Rozhovor
RAED KAHWAJI:
MÁM RÁD ATMOSFÉRU ZELNÉHO TRHU,
V SEZONĚ TAM NAKUPUJI KAŽDÝ DEN.
Klub Šelepova zná určitě každý Brňan. Znovuzrozenou kavárnu Podobrazy na Zelném
trhu zatím ještě ne. Za oběma podniky stojí
Brňan, kterému není lhostejné, co se kolem
něj děje. Snaží se přinášet něco navíc pro
návštěvníky i obyvatele v okolí. Ať už pořádáním nedělních programů pro děti, sportovních i kulturních klání v parku u Šelepky
nebo na nádvoří Staré radnice u kavárny.
Jak sám říká, nechce, aby se lidé o víkendu
sbalili a jeli do Olympie, ale aby šli s dětmi
do parku, aby si zašli na autorské čtení
nebo jazzový koncert. A nejlépe zdarma.
Šelepka je legenda, jak se vám
s ní pracuje?
Šelepka má dva provozy, restauraci a klub.
S klubem je to ale těžké, protože je sice hrozně
legendární, letos slaví 50 let, ale na druhou
stranu je v bytové zástavbě, tudíž koncerty
a akce, které by jinde prošly a fungovaly jednoduše, jsou tady hodně složité. Neustále
musíme lavírovat jazýček vah, aby se nenaštvali obyvatelé okolo. A ty naštvat nemůžeme,
nechci, aby se na nás dívali přes prsty a nepřišli
s dětmi na akci v parku, na divadlo, na kvalitní
svíčkovou, nebo jen tak na pivo a limonádu.
Byl jste jedním z prvních, kdo
zavedl vratné kelímky, proč?
Ano, hned ze začátku jsme řešili problém,
že jsou tam dětská hřiště, a my dáváme limo
a pivo ve skle a můžou tam být střepy a někomu
se může něco stát. A zrovna v té době začínali
kluci tady v Brně s takzvanými Nicknacky, což
jsou omyvatelné zálohované kelímky. Tak jsme
to zkusili. Kdo neseděl u stolu, dostal prostě
zálohovaný kelímek. Mělo to výborný efekt,
nikde žádné střepy a městská část ušetřila za
úklid, protože po venkovních akcích býval park
vždy plný povalujících se kelímků.
Jaké plány máte se Šelepkou?
Kromě nutné opravy střechy mám také
jeden velký sen. Mám představu dlouhého
stolu skrz park, u toho hraje balkánská dechovka, lidé se tam potkávají. Mám to hodně spojené se seniory, chtěl bych pozvat babičky,
dědečky, říct jim, pojďte napéct buchty a uděláme si soutěž o nejlepší povidlovou buchtu
podle tradičního receptu. Zorganizovat potkávání starší generace s tou mladší a nějakým
způsobem je zapojit, protože spousta jich sedí
jen doma a kouká na ulici a je to škoda. Moje
babička dělala švestkové knedlíky v odpalovaném těstě s náplní máku a povidel a bylo
to tak dobrý, od té doby jsem je nejedl. A přesně tyhle zkušenosti a znalosti by se měly
mezi generacemi přenášet. A určitě budeme
pokračovat s akcemi pro děti.
Kam směřujete s Podobrazy?
Původní Podobrazy byly trochu punkový
podnik, byli jsme mladí, studovali jsme. Nové
Podobrazy, které jsme otevřeli v polovině roku
2017, už vidím jinak. Dlouho jsem hledal ten
správný prostor, který by měl i možnost využití
nádvoří nebo dvorku pro koncerty a měl také
architektonickou hodnotu. Přesně tohle splňuje tržnice na Zelném trhu. Byla postavená jako
dozvuk brněnského funkcionalismu v roce
1951, takže jsme do interiéru hledali věci z té
doby. Máme některé stolky od dua Koželka
Kropáček z roku 1950, světla Napako, repasovaná křesla od Halabaly. A co se týče propojení se Zelňákem, tak to je úplně jednoznačné, už se těším, až tam budou trhovci,
nakoupím rajčata, nepůjdu do supermarketu.
Snažíme se i tady držet kulturní přidanou hodnotu, pořádáme jazzové večery, nedělní autorská čtení, pořádali jsme procházku Brnem
s naší štamgastkou, bývalou učitelkou dějin
umění, a různé další. A zase tady mám takový
sen, že bychom chtěli hlavně v létě pořádat
spoustu hudebních vystoupení na nádvoří Staré radnice, je to ideální prostor pro komorní
koncerty, besedy a třeba i autorská čtení.
Jak vnímáte centrum města?
Mám Brno moc rád, centrum neuvěřitelně
žije. Baví mě, že radnice Brno-střed není místo
za mříží, že je tam letní kino, hodně mě baví
Bruslák pod Joštem v kombinaci s Koňafou.
Lidé si tam dělají fotky a jsou spokojení. Moc
hezké jsou už teď ulice tak, jak vypadají,
a vánoční trhy jsou pecka, mám nacestováno
a můžu srovnávat, Brno je na Vánoce prostě
nádherné. Speciálně letošní novinka. Když
jsem šel ze Svoboďáku a svítilo slunko a stálo
tam to bílé, čisté, neoreklamované kolo, bralo
mi to dech. Mám rád atmosféru Zelného trhu,
v sezoně tam nakupuji každý den. A nemám
rád řeči o tom, že je to špatný, že tam už není
50 stánků zemědělců, že tam už Líšňačky
neprodávají kačeny… To už prostě nejde,
zemědělskou malovýrobou už se neživí každý,
kdo bydlí za Brnem, navíc máme hygienické
Kateřina Dobešová ■
normy.
Raed Kahwaji
Narodil se 28. června 1977 v Brně.
Jak sám říká, je rodilý Řečkovičák. Jeho
netypické jméno pochází od tatínka,
vysokoškolského profesora ekonomie
původem z Palestiny, žijícího v Česku.
Maminka pochází z Břeclavi. V průběhu
studií společně se třemi spolužáky
založil známou studentskou kavárnu
Podobrazy v budově Moravské galerie
na Moravském náměstí. Ta se stala velmi specifickým a kultovním místem
setkávání, kde se scházeli muzikanti,
divadelníci, malíři, sochaři a mnozí další.
Konaly se zde spontánní studentské
koncerty, promítání filmů, diskuse
i autorská čtení, která v té době ještě
nebyla běžná. Ke kavárně v roce 2006
přidal provozování restaurace v centru
města. Ve stejné době také s kamarádem založil e-shop s golfovým vybavením. E-shop po roce a půl prodal
a díky vydělaným penězům si mohl pronajmout a zrekonstruovat legendární
klub a restauraci Šelepka, který letos
oslaví 50 let provozu. Na jejím pódiu
se psala historie Divadla Husy na provázku i brněnského bigbítu. Šelepka
se pod jeho vedením zaměřuje také na
rodinné programy. Spolupracuje
s organizací Mezigenerace, která má
mimo jiné za cíl propojovat nejmladší
generace s těmi nejstaršími a zapojovat
starší obyvatele do veřejného dění.
V roce 2013 ukončila provoz jeho
kavárna Podobrazy v Moravské galerii.
Myšlenku kultovní kavárny však nezahodil a hledal vhodné prostory pro
její znovuotevření. Ty se mu naskytly v Tržnici Brno, kde od roku 2017
provozuje znovuzrozené Podobrazy
a opět zde pořádá jazzové koncerty,
autorská čtení a další zajímavý program. Ve volném čase rád lyžuje, chodí
po horách, plave nebo si čte.
Zpravodaj městské části Brno-střed | březen 2019 | 15