Rozhovor

PETR VACHŮT: ŠPILBERK LETOS PATŘÍ SPORTU S pevností Špilberk mají obyvatelé Brna spojeny rozhodně jiné činnosti než sportování. Letos se ale sport stává hradním tématem číslo jedna. Od čtvrtka 16. května je zde veřejnosti přístupná výstava Branky Body Brno věnovaná historii sportu v naší moravské metropoli. Hlavním kurátorem projektu je historik, vystudovaný archeolog Petr Vachůt.

noval. Když ale například zjistíte, že v Brně působil fotbalový klub Makkabi, který si v roce 1923 zorganizoval šňůru zápasů po Španělsku a porazil i Real Madrid, je to silný impuls pro další studium. Samozřejmě nezanedbali jsme v žádném případě české spolky – Sokol, Orel, Dělnické tělovýchovné jednoty atd. Na výstavě jsou jejich počátky a rozvoj vykresleny velmi plasticky.

Archeologie a sport. Jde to dohromady?

Jak postupovalo studium mladší historie?

Každý archeolog byl někdy malým klukem a kopal do mičudy (úsměv). Já jsem se ke sportu dostal díky mému tátovi, nadšenému sokolovi, a svoji zálibu kdysi aktivního, dnes již jen televizního sportovce, jsem si realizoval právě při přípravě výstavy o brněnském sportu.

Základem pro sesbírání informací a exponátů od pamětníků jsou osobní kontakty. Oslovovali jsme sportovce, klubové činovníky, sběratele a další. V tom nám velmi pomohly mimo jiné akce Brněnského roku sportu, kterých se pravidelně účastní právě bývalí sportovci. Od nich jsme získali další kontakty a doporučení. Smutné bylo, že během přípravy výstavy jsme se s řadou těchto osobností museli rozloučit. Vernisáže se nedožila například gymnastka Věra Růžičková, basketbalista Ivan Mrázek či trenér atletů Josef Sečkář.

Petr Vachůt

Jak dlouho trvala příprava? Více jak dva roky. Prakticky žádné muzeum v naší republice nemá profesionálního historika sportu a ani u nás takovýto učenec není. Bylo proto potřeba vytvořit spolehlivý tým lidí včetně externistů, a pak teprve začít skládat mozaiku dějin sportovního dění. A to nějakou dobu trvá. V Brně se naštěstí bylo o co opřít, byla a je tu řada výborných novinářů, kteří kvalitně zpracovali například historii brněnského fotbalu či hokeje. Konkrétně jsme čerpali například také z pozůstalosti novináře Lva Vašíčka, která je uložena v historických fondech našeho muzea.

Takže výstava jen představí už dříve zpracovaná témata? To v žádném případě. Široký časový záběr výstavy nám sám určil dva rozdílné způsoby práce. První část expozice od poloviny 19. století do roku 1945 lze opravdu zpracovat pouze historickým studiem a vysedáváním v archivech a knihovnách. Druhá část od padesátých let do dneška znamená absolvovat desítky setkání s pamětníky a přímými účastníky sportovních klání, a to vše pak konfrontovat s dalšími zdroji, hlavně dobovým tiskem. Oba přístupy přinesly spoustu nových zajímavých poznatků.

Jaké například? Největší neznámou byly pro nás určitě německé a židovské sportovní spolky a kluby konce 19. a první poloviny 20. století. Jejich archivy byly zničeny, pamětníci zahynuli během války nebo byli vysídleni po roce 1945 a této tématice se obecně nikdo moc nevě-

Taková setkání byla jistě inspirující. Velmi inspirující. Úspěšní sportovci mají za sebou spoustu životních zkušeností, něčeho dosáhli a ze setkání s nimi si kromě informací odnášíte řadu pocitů a emocí. Vybavuji si například bezprostřednost sester Machatových, upřímnost již zmíněného Josefa Sečkáře, pohodu hráče sportovního kulečníku Zoltána Kováče, neústupnost a profesionalitu baseballisty Arnošta Nesňala, bojovnost ragbisty Jiřího Štastného a mnohé další. Někteří bývalí sportovci jsou pravda trochu zatrpklí, cítí různé křivdy, ale stejně se většinou o své milované disciplíně nakonec rozpovídají a je z nich cítit opravdové zapálení pro věc.

Jaký je váš nejoblíbenější exponát? Ptát se kurátora výstavy na oblíbený exponát je stejné jako zeptat se, které ze svých dětí má nejraději. Každá věc má za sebou příběh, někdy úspěšný, jindy naopak smutný. Každopádně je krásné instalovat do vitríny nádherné secesní medaile zápasníka Frištenského, trofeje slavných sokolských gymnastů Hudce, Gajdoše, Šupčíka, Váchy či pohár fotbalové Zbrojovky. Poprvé v historii je možné uvidět pohromadě všech 13 medailí mistrů ligy, které vybojovala hokejová Kometa Brno. Je to skutečně pastva pro oči, když se díváte na

se narodil 13. července 1971 v Čejči. V této malebné vinařské vesničce mu lásku ke sportu a dějinám zprostředkoval jeho otec, dlouholetý předseda místních sokolů. Hrál fotbal, tenis, stolní tenis a na gymnáziu v Kyjově basketbal. Delší dobu váhal mezi kariérou historika a archeologa, přičemž vyhrála archeologie. Je absolventem Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty MU v Brně. Postupně působil v Národním muzeu v Praze a poté v Národním památkovém ústavu. Jeho specializací je raný středověk, tedy dějiny Velké Moravy, počátky přemyslovského státu. V roce 2008 nastoupil do Muzea města Brna, kde v současné době působí jako náměstek ředitele a vedoucí útvaru pro odbornou činnost. Svoje obzory si rozšiřuje i o historická témata. Zpracovává historii nejstaršího kostela v Brně (rotundy na Starém Brně), stává se členem týmu, který rekonstruuje 3D podobu markraběte Jošta a barona Trencka, vytváří mapu bombardování Brna, připravuje Průvodce po ústředním hřbitově atd. Je autorem a spoluautorem desítek odborných statí a publikací, podílel se kupříkladu na katalogu k výstavě Žít pivo, která provázela historií brněnského pivovarnictví, jistě ne nezajímavá byla kniha 100 000 let sexu: O lásce, plodnosti a rozkoši, která byla sborníkem a katalogem výstavy, jejíž zájem spočíval na sto tisícileté historii lidské sexuality. Petr Vachůt je ženatý a ve volném čase si rád zastřílí. Jak jinak, než z historických zbraní.

titulové poháry basketbalistek, ragbistů, baseballistů, volejbalistů, wimbledonský talíř Jany Novotné, medaile lezce Adama Ondry a další trofeje. Každý Brňan, a nejen sportovní fanda, by měl výstavu navštívit. Špilberk letos patří Vladimír Koudelka ■ sportu.

Zpravodaj městské části Brno-střed | červen 2019 | 15