Názory zastupitelů

Připomenutí brněnské minulosti Vzhledem k tomu, že se podle mého názoru poněkud nešťastně na tabuli připomínající pohnutou historii bývalé věznice na Cejlu vedle sebe zároveň objevila jak jména vězněných během války a pronásledovaných v padesátých letech, tak i jména jejich trýznitelů a dalších zločinců, rád bych uvedl některá fakta. Jedno jméno mě obzvláště zaujalo, jedná se o kriminálního radu brněnské řídící úřadovny gestapa Otto Koslowského. Chtěl bych jen ve stručnosti seznámit čtenáře s činy tohoto člověka. Myslím si, že ta v úvodu zmíněná tabule dobře ilustruje trochu chaotický pohled současného vedení města Brna na naši minulost, kdy se jed-

notlivé střípky mezi sebou mísí, aniž by byly uvedeny v potřebném kontextu a s nutným dovětkem. Politici mnohdy na rozdíl od historiků totiž bohužel nemají potřebu být objektivní. Otto Koslowski se narodil v roce 1900 v západním Prusku. Po první světové válce pracoval u dráhy, od roku 1926 pak u kriminální policie. Od roku 1933 byl členem NSDAP, což mu také urychlilo kariérní postup. Nepřátel režimu bylo vždy dost a za službu u tajné policie, kam se přesunul, se vyplácel nemalý příplatek. Po čase se dokonce stal vyhledávaným odborníkem v oblasti potírání levicového odboje. V červnu 1939 byl přeložen do Brna a zabydlel se i s rodinou ve zkonfiskované vile po bratrech Eislerových deportovaných do koncentračního tábora. Zorientování v Brně mu netrvalo dlouho, účastnil se stovek zatčení a zostřených výslechů, kde po-

užíval velmi brutální metody. Výsledkem i jeho práce bylo zjištění o vazbách a zapojení členů protektorátní vlády do českého odboje. Předseda vlády Alois Eliáš byl jako jediný premiér okupovaného státu v roce 1942 popraven. V obdobném duchu se nesla i jeho další činnost, byl totiž velmi schopný kriminalista a inteligentní organizátor (zejména v oblasti získávání a úkolování konfidentů), což ovšem rozhodně nevypovídá v jeho případě o čemkoliv pozitivním. Byl nasazen i za hranicemi protektorátu, na Slovensku, v Maďarsku a Bulharsku. V závěru války se Koslowski zabýval i zátahy proti partyzánům vysazeným na Vyškovsku, a především měl na starosti přesun vězňů z Kounicových kolejí do koncentračních táborů, osobně vykonal několik poprav zastřelením bez soudu. Ve vlaku i s rodinou uprchl před příchodem fronty do Němec-

ka, po čase byl však americkou okupační správou vydán zpět do Československa. V předtuše jediného adekvátního trestu se dvakrát pokusil o sebevraždu. Otto Koslowski byl shledán vinným ve všech bodech obžaloby a popraven 3. května 1947. Závěrem tohoto krátkého pojednání o truchlivé kapitole dějin (nejen) města Brna, bych vyzvedl ještě jednu perličku – podoba Koslowského se zachovala i na malbě uvnitř Právnické fakulty Masarykovy univerzity, jakožto někdejšího sídla brněnské řídící úřadovny gestapa, kterou měli na starosti věznění čeští umělci. Zdroj: ADAMEC, Václav: Mýtus Koslowski. Kriminální rada brněnské řídící úřadovny gestapa Otto Koslowski. Paměť a dějiny, ÚSTR, 2014, roč. VIII., č. 4, s. 76–89.

I

Mgr. Tomáš Řepa, zastupitel ZMČ Brno-střed za ČSSD

Brněnská bahna 2016 aneb BKom versus MP 0:1 Ať se na mne dotyční nezlobí, ale nefandím řidičům, co nevědí, že se na chodnících a trávnících ve městě neparkuje. Když to někomu nevadí z estetického ani ekologického hlediska, tak to přinejmenším prostě zakazuje zákon. Ojediněle a krátkodobě (ve stylu „rodí mi žena“) se to snad dá pochopit a trávník to ustojí, ale když to postupně udělá x aut, tak za sebou zanechají buď natvrdo udusanou, nebo naopak rozježděnou rozbahněnou půdu. Neznám nikoho, komu by se takové místo líbilo. Zcela jednoduchou a efektivní prevencí je umístění nějaké zábrany na vjezd do takových k zaparkování lákajících míst. Zodpovědnými za to jsou třeba Brněnské komunikace (BKom), které se mají o trávníky podél silnic starat. Když jsem je požádal

Není libo si na Úvoze zaparkovat nelegálně? o jeden takový „zásah“ na Úvoze, kde auta stojí z poloviny na trávníku, resp. na tom, co z něj zbylo, a druhou částí na chodníku, tak se mi dostalo od vedoucí střediska správy komunikací těžko pochopitelné odpovědi, že máme řidiče ke správnému parkování vychovávat příspěvky v našem Zpravodaji. Jestli se úspěšnost takové formy „výchovy“ potvrdí, budu jen rád, i když tak by za chvíli mohli přijít o práci vězeňské stráže, protože díky našemu periodiku bychom byli schopni vymýtit i veš-

kerou kriminalitu. Jako v pohádce O kohoutkovi a slepičce, zároveň nezapomíná BKom odkázat mne na městskou policii – ta „by měla chránit městský majetek“. Jinak řečeno: my kámen za pakatel neumístíme, ale botičky a pokuty za tisíce ať jen klidně lítají. To, že stejnou povinnost chránit městský majetek mají i Brněnské komunikace, už se zapomíná. Skoro jako by jim to bylo jedno, ale pak je ostuda, že firmu vlastní přímo město a říkají si Brněnské. Přitom třeba u nápravy přímo na silnicích

nebo s mobiliářem či dopravními značkami mám s BKomem naopak zkušenosti velmi dobré. Jak jde ovšem o zeleň, mám pocit, že řeší ne tak daný problém, jako spíše na koho to přesunout. Když jsem s jejich lhostejným postojem seznámil městskou policii, dostal jsem od jejího vedení logickou odpověď, že v takových případech vidí řešení naopak právě ve stabilních zábranách. Nechci se však dočkat toho, že kvůli netečnosti některých institucí budeme nuceni čekat na městskou policii, když ji budeme nezbytně potřebovat, protože právě „botičkuje“ nelegálně parkující vozidlo, kam se BKom nezmohl umístit jedno šutřisko. Možná by měl BKom zvážit, zda by nerozšířil své komerční portfolio i o prodej bláta nebo udusané hlíny pod značkou Brněnská bahna, když nechce na zkrášlení města v tomto ohledu příliš participovat. I JUDr. Michal Závodský, zastupitel ZMČ Brno-střed nezávislý za SZ

Tato rubrika obsahuje názory zastupitelů, které nejsou redakčně upravovány, a vydavatel nenese zodpovědnost za její obsah (§ 4a tiskového zákona). 12 ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Únor 2017