Historie

PŘÍBĚHY DOMŮ: NEORENESANČNÍ SÍDLO

RODINY SKENE

Industriální areály, stejně jako solitérní palácové stavby v jejich blízkosti, jsou němými

svědky někdejšího fenoménu brněnského

Manchesteru. Kdysi slavnou tradici brněnského průmyslu dnes připomíná už jen několik takových staveb, které nám často mizejí

před očima.

Dnes si o jednom takovém domě budeme

vyprávět. Když se řekne pojem moravský

Manchester, vybaví se patrně většině lidem

trojice ikonických jmen Löw-Beer, Tugendhat

a Stiassni. Ačkoliv právě tyto podnikatelské

rodiny patřily v předválečné a meziválečné

době mezi ty nejznámější, výčet dalších

výrazných osob a podnikatelských rodin, které v Brně působily a zanechaly po sobě

nesmazatelnou stopu, by byl mnohem obsáhlejší. Počátek brněnského manufakturního

průmyslu je kladen do roku 1764, kdy zde

zahájila činnost vlnařská manufaktura podporovaná Půjčovní bankou. Po neúspěšných

pokusech provozovat ji nejprve v Jihlavě

a poté Kladrubech, přesídlila tato manufaktura právě do Brna, respektive na jeho tehdejší předměstí. Tehdejší Velká Nová ulice,

dnes Lidická ulice, byla hlavní komunikační

tepnou směřující do Čech a nabízela rychlé

a přímé napojení s městem. Právě proto,

v místech dnešního Hotelu Slovan/Passage,

byly pro tuto C. k. privilegovanou továrnu na

sukna adaptovány starší domy. Později získal

manufakturu do svého vlastnictví Johann Leopold Köffiler, jedna z pionýrských osobností

brněnského textilního průmyslu. Právě Köffilerovou továrnou prošla řada osobností další

generace brněnských průmyslníků, z nichž

mnozí se začali záhy osamostatňovat. Už

v první polovině 19. století se vykrystalizovala

nejen zvučná jména brněnských průmyslníků,

ale i centra, kde se soustředily jejich tovární

objekty a v jejich blízkosti mnohdy také vily,

v nichž průmyslnické rodiny žily. Většinou se

centra těchto industriálních areálů nacházela

v místech, kde bylo možné využívat vodu

z blízkých náhonů a struh. Jedním z prvních

výrazných areálů byla Offermannova továrna.

Johann Heinrich Offermann patřil právě

k odchovancům Köffilerovy manufaktury, který se roku 1786 osamostatnil a začal budovat

vlastní podnik, ze kterého se postupně stal

kolos, nacházející se v místech dnešního

obchodního domu Tesco na Dornychu a fungující až do dvacátých let 20. století. Další

důležité industriální centrum se vykrystalizovalo kolem dnešní Křenové ulice. Zde se

nacházely tovární objekty rodinných firem

bratří Strakoschů, Davida Hechta nebo Hugo

Wengrafa, které teprve v druhé polovině

20. století vešly do povědomí jako Mosilana.

Podobně okolo dnešního Dornychu, Přízovy

a Mlýnské se nacházely tovární objekty

J. Bochnera, S. Schönfelda, později P. Neumarka a Bratří Stiassni, které jsou z období po

skončení druhé světové války obecně známé

jako Vlněna. A konečně třetí výraznou industriální oblastí je dnešní Hybešova a Václavská

ulice, kde se nacházely továrny Bratří Popperů,

později Löw Beerů, tovární objekty firmy

L. Auspitze a vnukové a také továrna na vlněné

zboží Skene a spol. A právě o posledně jmenované firmě si budeme vyprávět více. Zakládající osobností pozdější Společnosti Skene

a spol. byl William Skene, pocházející ze staré

skotské rodiny usazené v Porýní a Nizozemí.

Roku 1830 se William Skene odstěhoval do

Rakouska. Z počátku řídil továrnu Carla Offermanna, aby se již roku 1834 osamostatnil

a zakoupil objekty na nároží Školní (Leitnerovy) a Silniční (Hybešovy) ulice. Formální

zemské tovární oprávnění získal William Skene roku 1841 a dochází tak i k oficiálnímu založení firmy Skene a spol. Po odchodu Williama

Skeneho řídili továrnu tři jeho synové Alfred,

Karl a August. Prvně jmenovaný Alfred Skene

se od šedesátých let 19. století začal angažovat také v místní politice, kdy se stal nejdříve

členem obecního výboru a v roce 1864

dokonce starostou města Brna. Za jeho

funkčního období se začal likvidovat hradební

systém a budovat brněnská okružní třída.

Právě po Alfredu Skenem byla na dlouhou

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2020

dobu pojmenována část dnešní Nádražní ulice. Už coby starosta města žil Alfred Skene

ve vile, kterou nechal vybudovat jeho bratr

Karl, situované přímo proti jejich továrním

budovám na dnešní Hybešově ulici. Karl Skene již v roce 1845 zakoupil na Silniční ulici tři

starší domy, které nechal zbořit a na jejich

místě vybudovat novostavbu, která by dobře

reprezentovala společnost Skene. Projekt

na stavbu tak svěřil v Brně velmi dobře známému vídeňskému architektovi Ludwigu von

Försterovi. Za dvoupodlažním neorenesančním objektem se nacházel ještě rozlehlý v přírodně krajinářském duchu upravený parčík,

jehož součástí byl i skleník a zahradnický

domek. V současnosti zbývá z tohoto parku

jen část se zbytky původních dřevin, mezi

kterými vyniká asi dvousetletý platan. Ještě

v roce 1845 zakoupila firma Skene a spol.

bývalou papírnu v Alexovicích u Ivančic, kde

vybudovala novou továrnu a kam později

zcela přenesla výrobu. V roce 1886 se Alfred

Skene přestěhoval do Vídně a založil zde

novou továrnu, specializovanou na vojenské

dodávky. Po svém odchodu z Brna prodal

Alfred Skene rodinný palác, jehož majitelé

se průběžně střídali až do roku 1924. Teprve

v tomto roce získaly dům dvě brněnské židovské školy, konkrétně Pětitřídní obecná škola

a osmitřídní Spolkové reformní reálné gymnázium pro Moravu a Slezsko. Z doby, kdy

v paláci působily brněnské židovské školy,

pochází úprava interiéru a vybudování modlitebny a také nástavba o jedno patro. Po

nacistické okupaci v roce 1939 byly všechny

židovské děti vylučovány nejdříve ze všech

německých a poté i ze všech českých škol.

Až do 15. května 1941 tak byla jedinou střední

školou, kde mohly židovské děti z Brna legálně studovat, právě tato škola na Hybešově

ulici. Možná si pravidelní čtenáři těchto historických článků vzpomenou na osobnost,

kterou jsme si v loňském roce připomínali

a která v loňském roce zemřela, Doris Grozdanovičovou. Právě Doris patřila k řadě studentů, kteří zdejším gymnáziem prošli. Po

druhé světové válce připadl objekt Fakultní

nemocnici u svaté Anny a v roce 1967 vznikla

podkrovní přístavba. Po roce 1989 se objekt

vrátil brněnské Židovské obci, ale jeho technický stav a absence finančních prostředků

zapříčinily, že objekt v roce 2004 zakoupila

soukromá společnost. Nový majitel pak přikročil k rekonstrukci a adaptaci objektu na

zdravotnické zařízení. Část původní zahrady

zůstává i nadále v majetku Židovské obce

a je volně přístupná. Michal Doležel ■