Historie

PŘEDMĚSTÍ STŘEDOVĚKÉHO

BRNA

Brno nikdy nebylo jen město sevřené hradebním pásem. Okolo něj se nacházela četná předměstí, samostatné obce a města,

jejichž někdejší samostatnou existenci připomínají i dnes drobné symboly.

Stejně jako se vnitřní město v hradbách

dělilo do čtyř čtvrtí, byla i středověká brněnská předměstí rozdělena do čtyř kvartálů,

které tvořily většinou shluky osad. První předměstská čtvrť, které se říkalo Sladovnická,

se nacházela před Židovskou branou, a tvořily ji obce Křenová, Křídlovice, Dornych a Trnitá. Jednalo se většinou o obce ulicového

typu, tedy se zástavbou rozkládající se podél

hlavní komunikace, směřující do města.

Přemístíme-li se od Židovské brány, o které

již víme, že se nacházela na konci dnešní

ulice Masarykovy, směrem k bráně Měnínské,

můžeme se seznámit s Jirchářskou čtvrtí.

Dominantní obcí druhé předměstské čtvrti

byla ulice Cejl, dále pak Ellendova osada,

pojmenovaná po brněnském měšťanovi

Ellendovi, a drobnější ulice Žabí, Malá, Pekařská a Kolářská.

Třetí čtvrť, nazývaná Na hrázi, se rozkládala severovýchodně od města a dotýkala

se jednoho z rybníků na Ponávce, na jehož

ploše se dnes rozprostírá náměstí 28. října.

Ještě v době první republiky se část náměstí

28. října nazývala Na můstku a odkazovala

tak na přítomnost někdejšího Hutterova rybníku. Samotnou čtvrť Na hrázi tvořila ve středověku osada Radlas, osada Sterczerova

a osada herburského kláštera, nazývaná

také jako Panenská osada. Téměř nezměněnou polohu z této čtvrti si dodnes zachovala ulice Ponávka, Příkop a Traubova, dříve

Hutterova.

Čtvrté a poslední předměstí zaujímalo

vůbec největší rozlohu a zabíralo velmi členité

území od Běhounské brány na konci dnešní

Běhounské ulice až k prostranství před bránou Brněnskou na dnešním Šilingrově

náměstí. Tuto čtvrť tvořila osada Heřmanova,

zvaná také jako Suchá, Nová ulice, dnešní

Lidická, Hartlůvka, osada Svellerova, pro niž

se však ujal název Švábka. Na úpatí špilberského kopce pak byla Špilberská osada, Hřebenářská ulice a pod Šilingrovým náměstím

osada před Brněnskou branou, ze které vybíhala Pekařská. Na Pekařské ulici nebo v její

těsné blízkosti pak byly osady Anenská, Kří-

žová a Křižovnická. Posledně jmenovaná osada se už dotýkala území Starého Brna a byla

pojmenovaná podle komendy křižovníků.

Johanité neboli křižovníci s červenou hvězdou patřili k jednomu ze středověkých rytířských řádů. V Brně měli svoji komendu s kostelem a hřbitovem právě v dolní části dnešní

Pekařské ulice. Stejně jako Křižovnická osada, patřila většina z brněnských předměstí

měšťanům nebo řeholním řádům, což mnohdy způsobovalo právní spory, které končívaly

před soudem.

Podoba brněnských předměstí ve středověku není příliš známá. Bezpečně víme, že

na mnohých z nich se soustředila řemesla,

která z důvodu bezpečnosti nebo zápachu

doprovázející výrobu, nemohla být uvnitř hradeb. Proto se také například koželužny soustředily v oblasti před Židovskou branou, rovněž cihelny, kovárny a další řemesla pracující

s ohněm se nacházely na brněnských předměstích. Na špilberském svahu se zase pěstovala od středověku vinná réva, a tak byly

Švábka nebo i Hlinky vinařskými osadami.

Na rozdíl od vnitřního města, limitovaného

hradebním pásem, se brněnská předměstí

v průběhu staletí mohla volně rozrůstat. Fatálními se pro ně ovšem staly roky 1643 a 1645

a postup švédských vojsk k Brnu. Tehdejší

velitel obrany Brna Louis Raduit de Souches

nechal ze strategických důvodů srovnat se

zemí všechny domy do vzdálenosti 600 kroků od městských hradeb. Toto opatření stejně

jako následné obléhání Brna znamenaly

naprostou likvidaci brněnských předměstí.

Teprve po skončení třicetileté války mohla

začít jejich obnova. Po roce 1850, kdy Brno

přestává být nařízením císaře pevnostním

městem a může tak likvidovat svůj fortifikační

systém, dochází k srůstání těchto předměstí

s Brnem. Na některé z nich dodnes upomínají

názvy brněnských ulic.

Jediné, byť kusé informace o podobě

a funkci brněnských předměstí, vydají čas

od času archeologické výzkumy, které

v těchto částech Brna probíhají. Například

před stavbou podzemních garáží před

Janáčkovým divadlem, tedy v prostoru

někdejší čtvrtě Na hrázi, odkryli archeologové ze společnosti Archaia Brno, o. p. s.

vápenku ze 13. století a také drobnou cihelnu, specializovanou snad na výrobu střešní

krytiny, jejímž provozovatelem by tedy byl

cihlář krycí: tegularius. Středověké cihelny

byly odkryty také během výzkumů na Žerotínově náměstí, v místech dnešního krajského úřadu, v Králově Poli nebo na České ulici

pod objektem ČSOB.

Přímo na Joštově, kde se nacházelo

čtvrté brněnské předměstí, zachytili archeologové kromě stop (kolejí) kol vozů, které

byly zaryty do někdejšího terénu, také několik jam. Jednalo se zřejmě o kopáče hlíny,

dodávající materiál blízkým cihelnám.

Snad stopy po jirchářích se podařilo objevit na nároží Koliště a Cejlu v místě, kde má

vyrůst nový polyfunkční objekt. Zde se

povedlo zachytit nevelký kanál vybíhající

z Ponávky, na němž byla vybudována malá

nádržka, kterou zřejmě v minulosti na obou

stranách oddělovala stavidla. Konstrukce

celého vodního díla tvořily nejrůznější kůly

či sloupy, případně košatiny. Na dně nádržky pak ležela masivní deska.

Podle nálezů z doby zániku tohoto technologického prvku, který by mohl souviset

právě se zpracováním kůží, náleží druhé

polovině 13. století. Vzhledem k tomu, že

některými brněnskými předměstími protékala jak říčka Ponávka, tak i Svratecký

náhon, byly tyto vodní toky doprovázeny

soustavou mlýnů a dalších řemesel, pro

jejichž výrobu byla blízkost vodního zdroje

nezbytná. O řemeslné výrobě ve středověkém Brně si povíme zase příště.

Článek čerpá informace ze sborníku

Moravští Lucemburkové a příspěvku Mileny

Flodrové: Brno v době Lucemburků a také

ze Zápisníčku společnosti Archaia Brno,

o. p. s.

Více informací tedy naleznete na

www.archaiabrno.org nebo v Internetové

encyklopedii dějin Brna:

www.encyklopedie.brna.cz.

Michal Doležel, ■

člen Rady MČ Brno-střed

Zpravodaj městské části Brno-střed | prosinec 2017 | 13