Historie

Brno se významně rozrůstá ve 12. a 13. století

Půdorys města Brna vymezený v první polovině 13. století

Původní mocenské centrum

moravských údělných knížat,

které se nacházelo v prostoru

dnešního Starého Brna a o kterém jsme si vyprávěli v předchozím díle, začalo v průběhu

12. století ztrácet na svém

významu. Dominantní roli naopak začíná přebírat nová

poloha kolem petrovského

návrší.

Příčinou úpadku starobrněnské

aglomerace byly patrně společenské a politické změny, které

se v českých zemích a na Moravě odehrávaly. Oproti tomu větší

důležitost začala získávat výšinná poloha kolem skalnaté ostrožny, na níž byl ještě před rokem

1200 vystavěn zeměpanský

kostel sv. Petra. Nejstarší stavební fázi kostela dodnes reprezentuje krypta umístěná pod

současnou katedrálou, která je

po archeologickém výzkumu přístupná veřejnosti. Právě okolí

Petrovského návrší začalo být

zatím nesouvisle osídleno ještě

v poslední třetině 12. století

domácím, tedy slovanským obyvatelstvem, pro které představoval kostel sv. Petra významné

duchovní centrum. Stopy osídlení z této doby, které reprezentuje

především charakteristická raně

středověká keramika zdobená

radélkem, se soustředí kolem

dnešní ulice Josefské, Starobrněnské, Orlí a Zelného trhu. Ten

badatelé ztotožňují s nejstarším

tržištěm v Brně. Jako forum Antiquum je totiž tržiště nazýváno

v listině z roku 1293, tedy až

z doby po právním založení měs-

ta. Pravděpodobně se tak v místě dnešního Zelného trhu mohlo nacházet tržiště dokonce ještě

v předměstské době.

Na přelomu 12. a 13. století se

koncentrace osídlení domácího

obyvatelstva rozšiřuje částečně

i severním směrem k místu

dnešního náměstí Svobody. Toto

osídlení zatím postrádá přesnou

parcelaci, ale začíná respektovat

důležité komunikační trasy, které

prostorem procházely.

První polovina 13. století byla

pro vznikající město velice dynamická a rozhodující. V prvních

dvou desetiletích přicházejí do

osídlené oblasti Němci a Valoni,

kteří se již plánovitě usazují

v severní části historického jádra.

Významným centrem lokace nových osadníků bylo okolí dnešního Jakubského náměstí, na

jehož místě byl někdy před rokem

1222 vystavěn farní kostel

sv. Jakuba, který de facto až do

20. století představoval nejvýznamnější kostel brněnských

Němců. Svatojakubský kostel byl

jak z pohledu etnického, tak i farního nebo teritoriálního, protějškem ke staršímu kostelu

sv. Petra, což se odráželo v řadě

sporů mezi oběma farnostmi.Teprve rozhraňující komise, která

Brnem projela v roce 1293, definitivně vymezila velikost obou farností ve prospěch kostela sv.Petra.

Přítomnost nových osadníků ze

západní Evropy se přirozeně

začala projevovat na úrovni hmotné i duchovní kultury. Začíná se

proměňovat a výrazně zkvalitňovat keramická produkce, dochází

k pokročilejší formě bydlení.

14

ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Květen 2017

Původní dřevěné domy jsou postupně nahrazovány zděnými.

Rovněž právní inovace je důsledek přítomnosti německého

obyvatelstva. Patrně ještě před

polovinou 13. století se do prostoru vznikajícího města dostává

také židovská komunita poprvé

se o přítomnosti židů v Brně

dozvídáme z listiny z roku 1254.

Židé se usazují v jižní části, blíže

slovanskému obyvatelstvu kolem dnešní Františkánské ulice

a tzv. Římského náměstí. Právě

zde si také ve 13. století budují

synagogu.

V době utváření města hrají výraznou roli právě církevní stavby

a řeholní řády, které do Brna přicházejí. Kromě zmíněných chrámů sv. Petra – který se ještě

v první polovině 13. století přestavuje na větší raně gotický kostel

– a sv. Jakuba – k němuž je přifařen ještě kostel sv. Mikuláše na

Dolním trhu (náměstí Svobody)

jsou důležité i vznikající kláštery,

a to především dominikánský

a minoritský. S ohledem na příslušnost obou řádů k větvím řádů

žebravých jsou jejich klášterní

areály budovány v blízkosti hradebního pásu. A právě fortifikace,

neboli systém opevnění, je rovněž

nedílnou součástí procesu vzniku

města. Nejpozději ve třicátých

letech 13. století byla vytvořena

základní urbanistická struktura

budoucího města a rozměřen půdorys pro stavbu opevnění.

Brno ve 13. století patřilo pouze

mezi tři moravská města, opevněná fortifikačním systémem. Hradební pás, který sice bránil, ale de

facto až do 19. století výrazně limitoval město Brno, byl v místech

důležitých komunikačních tras

vedoucích severo-jižním a západně-východním směrem přerušen

celkem čtyřmi branami, které obyvatelům sloužily k průchodu

z města. Sebevědomí brněnských

měšťanů plynoucí z dynamického

hospodářského rozvoje městského útvaru ve spojení s praktickými

problémy každodenního života

nabyly ve třicátých a čtyřicátých

letech 13. století takové velikosti,

že se představitelé města rozhodli

realizovat myšlenku královského

privilegia. Příznivé podmínky a náklonnost panovníka měly nakonec

za následek, že úsilí brněnských

měšťanů bylo završeno vydáním

tzv. velkého (Privilegium maius)

a malého (Privilegium minus) privilegia, datovaného lednem roku

1243. Brněnské městské privilegium představuje mimořádně

vzácný a ojedinělý právní dokument, v němž byla zakotvena

práva a svobody brněnských

měšťanů. Mimo jiné je hned

v prvním paragrafu uvedena zmínka o městském opevnění.

Plně konstituované město rozdělené vnitřně do čtyř čtvrtí (Veselé,

Běhounské, Měnínské a Brněnské) a chráněné hradební zdí se

dělilo na samotné město uvnitř

hradeb (civitas) a na část mimo

areál hradeb (extra civitatem),

kde se nacházela rozsáhlá předměstí (suburbium). Vytvořilo se

tak velice rozmanité město, nad

nímž byl pro jeho ochranu vystavěn někdy mezi lety 1260–1275

mohutný hrad Špilberk a Brno

tak mělo nakročeno do nové etapy svého života. Více informací

najdete na www.archaiabrno.cz

a www.encyklopedie.brna.cz.



Bc. Michal Doležel,

člen Rady MČ Brno-střed

Brno v roce 1593 od Jana Willenberga