Rozhovor
VLADIMÍR FILIP
CENY MĚSTA BRNA SI OPRAVDU VÁŽÍM
Zajímá se o Brno, jeho historii a život v něm,
proto sestavil a vydal řadu knih právě s touto tematikou. Možná jste se setkali s knihami Pozdrav z Brna – pohlednice a fotografie z přelomu 19. a 20. století, Zmizelý svět brněnských kaváren, Brno Zájezdní
hostince a hotely, Brno před 100 lety
I. a II. díl nebo s některou další. Že ne? Zvažte, zda byste se nechtěli podívat, jak se
v Brně žilo dřív, nejstarší fotografické
záznamy v jeho knihách pocházejí z let
1842 a 1867. V roce 2018 pan Filip získal
za svou práci Cenu města Brna za mimořádný přínos pro Brno.
Nakladatelství se věnujete
už dlouho?
Narodil jsem se do tiskárenské rodiny, otec
byl knihtiskař. V roce 1938 koupil zadluženou
Kubešovu tiskárnu v Třebíči, kde pak během
druhé světové války tvrdě pracovala celá rodina. Po roce 1945 rozběhl nakladatelskou činnost, ale vše bylo po roce 1948 znárodněno.
Když přišlo znárodňování, zaměstnanci si ho
zvolili za vedoucího a on tam zůstal až do
důchodu. A já jsem po něm pojmenoval své
nakladatelství otevřené před pár lety. Na začátku jsem se do značné míry věnoval brněnským
pohlednicím, kterých mám obrovskou sbírku.
Pak přišla na řadu i jiná témata, ale v mých
vydavatelských plánech vždy převládalo město Brno. Dostal jsem se za léta fungování mého
nakladatelství celkem ke zhruba 50 titulům,
ale některé ještě nejsou venku, mám je připravené k tisku nebo rozpracované.
Sbírání historických fotografií
je váš koníček?
Někdo tomu říká sbírání, ale já ne, protože
mám prakticky stejnou radost, když se mi podaří sehnat zajímavý sken snímku, jako kdybych získal fyzický originál. Důležité je, že se
mi hodí do příběhu, můžu ho použít v nějaké
knize. Já je shromažďuji, komentuji a sestavuji
vše do knih, to je to, co mě na tom baví, tedy
sestavovat příběhy, skládat historii. Mám několik set tisíc fotografií a pohlednic, kolik přesně,
ani nevím. Brněnských historických fotek mám
v počítači kolem 70 000. Dostal jsem se k nim
různě, objížděním aukcí tuzemských i zahraničních, kupováním na Aukru a také výměnou
s jinými zájemci. Navíc se občas hodí i různé
známosti, například s rodinou Stopkovou,
Mikuláškovou, Bradáčovou i jinými jsem se
před léty poznal a využil pak jejich dobové
fotografie v knížkách. Například u rodiny Stop-
ků může být díky jejich laskavosti podrobně
popsáno, jak jejich rodina podnikala nejprve
jinde v Brně, poté na České ulici koupila pivnici,
postupně ji zvelebovala a kvalifikovaně provozovala. Ve starých fotografiích jsou celé
rodinné příběhy.
Velkou část vašich sbírek tvoří
pohlednice.
Ano, mám jich mnoho desítek tisíc. Pohlednice byly dřív, na přelomu 19. a 20. století, úplně
jiná píseň, to se s dneškem nedá srovnávat.
Najdete na nich různé politické události, nebo
třeba jak se slavilo, stávkovalo, jak vypadala
kasárna a život v nich, i jiné záležitosti, to vše
bylo kdysi tématem pohlednic. Tou dobou si
každý významnější politik nechal udělat vlastní
pohlednici, na pohlednicích se propagovalo
podnikání, ale také soukromé vily, prakticky
všechny hospody i některé obchody měly své
pohledy a objevila se na nich třeba i výstava
známek nebo králíků a také nejrůznější historické události. A vždy je na historických pohlednicích co obdivovat, například přelom století
byla moc pěkná doba, kdy po ulicích jezdili
koníci, drožky i parní tramvaje a procházeli se
po nich gentlemani s perfektně oblečenými
dámami. Dnes, když nemáte díru na kalhotách,
nejste „in“.
Vydal jste i knihu věnovanou
penězům, že?
To byla taková moje radost, historie peněz
mě zajímala už dávno. Podařilo se mně téměř
zázrakem naklonit si Rakouskou národní banku, Kunsthistoriches Museum ve Vídni a mnohé významné sběratele od nás i z ciziny, a tak
se mně jako prvnímu podařilo sestavit vyobrazení veškerých státních edicí papírových
peněz na našem území platných od vzniku
papírových peněz až do roku 1918. Takže od
Marie Terezie až po Karla I. Peníze za jistých
okolností nevydával jenom stát, a i z těchto
mimořádných emisí jsem do knížky zařazoval.
Najdete tam ukázky nouzových peněz, peněz
tištěných v obléhaných pevnostech, vojenské
emise a také padělky. Obrázky peněz jsou
doplněny popisem hospodářských poměrů,
cen a mezd v té době.
Chystáte nějakou novou knihu?
Ta, co je teď v tiskárně, to je taková směsková kniha a nejdůležitější námět je rok 1892,
kdy byl v Brně na návštěvě císař František
Josef I. a odehrávala se tady velká událost,
takzvané čtvrté rakouské střelby. Tehdy bylo
Ing. Vladimír Filip
Narodil se 2. srpna 1943 v Třebíči
v rodině majitele tiskárny a nakladatelství. Vystudoval střední školu v Třebíči
a vysokou školu ekonomickou v Praze,
kterou zakončil v roce 1967. Po studiích
se usadil v Brně a začal pracovat v pohostinství. Působil nejprve sedm let
v podniku Restaurace a jídelny Brno I,
poté několik let v Interhotelu Brno
a opět v RaJ Brno I. Po revoluci začal
podnikat v účetnictví, od roku 1992 též
s restauračními stravenkami a také
s provozováním kavárny. Od roku 2000
obnovil činnost rodinného nakladatelství. Sbírá historické fotografie a pohlednice Brna, které pak využívá ve
vydávaných knihách. V roce 2018 převzal z rukou primátorky města Brna,
JUDr. Markéty Vaňkové, Cenu města
Brna za mimořádný přínos městu.
zvykem, že v každém velkém městě byly střelecké společnosti, jejichž členové se aktivně
připravovali na to, aby mohli zasáhnout, kdyby
toho bylo zapotřebí. Jednou za čas pak pořádaly tyhle společnosti z celého RakouskaUherska slavnost včetně soutěže ve střelbě
a tehdy organizací akce bylo poctěno Brno,
což vyvolalo i návštěvu císaře. Akcí žilo celé
město, v parku Pisárky byla postavena spousta
krásných dočasných staveb i soch, proběhl
i průvod alegorických vozů městem a další.
Mám rozpracovaných ještě několik dalších
knih, ale zatím nevím, kdy je vydám. Nelze
spěchat, protože dnes není na knihy právě
doba, určitě také vidíte, kolik knihkupectví už
svůj boj o přežití v Brně prohrálo. Přitom jsem
přesvědčen, že kniha jako taková se nedá
nahradit žádnými internety a jinými novinkami,
které přinesla nová doba.
Kateřina Dobešová
■
Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2019 | 15