Stalo se v naší městské části
Spisovatelka, básnířka a literární teoretička Sylvie Richterová
se vrátila do svého rodného města
ka, lektorka a odborná asistentka pracovala v letech 1974–1981
na Ústavu slovanské filologie
římské Univerzity La Sapienza.
V roce 1987 vyhrála Sylvie konkurz na místo profesorky českého a slovenského jazyka na univerzitě v Padově.
V roce 1991 přestoupila na univerzitu ve Viterbu, od roku 1997
působila zároveň i v Římě, od
roku 2001 pouze v Římě. V roce
2009 odešla z římské univerzity,
aby se mohla věnovat psaní
a aby se znovu sžívala s moravskou i českou zemí. V současné
době žije střídavě v Praze
a v Trevignanu Romanu.
Spisovatelka, básnířka a literární teoretička Sylvie Richterová se na tři měsíce vrací do
svého rodného města. V Brně
bude po celé léto přítomna
prostřednictvím výstavy Proměny cesty v rámci pravidelného cyklu Oči Brna, jejíhož
slavnostního zahájení se spisovatelka osobně zúčastnila.
Výstava bude ve foyer Moravské zemské knihovny ke
zhlédnutí do konce srpna.
Sylvie Richterová vyrůstala
v Králově Poli, kde také navštěvovala dvanáctiletku Jiřího Dimitrova. Velmi inspirující pro ni bylo
její rodinné zázemí. Maminka
Ljuba byla středoškolskou učitelkou, tatínek František působil
jako vědecký pracovník v oboru
fytopatologie. Rodiče se přátelili
s řadou významných osobností,
mezi něž patřili např. Jan Skácel,
Oldřich Mikulášek, Vilém Reichmann nebo ředitel Universitní
knihovny Miloš Papírník.
V roce 1963 složila Sylvie úspěšně zkoušky na filozofickou fakultu v Brně (obor francouzština-
čeština), avšak více ji lákala právě založená Univerzita 17. listopadu v Praze (existující v letech
1961–1974), kde vystudovala
tlumočnictví (francouzština-ruština).
V roce 1971 obhájila na Filozofické fakultě University Karlovy
práci o poezii Jacquesa Préverta
a obdržela doktorát. Svou pozornost následně věnovala dílu českého estetika a literárního teo-
retika Jana Mukařovského. Později, již v Itálii, se její zájem rozšířil i o další autory: Jiřího Koláře,
Milana Kunderu, Jaroslava Haška, Bohumila Hrabala, Vladimíra
Holana, J. A. Komenského nebo
Věru Linhartovou.
V Římě se Sylvie Richterová
zapsala na bohemistiku, kterou
tehdy vedl Angelo Maria Ripellino, studium ukončila prací
o Věře Linhartové. Jako badatel-
I
Romana Macháčková
Foyer Moravské zemské
knihovny v Brně,
Kounicova 65a, Brno
Výstava Proměny cesty
1. června–28. srpna
Zlatou desku za komplet tří CD nazvaný Půlstoletí
předal sourozencům Ulrychovým Bolek Polívka
bami Javorů a také vydání kompletu tří CD, který vyšel v roce
2014 pod příznačným názvem
PŮLSTOLETÍ.
Hana a Petr Ulrychovi dovršili
před dvěma lety půlstoletí společného veřejného zpívání.
Ohlédnutím za uplynulými
padesáti lety byla série úspěšných koncertů s oběma podo-
Komplet obsahuje šest desítek
největších ulrychovských hitů od
bigbeatových začátků až po
skladby nejnovější. A zájem příznivců Petrových písniček, z nichž
mnohé již zlidověly, Hančina zpěvu i nezaměnitelného sourozeneckého dvojhlasu, byl nedávno
oceněn i Zlatou deskou Supraphonu. Předání tohoto významného ocenění se uskutečnilo
v úterý 24. května při tradičním
koncertu Ohlédnutí, který pořádají Ulrychovi společně s Národním divadlem Brno každoročně
v Mahenově divadle a kde předávajícím nebyl nikdo jiný než
Bolek Polívka. Ten v sobě nezapřel pohotového a vtipného Vala-
cha a pozval k předání nejdříve
jen Hanu, o jejímž hlase se vyjádřil jako o hlase nádherném, čistém a přirozeně tryskajícím. Hančin bratr Petr zatím netrpělivě
přešlapoval v portálu, protože
o Bolkově záměru nevěděl. Nakonec se ale i naturalizovaný brněnský Valach narozený v Hradci Králové dočkal a zaplněné hlediště
bouřlivě aplaudovalo i jemu.
Ostatně, co by byla Hana bez svého bratra. A Petr bez sestry, že?
A co bychom byli mnozí z nás bez
písniček Hany a Petra Ulrychových. Bolek Polívka určitě není
sám, kdo v nich čím dál víc objevuje niternost, poetičnost a pokoru.
I
Vladimír Koudelka
Foto: Igor Zehl
11
ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Prázdniny 2016