Rozhovor

Adam Ondra: Mojí největší ambicí je žít spokojený život!

nou. A jak by mohl, když právě

tady má Adam Ondra svoje trvalé

bydliště.

Jak se vám v Brně bydlí?

Brno je pro mě město tak akorát.

Je tady všechno, co je ke spokojenému životu třeba. A je to samozřejmě moje rodné město, kam

se vždycky rád vracím.

Z desítky nejlepších sportovců

republiky za rok 2016 jste vyšoupl

Jaromíra Jágra, byl jste hostem

mnoha televizních show a mediální zájem o vaši osobu trvá.

Profil

Adam Ondra se narodil 5. února

1993 v Brně.V roce 2012 maturoval

na Gymnáziu Matyáše Lercha a loni

završil bakalářské studium na Ekonomicko-správní fakultě MU.Veřejnosti je ovšem znám jako sportovní

fenomén, který se již ve dvanácti

letech zařadil mezi deset nejlepších

lezců světa. K jeho největším dosavadním úspěchům patří tituly mistra

světa z roku 2014 a 2016 v lezení

na obtížnost (což je vylezení vytyčené cesty na jeden pokus bez

odpočinku, kde vyhrává ten, kdo

doleze nejvýš) a titul mistra světa

z roku 2014 v boulderingu (což je

lezení bez lana na malých skalních

blocích nebo nízkých stěnách, kde

vítězí ten, jenž vyleze až nahoru

nejvíckrát). Ve světovém poháru

v lezení na obtížnost zvítězil již

v roce 2009 (kdy poprvé závodil

mezi dospělými) a ještě v roce

2015. Ve světovém poháru v boulderingu zvítězil v roce 2010. Světově uznávaný je i ve skalách při

volném lezení – v letech 2008,

2010, 2011 a 2013 obdržel cenu

Salewa Rock Award, určenou nejlepšímu světovému skalnímu lezci.

Sám si váží zdolání cesty La Dura

Dura ve španělské Olianě, která je

ve stupnici technické obtížnosti

označena jako 9b+, ale ani tato

zatím nejvyšší zdolaná obtížnost

není pro Adama konečná. Již nyní

plánuje skalní cestu v norském Flatangeru s dosud ve světě nepřekonanou obtížností 9c. Adam je

členem TJ Tesla Brno, hovoří anglicky, italsky a španělsky a baví ho číst

věci, kde se člověk něco dozví... Za

svoje dosavadní životní a sportovní

výsledky vděčí svým rodičům Miroslavovi a Evě (seznámili se ve skalách). Fandí mu i jeho sestra

Kristýna a přítelkyně Iva, obě též

výborné lezkyně.

Když v listopadu roku 1996 vyšla

pod názvem Rockstars kniha

Heinze Zaka o světových hvězdách volného skalního lezení

(což je způsob lezení ve skalách,

kde se jako chyty používají

výhradně přírodní struktury),

byly Adamu Ondrovi necelé čtyři

roky. (Ale ve skalách už byl! Do

Moravského krasu ho táta

s mámou brali už tenkrát a místo

v kolíbce ho houpali na laně.)

V osmi letech už ale lezl lépe než

rodiče a v té době se právě kultovní kniha o lezeckých ikonách

stala jeho životní inspirací.

A snem. Tehdy ho samozřejmě

nenapadlo, že on sám bude jednou předmětem Zakova zájmu

a že tento světově proslulý lezec,

fotograf a kameraman bude jako

člen jeho doprovodného týmu

dokumentovat naplňování tohoto snu. V pondělí 21. listopadu

2016 (přesně dvacet let po vydání

knihy „Hvězdy skal“) zdolal

Adam v 15.30 místního času nejtěžší volný přelez na světě, téměř

kilometrovou cestu Dawn Wall ve

stěně El Capitan vYosemitském

národním parku. Adamův rekordní osmidenní výstup, který zvládl

bez přerušení pouze s nutným

nocováním ve stěně v závěsném

stanu, ocenil i legendární Reinhold Messner. Tento horolezec,

který jako první zdolal Mount

Everest bez použití kyslíkového

přístroje, vysekl mladému Brňanovi velkou poklonu a pasoval

ho na nejlepšího současného

skalního lezce na světě. O Adamovi a jeho výkonu informovala

světová média, a tak Zpravodaj

Brno-střed nemůže zůstat stra-

Rozhodně jsem dost překvapený

z toho, jaký mediální ohlas ten

můj poslední americký výkon měl.

