Historie
Brno se významně rozrůstá ve 12. a 13. století
Půdorys města Brna vymezený v první polovině 13. století
Původní mocenské centrum
moravských údělných knížat,
které se nacházelo v prostoru
dnešního Starého Brna a o kterém jsme si vyprávěli v předchozím díle, začalo v průběhu
12. století ztrácet na svém
významu. Dominantní roli naopak začíná přebírat nová
poloha kolem petrovského
návrší.
Příčinou úpadku starobrněnské
aglomerace byly patrně společenské a politické změny, které
se v českých zemích a na Moravě odehrávaly. Oproti tomu větší
důležitost začala získávat výšinná poloha kolem skalnaté ostrožny, na níž byl ještě před rokem
1200 vystavěn zeměpanský
kostel sv. Petra. Nejstarší stavební fázi kostela dodnes reprezentuje krypta umístěná pod
současnou katedrálou, která je
po archeologickém výzkumu přístupná veřejnosti. Právě okolí
Petrovského návrší začalo být
zatím nesouvisle osídleno ještě
v poslední třetině 12. století
domácím, tedy slovanským obyvatelstvem, pro které představoval kostel sv. Petra významné
duchovní centrum. Stopy osídlení z této doby, které reprezentuje
především charakteristická raně
středověká keramika zdobená
radélkem, se soustředí kolem
dnešní ulice Josefské, Starobrněnské, Orlí a Zelného trhu. Ten
badatelé ztotožňují s nejstarším
tržištěm v Brně. Jako forum Antiquum je totiž tržiště nazýváno
v listině z roku 1293, tedy až
z doby po právním založení měs-
ta. Pravděpodobně se tak v místě dnešního Zelného trhu mohlo nacházet tržiště dokonce ještě
v předměstské době.
Na přelomu 12. a 13. století se
koncentrace osídlení domácího
obyvatelstva rozšiřuje částečně
i severním směrem k místu
dnešního náměstí Svobody. Toto
osídlení zatím postrádá přesnou
parcelaci, ale začíná respektovat
důležité komunikační trasy, které
prostorem procházely.
První polovina 13. století byla
pro vznikající město velice dynamická a rozhodující. V prvních
dvou desetiletích přicházejí do
osídlené oblasti Němci a Valoni,
kteří se již plánovitě usazují
v severní části historického jádra.
Významným centrem lokace nových osadníků bylo okolí dnešního Jakubského náměstí, na
jehož místě byl někdy před rokem
1222 vystavěn farní kostel
sv. Jakuba, který de facto až do
20. století představoval nejvýznamnější kostel brněnských
Němců. Svatojakubský kostel byl
jak z pohledu etnického, tak i farního nebo teritoriálního, protějškem ke staršímu kostelu
sv. Petra, což se odráželo v řadě
sporů mezi oběma farnostmi.Teprve rozhraňující komise, která
Brnem projela v roce 1293, definitivně vymezila velikost obou farností ve prospěch kostela sv.Petra.
Přítomnost nových osadníků ze
západní Evropy se přirozeně
začala projevovat na úrovni hmotné i duchovní kultury. Začíná se
proměňovat a výrazně zkvalitňovat keramická produkce, dochází
k pokročilejší formě bydlení.
14
ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Květen 2017
Původní dřevěné domy jsou postupně nahrazovány zděnými.
Rovněž právní inovace je důsledek přítomnosti německého
obyvatelstva. Patrně ještě před
polovinou 13. století se do prostoru vznikajícího města dostává
také židovská komunita poprvé
se o přítomnosti židů v Brně
dozvídáme z listiny z roku 1254.
Židé se usazují v jižní části, blíže
slovanskému obyvatelstvu kolem dnešní Františkánské ulice
a tzv. Římského náměstí. Právě
zde si také ve 13. století budují
synagogu.
V době utváření města hrají výraznou roli právě církevní stavby
a řeholní řády, které do Brna přicházejí. Kromě zmíněných chrámů sv. Petra – který se ještě
v první polovině 13. století přestavuje na větší raně gotický kostel
– a sv. Jakuba – k němuž je přifařen ještě kostel sv. Mikuláše na
Dolním trhu (náměstí Svobody)
jsou důležité i vznikající kláštery,
a to především dominikánský
a minoritský. S ohledem na příslušnost obou řádů k větvím řádů
žebravých jsou jejich klášterní
areály budovány v blízkosti hradebního pásu. A právě fortifikace,
neboli systém opevnění, je rovněž
nedílnou součástí procesu vzniku
města. Nejpozději ve třicátých
letech 13. století byla vytvořena
základní urbanistická struktura
budoucího města a rozměřen půdorys pro stavbu opevnění.
Brno ve 13. století patřilo pouze
mezi tři moravská města, opevněná fortifikačním systémem. Hradební pás, který sice bránil, ale de
facto až do 19. století výrazně limitoval město Brno, byl v místech
důležitých komunikačních tras
vedoucích severo-jižním a západně-východním směrem přerušen
celkem čtyřmi branami, které obyvatelům sloužily k průchodu
z města. Sebevědomí brněnských
měšťanů plynoucí z dynamického
hospodářského rozvoje městského útvaru ve spojení s praktickými
problémy každodenního života
nabyly ve třicátých a čtyřicátých
letech 13. století takové velikosti,
že se představitelé města rozhodli
realizovat myšlenku královského
privilegia. Příznivé podmínky a náklonnost panovníka měly nakonec
za následek, že úsilí brněnských
měšťanů bylo završeno vydáním
tzv. velkého (Privilegium maius)
a malého (Privilegium minus) privilegia, datovaného lednem roku
1243. Brněnské městské privilegium představuje mimořádně
vzácný a ojedinělý právní dokument, v němž byla zakotvena
práva a svobody brněnských
měšťanů. Mimo jiné je hned
v prvním paragrafu uvedena zmínka o městském opevnění.
Plně konstituované město rozdělené vnitřně do čtyř čtvrtí (Veselé,
Běhounské, Měnínské a Brněnské) a chráněné hradební zdí se
dělilo na samotné město uvnitř
hradeb (civitas) a na část mimo
areál hradeb (extra civitatem),
kde se nacházela rozsáhlá předměstí (suburbium). Vytvořilo se
tak velice rozmanité město, nad
nímž byl pro jeho ochranu vystavěn někdy mezi lety 1260–1275
mohutný hrad Špilberk a Brno
tak mělo nakročeno do nové etapy svého života. Více informací
najdete na www.archaiabrno.cz
a www.encyklopedie.brna.cz.
I
Bc. Michal Doležel,
člen Rady MČ Brno-střed
Brno v roce 1593 od Jana Willenberga