Zpravodaj Brno-střed

Zpravodaj MČ Brno-střed

Strana 10

10 | Zpravodaj městské části Brno-střed | červen 2026
Názory zastupitelů
Bezpečnost vulicích je pro
nás absolutní prioritou. Vě
-
říme, že pocit bezpečí je zá-
kladním pilířem spokojeného
života vnaší městské části.
Zaměřili jsme se proto
nakonkrétní kroky, které bezpečnost ještě více
posílí, počínaje ulicí Lužánecká vsousedství
parku Lužánky. Ulicí denně projde spousta lidí,
vnoci ale nachodník směřuje málo světla, což
snižuje pocit bezpečí. Ráda bych se svámi proto
podělila opozitivní zprávu: náš návrh naumís
-
tění bezpečnostní kamery vulici Lužánecká byl
schválen. Kamera by měla být umístěna vesměru
nachodník vedle sportovního hřiště.
Ti, kteří se vlokalitě pohybují, dobře vědí, že
okolí Lužánecké dokáže být vnočních hodinách
problematické. Umístění kamerového bodu je
pozitivním krokem kprevenci vandalismu izvý
-
šení ochrany obyvatel. Ikdyž technická realizace
nějakou dobu potrvá, jsme přesvědčeni, že pro
bezpečnější Brno-střed se to vyplatí. Zpozice opo
-
zice bývá obtížné prosadit návrhy tak, aby byly
schváleny napříč politickým spektrem. Jsem ráda,
že se nyní podařilo najít shodu. Zaspolupráci dě
-
kuji všem kolegům. Schválení záměru je důkazem,
že pokud se věci prosazují sodhodláním, výsledky
se dostaví. Tím naše práce nekončí. Aktuálně se
nanás obracíte spodněty, jež se týkají ulic Za
-
hradníkova, Dřevařská aKřenová. Víme však, že
vměstské části je více míst, která zaslouží zvýšený
dohled. Důležitým tématem je pro nás isituace
vokolí hlavního nádraží. Bezpečnost vcelém Br
-
ně-střed zůstává naší hlavní prioritou. Pokud máte
další nápady, co vnaší městské části zlepšit, na
-
pište mi na: chodzajanova@brno-stred.cz.
Diana Chodžajanová,
zastupitelka MČ Brno-střed,
zvolena zaSPD
■
BEZPEČNOST BRNA-STŘED
VBrně nově začal pracovat
dětský ochránce práv. Jeho
role je jasná: hájit práva dětí,
upozorňovat naproblémy,
které často zůstávají pře
-
hlížené, apředevším – na-
slouchat.
První dětský ombudsman Martin Beneš právě
zřizuje poradní orgán, kam se mohou hlásit děti
vevěku 12 až 18 let. Ten má dětem umožnit se
zapojit dorozhodování avyjadřovat se ktématům
pro ně důležitým, což je potřeba. VČesku žijí více
než 2 miliony dětí. Tisíce znich nevyrůstají vesvé
rodině – například skoro 9 tisíc žije vdětských do
-
movech apodobných zařízeních. Desetitisíce čelí
bytové nouzi nebo mají rodiče vevězení, což se
týká asi 40 tisíc dětí. Téměř 10 tisíc dětí má zkuše
-
nost stýráním, zneužíváním či zanedbáváním. Při-
bližně 7 % pak žije se zdravotním znevýhodněním.
Alarmující je isituace voblasti duševního zdraví.
Můžeme se inspirovat inaúrovni měst. NaBrně
-
-střed už dnes fungují naněkterých základních
školách žákovské parlamenty. Je to skvělý začá
-
tek – ale nestačí to. Potřebujeme slyšet dětský
hlas ijinde. Děti mají právo mluvit dověcí, které
ovlivňují jejich životy. Participace nemá být jen
formální gesto, ale uznání, že mladí lidé jsou ex
-
perty naprostředí, vněmž vyrůstají. Mají někdy
jiný apraktický pohled nabezpečnost vulicích,
dopravu či dostupnost pomoci. Vezměme si ve
-
řejný prostor. Jak by měly vypadat náměstí, parky
ahřiště zpohledu dětí? Zkušenosti ze zahraničí
ukazují, že natom opravdu záleží. Zatímco pro
malé děti stavíme hřiště shoupačkami, naty starší
se často zapomíná. Například veVídni se ukázalo,
že čtyři zpěti dětí, které tráví čas venku samy,
