Rozhovor

Emil Boček: Nelíbí se mně, že se některé věci zahrávají do autu

Připomeňme si v úvodu rozhovoru s naším historicky nejmladším pilotem RAF, že tato

zkratka znamená Royal Air Force, což je v překladu do češtiny

Královské letectvo, jinými slovy

je to vojenské letectvo britských ozbrojených sil. V Britském královském letectvu

sloužilo za druhé světové války

celkem 2402 Čechů a Slováků

a jedním z nich byl i brněnský

rodák Emil Boček. Členem RAF

se stal před sedmasedmdesáti

lety, ale s pamětí osmnáctiletého kluka si vybavuje ty největší

detaily své cesty z Brna až do

kokpitu stíhačky Spitfire, se

kterou uskutečnil 26 operačních letů a nalétal 73 hodin

a 50 minut. Začínal ovšem jako

letecký mechanik u 312. čs.

letecké perutě odkud byl v úterý 28. října 1942 odeslán k pilotnímu výcviku. Je to jistě shoda

náhod, ale s životními názory

Emila Bočka symbolicky koresponduje, že svůj první operační let podnikl rovněž v den vzniku Československa. Bylo to

v sobotu 28. října 1944. Pro Emila Bočka nebylo vlastenectví

nikdy prázdným pojmem a obyčejným slovem. Byl kupříkladu

i předsedou „Výboru pro postavení pomníku prezidenta

Beneše v Brně“ a výrazně se

podílel na tom, že pomník byl

v sobotu 10. dubna 2010 před

budovou Právnické fakulty

Masarykovy univerzity slavnostně odhalen.

Prezident Edvard Beneš byl za

války stejně jako vy v Anglii.

Setkal jste se s ním někdy?

Několikrát. Beneš mezi nás chodil. Stejně jako Jan Masaryk. Ale

každý z nich byl jiný. Masaryk byl

takový přímý, někdy až ostrý, hodně kouřil a rozhodně nemluvil jako

diplomat. Mluvil ale zpříma, a to

se mi líbilo. Prezident Beneš byl

diplomat v každém směru. Ale ani

na něho nemůžu říct nic špatného. Naopak.

Pamatujete si ještě, jak jste se

do Anglie dostal? Kdo vás

inspiroval?

Inspirovali mě naši staří legionáři,

kteří pro nás vybojovali v roce

1918 svobodnou republiku. A řekli, teď už je to na vás mladých.

Proto jsem se rozhodl společně

s kamarádem Bořivojem Sedlákem těsně po vánočních svátcích

v roce 1939 opustit tajně republiku

a jít za ni bojovat. Tatínka jsem už

neměl a mamince jsem namluvil,

že jedu s kamarádem lyžovat.

Přes Slovensko a Maďarsko jsme

se dostali do Jugoslávie a pak

přes Řecko a Turecko až do Libanonu. Z Bejrútu jsem se pak lodí

dostal do Francie, kde jsem se

v dubnu 1940 hlásil u československé armády v Agde. Účastnil

jsem se ústupových bojů proti

Němcům a v červenci jsem odplul

do Anglie, kde jsem požádal

o převelení k letectvu. A 21. září

1940 jsem byl v Hednesfordu přijat do RAF.

Jak je možné, že si to všechno

tak pamatujete? A opravdu

pořád jezdíte na motocyklu?

Denně cvičím, to pomáhá i na

mozek. A rád si zajezdím. Loni

jsem si musel platnost řidičáku

prodloužit, ale problém to nebyl.

Paní úřednice se sice nejdřív divila, že si ho chci ještě prodlužovat,

ale u doktora jsem potvrzení dostal, a řidičák mám prodloužený

dokonce o deset let. Tak jsem

říkal, že to mám až do smrti, ale

ona se smála, že ne.

Prý i pečete cukroví.

Moje manželka pekla výborně.

Když před čtyřmi lety zemřela,

našel jsem její recepty na vánoční

cukroví a řekl jsem si, že to zkusím. A nedopadlo to špatně. I moje

dcera mě pochválila (úsměv).

Jenom žehlení mi dělalo zkraje

problémy, ale když mě dcera

vysvětlila, že ta žehlička umí prádlo i kropit, pak už to šlo.

