Rozhovor

PETR VACHŮT:

ŠPILBERK LETOS PATŘÍ SPORTU

S pevností Špilberk mají obyvatelé Brna

spojeny rozhodně jiné činnosti než sportování. Letos se ale sport stává hradním

tématem číslo jedna. Od čtvrtka 16. května

je zde veřejnosti přístupná výstava Branky

Body Brno věnovaná historii sportu v naší

moravské metropoli. Hlavním kurátorem

projektu je historik, vystudovaný archeolog

Petr Vachůt.

noval. Když ale například zjistíte, že v Brně

působil fotbalový klub Makkabi, který si v roce

1923 zorganizoval šňůru zápasů po Španělsku a porazil i Real Madrid, je to silný impuls

pro další studium. Samozřejmě nezanedbali

jsme v žádném případě české spolky – Sokol,

Orel, Dělnické tělovýchovné jednoty atd. Na

výstavě jsou jejich počátky a rozvoj vykresleny velmi plasticky.

Archeologie a sport. Jde to

dohromady?

Jak postupovalo studium

mladší historie?

Každý archeolog byl někdy malým klukem

a kopal do mičudy (úsměv). Já jsem se ke sportu dostal díky mému tátovi, nadšenému sokolovi, a svoji zálibu kdysi aktivního, dnes již jen

televizního sportovce, jsem si realizoval právě

při přípravě výstavy o brněnském sportu.

Základem pro sesbírání informací a exponátů od pamětníků jsou osobní kontakty. Oslovovali jsme sportovce, klubové činovníky, sběratele a další. V tom nám velmi pomohly mimo

jiné akce Brněnského roku sportu, kterých se

pravidelně účastní právě bývalí sportovci. Od

nich jsme získali další kontakty a doporučení.

Smutné bylo, že během přípravy výstavy jsme

se s řadou těchto osobností museli rozloučit.

Vernisáže se nedožila například gymnastka

Věra Růžičková, basketbalista Ivan Mrázek či

trenér atletů Josef Sečkář.

Petr Vachůt

Jak dlouho trvala příprava?

Více jak dva roky. Prakticky žádné muzeum

v naší republice nemá profesionálního historika sportu a ani u nás takovýto učenec

není. Bylo proto potřeba vytvořit spolehlivý

tým lidí včetně externistů, a pak teprve začít

skládat mozaiku dějin sportovního dění. A to

nějakou dobu trvá. V Brně se naštěstí bylo

o co opřít, byla a je tu řada výborných novinářů, kteří kvalitně zpracovali například historii

brněnského fotbalu či hokeje. Konkrétně

jsme čerpali například také z pozůstalosti

novináře Lva Vašíčka, která je uložena v historických fondech našeho muzea.

Takže výstava jen představí už

dříve zpracovaná témata?

To v žádném případě. Široký časový záběr

výstavy nám sám určil dva rozdílné způsoby

práce. První část expozice od poloviny 19. století do roku 1945 lze opravdu zpracovat pouze

historickým studiem a vysedáváním v archivech a knihovnách. Druhá část od padesátých

let do dneška znamená absolvovat desítky

setkání s pamětníky a přímými účastníky sportovních klání, a to vše pak konfrontovat s dalšími zdroji, hlavně dobovým tiskem. Oba přístupy přinesly spoustu nových zajímavých

poznatků.

Jaké například?

Největší neznámou byly pro nás určitě

německé a židovské sportovní spolky a kluby

konce 19. a první poloviny 20. století. Jejich

archivy byly zničeny, pamětníci zahynuli

během války nebo byli vysídleni po roce 1945

a této tématice se obecně nikdo moc nevě-

Taková setkání byla jistě

inspirující.

Velmi inspirující. Úspěšní sportovci mají za

sebou spoustu životních zkušeností, něčeho

dosáhli a ze setkání s nimi si kromě informací

odnášíte řadu pocitů a emocí. Vybavuji si

například bezprostřednost sester Machatových, upřímnost již zmíněného Josefa Sečkáře, pohodu hráče sportovního kulečníku Zoltána Kováče, neústupnost a profesionalitu

baseballisty Arnošta Nesňala, bojovnost ragbisty Jiřího Štastného a mnohé další. Někteří

bývalí sportovci jsou pravda trochu zatrpklí,

cítí různé křivdy, ale stejně se většinou o své

milované disciplíně nakonec rozpovídají a je

z nich cítit opravdové zapálení pro věc.

Jaký je váš nejoblíbenější

exponát?

Ptát se kurátora výstavy na oblíbený exponát je stejné jako zeptat se, které ze svých

dětí má nejraději. Každá věc má za sebou příběh, někdy úspěšný, jindy naopak smutný.

Každopádně je krásné instalovat do vitríny

nádherné secesní medaile zápasníka Frištenského, trofeje slavných sokolských gymnastů

Hudce, Gajdoše, Šupčíka, Váchy či pohár fotbalové Zbrojovky. Poprvé v historii je možné

uvidět pohromadě všech 13 medailí mistrů ligy,

které vybojovala hokejová Kometa Brno. Je

to skutečně pastva pro oči, když se díváte na

se narodil 13. července 1971 v Čejči.

V této malebné vinařské vesničce mu

lásku ke sportu a dějinám zprostředkoval jeho otec, dlouholetý předseda místních sokolů. Hrál fotbal, tenis, stolní tenis

a na gymnáziu v Kyjově basketbal. Delší

dobu váhal mezi kariérou historika

a archeologa, přičemž vyhrála archeologie. Je absolventem Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty

MU v Brně. Postupně působil v Národním muzeu v Praze a poté v Národním

památkovém ústavu. Jeho specializací

je raný středověk, tedy dějiny Velké

Moravy, počátky přemyslovského státu.

V roce 2008 nastoupil do Muzea města

Brna, kde v současné době působí jako

náměstek ředitele a vedoucí útvaru pro

odbornou činnost. Svoje obzory si rozšiřuje i o historická témata. Zpracovává

historii nejstaršího kostela v Brně (rotundy na Starém Brně), stává se členem

týmu, který rekonstruuje 3D podobu

markraběte Jošta a barona Trencka,

vytváří mapu bombardování Brna, připravuje Průvodce po ústředním hřbitově atd. Je autorem a spoluautorem desítek odborných statí a publikací, podílel

se kupříkladu na katalogu k výstavě Žít

pivo, která provázela historií brněnského pivovarnictví, jistě ne nezajímavá

byla kniha 100 000 let sexu: O lásce,

plodnosti a rozkoši, která byla sborníkem a katalogem výstavy, jejíž zájem

spočíval na sto tisícileté historii lidské

sexuality. Petr Vachůt je ženatý a ve volném čase si rád zastřílí. Jak jinak, než

z historických zbraní.

titulové poháry basketbalistek, ragbistů, baseballistů, volejbalistů, wimbledonský talíř Jany

Novotné, medaile lezce Adama Ondry a další

trofeje. Každý Brňan, a nejen sportovní fanda,

by měl výstavu navštívit. Špilberk letos patří

Vladimír Koudelka ■

sportu.

Zpravodaj městské části Brno-střed | červen 2019 | 15