Stalo se v naší městské části

Spisovatelka, básnířka a literární teoretička Sylvie Richterová se vrátila do svého rodného města ka, lektorka a odborná asistentka pracovala v letech 1974–1981 na Ústavu slovanské filologie římské Univerzity La Sapienza. V roce 1987 vyhrála Sylvie konkurz na místo profesorky českého a slovenského jazyka na univerzitě v Padově. V roce 1991 přestoupila na univerzitu ve Viterbu, od roku 1997 působila zároveň i v Římě, od roku 2001 pouze v Římě. V roce 2009 odešla z římské univerzity, aby se mohla věnovat psaní a aby se znovu sžívala s moravskou i českou zemí. V současné době žije střídavě v Praze a v Trevignanu Romanu.

Spisovatelka, básnířka a literární teoretička Sylvie Richterová se na tři měsíce vrací do svého rodného města. V Brně bude po celé léto přítomna prostřednictvím výstavy Proměny cesty v rámci pravidelného cyklu Oči Brna, jejíhož slavnostního zahájení se spisovatelka osobně zúčastnila. Výstava bude ve foyer Moravské zemské knihovny ke zhlédnutí do konce srpna. Sylvie Richterová vyrůstala v Králově Poli, kde také navštěvovala dvanáctiletku Jiřího Dimitrova. Velmi inspirující pro ni bylo její rodinné zázemí. Maminka Ljuba byla středoškolskou učitelkou, tatínek František působil jako vědecký pracovník v oboru fytopatologie. Rodiče se přátelili s řadou významných osobností, mezi něž patřili např. Jan Skácel, Oldřich Mikulášek, Vilém Reichmann nebo ředitel Universitní knihovny Miloš Papírník. V roce 1963 složila Sylvie úspěšně zkoušky na filozofickou fakultu v Brně (obor francouzština-

čeština), avšak více ji lákala právě založená Univerzita 17. listopadu v Praze (existující v letech 1961–1974), kde vystudovala tlumočnictví (francouzština-ruština). V roce 1971 obhájila na Filozofické fakultě University Karlovy práci o poezii Jacquesa Préverta a obdržela doktorát. Svou pozornost následně věnovala dílu českého estetika a literárního teo-

retika Jana Mukařovského. Později, již v Itálii, se její zájem rozšířil i o další autory: Jiřího Koláře, Milana Kunderu, Jaroslava Haška, Bohumila Hrabala, Vladimíra Holana, J. A. Komenského nebo Věru Linhartovou. V Římě se Sylvie Richterová zapsala na bohemistiku, kterou tehdy vedl Angelo Maria Ripellino, studium ukončila prací o Věře Linhartové. Jako badatel-

I

Romana Macháčková

Foyer Moravské zemské knihovny v Brně, Kounicova 65a, Brno Výstava Proměny cesty 1. června–28. srpna

Zlatou desku za komplet tří CD nazvaný Půlstoletí předal sourozencům Ulrychovým Bolek Polívka bami Javorů a také vydání kompletu tří CD, který vyšel v roce 2014 pod příznačným názvem PŮLSTOLETÍ.

Hana a Petr Ulrychovi dovršili před dvěma lety půlstoletí společného veřejného zpívání.

Ohlédnutím za uplynulými padesáti lety byla série úspěšných koncertů s oběma podo-

Komplet obsahuje šest desítek největších ulrychovských hitů od bigbeatových začátků až po skladby nejnovější. A zájem příznivců Petrových písniček, z nichž mnohé již zlidověly, Hančina zpěvu i nezaměnitelného sourozeneckého dvojhlasu, byl nedávno oceněn i Zlatou deskou Supraphonu. Předání tohoto významného ocenění se uskutečnilo v úterý 24. května při tradičním koncertu Ohlédnutí, který pořádají Ulrychovi společně s Národním divadlem Brno každoročně v Mahenově divadle a kde předávajícím nebyl nikdo jiný než Bolek Polívka. Ten v sobě nezapřel pohotového a vtipného Vala-

cha a pozval k předání nejdříve jen Hanu, o jejímž hlase se vyjádřil jako o hlase nádherném, čistém a přirozeně tryskajícím. Hančin bratr Petr zatím netrpělivě přešlapoval v portálu, protože o Bolkově záměru nevěděl. Nakonec se ale i naturalizovaný brněnský Valach narozený v Hradci Králové dočkal a zaplněné hlediště bouřlivě aplaudovalo i jemu. Ostatně, co by byla Hana bez svého bratra. A Petr bez sestry, že? A co bychom byli mnozí z nás bez písniček Hany a Petra Ulrychových. Bolek Polívka určitě není sám, kdo v nich čím dál víc objevuje niternost, poetičnost a pokoru.

I

Vladimír Koudelka Foto: Igor Zehl

11 ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Prázdniny 2016