Na jednu stranu je příjemné, když

mi gratuluje a zdraví mě tolik lidí,

na druhou stranu je trochu nepříjemné, že už nejsem na ulici tak

anonymní jako dřív.

Sportovní lezení bude mít za čtyři

roky olympijskou premiéru a máte

velkou šanci na medaili, i když jste

zvažoval, že budete olympiádu

bojkotovat.

Myslím, že chybu udělala mezinárodní lezecká federace, když

navrhla pro olympiádu k závodění

a ocenění jen jednou sadou

medailí kombinaci všech tří disciplin – lezení na obtížnost, bouldering a lezení na rychlost, což je

kombinace, které se zatím ještě

nikdo nevěnuje. A to může mít vliv

na atraktivitu a úspěšnost při olympijské premiéře. Zatím také není

jasné, jak se výsledky v jednotlivých disciplínách budou sčítat.

Jestli se upřednostní lezení na

obtížnost a bouldering před rychlostí, která postrádá kreativitu

a krásu lezení, tak šance je

(úsměv).

Olympiáda vTokiu v roce 2020 se

chystá vzdát hold Věře Čáslavské,

která zde v roce 1964 získala tři

zlaté medaile a stala se miláčkem

celého Japonska. Znáte jméno

Věra Čáslavská?

Myslím si, že to byla obdivuhodná

žena, která nebyla a není vzorem

jen díky svým sportovním výkonům a tréninkovému nasazení,

ale i tím, jakou měla odvahu ve

věcech společenských, politických. A to velmi obdivuji.

Díky vám a vašim výkonům jsme

se přesvědčili, že potenciál lidské

síly a vůle ještě zdaleka neznáme.

Pro vás nic není nemožné. Chystáte se na zatím neslezenou cestu

nejvyšší obtížnosti a prý už víte

jak – nohama napřed. Co všechno

byste chtěl v životě dosáhnout?

Mojí největší ambicí je žít spokojený život! A zatím spokojený jsem.

A co mě později ke spokojenému

životu přivede? To je otázka. Zatím

je to lezení a v něm se chci posouvat dál. A co to bude za deset, dvacet let? Možná využiji svoje bakalářské vzdělání v oblasti ekonomie

a budu mít nějaký podnikatelský

záměr, který nebude jen ziskový,

ale třeba pomůže lidem a přinese

i nějaký společenský užitek.

Chcete být prospěšný. Takový by

měl být každý správný politik. To

vás neláká?

(Smích) Já si myslím, že pro politiku nejsem ten pravý. Nemám

dostatečně tvrdé lokty... Na druhou

stranu cítím určitý dluh vůči společnosti. Profesionální sportovec

nic nevyrábí, nic neprodává, za

peníze sponzorů a za ceny ze soutěží jezdí po světě a baví se tím,

co ho dělá šťastným. A já bych tu

radost ze života chtěl vracet. Mrzí

mě, že v mnoha lidech je zakořeněný jakýsi pesimismus. Ztrácí se

víra v sebe sama. Přece všechno

zlé je k něčemu dobré a když se

mi teď nedaří a poučím se z toho,

za rok, za měsíc to může být jinak.

Přece stojí za to žít, mít svoje sny,

svoje vášně, svoje koníčky. A proto

chci motivovat k takovému vnímání

života nejen adepty lezení...

Jste vítězem ankety Sportovec

Brna 2016 a podle odborníků jste

i horkým favoritem na titul Nejlepší sportovec Jihomoravského kraje. Když vyhrajete, zakřičíte si

u toho jako ve skalách?

Ten můj řev ve skalách má ovšem

praktický důvod. Některé extrémně

těžké kroky, které vyžadují skutečně výbušnou sílu, musím dělat ve

výdechu. A proto si při tom zařvu,

protože mám jistotu, že při tom

důležitém kroku skutečně vydechuji. To mi pomáhá. Každý člověk

by si měl někdy zařičet. Nejlépe od

radosti!

 Vladimír Koudelka

Foto Heinz Zak

15

ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Únor 2017