Nedávno jsme vám tleskali při

setkání a koncertu k osvobození v sadech Národního odboje,

kde jste byl nazván zapomenutým hrdinou a kde jste vzpomenul na své padlé kamarády.

Před rokem devětaosmdesát se

nemohlo, a nebo ani nesmělo

mluvit o tom, že se za svobodu

Československa bojovalo i na

západní frontě. A ti mladí ani dnes

nevědí, jak to bylo doopravdy. Byl

bych rád, kdyby se o tom víc mlu-

Profil

vilo. Nejenom o tom, kdo kolik

sestřelil letadel, ale proč se vůbec

střílelo.

Když byl v roce 1942 spáchán

atentát na Heydricha, byl jste

v Anglii. Jaká to pro vás byla

zpráva?

Poslouchali jsme rozhlas a zprávy

jsme samozřejmě měli. Ale toto

nebyla všední zpráva.

Samozřejmě jsme souhlasili s tím,

že toho..., že ho oddělali.

Narodil jste se a žil

v Tuřanech, teď už přes třicet

let bydlíte v Bystrci. Jak se

vám v Brně žije?

Brno je moje město, nemůže být

nic jiného. Kromě válečných let

tady nepřetržitě žiju.

Brno je krásné město a když se

teď někdy dostanu do centra, tak

se mi zdá, jako by to tady všechno

omládlo.

Žijete aktivní život a mnoho

mladých by vám mohlo vitalitu

závidět. Je něco, co vám vadí?

Celý život beru každý den takový,

jaký je. A jsem akurátní. Když se

řekne, že mám být někde o půl

čtvrté, tak tam musím být přesně.

A raději o něco dřív. Nemám rád

šlendrián a nelíbí se mě, že se

některé věci zahrávají do autu.

Panu Bočkovi srdečně gratulujeme, protože byl 8. května 2017

jmenován generálmajorem.

I

Vladimír Koudelka

Foto: Igor Zehl

Emil Boček se narodil 25. února 1923

v Tuřanech. Vychodil obecnou a měšťanskou školu a začal se učit strojním

zámečníkem. Nevyučil se ale, neboť

v šestnácti letech, 27. prosince 1939,

odešel bojovat za svobodu Československa. Základy profese se mu však

dobře hodily, když dělal v anglickém

Hednesfordu po přijetí do RAF přijímací

testy do kurzu pro letecké mechaniky.

Po jeho ukončení nastoupil 26. dubna

1941 k 312. čs. stíhací peruti, kde působil do 28. října 1942, kdy odjel k pilotnímu výcviku. Po absolvování několika

kurzů, mj. i v zámoří, byl v říjnu 1944

přidělen jako pilot k 310. čs. stíhací peruti, která působila na letišti North Weald,

severně od Londýna. Zde také startoval

28. října 1944 k prvnímu operačnímu

letu. Od té doby létal při doprovodech

spojeneckých bombardérů nad Evropu

a při útočných akcích na německé pozice. Poslední bojovou akci provedl už po

válce 12. května 1945. Dne 13. srpna

1945 přistál s ostatními piloty čs. stíhacích perutí v Ruzyni. V prosinci byl

povýšen na rotmistra, ale v březnu 1946

z armády odešel. Pracoval jako soukromý automechanik apozději jako zaměstnanec Mototechny. Do důchodu odešel

v roce 1978, ale v různých firmách pracoval až do začátku devadesátých let.

V březnu 1993 byl povýšen na plukovníka ve výslužbě a dne 8. května 2014

byl jmenován brigádním generálem.

Kromě vyznamenání Čs. Válečným křížem, medailí Za chrabrost před nepřítelem amnoha dalších našich ibritských

vyznamenání obdržel zrukou prezidenta

republiky 28. října 2010 Řád Bílého lva

za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost. Váží si ale i Ceny Jihomoravského

kraje a Ceny města Brna. S manželkou

Evou, která zemřela v roce 2013, má

děti Jiřího a Zuzanu, radost mu dělají

vnoučata Barbora, Igor, Gabriela a Ivo

a pravnoučata Vandička, Helenka,

Gábinka a Terezka.

15

ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Červen 2017