Stalo se v naší městské části

Spisovatelka, básnířka a literární teoretička Sylvie Richterová

se vrátila do svého rodného města

ka, lektorka a odborná asistentka pracovala v letech 1974–1981

na Ústavu slovanské filologie

římské Univerzity La Sapienza.

V roce 1987 vyhrála Sylvie konkurz na místo profesorky českého a slovenského jazyka na univerzitě v Padově.

V roce 1991 přestoupila na univerzitu ve Viterbu, od roku 1997

působila zároveň i v Římě, od

roku 2001 pouze v Římě. V roce

2009 odešla z římské univerzity,

aby se mohla věnovat psaní

a aby se znovu sžívala s moravskou i českou zemí. V současné

době žije střídavě v Praze

a v Trevignanu Romanu.

Spisovatelka, básnířka a literární teoretička Sylvie Richterová se na tři měsíce vrací do

svého rodného města. V Brně

bude po celé léto přítomna

prostřednictvím výstavy Proměny cesty v rámci pravidelného cyklu Oči Brna, jejíhož

slavnostního zahájení se spisovatelka osobně zúčastnila.

Výstava bude ve foyer Moravské zemské knihovny ke

zhlédnutí do konce srpna.

Sylvie Richterová vyrůstala

v Králově Poli, kde také navštěvovala dvanáctiletku Jiřího Dimitrova. Velmi inspirující pro ni bylo

její rodinné zázemí. Maminka

Ljuba byla středoškolskou učitelkou, tatínek František působil

jako vědecký pracovník v oboru

fytopatologie. Rodiče se přátelili

s řadou významných osobností,

mezi něž patřili např. Jan Skácel,

Oldřich Mikulášek, Vilém Reichmann nebo ředitel Universitní

knihovny Miloš Papírník.

V roce 1963 složila Sylvie úspěšně zkoušky na filozofickou fakultu v Brně (obor francouzština-

čeština), avšak více ji lákala právě založená Univerzita 17. listopadu v Praze (existující v letech

1961–1974), kde vystudovala

tlumočnictví (francouzština-ruština).

V roce 1971 obhájila na Filozofické fakultě University Karlovy

práci o poezii Jacquesa Préverta

a obdržela doktorát. Svou pozornost následně věnovala dílu českého estetika a literárního teo-

retika Jana Mukařovského. Později, již v Itálii, se její zájem rozšířil i o další autory: Jiřího Koláře,

Milana Kunderu, Jaroslava Haška, Bohumila Hrabala, Vladimíra

Holana, J. A. Komenského nebo

Věru Linhartovou.

V Římě se Sylvie Richterová

zapsala na bohemistiku, kterou

tehdy vedl Angelo Maria Ripellino, studium ukončila prací

o Věře Linhartové. Jako badatel-



Romana Macháčková

Foyer Moravské zemské

knihovny v Brně,

Kounicova 65a, Brno

Výstava Proměny cesty

1. června–28. srpna

Zlatou desku za komplet tří CD nazvaný Půlstoletí

předal sourozencům Ulrychovým Bolek Polívka

bami Javorů a také vydání kompletu tří CD, který vyšel v roce

2014 pod příznačným názvem

PŮLSTOLETÍ.

Hana a Petr Ulrychovi dovršili

před dvěma lety půlstoletí společného veřejného zpívání.

Ohlédnutím za uplynulými

padesáti lety byla série úspěšných koncertů s oběma podo-

Komplet obsahuje šest desítek

největších ulrychovských hitů od

bigbeatových začátků až po

skladby nejnovější. A zájem příznivců Petrových písniček, z nichž

mnohé již zlidověly, Hančina zpěvu i nezaměnitelného sourozeneckého dvojhlasu, byl nedávno

oceněn i Zlatou deskou Supraphonu. Předání tohoto významného ocenění se uskutečnilo

v úterý 24. května při tradičním

koncertu Ohlédnutí, který pořádají Ulrychovi společně s Národním divadlem Brno každoročně

v Mahenově divadle a kde předávajícím nebyl nikdo jiný než

Bolek Polívka. Ten v sobě nezapřel pohotového a vtipného Vala-

cha a pozval k předání nejdříve

jen Hanu, o jejímž hlase se vyjádřil jako o hlase nádherném, čistém a přirozeně tryskajícím. Hančin bratr Petr zatím netrpělivě

přešlapoval v portálu, protože

o Bolkově záměru nevěděl. Nakonec se ale i naturalizovaný brněnský Valach narozený v Hradci Králové dočkal a zaplněné hlediště

bouřlivě aplaudovalo i jemu.

Ostatně, co by byla Hana bez svého bratra. A Petr bez sestry, že?

A co bychom byli mnozí z nás bez

písniček Hany a Petra Ulrychových. Bolek Polívka určitě není

sám, kdo v nich čím dál víc objevuje niternost, poetičnost a pokoru.



Vladimír Koudelka

Foto: Igor Zehl

11

ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Prázdniny 2016