Rozhovor

Emil Boček: Nelíbí se mně, že se některé věci zahrávají do autu Připomeňme si v úvodu rozhovoru s naším historicky nejmladším pilotem RAF, že tato zkratka znamená Royal Air Force, což je v překladu do češtiny Královské letectvo, jinými slovy je to vojenské letectvo britských ozbrojených sil. V Britském královském letectvu sloužilo za druhé světové války celkem 2402 Čechů a Slováků a jedním z nich byl i brněnský rodák Emil Boček. Členem RAF se stal před sedmasedmdesáti lety, ale s pamětí osmnáctiletého kluka si vybavuje ty největší detaily své cesty z Brna až do kokpitu stíhačky Spitfire, se kterou uskutečnil 26 operačních letů a nalétal 73 hodin a 50 minut. Začínal ovšem jako letecký mechanik u 312. čs. letecké perutě odkud byl v úterý 28. října 1942 odeslán k pilotnímu výcviku. Je to jistě shoda náhod, ale s životními názory Emila Bočka symbolicky koresponduje, že svůj první operační let podnikl rovněž v den vzniku Československa. Bylo to v sobotu 28. října 1944. Pro Emila Bočka nebylo vlastenectví nikdy prázdným pojmem a obyčejným slovem. Byl kupříkladu i předsedou „Výboru pro postavení pomníku prezidenta Beneše v Brně“ a výrazně se podílel na tom, že pomník byl v sobotu 10. dubna 2010 před budovou Právnické fakulty Masarykovy univerzity slavnostně odhalen.

Prezident Edvard Beneš byl za války stejně jako vy v Anglii. Setkal jste se s ním někdy? Několikrát. Beneš mezi nás chodil. Stejně jako Jan Masaryk. Ale každý z nich byl jiný. Masaryk byl takový přímý, někdy až ostrý, hodně kouřil a rozhodně nemluvil jako diplomat. Mluvil ale zpříma, a to se mi líbilo. Prezident Beneš byl diplomat v každém směru. Ale ani na něho nemůžu říct nic špatného. Naopak.

Pamatujete si ještě, jak jste se do Anglie dostal? Kdo vás inspiroval? Inspirovali mě naši staří legionáři, kteří pro nás vybojovali v roce

1918 svobodnou republiku. A řekli, teď už je to na vás mladých. Proto jsem se rozhodl společně s kamarádem Bořivojem Sedlákem těsně po vánočních svátcích v roce 1939 opustit tajně republiku a jít za ni bojovat. Tatínka jsem už neměl a mamince jsem namluvil, že jedu s kamarádem lyžovat. Přes Slovensko a Maďarsko jsme se dostali do Jugoslávie a pak přes Řecko a Turecko až do Libanonu. Z Bejrútu jsem se pak lodí dostal do Francie, kde jsem se v dubnu 1940 hlásil u československé armády v Agde. Účastnil jsem se ústupových bojů proti Němcům a v červenci jsem odplul do Anglie, kde jsem požádal o převelení k letectvu. A 21. září 1940 jsem byl v Hednesfordu přijat do RAF.

Jak je možné, že si to všechno tak pamatujete? A opravdu pořád jezdíte na motocyklu? Denně cvičím, to pomáhá i na mozek. A rád si zajezdím. Loni jsem si musel platnost řidičáku prodloužit, ale problém to nebyl. Paní úřednice se sice nejdřív divila, že si ho chci ještě prodlužovat, ale u doktora jsem potvrzení dostal, a řidičák mám prodloužený dokonce o deset let. Tak jsem říkal, že to mám až do smrti, ale ona se smála, že ne.

Prý i pečete cukroví. Moje manželka pekla výborně. Když před čtyřmi lety zemřela, našel jsem její recepty na vánoční cukroví a řekl jsem si, že to zkusím. A nedopadlo to špatně. I moje dcera mě pochválila (úsměv). Jenom žehlení mi dělalo zkraje problémy, ale když mě dcera vysvětlila, že ta žehlička umí prádlo i kropit, pak už to šlo.

