Rozhovor
MARCEL NEKVINDA:
PŘEJI NÁM VŠEM HODNĚ DOBRÝCH KNIH I ČTENÁŘŮ!
S majitelem Nakladatelství JOTA Marcelem Nekvindou jsme si povídali v parku
před klubem Šelepka, kde se každoročně
koná poslední dubnový den koncert k osvobození a Příhraniční slavnosti městských
částí Brno-střed, Královo Pole a Žabovřesky. Tradičně se zde při hudbě mnoha žánrů
připomínají umučení a popravení, po kterých jsou pojmenovány ulice Brna, a další
výročí spojená s koncem druhé světové
války a naším městem.
Proč jste přijal pozvání
k letošnímu koncertu a setkání
před Šelepkou?
Již loni zde naše nakladatelství představilo
knihu Strach jsem si nepřipouštěl. Je to životní
příběh generála Emila Bočka, válečného hrdiny a veterána druhé světové války. Pětadevadesátiletý pan generál ji zde před zaplněným parkem osobně uvedl a věnoval ji
takovým brněnským osobnostem, jakými
bezesporu byly loni rovněž jubilující dirigent
Erik Knirsch a olympijská vítězka z Londýna
1948 paní Věra Růžičková. Bohužel nás v loňském roce tyto dvě legendy opustily. I jejich
životní příběhy by jistě stály za knižní vydání.
Letos bych rád při koncertu představil projekt,
který má zaznamenat příběh samotného klubu Šelepka. A samozřejmě také příběhy těch,
kteří tu historii psali.
Sešli jsme se na Šelepce. Tak se
prý má publikace jmenovat.
Je to ještě název pracovní. Každopádně
jsem rád, že jsem byl k vydání knihy osloven
lidmi, pro které není Šelepka ani po smrti jejího zakladatele Miloše Bernátka jen místem
dobré zábavy při setkávání nejrůznějších
umělců, sportovců a dalších osobností. Myslím, že tento klub, toto místo, má svého ducha,
genia loci, a to, že legendární trumpetista
Laco Deczi řekl, že je to nejlepší hudební
klub v Evropě, není jistě náhoda. Šelepka má
letos padesát let od narození a knihu si jistě
zaslouží.
Prozradíte, co se skrývá pod
jménem vašeho nakladatelství?
Před 28 lety jsme vydali naši první knihu.
Název firmy jsem chtěl mít jednoduchý, lehce
zapamatovatelný a smysluplný. Význam slova
JOTA má dvě roviny, jednak je to znak zásadní hlásky řecké abecedy a jednak znamená
„i to nejmenší“, tedy v přeneseném slova
smyslu značí preciznost a přesnost.
Karel Čapek řekl, že by chtěl
napsat knihu, která by byla tak
dobrá a silná, že by upoutala
i člověka stiženého zánětem
okostice. Četl jste někdy
takovou knihu?
Jistě že jsem četl knihy skvělé, ale i méně
skvělé. Je velmi těžké vybrat jednu jedinou,
ale přece jen mě napadá jedno dílo, Mládí
v hajzlu od amerického spisovatele C. D. Payna. Všem doporučuji, napříč generacemi.
Už v 17. století Molière napsal,
že „můžeme-li odpustit vydání
špatné knihy, pak jen těm
chudákům, kteří píší, aby se
uživili.“ Co na to říkáte?
Do redakce nám chodí stovky rukopisů. Ty
přijdou do ruky redakčnímu týmu, redaktor
posoudí, pozná, zda má text potenciál. Devadesát pět procent jich vracíme autorům zpět,
pěti procenty se zabýváme hlouběji a tak dvě
procenta rukopisů se dá vydat. Každopádně
u nás platí, že co vydáváme, tomu musíme věřit.
A vždy vsázíme na kvalitu. Za ta léta jsme už
uvěřili ve 2 800 vydaných titulů. Psaním knih
se popravdě uživí jen pár vyvolených autorů.
Máte nenaplněný vydavatelský
sen? Jaká kniha vás zatím
minula? A vydáte ji?
Ediční plán vytváříme průběžně a plánujeme na několik let dopředu. Tento rok máme
plně obsazen. V únoru, přesněji 14. 2., vychází
kniha se symbolickým názvem Sloni žijí do
sta let od cestovatelské legendy Miroslava
Zikmunda. Publikace vyjde v den, kdy se
Miroslav Zikmund dožívá neuvěřitelných 100
let. A bude to, s největší pravděpodobností,
jeho úplně poslední kniha. Jeden ze snů se
mi tedy brzy splní.
Máte nějaký oblíbený citát
o knihách?
Líbí se mi tento příznačný citát Oscara Wildea: „Ten, kdo čte, žije s každou další knihou
život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj.“ Chcete-li ale ještě jeden na závěr, pak cituji Victora
Huga, který řekl, že k dobré knize je třeba
dobrých čtenářů. Přeji nám všem hodně dobrých knih i čtenářů! Vladimír Koudelka ■
Marcel Nekvinda
Narodil se 29. května 1965 v Novém
Městě na Moravě. Do základní školy
chodil ve Svratce. Střední školu, již
v Brně, zakončil maturitou v roce 1984.
Je absolventem VUT v Brně, obor ekonomika a řízení. Titul Ing. získal v roce
1988. Ještě jako student začal v osmdesátých letech minulého století, společně s pár přáteli, po nocích přepisovat díla v té době zakázaných autorů.
Na prastarých psacích strojích se jim
dařilo proklepnout i deset kopií. Další
kamarádi se postarali o knižní vazbu
a knihy byly na světě. Potají začaly kolovat mezi čtenáři. Na jaře 1989 byl Marcel Nekvinda jako čerstvý absolvent
odveden na vojnu a sametovou revoluci prožil v lidové armádě. Po návratu
do civilního života neváhal a pokračoval v započatém díle. Od roku 1990 ale
již svobodně a beze strachu. V současné době má jeho nakladatelství na
svém kontě téměř tři tisíce titulů a desetimilionový počet jednotlivých výtisků
je na dosah. K nejvýznamnějším nakladatelským počinům patří cena Magnesia Litera 2017 za knihu o cestovatelské
legendě Miloslavu Stinglovi, více na
www.jota.cz. Milovník knih Marcel
Nekvinda je rovněž velkým příznivcem
hokejové Komety – JOTA vydala knihu
Příběh hokejového klubu, a sportu
vůbec. Rád cestuje a ve volném čase
povypráví s přáteli u dobrého vína. I to
je pro něho inspirací...
Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2019 | 15