Názory zastupitelů

Připomenutí brněnské minulosti

Vzhledem k tomu, že se podle

mého názoru

poněkud nešťastně na

tabuli připomínající pohnutou historii

bývalé věznice na Cejlu vedle

sebe zároveň objevila jak jména vězněných během války

a pronásledovaných v padesátých letech, tak i jména jejich

trýznitelů a dalších zločinců,

rád bych uvedl některá fakta.

Jedno jméno mě obzvláště zaujalo, jedná se o kriminálního radu

brněnské řídící úřadovny gestapa

Otto Koslowského. Chtěl bych jen

ve stručnosti seznámit čtenáře

s činy tohoto člověka. Myslím si,

že ta v úvodu zmíněná tabule

dobře ilustruje trochu chaotický

pohled současného vedení města

Brna na naši minulost, kdy se jed-

notlivé střípky mezi sebou mísí,

aniž by byly uvedeny v potřebném

kontextu a s nutným dovětkem.

Politici mnohdy na rozdíl od historiků totiž bohužel nemají potřebu být objektivní.

Otto Koslowski se narodil v roce

1900 v západním Prusku. Po první

světové válce pracoval u dráhy, od

roku 1926 pak u kriminální policie.

Od roku 1933 byl členem NSDAP,

což mu také urychlilo kariérní

postup. Nepřátel režimu bylo

vždy dost a za službu u tajné policie, kam se přesunul, se vyplácel nemalý příplatek. Po čase se

dokonce stal vyhledávaným odborníkem v oblasti potírání levicového odboje. V červnu 1939 byl

přeložen do Brna a zabydlel se

i s rodinou ve zkonfiskované vile

po bratrech Eislerových deportovaných do koncentračního tábora.

Zorientování v Brně mu netrvalo

dlouho, účastnil se stovek zatčení

a zostřených výslechů, kde po-

užíval velmi brutální metody. Výsledkem i jeho práce bylo zjištění

o vazbách a zapojení členů protektorátní vlády do českého odboje. Předseda vlády Alois Eliáš

byl jako jediný premiér okupovaného státu v roce 1942 popraven.

V obdobném duchu se nesla

i jeho další činnost, byl totiž velmi

schopný kriminalista a inteligentní

organizátor (zejména v oblasti

získávání a úkolování konfidentů),

což ovšem rozhodně nevypovídá

v jeho případě o čemkoliv pozitivním. Byl nasazen i za hranicemi protektorátu, na Slovensku,

v Maďarsku a Bulharsku.

V závěru války se Koslowski zabýval i zátahy proti partyzánům vysazeným na Vyškovsku, a především měl na starosti přesun vězňů

z Kounicových kolejí do koncentračních táborů, osobně vykonal

několik poprav zastřelením bez

soudu. Ve vlaku i s rodinou uprchl

před příchodem fronty do Němec-

ka, po čase byl však americkou

okupační správou vydán zpět do

Československa. V předtuše jediného adekvátního trestu se dvakrát pokusil o sebevraždu. Otto

Koslowski byl shledán vinným ve

všech bodech obžaloby a popraven 3. května 1947. Závěrem tohoto krátkého pojednání o truchlivé

kapitole dějin (nejen) města Brna,

bych vyzvedl ještě jednu perličku

– podoba Koslowského se zachovala i na malbě uvnitř Právnické

fakulty Masarykovy univerzity,

jakožto někdejšího sídla brněnské

řídící úřadovny gestapa, kterou

měli na starosti věznění čeští

umělci.

Zdroj: ADAMEC, Václav: Mýtus Koslowski. Kriminální rada brněnské řídící

úřadovny gestapa Otto Koslowski.

Paměť a dějiny, ÚSTR, 2014, roč. VIII.,

č. 4, s. 76–89.

I

Mgr. Tomáš Řepa,

zastupitel ZMČ Brno-střed

za ČSSD

Brněnská bahna 2016 aneb BKom versus MP 0:1

Ať se na mne

dotyční nezlobí, ale

nefandím řidičům, co nevědí, že se na

chodnících

a trávnících ve

městě neparkuje. Když to někomu nevadí z estetického ani

ekologického hlediska, tak to

přinejmenším prostě zakazuje

zákon.

Ojediněle a krátkodobě (ve stylu

„rodí mi žena“) se to snad dá

pochopit a trávník to ustojí, ale

když to postupně udělá x aut, tak

za sebou zanechají buď natvrdo

udusanou, nebo naopak rozježděnou rozbahněnou půdu. Neznám nikoho, komu by se takové

místo líbilo. Zcela jednoduchou

a efektivní prevencí je umístění

nějaké zábrany na vjezd do takových k zaparkování lákajících

míst. Zodpovědnými za to jsou třeba Brněnské komunikace (BKom),

které se mají o trávníky podél silnic

starat. Když jsem je požádal

Není libo si na Úvoze zaparkovat nelegálně?

o jeden takový „zásah“ na Úvoze,

kde auta stojí z poloviny na trávníku, resp. na tom, co z něj zbylo,

a druhou částí na chodníku, tak

se mi dostalo od vedoucí střediska

správy komunikací těžko pochopitelné odpovědi, že máme řidiče ke správnému parkování

vychovávat příspěvky v našem

Zpravodaji. Jestli se úspěšnost

takové formy „výchovy“ potvrdí,

budu jen rád, i když tak by za chvíli

mohli přijít o práci vězeňské stráže, protože díky našemu periodiku

bychom byli schopni vymýtit i veš-

kerou kriminalitu. Jako v pohádce

O kohoutkovi a slepičce, zároveň

nezapomíná BKom odkázat mne

na městskou policii – ta „by měla

chránit městský majetek“. Jinak

řečeno: my kámen za pakatel

neumístíme, ale botičky a pokuty

za tisíce ať jen klidně lítají. To, že

stejnou povinnost chránit městský

majetek mají i Brněnské komunikace, už se zapomíná. Skoro jako

by jim to bylo jedno, ale pak je

ostuda, že firmu vlastní přímo

město a říkají si Brněnské. Přitom

třeba u nápravy přímo na silnicích

nebo s mobiliářem či dopravními

značkami mám s BKomem naopak zkušenosti velmi dobré. Jak

jde ovšem o zeleň, mám pocit,

že řeší ne tak daný problém,

jako spíše na koho to přesunout. Když jsem s jejich lhostejným postojem seznámil městskou

policii, dostal jsem od jejího vedení

logickou odpověď, že v takových

případech vidí řešení naopak

právě ve stabilních zábranách.

Nechci se však dočkat toho, že

kvůli netečnosti některých institucí

budeme nuceni čekat na městskou policii, když ji budeme nezbytně potřebovat, protože právě

„botičkuje“ nelegálně parkující

vozidlo, kam se BKom nezmohl

umístit jedno šutřisko.

Možná by měl BKom zvážit, zda

by nerozšířil své komerční portfolio i o prodej bláta nebo udusané

hlíny pod značkou Brněnská bahna, když nechce na zkrášlení

města v tomto ohledu příliš participovat.

I

JUDr. Michal Závodský,

zastupitel ZMČ Brno-střed

nezávislý za SZ

Tato rubrika obsahuje názory zastupitelů, které nejsou redakčně upravovány, a vydavatel nenese

zodpovědnost za její obsah (§ 4a tiskového zákona).

12

ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Únor 2017