Historie

Židovské etnikum v historii Brna

Výřez z veduty Brna (1617) s vyznačením brněnské židovské čtvrti

V předchozím díle o historii

Brna jsme zmínili, že nedílnou

součástí geneze našeho města

bylo mimo jiné i židovské etnikum. Podívejme se tedy nyní

blíže na nejstarší dějiny tohoto

etnika, bez kterého by Brno

nikdy nevypadalo tak, jak ho

známe.

Většina obyvatel Brna si židovské etnikum spojuje spíše s obdobím 19. a 20. století, a to

zejména ve spojitosti s průmyslníky jakými byli například Löw-Beerovi, se slavnou vilou Tu gendhat, s architektem Ernstem

Wiesnerem, hudebním skladatelem Pavlem Haasem a konečně taky s osudovými transporty,

které v Brně probíhaly od roku

1942.

Málokdo si však uvědomuje, že

židé stáli na samém počátku

vzniku města Brna a společně

s ostatními obyvateli se podíleli

na utváření jeho podoby od jeho

raného počátku.

Nejpozději na konci 12. století

ztrácí na významu starobrněnská aglomerace, tedy prostor

osídlený mezi oběma břehy řeky

Svratky někdy od 9. do 12. sto-

Židovská čtvrť se synagogou

letí, a dochází k postupnému

přesunu slovanského obyvatelstva východním směrem.

V nové poloze vzniká prozatím

nesouvislé osídlení jižní části

dnešního historického jádra

města Brna, které můžeme díky

archeologickým nálezům vymezit ulicemi Dominikánskou, Panskou, Jánskou a Orlí. Centrem

tohoto preurbánního osídlení

byl jednolodní románský kostel

sv. Petra.

Vzhledem ke stále intenzivnějším obchodním stykům zejména

se západními zeměmi dochází

na přelomu 12. a 13. století k již

plánovitému usazování nově

příchozích kolonistů, zejména

z oblastí německy hovořících

zemí. Jejich sídelní polohou se

stala naopak severní část pozdějšího města, soustředěná kolem kostela sv. Jakuba, vystavěného v letech 1201–1222.

Pravděpodobně již počátkem

13. století se do vznikajícího

města dostává skupina židovských osadníků, která se usadila

v blízkosti domácí slovanské

komunity, v místech dnešní Františkánské ulice.

Vůbec první doložitelná zmínka

o brněnských židech se vztahuje k privilegiu Přemysla Otakara II. z roku 1254.

V průběhu 13. století, poté co se

město právně institucionalizovalo, si brněnští židé vystavěli ve

své části města synagogu.

Ta byla podle archeologického

výzkumu okapově orientována

do Františkánské ulice a lze jí

ztotožnit s pozdějším kostelem

sv. Máří Magdaleny, vyobrazeným například na vedutě Brna

z roku 1645. Přesná podoba

14

ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Červen 2017

brněnské středověké synagogy sice není známá, neboť nejstarší vyobrazení Brna pochází teprve po vypovězení židů

z města, ale vzhledem k její velikosti a typu zdiva mohla být

podobná Staronové synagoze

v Praze.

Brněnská židovská obec za ujímala ve středověkém Brně

zvláštní postavení. Svojí rozlohou byla sice poměrně nevelká,

ale měla vlastní volenou samosprávu, v jejímž čele stál židovský mistr.

Ačkoliv z období 13. a 14. století

nejsou zaznamenány žádné větší náboženské spory, dotýkala

se židovské komunity celá řada

příkazů a omezení.

Například židovského rychtáře,

který zastupoval židy v městské

radě, jmenoval sám markrabě

z řad křesťanských konšelů.

Židům bylo také znemožněno

vykonávat některá z řemesel,

a pokud již některý žid obdržel

povolení vykonávat řemeslo,

směli své produkty nabízet výhradně v rámci židovské komunity.

Poměrně známým omezením

také bylo používání městských

bran. Přestože brněnská fortifikace obsahovala celkem čtyři

brány, židé směli po užívat

výhradně jednu, tzv. Židovskou

bránu, umístěnou na konci

dnešní ulice Masarykovy. Největšího rozmachu se židovská

čtvrť v Brně dočkala za vlády

moravských Lucemburků Jana

Jindřicha a Jošta, kdy čítala

800–1000 obyvatel.

Napříč všem omezením se většina obyvatel židovské čtvrti živila obchodem a finančními

transakcemi, neboť tento způsob výdělku byl totiž bez ja kýchkoliv zákazů a finanční prostředky mohli brněnští židé půjčovat napříč společností.

Tyto transakce se však neobešly

bez úroku, který se běžně pohyboval kolem 80 procent, nejnižší

známý úrok byl 21 procent, což

dlužníky doslova ruinovalo.

Vzhledem k tomu, že u židovských obchodníků si půjčovala

prakticky celá společnost, ať již

měšťané, šlechtici i samotné

město, dosáhly dluhy křesťanských obyvatel města astrono-

Zde dřív stála židovská synagoga

mických výšin. Několikrát byl

markrabě dokonce nucen dluhy

vůči židům snížit.

V důsledku rekatolizace českých

zemí po husitských válkách se

do Brna dostává také Jan Kapistrán, františkánský mnich italského původu, který výrazným

způsobem podněcoval protižidovské nálady ve městě.

Nejen ideologická, ale i ekonomická situace nakonec vedla

k tomu, že nově zvolený 7letý

král Ladislav Pohrobek nechal

svým nařízením z 27. 7. 1454

vypovědět židy ze všech královských měst, a tudíž i z Brna.

Dluhy vůči židům byly sníženy

pouze na původní částku, nakonec však ani ta nebyla věřitelům

vrácena. Židé tedy museli Brno

opustit, jejich domy byly rozprodány křesťanským, resp. katolickým měšťanům, synagoga

přeměněna na katolický kostel

sv. Máří Magdaleny a jejich hřbitov, který stál v místech dnešního 5. nástupiště hlavního

nádraží, byl zlikvidován a ná hrobky rozprodány jako stavební

materiál.

Vypovězení židů z Brna vedlo

k zakládání židovských čtvrtí

v poddanských městech jižní

Moravy, například v Mikulově či

v Boskovicích. Zpět do Brna se

židé začali vracet až koncem

18. století.

Pokud vás historie Brna zajímá

a chtěli byste zjistit více informací,

navštivte www.archaiabrno.cz

a www.encyklopedie.brna.cz.



Bc. Michal Doležel,

člen Rady MČ Brno-střed

Kresba: Petr Lorenz