
tvář, avšak všechny vyjmenované prvky,
vyjma uší, zde jasně rozeznáváme. Dominantním a na první pohled výrazným gestem
je úsměv, který lze vidět u všech tří plastik.
Složitější je interpretace takto zdobené
keramické nádoby. Význam antropomorfně
zdobených nádob mohl být jistě čistě estetický stejně jako kultovní či symbolický. Mohli
bychom se tedy domnívat, že antropomorfně
zdobená váza sloužila nejen jako užitný prvek
v měšťanské středověké domácnosti, ale
mohla sloužit také jako rituální nádoba,
podobná akvamanilím, určená k uchování
tekutiny při výjimečných událostech, jako byly
například významné křesťanské svátky. Zpracovávaný soubor uvedených odpadních jam
tak patří k vůbec nejbohatším v Brně a dokládá celou řadu skutečností o významu a využívání areálu Staré radnice ve 13. a 14. století.
Michal Doležel ■
člen Rady MČ Brno-střed