Rozhovor

LADISLAV KOLBABA

SPISOVATEL, CESTOVATEL, ZLATOKOP

V rýžování zlata byl ve své kategorii dvakrát mistrem České a Slovenské republiky, v roce 2000 také mistrem světa. Svoji

dovednost uplatnil mj. u Yukonu na Aljašce. Kromě rodné země působil v Mongolsku, západním Německu, Rakousku. Jinak

byl Brňan rozený a na Starém Brně již

dlouho usedlý. On by samozřejmě řekl:

„V Oltecu, Miro, v Oltecu!“

Přezdívku Šťoura získal v pětačtyřicátém

od kamaráda ve skautu, později proslulého

herce Vladimíra Menšíka. Kromě všech jiných

zaměstnání byl také publicista, který miloval

cestování.

Na svou nejdelší výpravu se Ladislav vydal

22. dubna, krátce před 86. narozeninami.

Obávám se, že z ní už cestopis nenapíše.

Začátkem dubna jsme spolu chystali rozhovor, zde je, bez úprav a s jiskrami jeho typického sarkasmu.

O koho jste se v životě nejvíce

bál?

O svoji maminku a děti.

Kterou svou vlastnost máte

nejméně rád?

Jsem nekomerční workoholik, píšu, přednáším, učím a málo dbám o tržbu. Měl bych

se více starat o sebe a až potom o druhé.

Která vlastnost vám nejvíce

vadí na ženách?

Žádná mě nenapadá.

Která na mužích?

Faleš a zrada.

Váš nejoblíbenější spisovatel?

Vaše nejtypičtější vlastnost?

Mám rád lidi.

Jaké je vaše motto? Nebo je jich

víc?

Těch nejdůležitějších je šest. Když chci

vyhrát, musím předběhnout ostatní. Chudý dá,

proto nemá, bohatý nedá, proto má. Nemohu

být sklerotik, protože si velice dobře pamatuji,

že všechno zapomenu. Další dvě už jsem

zapomněl, ale je jich opravdu šest.

Která krajina se vám nejvíce

líbila?

Grand Canyon v USA. Taky Las Vegas.

Který přírodní jev vás uvádí

v největší úžas?

Mraky, bystřiny, skály, les…

Jaké povolání byste si chtěl

vyzkoušet?

Zkusil jsem jich snad přes padesát, ale ještě

jich moc zbývá...

Sbohem, kamaráde.

Miroslav Sedláček

■

Bilingvista

Ani jsem nevěděl

já stařec zmučený

že budu na stáří

toliko učený

jsem bilingvista

a ne ňáké robě

užívám dva jazyky

ten český a ten v hubě

Já, Seton, Foglar, May, Dumas…

Popletená vzpomínka

Váš nejoblíbenější malíř?

Všichni realističtí. Tedy: obrazy, na kterých

poznám, co na nich je.

Co vám přináší největší

duchovní uspokojení?

Dostatek práce.

Čeho si nejvíce vážíte na svých

přátelích a co nemáte rád?

Upřímnosti a lži.

Okolo lesa pole lán

řítím se jako eroplán

na levým křídle sedí oni

ti stejní lidé jako loni

na pravým sedím zase sám

uháním jako lesa pán

na vraním bujném letím letadle

a opět doufám

že se mnou nespadne

Ladislav Šťoura Kolbaba/Vysypaný šuplík

Ladislav Kolbaba

Narodil se 8. června 1932 v Brně-Nových Černovicích. Se svým starším

bratrem vyrůstal v malém, jednopokojovém bytě za láskyplného dohledu

dvou žen – maminky a babičky. Po

ukončení devítiletky nastoupil jako

učeň – prodavač do Železářské

obchodní společnosti, ale už ve třetím

ročníku už pracoval jako horník. Později

pracoval i jako soustružník, natěrač,

malíř písma, vrátný, voják z povolání,

řidič autobusu, trolejbusu i náklaďáku.

Aby uživil rodinu, byl otcem čtyř dětí,

našel si druhé zaměstnání a pracoval

i jako opravář, správce budov, vedoucí

restaurace, fotograf, šatnář, uvaděč,

výtahář, skladník, topič, prodavač hraček a kosmetiky a mnohé další… Mimo

jiné miloval cestování a mezi jeho velké

koníčky patřilo rýžování zlata. Ve své

kategorii byl dvakrát mistrem České

a Slovenské republiky, v roce 2000

také mistrem světa. O svých cestách

a zkušenostech vyprávěl na besedách

s lidmi po celé České republice. Kromě

všech výše uvedených dovedností byl

Ladislav Kolbaba také spisovatelem.

Byl autorem tří cestopisných knih: Zrození zlatokopa, 7 000 km v osmi,

7 000 km sám. Věnoval se i tvorbě pro

mládež: Nás bylo šest, Kamarádi

šedých skal, a napsal dva romány:

Vůně času, Wanted. Kromě beletrie

napsal také mnoho básní. Významnou

část svého života strávil v Brně, a proto

se velmi aktivně zajímal o veřejný život

a své okolí. Velmi aktivně přistupoval

k veřejnému prostoru a neustále

navrhoval a vymýšlel jeho možná zlepšení.

Ladislav Kolbaba nás nečekaně opustil

v neděli 22. dubna 2018 ve věku nedožitých 86 let, tedy pár dnů poté, co vznikl tento rozhovor. Čest jeho památce.

Zpravodaj městské části Brno-střed | červen 2018 | 15