Rozhovor

LUCIE HLAVINKOVÁ:

ZE ZELNÉHO TRHU JSEM CHTĚLA TRPASLÍKA

Novou knihu Kdo šije u Podolské? brněnská

spisovatelka Lucie Hlavinková pokřtila v listopadu na Zelném trhu v kavárně Podobrazy.

Kmotrou jí byla renomovaná oděvní designérka Liběna Rochová. Děj knihy se odehrává

ve známém módním salonu v éře nastupujícího socialismu.

a shodou okolností přijde na řešení záhady,

proč v nejbohatším domě ve městě nepřežije

žádné dítě své první narozeniny. V knize se

objevuje místní nářečí, lidové zvyky, a hlavně

prostředí lékárny té doby, které bylo plné

vůní a velmi tajuplných věcí.

Pracujete na nějaké další knize?

Čím vás život Hany Podolské

zaujal?

Příběh Hany Podolské je velice zajímavý.

Sama se vypracovala díky svému talentu

a pracovitosti, navíc v době, kdy to pro ženy

vůbec nebylo obvyklé. A pak jí byl celý salon

v padesátých letech znárodněn a ona v něm

musela pracovat na podřadné pozici. Přidaly

se těžkosti se synem, který byl z politických

důvodů několikrát uvězněn. Paradoxně nad

ní držela ochrannou ruku Marta Gottwaldová,

která si myslela, že se díky šatům od Podolské

stane opravdovou dámou. Chtěla jsem na

příkladu jejího života ukázat, jaká byla doba,

jak silně pohnula osudy lidí a jak se s ní Hana

Podolská a další postavy v knize vyrovnávaly,

každý podle své povahy a charakteru.

Jaký máte vztah k módě?

Vztah k módě mám velice vřelý. Kdysi jsem

si hodně šila, uměla jsem ušít i jednoduché

sako, ale obávám se, že teď už bych to

nesvedla, tak oblečení raději normálně kupuji. Nejsem žádná módní průkopnice, výstřelky

se ke mně nehodí, ale rozhodně nenosím

věci jen pohodlné a praktické, kdepak!

Poslední knize předcházel

detektivní příběh Apatykář

a kniha Sestry Foxovy, která je

příběhem zakladatelek

spiritismu. Čím si vás přitáhla

právě tato témata?

Sestry Foxovy jsou také založené na skutečných postavách. Ve své době, v druhé

polovině 19. století, to byly skutečné celebrity,

které vydělaly tisíce dolarů a pak zase

o všechno přišly. Staly se slavnými už jako

děti, celý život lhaly a podváděly, až se nakonec ke všemu přiznaly. Velmi mě zajímalo,

jak může takový život vypadat, co se vlastně

odehrávalo v jejich hlavách.

Apatykář není založený na skutečné postavě, ale je umístěn ve skutečném a velmi

půvabném místě, v městečku Štramberk

v roce 1908. Hlavní postavou je mladý lékárník František, který se sem přistěhuje ve snaze uniknout svým problémům z minulosti

Ano, mám zatím jen pár stránek, ale bude

to také historická detektivka, hlavní postavou

nyní bude mladá dívka, která se stane chůvou

velmi zvláštního chlapce. Přijde na to, že je

to právě on, kdo je klíčem k tajemství, ukrývajícím se v rodině, pro kterou pracuje.

Jaké knihy ráda čtete a co máte

rozečteno právě teď? Dokážete

si knihu užít, nebo ji analyzujete

očima spisovatelky?

Čtu moc ráda a opravdu hodně, všechny

žánry. V poslední době se mi nejvíce líbila

kniha povídek Lucie Berlinové Manuál pro

uklízečky, ta byla opravdu výborná. Při čtení

nic neanalyzuji, chci si knihu užít jako čtenář,

ale když ji mám dočtenou, zamyslím se nad

tím, co a proč mě na ní konkrétně bavilo (nebo

naopak), jaké postupy autor nebo autorka

použili. Těžko definovat, jaká kniha musí být,

abych ji přečetla jedním dechem – překvapivá, chytrá, vtipná nebo naopak napínavá.

Píšete také pro děti, je pro ně

psaní snadnější než pro dospělé?

Není v tom žádný zásadní rozdíl, postup

práce je stejný. Pro dětskou knihu ale nemusím dělat tolik rešerší, spíš se snažím vzpomenout si, jaké knížky mě bavily, když jsem

byla sama dítě.

Lucie Hlavinková

se narodila a celý život žije v Brně. Studovala na gymnáziu Slovanské náměstí

a poté na Filozofické fakultě Masarykovy

univerzity obor historie – religionistika.

Po té, co v roce 2010 ukončila doktorské

studium religionistiky, se začala věnovat

učení a psaní. V roce 2015 vyhrála literární

soutěž Hledá se autor bestselleru nakladatelství Fragment se sci-fi povídkou

Seance, v roce 2016 zvítězila v literární

soutěži Albatrosu s příběhem pro děti

Projekt pes – ten můj. Svůj první příběh

napsala v šesti letech, dobrodružství pejska Bobíka vycházela po celé prázdniny

v několika pokračováních. V té době v ní

uzrálo přesvědčení, že se stane spisovatelkou. Pro děti napsala tři knihy série Projekt pes – ten můj, dále Sesterstvo a kouzelná kočka Fabiola a knihu Praštěný

trpaslík. Je jednou z osmnácti našich spisovatelů, kteří přispěli do knihy Černobílé

pohádky, která vyšla letos v nakladatelství

Albatros a výtěžek z jejího prodeje připadne brněnské pobočce Střediska rané

péče. Ráda se účastní besed s dětmi,

chodí za nimi do škol, setkat se s ní mohly

mimo jiné také děti na základní škole na

Křídlovické. Pro dospělé napsala knihy

Sestry Foxovy, Apatykář a v závěru října

vydala knihu Kdo šije u Podolské?

Je dnes těžší děti zaujmout

v konkurenci všech

elektronických médií?

Kde v Brně žijete?

Určitě ano, tahle konkurence je velmi silná.

Ale naštěstí dětí, které rády čtou, je pořád

dost, vidím to na besedách, na které mě školy

a knihovny zvou.

Deset let bydlíme s rodinou v Žabovřeskách a jsme tu velmi spokojení. Díky venčení

jsem tu potkala nové kamarádky a taky poznala doslova všechna místa v celé čtvrti.

Která knížka z dětství vám

nejvíc utkvěla v paměti a proč?

Máte nějaké oblíbené místo

v centru města?

Děti z Bullerbynu a Malý princ. Toho mám

ráda dodnes, četla jsem ho několikrát

a vždycky v něm najdu něco nového.

Mám moc ráda Zelný trh, už od dětství, protože se tam prodávaly neobvyklé věci, které

nikde jinde nebyly, například nasbírané houby. Když jsem byla malá, doufala jsem, že

bych tam na nějakém stánku mohla koupit

živého trpaslíka, toho jsem si moc přála!

Co děláte, když nepíšete?

Moc ráda chodím do lesa se svým psem,

fenou československého vlčáka.

Marta Vojáčková

■

Zpravodaj městské části Brno-střed | prosinec 2019 | 15