Rozhovor
Emil Boček: Nelíbí se mně, že se některé věci zahrávají do autu
Připomeňme si v úvodu rozhovoru s naším historicky nejmladším pilotem RAF, že tato
zkratka znamená Royal Air Force, což je v překladu do češtiny
Královské letectvo, jinými slovy
je to vojenské letectvo britských ozbrojených sil. V Britském královském letectvu
sloužilo za druhé světové války
celkem 2402 Čechů a Slováků
a jedním z nich byl i brněnský
rodák Emil Boček. Členem RAF
se stal před sedmasedmdesáti
lety, ale s pamětí osmnáctiletého kluka si vybavuje ty největší
detaily své cesty z Brna až do
kokpitu stíhačky Spitfire, se
kterou uskutečnil 26 operačních letů a nalétal 73 hodin
a 50 minut. Začínal ovšem jako
letecký mechanik u 312. čs.
letecké perutě odkud byl v úterý 28. října 1942 odeslán k pilotnímu výcviku. Je to jistě shoda
náhod, ale s životními názory
Emila Bočka symbolicky koresponduje, že svůj první operační let podnikl rovněž v den vzniku Československa. Bylo to
v sobotu 28. října 1944. Pro Emila Bočka nebylo vlastenectví
nikdy prázdným pojmem a obyčejným slovem. Byl kupříkladu
i předsedou „Výboru pro postavení pomníku prezidenta
Beneše v Brně“ a výrazně se
podílel na tom, že pomník byl
v sobotu 10. dubna 2010 před
budovou Právnické fakulty
Masarykovy univerzity slavnostně odhalen.
Prezident Edvard Beneš byl za
války stejně jako vy v Anglii.
Setkal jste se s ním někdy?
Několikrát. Beneš mezi nás chodil. Stejně jako Jan Masaryk. Ale
každý z nich byl jiný. Masaryk byl
takový přímý, někdy až ostrý, hodně kouřil a rozhodně nemluvil jako
diplomat. Mluvil ale zpříma, a to
se mi líbilo. Prezident Beneš byl
diplomat v každém směru. Ale ani
na něho nemůžu říct nic špatného. Naopak.
Pamatujete si ještě, jak jste se
do Anglie dostal? Kdo vás
inspiroval?
Inspirovali mě naši staří legionáři,
kteří pro nás vybojovali v roce
1918 svobodnou republiku. A řekli, teď už je to na vás mladých.
Proto jsem se rozhodl společně
s kamarádem Bořivojem Sedlákem těsně po vánočních svátcích
v roce 1939 opustit tajně republiku
a jít za ni bojovat. Tatínka jsem už
neměl a mamince jsem namluvil,
že jedu s kamarádem lyžovat.
Přes Slovensko a Maďarsko jsme
se dostali do Jugoslávie a pak
přes Řecko a Turecko až do Libanonu. Z Bejrútu jsem se pak lodí
dostal do Francie, kde jsem se
v dubnu 1940 hlásil u československé armády v Agde. Účastnil
jsem se ústupových bojů proti
Němcům a v červenci jsem odplul
do Anglie, kde jsem požádal
o převelení k letectvu. A 21. září
1940 jsem byl v Hednesfordu přijat do RAF.
Jak je možné, že si to všechno
tak pamatujete? A opravdu
pořád jezdíte na motocyklu?
Denně cvičím, to pomáhá i na
mozek. A rád si zajezdím. Loni
jsem si musel platnost řidičáku
prodloužit, ale problém to nebyl.
Paní úřednice se sice nejdřív divila, že si ho chci ještě prodlužovat,
ale u doktora jsem potvrzení dostal, a řidičák mám prodloužený
dokonce o deset let. Tak jsem
říkal, že to mám až do smrti, ale
ona se smála, že ne.
Prý i pečete cukroví.
Moje manželka pekla výborně.
Když před čtyřmi lety zemřela,
našel jsem její recepty na vánoční
cukroví a řekl jsem si, že to zkusím. A nedopadlo to špatně. I moje
dcera mě pochválila (úsměv).
Jenom žehlení mi dělalo zkraje
problémy, ale když mě dcera
vysvětlila, že ta žehlička umí prádlo i kropit, pak už to šlo.
