Rozhovor
PETR VACHŮT:
ŠPILBERK LETOS PATŘÍ SPORTU
S pevností Špilberk mají obyvatelé Brna
spojeny rozhodně jiné činnosti než sportování. Letos se ale sport stává hradním
tématem číslo jedna. Od čtvrtka 16. května
je zde veřejnosti přístupná výstava Branky
Body Brno věnovaná historii sportu v naší
moravské metropoli. Hlavním kurátorem
projektu je historik, vystudovaný archeolog
Petr Vachůt.
noval. Když ale například zjistíte, že v Brně
působil fotbalový klub Makkabi, který si v roce
1923 zorganizoval šňůru zápasů po Španělsku a porazil i Real Madrid, je to silný impuls
pro další studium. Samozřejmě nezanedbali
jsme v žádném případě české spolky – Sokol,
Orel, Dělnické tělovýchovné jednoty atd. Na
výstavě jsou jejich počátky a rozvoj vykresleny velmi plasticky.
Archeologie a sport. Jde to
dohromady?
Jak postupovalo studium
mladší historie?
Každý archeolog byl někdy malým klukem
a kopal do mičudy (úsměv). Já jsem se ke sportu dostal díky mému tátovi, nadšenému sokolovi, a svoji zálibu kdysi aktivního, dnes již jen
televizního sportovce, jsem si realizoval právě
při přípravě výstavy o brněnském sportu.
Základem pro sesbírání informací a exponátů od pamětníků jsou osobní kontakty. Oslovovali jsme sportovce, klubové činovníky, sběratele a další. V tom nám velmi pomohly mimo
jiné akce Brněnského roku sportu, kterých se
pravidelně účastní právě bývalí sportovci. Od
nich jsme získali další kontakty a doporučení.
Smutné bylo, že během přípravy výstavy jsme
se s řadou těchto osobností museli rozloučit.
Vernisáže se nedožila například gymnastka
Věra Růžičková, basketbalista Ivan Mrázek či
trenér atletů Josef Sečkář.
Petr Vachůt
Jak dlouho trvala příprava?
Více jak dva roky. Prakticky žádné muzeum
v naší republice nemá profesionálního historika sportu a ani u nás takovýto učenec
není. Bylo proto potřeba vytvořit spolehlivý
tým lidí včetně externistů, a pak teprve začít
skládat mozaiku dějin sportovního dění. A to
nějakou dobu trvá. V Brně se naštěstí bylo
o co opřít, byla a je tu řada výborných novinářů, kteří kvalitně zpracovali například historii
brněnského fotbalu či hokeje. Konkrétně
jsme čerpali například také z pozůstalosti
novináře Lva Vašíčka, která je uložena v historických fondech našeho muzea.
Takže výstava jen představí už
dříve zpracovaná témata?
To v žádném případě. Široký časový záběr
výstavy nám sám určil dva rozdílné způsoby
práce. První část expozice od poloviny 19. století do roku 1945 lze opravdu zpracovat pouze
historickým studiem a vysedáváním v archivech a knihovnách. Druhá část od padesátých
let do dneška znamená absolvovat desítky
setkání s pamětníky a přímými účastníky sportovních klání, a to vše pak konfrontovat s dalšími zdroji, hlavně dobovým tiskem. Oba přístupy přinesly spoustu nových zajímavých
poznatků.
Jaké například?
Největší neznámou byly pro nás určitě
německé a židovské sportovní spolky a kluby
konce 19. a první poloviny 20. století. Jejich
archivy byly zničeny, pamětníci zahynuli
během války nebo byli vysídleni po roce 1945
a této tématice se obecně nikdo moc nevě-
Taková setkání byla jistě
inspirující.
Velmi inspirující. Úspěšní sportovci mají za
sebou spoustu životních zkušeností, něčeho
dosáhli a ze setkání s nimi si kromě informací
odnášíte řadu pocitů a emocí. Vybavuji si
například bezprostřednost sester Machatových, upřímnost již zmíněného Josefa Sečkáře, pohodu hráče sportovního kulečníku Zoltána Kováče, neústupnost a profesionalitu
baseballisty Arnošta Nesňala, bojovnost ragbisty Jiřího Štastného a mnohé další. Někteří
bývalí sportovci jsou pravda trochu zatrpklí,
cítí různé křivdy, ale stejně se většinou o své
milované disciplíně nakonec rozpovídají a je
z nich cítit opravdové zapálení pro věc.
Jaký je váš nejoblíbenější
exponát?
Ptát se kurátora výstavy na oblíbený exponát je stejné jako zeptat se, které ze svých
dětí má nejraději. Každá věc má za sebou příběh, někdy úspěšný, jindy naopak smutný.
Každopádně je krásné instalovat do vitríny
nádherné secesní medaile zápasníka Frištenského, trofeje slavných sokolských gymnastů
Hudce, Gajdoše, Šupčíka, Váchy či pohár fotbalové Zbrojovky. Poprvé v historii je možné
uvidět pohromadě všech 13 medailí mistrů ligy,
které vybojovala hokejová Kometa Brno. Je
to skutečně pastva pro oči, když se díváte na
se narodil 13. července 1971 v Čejči.
V této malebné vinařské vesničce mu
lásku ke sportu a dějinám zprostředkoval jeho otec, dlouholetý předseda místních sokolů. Hrál fotbal, tenis, stolní tenis
a na gymnáziu v Kyjově basketbal. Delší
dobu váhal mezi kariérou historika
a archeologa, přičemž vyhrála archeologie. Je absolventem Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty
MU v Brně. Postupně působil v Národním muzeu v Praze a poté v Národním
památkovém ústavu. Jeho specializací
je raný středověk, tedy dějiny Velké
Moravy, počátky přemyslovského státu.
V roce 2008 nastoupil do Muzea města
Brna, kde v současné době působí jako
náměstek ředitele a vedoucí útvaru pro
odbornou činnost. Svoje obzory si rozšiřuje i o historická témata. Zpracovává
historii nejstaršího kostela v Brně (rotundy na Starém Brně), stává se členem
týmu, který rekonstruuje 3D podobu
markraběte Jošta a barona Trencka,
vytváří mapu bombardování Brna, připravuje Průvodce po ústředním hřbitově atd. Je autorem a spoluautorem desítek odborných statí a publikací, podílel
se kupříkladu na katalogu k výstavě Žít
pivo, která provázela historií brněnského pivovarnictví, jistě ne nezajímavá
byla kniha 100 000 let sexu: O lásce,
plodnosti a rozkoši, která byla sborníkem a katalogem výstavy, jejíž zájem
spočíval na sto tisícileté historii lidské
sexuality. Petr Vachůt je ženatý a ve volném čase si rád zastřílí. Jak jinak, než
z historických zbraní.
titulové poháry basketbalistek, ragbistů, baseballistů, volejbalistů, wimbledonský talíř Jany
Novotné, medaile lezce Adama Ondry a další
trofeje. Každý Brňan, a nejen sportovní fanda,
by měl výstavu navštívit. Špilberk letos patří
Vladimír Koudelka ■
sportu.
Zpravodaj městské části Brno-střed | červen 2019 | 15