Historie
PŘÍBĚHY DOMŮ: NEORENESANČNÍ SÍDLO
RODINY SKENE
Industriální areály, stejně jako solitérní palácové stavby v jejich blízkosti, jsou němými
svědky někdejšího fenoménu brněnského
Manchesteru. Kdysi slavnou tradici brněnského průmyslu dnes připomíná už jen několik takových staveb, které nám často mizejí
před očima.
Dnes si o jednom takovém domě budeme
vyprávět. Když se řekne pojem moravský
Manchester, vybaví se patrně většině lidem
trojice ikonických jmen Löw-Beer, Tugendhat
a Stiassni. Ačkoliv právě tyto podnikatelské
rodiny patřily v předválečné a meziválečné
době mezi ty nejznámější, výčet dalších
výrazných osob a podnikatelských rodin, které v Brně působily a zanechaly po sobě
nesmazatelnou stopu, by byl mnohem obsáhlejší. Počátek brněnského manufakturního
průmyslu je kladen do roku 1764, kdy zde
zahájila činnost vlnařská manufaktura podporovaná Půjčovní bankou. Po neúspěšných
pokusech provozovat ji nejprve v Jihlavě
a poté Kladrubech, přesídlila tato manufaktura právě do Brna, respektive na jeho tehdejší předměstí. Tehdejší Velká Nová ulice,
dnes Lidická ulice, byla hlavní komunikační
tepnou směřující do Čech a nabízela rychlé
a přímé napojení s městem. Právě proto,
v místech dnešního Hotelu Slovan/Passage,
byly pro tuto C. k. privilegovanou továrnu na
sukna adaptovány starší domy. Později získal
manufakturu do svého vlastnictví Johann Leopold Köffiler, jedna z pionýrských osobností
brněnského textilního průmyslu. Právě Köffilerovou továrnou prošla řada osobností další
generace brněnských průmyslníků, z nichž
mnozí se začali záhy osamostatňovat. Už
v první polovině 19. století se vykrystalizovala
nejen zvučná jména brněnských průmyslníků,
ale i centra, kde se soustředily jejich tovární
objekty a v jejich blízkosti mnohdy také vily,
v nichž průmyslnické rodiny žily. Většinou se
centra těchto industriálních areálů nacházela
v místech, kde bylo možné využívat vodu
z blízkých náhonů a struh. Jedním z prvních
výrazných areálů byla Offermannova továrna.
Johann Heinrich Offermann patřil právě
k odchovancům Köffilerovy manufaktury, který se roku 1786 osamostatnil a začal budovat
vlastní podnik, ze kterého se postupně stal
kolos, nacházející se v místech dnešního
obchodního domu Tesco na Dornychu a fungující až do dvacátých let 20. století. Další
důležité industriální centrum se vykrystalizovalo kolem dnešní Křenové ulice. Zde se
nacházely tovární objekty rodinných firem
bratří Strakoschů, Davida Hechta nebo Hugo
Wengrafa, které teprve v druhé polovině
20. století vešly do povědomí jako Mosilana.
Podobně okolo dnešního Dornychu, Přízovy
a Mlýnské se nacházely tovární objekty
J. Bochnera, S. Schönfelda, později P. Neumarka a Bratří Stiassni, které jsou z období po
skončení druhé světové války obecně známé
jako Vlněna. A konečně třetí výraznou industriální oblastí je dnešní Hybešova a Václavská
ulice, kde se nacházely továrny Bratří Popperů,
později Löw Beerů, tovární objekty firmy
L. Auspitze a vnukové a také továrna na vlněné
zboží Skene a spol. A právě o posledně jmenované firmě si budeme vyprávět více. Zakládající osobností pozdější Společnosti Skene
a spol. byl William Skene, pocházející ze staré
skotské rodiny usazené v Porýní a Nizozemí.
Roku 1830 se William Skene odstěhoval do
Rakouska. Z počátku řídil továrnu Carla Offermanna, aby se již roku 1834 osamostatnil
a zakoupil objekty na nároží Školní (Leitnerovy) a Silniční (Hybešovy) ulice. Formální
zemské tovární oprávnění získal William Skene roku 1841 a dochází tak i k oficiálnímu založení firmy Skene a spol. Po odchodu Williama
Skeneho řídili továrnu tři jeho synové Alfred,
Karl a August. Prvně jmenovaný Alfred Skene
se od šedesátých let 19. století začal angažovat také v místní politice, kdy se stal nejdříve
členem obecního výboru a v roce 1864
dokonce starostou města Brna. Za jeho
funkčního období se začal likvidovat hradební
systém a budovat brněnská okružní třída.
Právě po Alfredu Skenem byla na dlouhou
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2020
dobu pojmenována část dnešní Nádražní ulice. Už coby starosta města žil Alfred Skene
ve vile, kterou nechal vybudovat jeho bratr
Karl, situované přímo proti jejich továrním
budovám na dnešní Hybešově ulici. Karl Skene již v roce 1845 zakoupil na Silniční ulici tři
starší domy, které nechal zbořit a na jejich
místě vybudovat novostavbu, která by dobře
reprezentovala společnost Skene. Projekt
na stavbu tak svěřil v Brně velmi dobře známému vídeňskému architektovi Ludwigu von
Försterovi. Za dvoupodlažním neorenesančním objektem se nacházel ještě rozlehlý v přírodně krajinářském duchu upravený parčík,
jehož součástí byl i skleník a zahradnický
domek. V současnosti zbývá z tohoto parku
jen část se zbytky původních dřevin, mezi
kterými vyniká asi dvousetletý platan. Ještě
v roce 1845 zakoupila firma Skene a spol.
bývalou papírnu v Alexovicích u Ivančic, kde
vybudovala novou továrnu a kam později
zcela přenesla výrobu. V roce 1886 se Alfred
Skene přestěhoval do Vídně a založil zde
novou továrnu, specializovanou na vojenské
dodávky. Po svém odchodu z Brna prodal
Alfred Skene rodinný palác, jehož majitelé
se průběžně střídali až do roku 1924. Teprve
v tomto roce získaly dům dvě brněnské židovské školy, konkrétně Pětitřídní obecná škola
a osmitřídní Spolkové reformní reálné gymnázium pro Moravu a Slezsko. Z doby, kdy
v paláci působily brněnské židovské školy,
pochází úprava interiéru a vybudování modlitebny a také nástavba o jedno patro. Po
nacistické okupaci v roce 1939 byly všechny
židovské děti vylučovány nejdříve ze všech
německých a poté i ze všech českých škol.
Až do 15. května 1941 tak byla jedinou střední
školou, kde mohly židovské děti z Brna legálně studovat, právě tato škola na Hybešově
ulici. Možná si pravidelní čtenáři těchto historických článků vzpomenou na osobnost,
kterou jsme si v loňském roce připomínali
a která v loňském roce zemřela, Doris Grozdanovičovou. Právě Doris patřila k řadě studentů, kteří zdejším gymnáziem prošli. Po
druhé světové válce připadl objekt Fakultní
nemocnici u svaté Anny a v roce 1967 vznikla
podkrovní přístavba. Po roce 1989 se objekt
vrátil brněnské Židovské obci, ale jeho technický stav a absence finančních prostředků
zapříčinily, že objekt v roce 2004 zakoupila
soukromá společnost. Nový majitel pak přikročil k rekonstrukci a adaptaci objektu na
zdravotnické zařízení. Část původní zahrady
zůstává i nadále v majetku Židovské obce
a je volně přístupná. Michal Doležel ■