Historie

PŘEDMĚSTÍ STŘEDOVĚKÉHO BRNA Brno nikdy nebylo jen město sevřené hradebním pásem. Okolo něj se nacházela četná předměstí, samostatné obce a města, jejichž někdejší samostatnou existenci připomínají i dnes drobné symboly. Stejně jako se vnitřní město v hradbách dělilo do čtyř čtvrtí, byla i středověká brněnská předměstí rozdělena do čtyř kvartálů, které tvořily většinou shluky osad. První předměstská čtvrť, které se říkalo Sladovnická, se nacházela před Židovskou branou, a tvořily ji obce Křenová, Křídlovice, Dornych a Trnitá. Jednalo se většinou o obce ulicového typu, tedy se zástavbou rozkládající se podél hlavní komunikace, směřující do města. Přemístíme-li se od Židovské brány, o které již víme, že se nacházela na konci dnešní ulice Masarykovy, směrem k bráně Měnínské, můžeme se seznámit s Jirchářskou čtvrtí. Dominantní obcí druhé předměstské čtvrti byla ulice Cejl, dále pak Ellendova osada, pojmenovaná po brněnském měšťanovi Ellendovi, a drobnější ulice Žabí, Malá, Pekařská a Kolářská. Třetí čtvrť, nazývaná Na hrázi, se rozkládala severovýchodně od města a dotýkala se jednoho z rybníků na Ponávce, na jehož ploše se dnes rozprostírá náměstí 28. října. Ještě v době první republiky se část náměstí 28. října nazývala Na můstku a odkazovala tak na přítomnost někdejšího Hutterova rybníku. Samotnou čtvrť Na hrázi tvořila ve středověku osada Radlas, osada Sterczerova a osada herburského kláštera, nazývaná také jako Panenská osada. Téměř nezměněnou polohu z této čtvrti si dodnes zachovala ulice Ponávka, Příkop a Traubova, dříve Hutterova. Čtvrté a poslední předměstí zaujímalo vůbec největší rozlohu a zabíralo velmi členité území od Běhounské brány na konci dnešní Běhounské ulice až k prostranství před bránou Brněnskou na dnešním Šilingrově náměstí. Tuto čtvrť tvořila osada Heřmanova, zvaná také jako Suchá, Nová ulice, dnešní Lidická, Hartlůvka, osada Svellerova, pro niž se však ujal název Švábka. Na úpatí špilberského kopce pak byla Špilberská osada, Hřebenářská ulice a pod Šilingrovým náměstím osada před Brněnskou branou, ze které vybíhala Pekařská. Na Pekařské ulici nebo v její těsné blízkosti pak byly osady Anenská, Kří-

žová a Křižovnická. Posledně jmenovaná osada se už dotýkala území Starého Brna a byla pojmenovaná podle komendy křižovníků. Johanité neboli křižovníci s červenou hvězdou patřili k jednomu ze středověkých rytířských řádů. V Brně měli svoji komendu s kostelem a hřbitovem právě v dolní části dnešní Pekařské ulice. Stejně jako Křižovnická osada, patřila většina z brněnských předměstí měšťanům nebo řeholním řádům, což mnohdy způsobovalo právní spory, které končívaly před soudem. Podoba brněnských předměstí ve středověku není příliš známá. Bezpečně víme, že na mnohých z nich se soustředila řemesla, která z důvodu bezpečnosti nebo zápachu doprovázející výrobu, nemohla být uvnitř hradeb. Proto se také například koželužny soustředily v oblasti před Židovskou branou, rovněž cihelny, kovárny a další řemesla pracující s ohněm se nacházely na brněnských předměstích. Na špilberském svahu se zase pěstovala od středověku vinná réva, a tak byly Švábka nebo i Hlinky vinařskými osadami. Na rozdíl od vnitřního města, limitovaného hradebním pásem, se brněnská předměstí v průběhu staletí mohla volně rozrůstat. Fatálními se pro ně ovšem staly roky 1643 a 1645 a postup švédských vojsk k Brnu. Tehdejší velitel obrany Brna Louis Raduit de Souches nechal ze strategických důvodů srovnat se zemí všechny domy do vzdálenosti 600 kroků od městských hradeb. Toto opatření stejně jako následné obléhání Brna znamenaly naprostou likvidaci brněnských předměstí. Teprve po skončení třicetileté války mohla začít jejich obnova. Po roce 1850, kdy Brno přestává být nařízením císaře pevnostním městem a může tak likvidovat svůj fortifikační systém, dochází k srůstání těchto předměstí s Brnem. Na některé z nich dodnes upomínají názvy brněnských ulic.

Jediné, byť kusé informace o podobě a funkci brněnských předměstí, vydají čas od času archeologické výzkumy, které v těchto částech Brna probíhají. Například před stavbou podzemních garáží před Janáčkovým divadlem, tedy v prostoru někdejší čtvrtě Na hrázi, odkryli archeologové ze společnosti Archaia Brno, o. p. s. vápenku ze 13. století a také drobnou cihelnu, specializovanou snad na výrobu střešní krytiny, jejímž provozovatelem by tedy byl cihlář krycí: tegularius. Středověké cihelny byly odkryty také během výzkumů na Žerotínově náměstí, v místech dnešního krajského úřadu, v Králově Poli nebo na České ulici pod objektem ČSOB. Přímo na Joštově, kde se nacházelo čtvrté brněnské předměstí, zachytili archeologové kromě stop (kolejí) kol vozů, které byly zaryty do někdejšího terénu, také několik jam. Jednalo se zřejmě o kopáče hlíny, dodávající materiál blízkým cihelnám. Snad stopy po jirchářích se podařilo objevit na nároží Koliště a Cejlu v místě, kde má vyrůst nový polyfunkční objekt. Zde se povedlo zachytit nevelký kanál vybíhající z Ponávky, na němž byla vybudována malá nádržka, kterou zřejmě v minulosti na obou stranách oddělovala stavidla. Konstrukce celého vodního díla tvořily nejrůznější kůly či sloupy, případně košatiny. Na dně nádržky pak ležela masivní deska. Podle nálezů z doby zániku tohoto technologického prvku, který by mohl souviset právě se zpracováním kůží, náleží druhé polovině 13. století. Vzhledem k tomu, že některými brněnskými předměstími protékala jak říčka Ponávka, tak i Svratecký náhon, byly tyto vodní toky doprovázeny soustavou mlýnů a dalších řemesel, pro jejichž výrobu byla blízkost vodního zdroje nezbytná. O řemeslné výrobě ve středověkém Brně si povíme zase příště. Článek čerpá informace ze sborníku Moravští Lucemburkové a příspěvku Mileny Flodrové: Brno v době Lucemburků a také ze Zápisníčku společnosti Archaia Brno, o. p. s. Více informací tedy naleznete na www.archaiabrno.org nebo v Internetové encyklopedii dějin Brna: www.encyklopedie.brna.cz. Michal Doležel, ■ člen Rady MČ Brno-střed

Zpravodaj městské části Brno-střed | prosinec 2017 | 13