Rozhovor

MARCEL NEKVINDA: PŘEJI NÁM VŠEM HODNĚ DOBRÝCH KNIH I ČTENÁŘŮ! S majitelem Nakladatelství JOTA Marcelem Nekvindou jsme si povídali v parku před klubem Šelepka, kde se každoročně koná poslední dubnový den koncert k osvobození a Příhraniční slavnosti městských částí Brno-střed, Královo Pole a Žabovřesky. Tradičně se zde při hudbě mnoha žánrů připomínají umučení a popravení, po kterých jsou pojmenovány ulice Brna, a další výročí spojená s koncem druhé světové války a naším městem.

Proč jste přijal pozvání k letošnímu koncertu a setkání před Šelepkou? Již loni zde naše nakladatelství představilo knihu Strach jsem si nepřipouštěl. Je to životní příběh generála Emila Bočka, válečného hrdiny a veterána druhé světové války. Pětadevadesátiletý pan generál ji zde před zaplněným parkem osobně uvedl a věnoval ji takovým brněnským osobnostem, jakými bezesporu byly loni rovněž jubilující dirigent Erik Knirsch a olympijská vítězka z Londýna 1948 paní Věra Růžičková. Bohužel nás v loňském roce tyto dvě legendy opustily. I jejich životní příběhy by jistě stály za knižní vydání. Letos bych rád při koncertu představil projekt, který má zaznamenat příběh samotného klubu Šelepka. A samozřejmě také příběhy těch, kteří tu historii psali.

Sešli jsme se na Šelepce. Tak se prý má publikace jmenovat. Je to ještě název pracovní. Každopádně jsem rád, že jsem byl k vydání knihy osloven lidmi, pro které není Šelepka ani po smrti jejího zakladatele Miloše Bernátka jen místem dobré zábavy při setkávání nejrůznějších umělců, sportovců a dalších osobností. Myslím, že tento klub, toto místo, má svého ducha, genia loci, a to, že legendární trumpetista Laco Deczi řekl, že je to nejlepší hudební klub v Evropě, není jistě náhoda. Šelepka má letos padesát let od narození a knihu si jistě zaslouží.

Prozradíte, co se skrývá pod jménem vašeho nakladatelství? Před 28 lety jsme vydali naši první knihu. Název firmy jsem chtěl mít jednoduchý, lehce zapamatovatelný a smysluplný. Význam slova JOTA má dvě roviny, jednak je to znak zásadní hlásky řecké abecedy a jednak znamená

„i to nejmenší“, tedy v přeneseném slova smyslu značí preciznost a přesnost.

Karel Čapek řekl, že by chtěl napsat knihu, která by byla tak dobrá a silná, že by upoutala i člověka stiženého zánětem okostice. Četl jste někdy takovou knihu? Jistě že jsem četl knihy skvělé, ale i méně skvělé. Je velmi těžké vybrat jednu jedinou, ale přece jen mě napadá jedno dílo, Mládí v hajzlu od amerického spisovatele C. D. Payna. Všem doporučuji, napříč generacemi.

Už v 17. století Molière napsal, že „můžeme-li odpustit vydání špatné knihy, pak jen těm chudákům, kteří píší, aby se uživili.“ Co na to říkáte? Do redakce nám chodí stovky rukopisů. Ty přijdou do ruky redakčnímu týmu, redaktor posoudí, pozná, zda má text potenciál. Devadesát pět procent jich vracíme autorům zpět, pěti procenty se zabýváme hlouběji a tak dvě procenta rukopisů se dá vydat. Každopádně u nás platí, že co vydáváme, tomu musíme věřit. A vždy vsázíme na kvalitu. Za ta léta jsme už uvěřili ve 2 800 vydaných titulů. Psaním knih se popravdě uživí jen pár vyvolených autorů.

Máte nenaplněný vydavatelský sen? Jaká kniha vás zatím minula? A vydáte ji? Ediční plán vytváříme průběžně a plánujeme na několik let dopředu. Tento rok máme plně obsazen. V únoru, přesněji 14. 2., vychází kniha se symbolickým názvem Sloni žijí do sta let od cestovatelské legendy Miroslava Zikmunda. Publikace vyjde v den, kdy se Miroslav Zikmund dožívá neuvěřitelných 100 let. A bude to, s největší pravděpodobností, jeho úplně poslední kniha. Jeden ze snů se mi tedy brzy splní.

Máte nějaký oblíbený citát o knihách? Líbí se mi tento příznačný citát Oscara Wildea: „Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj.“ Chcete-li ale ještě jeden na závěr, pak cituji Victora Huga, který řekl, že k dobré knize je třeba dobrých čtenářů. Přeji nám všem hodně dobrých knih i čtenářů! Vladimír Koudelka ■

Marcel Nekvinda Narodil se 29. května 1965 v Novém Městě na Moravě. Do základní školy chodil ve Svratce. Střední školu, již v Brně, zakončil maturitou v roce 1984. Je absolventem VUT v Brně, obor ekonomika a řízení. Titul Ing. získal v roce 1988. Ještě jako student začal v osmdesátých letech minulého století, společně s pár přáteli, po nocích přepisovat díla v té době zakázaných autorů. Na prastarých psacích strojích se jim dařilo proklepnout i deset kopií. Další kamarádi se postarali o knižní vazbu a knihy byly na světě. Potají začaly kolovat mezi čtenáři. Na jaře 1989 byl Marcel Nekvinda jako čerstvý absolvent odveden na vojnu a sametovou revoluci prožil v lidové armádě. Po návratu do civilního života neváhal a pokračoval v započatém díle. Od roku 1990 ale již svobodně a beze strachu. V současné době má jeho nakladatelství na svém kontě téměř tři tisíce titulů a desetimilionový počet jednotlivých výtisků je na dosah. K nejvýznamnějším nakladatelským počinům patří cena Magnesia Litera 2017 za knihu o cestovatelské legendě Miloslavu Stinglovi, více na www.jota.cz. Milovník knih Marcel Nekvinda je rovněž velkým příznivcem hokejové Komety – JOTA vydala knihu Příběh hokejového klubu, a sportu vůbec. Rád cestuje a ve volném čase povypráví s přáteli u dobrého vína. I to je pro něho inspirací...

Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2019 | 15