Historie
PŘEDMĚSTÍ STŘEDOVĚKÉHO
BRNA
Brno nikdy nebylo jen město sevřené hradebním pásem. Okolo něj se nacházela četná předměstí, samostatné obce a města,
jejichž někdejší samostatnou existenci připomínají i dnes drobné symboly.
Stejně jako se vnitřní město v hradbách
dělilo do čtyř čtvrtí, byla i středověká brněnská předměstí rozdělena do čtyř kvartálů,
které tvořily většinou shluky osad. První předměstská čtvrť, které se říkalo Sladovnická,
se nacházela před Židovskou branou, a tvořily ji obce Křenová, Křídlovice, Dornych a Trnitá. Jednalo se většinou o obce ulicového
typu, tedy se zástavbou rozkládající se podél
hlavní komunikace, směřující do města.
Přemístíme-li se od Židovské brány, o které
již víme, že se nacházela na konci dnešní
ulice Masarykovy, směrem k bráně Měnínské,
můžeme se seznámit s Jirchářskou čtvrtí.
Dominantní obcí druhé předměstské čtvrti
byla ulice Cejl, dále pak Ellendova osada,
pojmenovaná po brněnském měšťanovi
Ellendovi, a drobnější ulice Žabí, Malá, Pekařská a Kolářská.
Třetí čtvrť, nazývaná Na hrázi, se rozkládala severovýchodně od města a dotýkala
se jednoho z rybníků na Ponávce, na jehož
ploše se dnes rozprostírá náměstí 28. října.
Ještě v době první republiky se část náměstí
28. října nazývala Na můstku a odkazovala
tak na přítomnost někdejšího Hutterova rybníku. Samotnou čtvrť Na hrázi tvořila ve středověku osada Radlas, osada Sterczerova
a osada herburského kláštera, nazývaná
také jako Panenská osada. Téměř nezměněnou polohu z této čtvrti si dodnes zachovala ulice Ponávka, Příkop a Traubova, dříve
Hutterova.
Čtvrté a poslední předměstí zaujímalo
vůbec největší rozlohu a zabíralo velmi členité
území od Běhounské brány na konci dnešní
Běhounské ulice až k prostranství před bránou Brněnskou na dnešním Šilingrově
náměstí. Tuto čtvrť tvořila osada Heřmanova,
zvaná také jako Suchá, Nová ulice, dnešní
Lidická, Hartlůvka, osada Svellerova, pro niž
se však ujal název Švábka. Na úpatí špilberského kopce pak byla Špilberská osada, Hřebenářská ulice a pod Šilingrovým náměstím
osada před Brněnskou branou, ze které vybíhala Pekařská. Na Pekařské ulici nebo v její
těsné blízkosti pak byly osady Anenská, Kří-
žová a Křižovnická. Posledně jmenovaná osada se už dotýkala území Starého Brna a byla
pojmenovaná podle komendy křižovníků.
Johanité neboli křižovníci s červenou hvězdou patřili k jednomu ze středověkých rytířských řádů. V Brně měli svoji komendu s kostelem a hřbitovem právě v dolní části dnešní
Pekařské ulice. Stejně jako Křižovnická osada, patřila většina z brněnských předměstí
měšťanům nebo řeholním řádům, což mnohdy způsobovalo právní spory, které končívaly
před soudem.
Podoba brněnských předměstí ve středověku není příliš známá. Bezpečně víme, že
na mnohých z nich se soustředila řemesla,
která z důvodu bezpečnosti nebo zápachu
doprovázející výrobu, nemohla být uvnitř hradeb. Proto se také například koželužny soustředily v oblasti před Židovskou branou, rovněž cihelny, kovárny a další řemesla pracující
s ohněm se nacházely na brněnských předměstích. Na špilberském svahu se zase pěstovala od středověku vinná réva, a tak byly
Švábka nebo i Hlinky vinařskými osadami.
Na rozdíl od vnitřního města, limitovaného
hradebním pásem, se brněnská předměstí
v průběhu staletí mohla volně rozrůstat. Fatálními se pro ně ovšem staly roky 1643 a 1645
a postup švédských vojsk k Brnu. Tehdejší
velitel obrany Brna Louis Raduit de Souches
nechal ze strategických důvodů srovnat se
zemí všechny domy do vzdálenosti 600 kroků od městských hradeb. Toto opatření stejně
jako následné obléhání Brna znamenaly
naprostou likvidaci brněnských předměstí.
Teprve po skončení třicetileté války mohla
začít jejich obnova. Po roce 1850, kdy Brno
přestává být nařízením císaře pevnostním
městem a může tak likvidovat svůj fortifikační
systém, dochází k srůstání těchto předměstí
s Brnem. Na některé z nich dodnes upomínají
názvy brněnských ulic.
Jediné, byť kusé informace o podobě
a funkci brněnských předměstí, vydají čas
od času archeologické výzkumy, které
v těchto částech Brna probíhají. Například
před stavbou podzemních garáží před
Janáčkovým divadlem, tedy v prostoru
někdejší čtvrtě Na hrázi, odkryli archeologové ze společnosti Archaia Brno, o. p. s.
vápenku ze 13. století a také drobnou cihelnu, specializovanou snad na výrobu střešní
krytiny, jejímž provozovatelem by tedy byl
cihlář krycí: tegularius. Středověké cihelny
byly odkryty také během výzkumů na Žerotínově náměstí, v místech dnešního krajského úřadu, v Králově Poli nebo na České ulici
pod objektem ČSOB.
Přímo na Joštově, kde se nacházelo
čtvrté brněnské předměstí, zachytili archeologové kromě stop (kolejí) kol vozů, které
byly zaryty do někdejšího terénu, také několik jam. Jednalo se zřejmě o kopáče hlíny,
dodávající materiál blízkým cihelnám.
Snad stopy po jirchářích se podařilo objevit na nároží Koliště a Cejlu v místě, kde má
vyrůst nový polyfunkční objekt. Zde se
povedlo zachytit nevelký kanál vybíhající
z Ponávky, na němž byla vybudována malá
nádržka, kterou zřejmě v minulosti na obou
stranách oddělovala stavidla. Konstrukce
celého vodního díla tvořily nejrůznější kůly
či sloupy, případně košatiny. Na dně nádržky pak ležela masivní deska.
Podle nálezů z doby zániku tohoto technologického prvku, který by mohl souviset
právě se zpracováním kůží, náleží druhé
polovině 13. století. Vzhledem k tomu, že
některými brněnskými předměstími protékala jak říčka Ponávka, tak i Svratecký
náhon, byly tyto vodní toky doprovázeny
soustavou mlýnů a dalších řemesel, pro
jejichž výrobu byla blízkost vodního zdroje
nezbytná. O řemeslné výrobě ve středověkém Brně si povíme zase příště.
Článek čerpá informace ze sborníku
Moravští Lucemburkové a příspěvku Mileny
Flodrové: Brno v době Lucemburků a také
ze Zápisníčku společnosti Archaia Brno,
o. p. s.
Více informací tedy naleznete na
www.archaiabrno.org nebo v Internetové
encyklopedii dějin Brna:
www.encyklopedie.brna.cz.
Michal Doležel, ■
člen Rady MČ Brno-střed
Zpravodaj městské části Brno-střed | prosinec 2017 | 13