Historie

Brno se významně rozrůstá ve 12. a 13. století

Půdorys města Brna vymezený v první polovině 13. století Původní mocenské centrum moravských údělných knížat, které se nacházelo v prostoru dnešního Starého Brna a o kterém jsme si vyprávěli v předchozím díle, začalo v průběhu 12. století ztrácet na svém významu. Dominantní roli naopak začíná přebírat nová poloha kolem petrovského návrší. Příčinou úpadku starobrněnské aglomerace byly patrně společenské a politické změny, které se v českých zemích a na Moravě odehrávaly. Oproti tomu větší důležitost začala získávat výšinná poloha kolem skalnaté ostrožny, na níž byl ještě před rokem 1200 vystavěn zeměpanský kostel sv. Petra. Nejstarší stavební fázi kostela dodnes reprezentuje krypta umístěná pod současnou katedrálou, která je po archeologickém výzkumu přístupná veřejnosti. Právě okolí Petrovského návrší začalo být zatím nesouvisle osídleno ještě v poslední třetině 12. století domácím, tedy slovanským obyvatelstvem, pro které představoval kostel sv. Petra významné duchovní centrum. Stopy osídlení z této doby, které reprezentuje především charakteristická raně středověká keramika zdobená radélkem, se soustředí kolem dnešní ulice Josefské, Starobrněnské, Orlí a Zelného trhu. Ten badatelé ztotožňují s nejstarším tržištěm v Brně. Jako forum Antiquum je totiž tržiště nazýváno v listině z roku 1293, tedy až z doby po právním založení měs-

ta. Pravděpodobně se tak v místě dnešního Zelného trhu mohlo nacházet tržiště dokonce ještě v předměstské době. Na přelomu 12. a 13. století se koncentrace osídlení domácího obyvatelstva rozšiřuje částečně i severním směrem k místu dnešního náměstí Svobody. Toto osídlení zatím postrádá přesnou parcelaci, ale začíná respektovat důležité komunikační trasy, které prostorem procházely. První polovina 13. století byla pro vznikající město velice dynamická a rozhodující. V prvních dvou desetiletích přicházejí do osídlené oblasti Němci a Valoni, kteří se již plánovitě usazují v severní části historického jádra. Významným centrem lokace nových osadníků bylo okolí dnešního Jakubského náměstí, na jehož místě byl někdy před rokem 1222 vystavěn farní kostel sv. Jakuba, který de facto až do 20. století představoval nejvýznamnější kostel brněnských Němců. Svatojakubský kostel byl jak z pohledu etnického, tak i farního nebo teritoriálního, protějškem ke staršímu kostelu sv. Petra, což se odráželo v řadě sporů mezi oběma farnostmi.Teprve rozhraňující komise, která Brnem projela v roce 1293, definitivně vymezila velikost obou farností ve prospěch kostela sv.Petra. Přítomnost nových osadníků ze západní Evropy se přirozeně začala projevovat na úrovni hmotné i duchovní kultury. Začíná se proměňovat a výrazně zkvalitňovat keramická produkce, dochází k pokročilejší formě bydlení.

14 ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Květen 2017

Původní dřevěné domy jsou postupně nahrazovány zděnými. Rovněž právní inovace je důsledek přítomnosti německého obyvatelstva. Patrně ještě před polovinou 13. století se do prostoru vznikajícího města dostává také židovská komunita poprvé se o přítomnosti židů v Brně dozvídáme z listiny z roku 1254. Židé se usazují v jižní části, blíže slovanskému obyvatelstvu kolem dnešní Františkánské ulice a tzv. Římského náměstí. Právě zde si také ve 13. století budují synagogu. V době utváření města hrají výraznou roli právě církevní stavby a řeholní řády, které do Brna přicházejí. Kromě zmíněných chrámů sv. Petra – který se ještě v první polovině 13. století přestavuje na větší raně gotický kostel – a sv. Jakuba – k němuž je přifařen ještě kostel sv. Mikuláše na Dolním trhu (náměstí Svobody) jsou důležité i vznikající kláštery, a to především dominikánský a minoritský. S ohledem na příslušnost obou řádů k větvím řádů žebravých jsou jejich klášterní areály budovány v blízkosti hradebního pásu. A právě fortifikace, neboli systém opevnění, je rovněž nedílnou součástí procesu vzniku města. Nejpozději ve třicátých letech 13. století byla vytvořena základní urbanistická struktura budoucího města a rozměřen půdorys pro stavbu opevnění. Brno ve 13. století patřilo pouze mezi tři moravská města, opevněná fortifikačním systémem. Hradební pás, který sice bránil, ale de facto až do 19. století výrazně limitoval město Brno, byl v místech důležitých komunikačních tras

vedoucích severo-jižním a západně-východním směrem přerušen celkem čtyřmi branami, které obyvatelům sloužily k průchodu z města. Sebevědomí brněnských měšťanů plynoucí z dynamického hospodářského rozvoje městského útvaru ve spojení s praktickými problémy každodenního života nabyly ve třicátých a čtyřicátých letech 13. století takové velikosti, že se představitelé města rozhodli realizovat myšlenku královského privilegia. Příznivé podmínky a náklonnost panovníka měly nakonec za následek, že úsilí brněnských měšťanů bylo završeno vydáním tzv. velkého (Privilegium maius) a malého (Privilegium minus) privilegia, datovaného lednem roku 1243. Brněnské městské privilegium představuje mimořádně vzácný a ojedinělý právní dokument, v němž byla zakotvena práva a svobody brněnských měšťanů. Mimo jiné je hned v prvním paragrafu uvedena zmínka o městském opevnění. Plně konstituované město rozdělené vnitřně do čtyř čtvrtí (Veselé, Běhounské, Měnínské a Brněnské) a chráněné hradební zdí se dělilo na samotné město uvnitř hradeb (civitas) a na část mimo areál hradeb (extra civitatem), kde se nacházela rozsáhlá předměstí (suburbium). Vytvořilo se tak velice rozmanité město, nad nímž byl pro jeho ochranu vystavěn někdy mezi lety 1260–1275 mohutný hrad Špilberk a Brno tak mělo nakročeno do nové etapy svého života. Více informací najdete na www.archaiabrno.cz a www.encyklopedie.brna.cz. I Bc. Michal Doležel, člen Rady MČ Brno-střed

Brno v roce 1593 od Jana Willenberga