Nedávno jsme vám tleskali při
setkání a koncertu k osvobození v sadech Národního odboje,
kde jste byl nazván zapomenutým hrdinou a kde jste vzpomenul na své padlé kamarády.
Před rokem devětaosmdesát se
nemohlo, a nebo ani nesmělo
mluvit o tom, že se za svobodu
Československa bojovalo i na
západní frontě. A ti mladí ani dnes
nevědí, jak to bylo doopravdy. Byl
bych rád, kdyby se o tom víc mlu-
Profil
vilo. Nejenom o tom, kdo kolik
sestřelil letadel, ale proč se vůbec
střílelo.
Když byl v roce 1942 spáchán
atentát na Heydricha, byl jste
v Anglii. Jaká to pro vás byla
zpráva?
Poslouchali jsme rozhlas a zprávy
jsme samozřejmě měli. Ale toto
nebyla všední zpráva.
Samozřejmě jsme souhlasili s tím,
že toho..., že ho oddělali.
Narodil jste se a žil
v Tuřanech, teď už přes třicet
let bydlíte v Bystrci. Jak se
vám v Brně žije?
Brno je moje město, nemůže být
nic jiného. Kromě válečných let
tady nepřetržitě žiju.
Brno je krásné město a když se
teď někdy dostanu do centra, tak
se mi zdá, jako by to tady všechno
omládlo.
Žijete aktivní život a mnoho
mladých by vám mohlo vitalitu
závidět. Je něco, co vám vadí?
Celý život beru každý den takový,
jaký je. A jsem akurátní. Když se
řekne, že mám být někde o půl
čtvrté, tak tam musím být přesně.
A raději o něco dřív. Nemám rád
šlendrián a nelíbí se mě, že se
některé věci zahrávají do autu.
Panu Bočkovi srdečně gratulujeme, protože byl 8. května 2017
jmenován generálmajorem.
Vladimír Koudelka
Foto: Igor Zehl
Emil Boček se narodil 25. února 1923
v Tuřanech. Vychodil obecnou a měšťanskou školu a začal se učit strojním
zámečníkem. Nevyučil se ale, neboť
v šestnácti letech, 27. prosince 1939,
odešel bojovat za svobodu Československa. Základy profese se mu však
dobře hodily, když dělal v anglickém
Hednesfordu po přijetí do RAF přijímací
testy do kurzu pro letecké mechaniky.
Po jeho ukončení nastoupil 26. dubna
1941 k 312. čs. stíhací peruti, kde působil do 28. října 1942, kdy odjel k pilotnímu výcviku. Po absolvování několika
kurzů, mj. i v zámoří, byl v říjnu 1944
přidělen jako pilot k 310. čs. stíhací peruti, která působila na letišti North Weald,
severně od Londýna. Zde také startoval
28. října 1944 k prvnímu operačnímu
letu. Od té doby létal při doprovodech
spojeneckých bombardérů nad Evropu
a při útočných akcích na německé pozice. Poslední bojovou akci provedl už po
válce 12. května 1945. Dne 13. srpna
1945 přistál s ostatními piloty čs. stíhacích perutí v Ruzyni. V prosinci byl
povýšen na rotmistra, ale v březnu 1946
z armády odešel. Pracoval jako soukromý automechanik apozději jako zaměstnanec Mototechny. Do důchodu odešel
v roce 1978, ale v různých firmách pracoval až do začátku devadesátých let.
V březnu 1993 byl povýšen na plukovníka ve výslužbě a dne 8. května 2014
byl jmenován brigádním generálem.
Kromě vyznamenání Čs. Válečným křížem, medailí Za chrabrost před nepřítelem amnoha dalších našich ibritských
vyznamenání obdržel zrukou prezidenta
republiky 28. října 2010 Řád Bílého lva
za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost. Váží si ale i Ceny Jihomoravského
kraje a Ceny města Brna. S manželkou
Evou, která zemřela v roce 2013, má
děti Jiřího a Zuzanu, radost mu dělají
vnoučata Barbora, Igor, Gabriela a Ivo
a pravnoučata Vandička, Helenka,
Gábinka a Terezka.
15
ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Červen 2017