Názory zastupitelů
Připomenutí brněnské minulosti
Vzhledem k tomu, že se podle
mého názoru
poněkud nešťastně na
tabuli připomínající pohnutou historii
bývalé věznice na Cejlu vedle
sebe zároveň objevila jak jména vězněných během války
a pronásledovaných v padesátých letech, tak i jména jejich
trýznitelů a dalších zločinců,
rád bych uvedl některá fakta.
Jedno jméno mě obzvláště zaujalo, jedná se o kriminálního radu
brněnské řídící úřadovny gestapa
Otto Koslowského. Chtěl bych jen
ve stručnosti seznámit čtenáře
s činy tohoto člověka. Myslím si,
že ta v úvodu zmíněná tabule
dobře ilustruje trochu chaotický
pohled současného vedení města
Brna na naši minulost, kdy se jed-
notlivé střípky mezi sebou mísí,
aniž by byly uvedeny v potřebném
kontextu a s nutným dovětkem.
Politici mnohdy na rozdíl od historiků totiž bohužel nemají potřebu být objektivní.
Otto Koslowski se narodil v roce
1900 v západním Prusku. Po první
světové válce pracoval u dráhy, od
roku 1926 pak u kriminální policie.
Od roku 1933 byl členem NSDAP,
což mu také urychlilo kariérní
postup. Nepřátel režimu bylo
vždy dost a za službu u tajné policie, kam se přesunul, se vyplácel nemalý příplatek. Po čase se
dokonce stal vyhledávaným odborníkem v oblasti potírání levicového odboje. V červnu 1939 byl
přeložen do Brna a zabydlel se
i s rodinou ve zkonfiskované vile
po bratrech Eislerových deportovaných do koncentračního tábora.
Zorientování v Brně mu netrvalo
dlouho, účastnil se stovek zatčení
a zostřených výslechů, kde po-
užíval velmi brutální metody. Výsledkem i jeho práce bylo zjištění
o vazbách a zapojení členů protektorátní vlády do českého odboje. Předseda vlády Alois Eliáš
byl jako jediný premiér okupovaného státu v roce 1942 popraven.
V obdobném duchu se nesla
i jeho další činnost, byl totiž velmi
schopný kriminalista a inteligentní
organizátor (zejména v oblasti
získávání a úkolování konfidentů),
což ovšem rozhodně nevypovídá
v jeho případě o čemkoliv pozitivním. Byl nasazen i za hranicemi protektorátu, na Slovensku,
v Maďarsku a Bulharsku.
V závěru války se Koslowski zabýval i zátahy proti partyzánům vysazeným na Vyškovsku, a především měl na starosti přesun vězňů
z Kounicových kolejí do koncentračních táborů, osobně vykonal
několik poprav zastřelením bez
soudu. Ve vlaku i s rodinou uprchl
před příchodem fronty do Němec-
ka, po čase byl však americkou
okupační správou vydán zpět do
Československa. V předtuše jediného adekvátního trestu se dvakrát pokusil o sebevraždu. Otto
Koslowski byl shledán vinným ve
všech bodech obžaloby a popraven 3. května 1947. Závěrem tohoto krátkého pojednání o truchlivé
kapitole dějin (nejen) města Brna,
bych vyzvedl ještě jednu perličku
– podoba Koslowského se zachovala i na malbě uvnitř Právnické
fakulty Masarykovy univerzity,
jakožto někdejšího sídla brněnské
řídící úřadovny gestapa, kterou
měli na starosti věznění čeští
umělci.
Zdroj: ADAMEC, Václav: Mýtus Koslowski. Kriminální rada brněnské řídící
úřadovny gestapa Otto Koslowski.
Paměť a dějiny, ÚSTR, 2014, roč. VIII.,
č. 4, s. 76–89.
Mgr. Tomáš Řepa,
zastupitel ZMČ Brno-střed
za ČSSD
Brněnská bahna 2016 aneb BKom versus MP 0:1
Ať se na mne
dotyční nezlobí, ale
nefandím řidičům, co nevědí, že se na
chodnících
a trávnících ve
městě neparkuje. Když to někomu nevadí z estetického ani
ekologického hlediska, tak to
přinejmenším prostě zakazuje
zákon.
Ojediněle a krátkodobě (ve stylu
„rodí mi žena“) se to snad dá
pochopit a trávník to ustojí, ale
když to postupně udělá x aut, tak
za sebou zanechají buď natvrdo
udusanou, nebo naopak rozježděnou rozbahněnou půdu. Neznám nikoho, komu by se takové
místo líbilo. Zcela jednoduchou
a efektivní prevencí je umístění
nějaké zábrany na vjezd do takových k zaparkování lákajících
míst. Zodpovědnými za to jsou třeba Brněnské komunikace (BKom),
které se mají o trávníky podél silnic
starat. Když jsem je požádal
Není libo si na Úvoze zaparkovat nelegálně?
o jeden takový „zásah“ na Úvoze,
kde auta stojí z poloviny na trávníku, resp. na tom, co z něj zbylo,
a druhou částí na chodníku, tak
se mi dostalo od vedoucí střediska
správy komunikací těžko pochopitelné odpovědi, že máme řidiče ke správnému parkování
vychovávat příspěvky v našem
Zpravodaji. Jestli se úspěšnost
takové formy „výchovy“ potvrdí,
budu jen rád, i když tak by za chvíli
mohli přijít o práci vězeňské stráže, protože díky našemu periodiku
bychom byli schopni vymýtit i veš-
kerou kriminalitu. Jako v pohádce
O kohoutkovi a slepičce, zároveň
nezapomíná BKom odkázat mne
na městskou policii – ta „by měla
chránit městský majetek“. Jinak
řečeno: my kámen za pakatel
neumístíme, ale botičky a pokuty
za tisíce ať jen klidně lítají. To, že
stejnou povinnost chránit městský
majetek mají i Brněnské komunikace, už se zapomíná. Skoro jako
by jim to bylo jedno, ale pak je
ostuda, že firmu vlastní přímo
město a říkají si Brněnské. Přitom
třeba u nápravy přímo na silnicích
nebo s mobiliářem či dopravními
značkami mám s BKomem naopak zkušenosti velmi dobré. Jak
jde ovšem o zeleň, mám pocit,
že řeší ne tak daný problém,
jako spíše na koho to přesunout. Když jsem s jejich lhostejným postojem seznámil městskou
policii, dostal jsem od jejího vedení
logickou odpověď, že v takových
případech vidí řešení naopak
právě ve stabilních zábranách.
Nechci se však dočkat toho, že
kvůli netečnosti některých institucí
budeme nuceni čekat na městskou policii, když ji budeme nezbytně potřebovat, protože právě
„botičkuje“ nelegálně parkující
vozidlo, kam se BKom nezmohl
umístit jedno šutřisko.
Možná by měl BKom zvážit, zda
by nerozšířil své komerční portfolio i o prodej bláta nebo udusané
hlíny pod značkou Brněnská bahna, když nechce na zkrášlení
města v tomto ohledu příliš participovat.
JUDr. Michal Závodský,
zastupitel ZMČ Brno-střed
nezávislý za SZ
Tato rubrika obsahuje názory zastupitelů, které nejsou redakčně upravovány, a vydavatel nenese
zodpovědnost za její obsah (§ 4a tiskového zákona).
12
ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Únor 2017