Historie

PŘÍBĚHY DOMŮ: NEORENESANČNÍ SÍDLO RODINY SKENE Industriální areály, stejně jako solitérní palácové stavby v jejich blízkosti, jsou němými svědky někdejšího fenoménu brněnského Manchesteru. Kdysi slavnou tradici brněnského průmyslu dnes připomíná už jen několik takových staveb, které nám často mizejí před očima. Dnes si o jednom takovém domě budeme vyprávět. Když se řekne pojem moravský Manchester, vybaví se patrně většině lidem trojice ikonických jmen Löw-Beer, Tugendhat a Stiassni. Ačkoliv právě tyto podnikatelské rodiny patřily v předválečné a meziválečné době mezi ty nejznámější, výčet dalších výrazných osob a podnikatelských rodin, které v  Brně působily a zanechaly po sobě nesmazatelnou stopu, by byl mnohem obsáhlejší. Počátek brněnského manufakturního průmyslu je kladen do roku 1764, kdy zde zahájila činnost vlnařská manufaktura podporovaná Půjčovní bankou. Po neúspěšných pokusech provozovat ji nejprve v Jihlavě a poté Kladrubech, přesídlila tato manufaktura právě do Brna, respektive na jeho tehdejší předměstí. Tehdejší Velká Nová ulice, dnes Lidická ulice, byla hlavní komunikační tepnou směřující do Čech a nabízela rychlé a přímé napojení s městem. Právě proto, v místech dnešního Hotelu Slovan/Passage, byly pro tuto C. k. privilegovanou továrnu na sukna adaptovány starší domy. Později získal manufakturu do svého vlastnictví Johann Leopold Köffiler, jedna z pionýrských osobností brněnského textilního průmyslu. Právě Köffilerovou továrnou prošla řada osobností další generace brněnských průmyslníků, z nichž mnozí se začali záhy osamostatňovat. Už v první polovině 19. století se vykrystalizovala nejen zvučná jména brněnských průmyslníků, ale i centra, kde se soustředily jejich tovární objekty a v jejich blízkosti mnohdy také vily, v nichž průmyslnické rodiny žily. Většinou se centra těchto industriálních areálů nacházela v místech, kde bylo možné využívat vodu z blízkých náhonů a struh. Jedním z prvních výrazných areálů byla Offermannova továrna. Johann Heinrich Offermann patřil právě k odchovancům Köffilerovy manufaktury, který se roku 1786 osamostatnil a začal budovat vlastní podnik, ze kterého se postupně stal kolos, nacházející se v místech dnešního obchodního domu Tesco na Dornychu a fungující až do dvacátých let 20. století. Další důležité industriální centrum se vykrystalizovalo kolem dnešní Křenové ulice. Zde se

nacházely tovární objekty rodinných firem bratří Strakoschů, Davida Hechta nebo Hugo Wengrafa, které teprve v druhé polovině 20. století vešly do povědomí jako Mosilana. Podobně okolo dnešního Dornychu, Přízovy a Mlýnské se nacházely tovární objekty J. Bochnera, S. Schönfelda, později P. Neumarka a Bratří Stiassni, které jsou z období po skončení druhé světové války obecně známé jako Vlněna. A konečně třetí výraznou industriální oblastí je dnešní Hybešova a Václavská ulice, kde se nacházely továrny Bratří Popperů, později Löw Beerů, tovární objekty firmy L. Auspitze a vnukové a také továrna na vlněné zboží Skene a spol. A právě o posledně jmenované firmě si budeme vyprávět více. Zakládající osobností pozdější Společnosti Skene a spol. byl William Skene, pocházející ze staré skotské rodiny usazené v Porýní a Nizozemí. Roku 1830 se William Skene odstěhoval do Rakouska. Z počátku řídil továrnu Carla Offermanna, aby se již roku 1834 osamostatnil a zakoupil objekty na nároží Školní (Leitnerovy) a Silniční (Hybešovy) ulice. Formální zemské tovární oprávnění získal William Skene roku 1841 a dochází tak i k oficiálnímu založení firmy Skene a spol. Po odchodu Williama Skeneho řídili továrnu tři jeho synové Alfred, Karl a August. Prvně jmenovaný Alfred Skene se od šedesátých let 19. století začal angažovat také v místní politice, kdy se stal nejdříve členem obecního výboru a v  roce 1864 dokonce starostou města Brna. Za jeho funkčního období se začal likvidovat hradební systém a budovat brněnská okružní třída. Právě po Alfredu Skenem byla na dlouhou

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2020

dobu pojmenována část dnešní Nádražní ulice. Už coby starosta města žil Alfred Skene ve vile, kterou nechal vybudovat jeho bratr Karl, situované přímo proti jejich továrním budovám na dnešní Hybešově ulici. Karl Skene již v roce 1845 zakoupil na Silniční ulici tři starší domy, které nechal zbořit a na jejich místě vybudovat novostavbu, která by dobře reprezentovala společnost Skene. Projekt na stavbu tak svěřil v Brně velmi dobře známému vídeňskému architektovi Ludwigu von Försterovi. Za dvoupodlažním neorenesančním objektem se nacházel ještě rozlehlý v přírodně krajinářském duchu upravený parčík, jehož součástí byl i skleník a zahradnický domek. V současnosti zbývá z tohoto parku jen část se zbytky původních dřevin, mezi kterými vyniká asi dvousetletý platan. Ještě v roce 1845 zakoupila firma Skene a spol. bývalou papírnu v Alexovicích u Ivančic, kde vybudovala novou továrnu a kam později zcela přenesla výrobu. V roce 1886 se Alfred Skene přestěhoval do Vídně a založil zde novou továrnu, specializovanou na vojenské dodávky. Po svém odchodu z Brna prodal Alfred Skene rodinný palác, jehož majitelé se průběžně střídali až do roku 1924. Teprve v tomto roce získaly dům dvě brněnské židovské školy, konkrétně Pětitřídní obecná škola a osmitřídní Spolkové reformní reálné gymnázium pro Moravu a Slezsko. Z doby, kdy v paláci působily brněnské židovské školy, pochází úprava interiéru a vybudování modlitebny a také nástavba o jedno patro. Po nacistické okupaci v roce 1939 byly všechny židovské děti vylučovány nejdříve ze všech německých a poté i ze všech českých škol. Až do 15. května 1941 tak byla jedinou střední školou, kde mohly židovské děti z Brna legálně studovat, právě tato škola na Hybešově ulici. Možná si pravidelní čtenáři těchto historických článků vzpomenou na osobnost, kterou jsme si v loňském roce připomínali a která v loňském roce zemřela, Doris Grozdanovičovou. Právě Doris patřila k řadě studentů, kteří zdejším gymnáziem prošli. Po druhé světové válce připadl objekt Fakultní nemocnici u svaté Anny a v roce 1967 vznikla podkrovní přístavba. Po roce 1989 se objekt vrátil brněnské Židovské obci, ale jeho technický stav a absence finančních prostředků zapříčinily, že objekt v roce 2004 zakoupila soukromá společnost. Nový majitel pak přikročil k rekonstrukci a adaptaci objektu na zdravotnické zařízení. Část původní zahrady zůstává i nadále v majetku Židovské obce a je volně přístupná. Michal Doležel ■