jsou chlapci. Pro dospívající se mnohdy budují jen
„oplocená hřiště“ nafotbal či basketbal. Tam se
ale přirozeně scházejí průbojnější skupinky kluků,
zatímco dívky nebo mladší děti zůstávají vústraní.
Děti navíc nemají moc možností, kam jít „jen tak“
ven. Oto víc potřebují kvalitní arůznorodý ve
-
řejný prostor. Pokud chceme plánovat město pro
všechny, musíme dotoho zapojit iděti srůznými
zkušenostmi. Třeba ty se zdravotním znevýhodně
-
ním, zetnických menšin, ale iděti, které vyrůstají
vazylových domech aubytovnách. Nemělo by mít
Brno-střed také svůj vlastní dětský poradní orgán?
Co myslíte?
JUDr.Kristýna Fuchsová,
zastupitelka MČ Brno-střed,
zvolena zaZelené
■
BRNO, POJĎ NASLOUCHAT DĚTEM
Narodil jsem se vBrně. Žiju
tady celý život. Amám tohle
město rád istím, že si ob
-
čas umí vyrobit spor, který
vypadá, jako by ho někdo
psal rovnou pro odpolední
telenovelu. Teď se nám tu potkala dvě témata.
Sudetoněmecké setkání vBrně adebata opře
-
sunu památníku Rudoarmějce zMoravského
náměstí.
Naprvní pohled dvě různé věci. Podle mě ale
mají společného víc, než se zdá. Obě ukazují, jak
těžké je mluvit ominulosti bez okamžité potřeby
někoho porazit. Já jsem pro smíření. Nechci, aby
se vBrně znovu rozdmychávala stará nenávist.
Nepotřebujeme si potolika letech dokazovat, kdo
umí křičet hlasitěji. Město, které si věří, se podle
mě nemusí bát ani těžkých kapitol své historie.
Zároveň ale nerozumím tomu, proč bychom
měli jednu bolestivou kapitolu dějin přijímat
sotevřenou náručí adruhou symbolicky odsu
-
nout známěstí pryč. Památník Rudoarmějce pro
mě není oslavou dnešního Ruska. Současnou rus
-
kou agresi proti Ukrajině jasně odsuzuji. Jenže
rok 1945 není rok 2026. Avoják, který připomíná
konec nacistické okupace Brna, není tiskový
mluvčí Kremlu.
Navíc se dnes často zapomíná najednu důleži
-
tou věc. Brno tehdy neosvobodila armáda dnešní
Ruské federace. Osvobodila ho Rudá armáda
Sovětského svazu, hlavně vojska 2. ukrajinského
frontu, spolu sjednotkami Rumunské královské
armády. 2. ukrajinský front neznamená dnešní
ukrajinskou armádu, ale také to neznamená, že
šlo očistě ruský příběh. VRudé armádě bojovali
lidé mnoha národností. Rusové, Ukrajinci, Běloru
-
sové adalší. Aspolu snimi Rumuni. Mnozí znich
se domů už nikdy nevrátili.
Proto mi přijde nefér udělat zpamátníku připo
-
mínajícího rok 1945 jednoduchý symbol dnešní
Moskvy. To je až moc pohodlné. Dějiny bývají spíš
komplikované akaždý symbol má svůj stín. Jenže
historie není stará skříň, kterou při rekonstrukci
bytu odneseme dosklepa, protože se nám už
nehodí.
Pokud chceme mluvit osmíření, odpouštění
arespektu, mělo by to platit ivechvíli, kdy je nám
některý symbol nepohodlný. Jinak to není smíření
naplno. Je to jen výběr toho, co se nám právě hodí.
Apokud bychom se už měli pouštět dopetic
zabrněnské symboly, které lidem přinášejí více
zmatku než užitku, osobně bych doporučil začít
uorloje nanáměstí Svobody. Hodiny, kekterým
musel vzniknout návod, jak znich vyčíst čas, jsou
možná větší brněnskou záhadou než nejeden pa
-
mátník. Ale iten orloj kBrnu nakonec patří. Možná
právě proto, že Brno nikdy nebylo městem úplně
jednoduchých odpovědí.
Brno nepotřebuje další kulturní válku. Potřebuje
klidnou paměť, respekt azdravý rozum.
Ing.Jan Jedelský,
zastupitel MČ Brno-střed,
zvolen zaTOP 09
■
SMÍŘENÍ NEMŮŽE BÝT JEN NAPŮL
Zpravodaj Brno-střed