Rozhovor

VLADIMÍR FILIP CENY MĚSTA BRNA SI OPRAVDU VÁŽÍM Zajímá se o Brno, jeho historii a život v něm, proto sestavil a vydal řadu knih právě s touto tematikou. Možná jste se setkali s knihami Pozdrav z Brna – pohlednice a fotografie z přelomu 19. a 20. století, Zmizelý svět brněnských kaváren, Brno Zájezdní hostince a hotely, Brno před 100 lety I. a II. díl nebo s některou další. Že ne? Zvažte, zda byste se nechtěli podívat, jak se v  Brně žilo dřív, nejstarší fotografické záznamy v jeho knihách pocházejí z let 1842 a 1867. V roce 2018 pan Filip získal za svou práci Cenu města Brna za mimořádný přínos pro Brno.

Nakladatelství se věnujete už dlouho? Narodil jsem se do tiskárenské rodiny, otec byl knihtiskař. V roce 1938 koupil zadluženou Kubešovu tiskárnu v Třebíči, kde pak během druhé světové války tvrdě pracovala celá rodina. Po roce 1945 rozběhl nakladatelskou činnost, ale vše bylo po roce 1948 znárodněno. Když přišlo znárodňování, zaměstnanci si ho zvolili za vedoucího a on tam zůstal až do důchodu. A já jsem po něm pojmenoval své nakladatelství otevřené před pár lety. Na začátku jsem se do značné míry věnoval brněnským pohlednicím, kterých mám obrovskou sbírku. Pak přišla na řadu i jiná témata, ale v mých vydavatelských plánech vždy převládalo město Brno. Dostal jsem se za léta fungování mého nakladatelství celkem ke zhruba 50 titulům, ale některé ještě nejsou venku, mám je připravené k tisku nebo rozpracované.

Sbírání historických fotografií je váš koníček? Někdo tomu říká sbírání, ale já ne, protože mám prakticky stejnou radost, když se mi podaří sehnat zajímavý sken snímku, jako kdybych získal fyzický originál. Důležité je, že se mi hodí do příběhu, můžu ho použít v nějaké knize. Já je shromažďuji, komentuji a sestavuji vše do knih, to je to, co mě na tom baví, tedy sestavovat příběhy, skládat historii. Mám několik set tisíc fotografií a pohlednic, kolik přesně, ani nevím. Brněnských historických fotek mám v počítači kolem 70 000. Dostal jsem se k nim různě, objížděním aukcí tuzemských i zahraničních, kupováním na Aukru a také výměnou s jinými zájemci. Navíc se občas hodí i různé známosti, například s rodinou Stopkovou, Mikuláškovou, Bradáčovou i jinými jsem se před léty poznal a využil pak jejich dobové fotografie v knížkách. Například u rodiny Stop-

ků může být díky jejich laskavosti podrobně popsáno, jak jejich rodina podnikala nejprve jinde v Brně, poté na České ulici koupila pivnici, postupně ji zvelebovala a kvalifikovaně provozovala. Ve starých fotografiích jsou celé rodinné příběhy.

Velkou část vašich sbírek tvoří pohlednice. Ano, mám jich mnoho desítek tisíc. Pohlednice byly dřív, na přelomu 19. a 20. století, úplně jiná píseň, to se s dneškem nedá srovnávat. Najdete na nich různé politické události, nebo třeba jak se slavilo, stávkovalo, jak vypadala kasárna a život v nich, i jiné záležitosti, to vše bylo kdysi tématem pohlednic. Tou dobou si každý významnější politik nechal udělat vlastní pohlednici, na pohlednicích se propagovalo podnikání, ale také soukromé vily, prakticky všechny hospody i některé obchody měly své pohledy a objevila se na nich třeba i výstava známek nebo králíků a také nejrůznější historické události. A vždy je na historických pohlednicích co obdivovat, například přelom století byla moc pěkná doba, kdy po ulicích jezdili koníci, drožky i parní tramvaje a procházeli se po nich gentlemani s perfektně oblečenými dámami. Dnes, když nemáte díru na kalhotách, nejste „in“.

Vydal jste i knihu věnovanou penězům, že? To byla taková moje radost, historie peněz mě zajímala už dávno. Podařilo se mně téměř zázrakem naklonit si Rakouskou národní banku, Kunsthistoriches Museum ve Vídni a mnohé významné sběratele od nás i z ciziny, a tak se mně jako prvnímu podařilo sestavit vyobrazení veškerých státních edicí papírových peněz na našem území platných od vzniku papírových peněz až do roku 1918. Takže od Marie Terezie až po Karla I. Peníze za jistých okolností nevydával jenom stát, a i z těchto mimořádných emisí jsem do knížky zařazoval. Najdete tam ukázky nouzových peněz, peněz tištěných v obléhaných pevnostech, vojenské emise a také padělky. Obrázky peněz jsou doplněny popisem hospodářských poměrů, cen a mezd v té době.

Chystáte nějakou novou knihu? Ta, co je teď v tiskárně, to je taková směsková kniha a nejdůležitější námět je rok 1892, kdy byl v Brně na návštěvě císař František Josef I. a odehrávala se tady velká událost, takzvané čtvrté rakouské střelby. Tehdy bylo

Ing. Vladimír Filip Narodil se 2. srpna 1943 v Třebíči v rodině majitele tiskárny a nakladatelství. Vystudoval střední školu v Třebíči a vysokou školu ekonomickou v Praze, kterou zakončil v roce 1967. Po studiích se usadil v Brně a začal pracovat v pohostinství. Působil nejprve sedm let v podniku Restaurace a jídelny Brno I, poté několik let v Interhotelu Brno a opět v RaJ Brno I. Po revoluci začal podnikat v účetnictví, od roku 1992 též s restauračními stravenkami a také s provozováním kavárny. Od roku 2000 obnovil činnost rodinného nakladatelství. Sbírá historické fotografie a pohlednice Brna, které pak využívá ve vydávaných knihách. V roce 2018 převzal z rukou primátorky města Brna, JUDr. Markéty Vaňkové, Cenu města Brna za mimořádný přínos městu.

zvykem, že v každém velkém městě byly střelecké společnosti, jejichž členové se aktivně připravovali na to, aby mohli zasáhnout, kdyby toho bylo zapotřebí. Jednou za čas pak pořádaly tyhle společnosti z celého RakouskaUherska slavnost včetně soutěže ve střelbě a tehdy organizací akce bylo poctěno Brno, což vyvolalo i návštěvu císaře. Akcí žilo celé město, v parku Pisárky byla postavena spousta krásných dočasných staveb i soch, proběhl i průvod alegorických vozů městem a další. Mám rozpracovaných ještě několik dalších knih, ale zatím nevím, kdy je vydám. Nelze spěchat, protože dnes není na knihy právě doba, určitě také vidíte, kolik knihkupectví už svůj boj o přežití v Brně prohrálo. Přitom jsem přesvědčen, že kniha jako taková se nedá nahradit žádnými internety a jinými novinkami, které přinesla nová doba. Kateřina Dobešová

■

Zpravodaj městské části Brno-střed | květen 2019 | 15