Historie

Židovské etnikum v historii Brna

Výřez z veduty Brna (1617) s vyznačením brněnské židovské čtvrti V předchozím díle o historii Brna jsme zmínili, že nedílnou součástí geneze našeho města bylo mimo jiné i židovské etnikum. Podívejme se tedy nyní blíže na nejstarší dějiny tohoto etnika, bez kterého by Brno nikdy nevypadalo tak, jak ho známe. Většina obyvatel Brna si židovské etnikum spojuje spíše s obdobím 19. a 20. století, a to zejména ve spojitosti s průmyslníky jakými byli například Löw-Beerovi, se slavnou vilou Tu gendhat, s architektem Ernstem Wiesnerem, hudebním skladatelem Pavlem Haasem a konečně taky s osudovými transporty, které v Brně probíhaly od roku 1942. Málokdo si však uvědomuje, že židé stáli na samém počátku vzniku města Brna a společně s ostatními obyvateli se podíleli na utváření jeho podoby od jeho raného počátku. Nejpozději na konci 12. století ztrácí na významu starobrněnská aglomerace, tedy prostor osídlený mezi oběma břehy řeky Svratky někdy od 9. do 12. sto-

Židovská čtvrť se synagogou

letí, a dochází k postupnému přesunu slovanského obyvatelstva východním směrem. V nové poloze vzniká prozatím nesouvislé osídlení jižní části dnešního historického jádra města Brna, které můžeme díky archeologickým nálezům vymezit ulicemi Dominikánskou, Panskou, Jánskou a Orlí. Centrem tohoto preurbánního osídlení byl jednolodní románský kostel sv. Petra. Vzhledem ke stále intenzivnějším obchodním stykům zejména se západními zeměmi dochází na přelomu 12. a 13. století k již plánovitému usazování nově příchozích kolonistů, zejména z oblastí německy hovořících zemí. Jejich sídelní polohou se stala naopak severní část pozdějšího města, soustředěná kolem kostela sv. Jakuba, vystavěného v letech 1201–1222. Pravděpodobně již počátkem 13. století se do vznikajícího města dostává skupina židovských osadníků, která se usadila v blízkosti domácí slovanské komunity, v místech dnešní Františkánské ulice. Vůbec první doložitelná zmínka o brněnských židech se vztahuje k privilegiu Přemysla Otakara II. z roku 1254. V průběhu 13. století, poté co se město právně institucionalizovalo, si brněnští židé vystavěli ve své části města synagogu. Ta byla podle archeologického výzkumu okapově orientována do Františkánské ulice a lze jí ztotožnit s pozdějším kostelem sv. Máří Magdaleny, vyobrazeným například na vedutě Brna z roku 1645. Přesná podoba

14 ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Červen 2017

brněnské středověké synagogy sice není známá, neboť nejstarší vyobrazení Brna pochází teprve po vypovězení židů z města, ale vzhledem k její velikosti a typu zdiva mohla být podobná Staronové synagoze v Praze. Brněnská židovská obec za ujímala ve středověkém Brně zvláštní postavení. Svojí rozlohou byla sice poměrně nevelká, ale měla vlastní volenou samosprávu, v jejímž čele stál židovský mistr. Ačkoliv z období 13. a 14. století nejsou zaznamenány žádné větší náboženské spory, dotýkala se židovské komunity celá řada příkazů a omezení. Například židovského rychtáře, který zastupoval židy v městské radě, jmenoval sám markrabě z řad křesťanských konšelů. Židům bylo také znemožněno vykonávat některá z řemesel, a pokud již některý žid obdržel povolení vykonávat řemeslo, směli své produkty nabízet výhradně v rámci židovské komunity. Poměrně známým omezením také bylo používání městských bran. Přestože brněnská fortifikace obsahovala celkem čtyři brány, židé směli po užívat výhradně jednu, tzv. Židovskou bránu, umístěnou na konci dnešní ulice Masarykovy. Největšího rozmachu se židovská čtvrť v Brně dočkala za vlády moravských Lucemburků Jana Jindřicha a Jošta, kdy čítala 800–1000 obyvatel. Napříč všem omezením se většina obyvatel židovské čtvrti živila obchodem a finančními transakcemi, neboť tento způsob výdělku byl totiž bez ja kýchkoliv zákazů a finanční prostředky mohli brněnští židé půjčovat napříč společností. Tyto transakce se však neobešly bez úroku, který se běžně pohyboval kolem 80 procent, nejnižší známý úrok byl 21 procent, což dlužníky doslova ruinovalo. Vzhledem k tomu, že u židovských obchodníků si půjčovala prakticky celá společnost, ať již měšťané, šlechtici i samotné město, dosáhly dluhy křesťanských obyvatel města astrono-

Zde dřív stála židovská synagoga mických výšin. Několikrát byl markrabě dokonce nucen dluhy vůči židům snížit. V důsledku rekatolizace českých zemí po husitských válkách se do Brna dostává také Jan Kapistrán, františkánský mnich italského původu, který výrazným způsobem podněcoval protižidovské nálady ve městě. Nejen ideologická, ale i ekonomická situace nakonec vedla k tomu, že nově zvolený 7letý král Ladislav Pohrobek nechal svým nařízením z 27. 7. 1454 vypovědět židy ze všech královských měst, a tudíž i z Brna. Dluhy vůči židům byly sníženy pouze na původní částku, nakonec však ani ta nebyla věřitelům vrácena. Židé tedy museli Brno opustit, jejich domy byly rozprodány křesťanským, resp. katolickým měšťanům, synagoga přeměněna na katolický kostel sv. Máří Magdaleny a jejich hřbitov, který stál v místech dnešního 5. nástupiště hlavního nádraží, byl zlikvidován a ná hrobky rozprodány jako stavební materiál. Vypovězení židů z Brna vedlo k zakládání židovských čtvrtí v poddanských městech jižní Moravy, například v Mikulově či v Boskovicích. Zpět do Brna se židé začali vracet až koncem 18. století. Pokud vás historie Brna zajímá a chtěli byste zjistit více informací, navštivte www.archaiabrno.cz a www.encyklopedie.brna.cz. I Bc. Michal Doležel, člen Rady MČ Brno-střed Kresba: Petr Lorenz