Historie
Židovské etnikum v historii Brna
Výřez z veduty Brna (1617) s vyznačením brněnské židovské čtvrti
V předchozím díle o historii
Brna jsme zmínili, že nedílnou
součástí geneze našeho města
bylo mimo jiné i židovské etnikum. Podívejme se tedy nyní
blíže na nejstarší dějiny tohoto
etnika, bez kterého by Brno
nikdy nevypadalo tak, jak ho
známe.
Většina obyvatel Brna si židovské etnikum spojuje spíše s obdobím 19. a 20. století, a to
zejména ve spojitosti s průmyslníky jakými byli například Löw-Beerovi, se slavnou vilou Tu gendhat, s architektem Ernstem
Wiesnerem, hudebním skladatelem Pavlem Haasem a konečně taky s osudovými transporty,
které v Brně probíhaly od roku
1942.
Málokdo si však uvědomuje, že
židé stáli na samém počátku
vzniku města Brna a společně
s ostatními obyvateli se podíleli
na utváření jeho podoby od jeho
raného počátku.
Nejpozději na konci 12. století
ztrácí na významu starobrněnská aglomerace, tedy prostor
osídlený mezi oběma břehy řeky
Svratky někdy od 9. do 12. sto-
Židovská čtvrť se synagogou
letí, a dochází k postupnému
přesunu slovanského obyvatelstva východním směrem.
V nové poloze vzniká prozatím
nesouvislé osídlení jižní části
dnešního historického jádra
města Brna, které můžeme díky
archeologickým nálezům vymezit ulicemi Dominikánskou, Panskou, Jánskou a Orlí. Centrem
tohoto preurbánního osídlení
byl jednolodní románský kostel
sv. Petra.
Vzhledem ke stále intenzivnějším obchodním stykům zejména
se západními zeměmi dochází
na přelomu 12. a 13. století k již
plánovitému usazování nově
příchozích kolonistů, zejména
z oblastí německy hovořících
zemí. Jejich sídelní polohou se
stala naopak severní část pozdějšího města, soustředěná kolem kostela sv. Jakuba, vystavěného v letech 1201–1222.
Pravděpodobně již počátkem
13. století se do vznikajícího
města dostává skupina židovských osadníků, která se usadila
v blízkosti domácí slovanské
komunity, v místech dnešní Františkánské ulice.
Vůbec první doložitelná zmínka
o brněnských židech se vztahuje k privilegiu Přemysla Otakara II. z roku 1254.
V průběhu 13. století, poté co se
město právně institucionalizovalo, si brněnští židé vystavěli ve
své části města synagogu.
Ta byla podle archeologického
výzkumu okapově orientována
do Františkánské ulice a lze jí
ztotožnit s pozdějším kostelem
sv. Máří Magdaleny, vyobrazeným například na vedutě Brna
z roku 1645. Přesná podoba
14
ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Červen 2017
brněnské středověké synagogy sice není známá, neboť nejstarší vyobrazení Brna pochází teprve po vypovězení židů
z města, ale vzhledem k její velikosti a typu zdiva mohla být
podobná Staronové synagoze
v Praze.
Brněnská židovská obec za ujímala ve středověkém Brně
zvláštní postavení. Svojí rozlohou byla sice poměrně nevelká,
ale měla vlastní volenou samosprávu, v jejímž čele stál židovský mistr.
Ačkoliv z období 13. a 14. století
nejsou zaznamenány žádné větší náboženské spory, dotýkala
se židovské komunity celá řada
příkazů a omezení.
Například židovského rychtáře,
který zastupoval židy v městské
radě, jmenoval sám markrabě
z řad křesťanských konšelů.
Židům bylo také znemožněno
vykonávat některá z řemesel,
a pokud již některý žid obdržel
povolení vykonávat řemeslo,
směli své produkty nabízet výhradně v rámci židovské komunity.
Poměrně známým omezením
také bylo používání městských
bran. Přestože brněnská fortifikace obsahovala celkem čtyři
brány, židé směli po užívat
výhradně jednu, tzv. Židovskou
bránu, umístěnou na konci
dnešní ulice Masarykovy. Největšího rozmachu se židovská
čtvrť v Brně dočkala za vlády
moravských Lucemburků Jana
Jindřicha a Jošta, kdy čítala
800–1000 obyvatel.
Napříč všem omezením se většina obyvatel židovské čtvrti živila obchodem a finančními
transakcemi, neboť tento způsob výdělku byl totiž bez ja kýchkoliv zákazů a finanční prostředky mohli brněnští židé půjčovat napříč společností.
Tyto transakce se však neobešly
bez úroku, který se běžně pohyboval kolem 80 procent, nejnižší
známý úrok byl 21 procent, což
dlužníky doslova ruinovalo.
Vzhledem k tomu, že u židovských obchodníků si půjčovala
prakticky celá společnost, ať již
měšťané, šlechtici i samotné
město, dosáhly dluhy křesťanských obyvatel města astrono-
Zde dřív stála židovská synagoga
mických výšin. Několikrát byl
markrabě dokonce nucen dluhy
vůči židům snížit.
V důsledku rekatolizace českých
zemí po husitských válkách se
do Brna dostává také Jan Kapistrán, františkánský mnich italského původu, který výrazným
způsobem podněcoval protižidovské nálady ve městě.
Nejen ideologická, ale i ekonomická situace nakonec vedla
k tomu, že nově zvolený 7letý
král Ladislav Pohrobek nechal
svým nařízením z 27. 7. 1454
vypovědět židy ze všech královských měst, a tudíž i z Brna.
Dluhy vůči židům byly sníženy
pouze na původní částku, nakonec však ani ta nebyla věřitelům
vrácena. Židé tedy museli Brno
opustit, jejich domy byly rozprodány křesťanským, resp. katolickým měšťanům, synagoga
přeměněna na katolický kostel
sv. Máří Magdaleny a jejich hřbitov, který stál v místech dnešního 5. nástupiště hlavního
nádraží, byl zlikvidován a ná hrobky rozprodány jako stavební
materiál.
Vypovězení židů z Brna vedlo
k zakládání židovských čtvrtí
v poddanských městech jižní
Moravy, například v Mikulově či
v Boskovicích. Zpět do Brna se
židé začali vracet až koncem
18. století.
Pokud vás historie Brna zajímá
a chtěli byste zjistit více informací,
navštivte www.archaiabrno.cz
a www.encyklopedie.brna.cz.
I
Bc. Michal Doležel,
člen Rady MČ Brno-střed
Kresba: Petr Lorenz