Nedávno jsme vám tleskali při setkání a koncertu k osvobození v sadech Národního odboje, kde jste byl nazván zapomenutým hrdinou a kde jste vzpomenul na své padlé kamarády. Před rokem devětaosmdesát se nemohlo, a nebo ani nesmělo mluvit o tom, že se za svobodu Československa bojovalo i na západní frontě. A ti mladí ani dnes nevědí, jak to bylo doopravdy. Byl bych rád, kdyby se o tom víc mlu-

Profil vilo. Nejenom o tom, kdo kolik sestřelil letadel, ale proč se vůbec střílelo.

Když byl v roce 1942 spáchán atentát na Heydricha, byl jste v Anglii. Jaká to pro vás byla zpráva? Poslouchali jsme rozhlas a zprávy jsme samozřejmě měli. Ale toto nebyla všední zpráva. Samozřejmě jsme souhlasili s tím, že toho..., že ho oddělali.

Narodil jste se a žil v Tuřanech, teď už přes třicet let bydlíte v Bystrci. Jak se vám v Brně žije? Brno je moje město, nemůže být nic jiného. Kromě válečných let tady nepřetržitě žiju. Brno je krásné město a když se teď někdy dostanu do centra, tak se mi zdá, jako by to tady všechno omládlo.

Žijete aktivní život a mnoho mladých by vám mohlo vitalitu závidět. Je něco, co vám vadí? Celý život beru každý den takový, jaký je. A jsem akurátní. Když se řekne, že mám být někde o půl čtvrté, tak tam musím být přesně. A raději o něco dřív. Nemám rád šlendrián a nelíbí se mě, že se některé věci zahrávají do autu. Panu Bočkovi srdečně gratulujeme, protože byl 8. května 2017 jmenován generálmajorem. I

Vladimír Koudelka Foto: Igor Zehl

Emil Boček se narodil 25. února 1923 v Tuřanech. Vychodil obecnou a měšťanskou školu a začal se učit strojním zámečníkem. Nevyučil se ale, neboť v šestnácti letech, 27. prosince 1939, odešel bojovat za svobodu Československa. Základy profese se mu však dobře hodily, když dělal v anglickém Hednesfordu po přijetí do RAF přijímací testy do kurzu pro letecké mechaniky. Po jeho ukončení nastoupil 26. dubna 1941 k 312. čs. stíhací peruti, kde působil do 28. října 1942, kdy odjel k pilotnímu výcviku. Po absolvování několika kurzů, mj. i v zámoří, byl v říjnu 1944 přidělen jako pilot k 310. čs. stíhací peruti, která působila na letišti North Weald, severně od Londýna. Zde také startoval 28. října 1944 k prvnímu operačnímu letu. Od té doby létal při doprovodech spojeneckých bombardérů nad Evropu a při útočných akcích na německé pozice. Poslední bojovou akci provedl už po válce 12. května 1945. Dne 13. srpna 1945 přistál s ostatními piloty čs. stíhacích perutí v Ruzyni. V prosinci byl povýšen na rotmistra, ale v březnu 1946 z armády odešel. Pracoval jako soukromý automechanik apozději jako zaměstnanec Mototechny. Do důchodu odešel v roce 1978, ale v různých firmách pracoval až do začátku devadesátých let. V březnu 1993 byl povýšen na plukovníka ve výslužbě a dne 8. května 2014 byl jmenován brigádním generálem. Kromě vyznamenání Čs. Válečným křížem, medailí Za chrabrost před nepřítelem amnoha dalších našich ibritských vyznamenání obdržel zrukou prezidenta republiky 28. října 2010 Řád Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost. Váží si ale i Ceny Jihomoravského kraje a Ceny města Brna. S manželkou Evou, která zemřela v roce 2013, má děti Jiřího a Zuzanu, radost mu dělají vnoučata Barbora, Igor, Gabriela a Ivo a pravnoučata Vandička, Helenka, Gábinka a Terezka.

15 ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Červen 2017