Rozhovor
LUCIE HLAVINKOVÁ:
ZE ZELNÉHO TRHU JSEM CHTĚLA TRPASLÍKA
Novou knihu Kdo šije u Podolské? brněnská
spisovatelka Lucie Hlavinková pokřtila v listopadu na Zelném trhu v kavárně Podobrazy.
Kmotrou jí byla renomovaná oděvní designérka Liběna Rochová. Děj knihy se odehrává
ve známém módním salonu v éře nastupujícího socialismu.
a shodou okolností přijde na řešení záhady,
proč v nejbohatším domě ve městě nepřežije
žádné dítě své první narozeniny. V knize se
objevuje místní nářečí, lidové zvyky, a hlavně
prostředí lékárny té doby, které bylo plné
vůní a velmi tajuplných věcí.
Pracujete na nějaké další knize?
Čím vás život Hany Podolské
zaujal?
Příběh Hany Podolské je velice zajímavý.
Sama se vypracovala díky svému talentu
a pracovitosti, navíc v době, kdy to pro ženy
vůbec nebylo obvyklé. A pak jí byl celý salon
v padesátých letech znárodněn a ona v něm
musela pracovat na podřadné pozici. Přidaly
se těžkosti se synem, který byl z politických
důvodů několikrát uvězněn. Paradoxně nad
ní držela ochrannou ruku Marta Gottwaldová,
která si myslela, že se díky šatům od Podolské
stane opravdovou dámou. Chtěla jsem na
příkladu jejího života ukázat, jaká byla doba,
jak silně pohnula osudy lidí a jak se s ní Hana
Podolská a další postavy v knize vyrovnávaly,
každý podle své povahy a charakteru.
Jaký máte vztah k módě?
Vztah k módě mám velice vřelý. Kdysi jsem
si hodně šila, uměla jsem ušít i jednoduché
sako, ale obávám se, že teď už bych to
nesvedla, tak oblečení raději normálně kupuji. Nejsem žádná módní průkopnice, výstřelky
se ke mně nehodí, ale rozhodně nenosím
věci jen pohodlné a praktické, kdepak!
Poslední knize předcházel
detektivní příběh Apatykář
a kniha Sestry Foxovy, která je
příběhem zakladatelek
spiritismu. Čím si vás přitáhla
právě tato témata?
Sestry Foxovy jsou také založené na skutečných postavách. Ve své době, v druhé
polovině 19. století, to byly skutečné celebrity,
které vydělaly tisíce dolarů a pak zase
o všechno přišly. Staly se slavnými už jako
děti, celý život lhaly a podváděly, až se nakonec ke všemu přiznaly. Velmi mě zajímalo,
jak může takový život vypadat, co se vlastně
odehrávalo v jejich hlavách.
Apatykář není založený na skutečné postavě, ale je umístěn ve skutečném a velmi
půvabném místě, v městečku Štramberk
v roce 1908. Hlavní postavou je mladý lékárník František, který se sem přistěhuje ve snaze uniknout svým problémům z minulosti
Ano, mám zatím jen pár stránek, ale bude
to také historická detektivka, hlavní postavou
nyní bude mladá dívka, která se stane chůvou
velmi zvláštního chlapce. Přijde na to, že je
to právě on, kdo je klíčem k tajemství, ukrývajícím se v rodině, pro kterou pracuje.
Jaké knihy ráda čtete a co máte
rozečteno právě teď? Dokážete
si knihu užít, nebo ji analyzujete
očima spisovatelky?
Čtu moc ráda a opravdu hodně, všechny
žánry. V poslední době se mi nejvíce líbila
kniha povídek Lucie Berlinové Manuál pro
uklízečky, ta byla opravdu výborná. Při čtení
nic neanalyzuji, chci si knihu užít jako čtenář,
ale když ji mám dočtenou, zamyslím se nad
tím, co a proč mě na ní konkrétně bavilo (nebo
naopak), jaké postupy autor nebo autorka
použili. Těžko definovat, jaká kniha musí být,
abych ji přečetla jedním dechem – překvapivá, chytrá, vtipná nebo naopak napínavá.
Píšete také pro děti, je pro ně
psaní snadnější než pro dospělé?
Není v tom žádný zásadní rozdíl, postup
práce je stejný. Pro dětskou knihu ale nemusím dělat tolik rešerší, spíš se snažím vzpomenout si, jaké knížky mě bavily, když jsem
byla sama dítě.
Lucie Hlavinková
se narodila a celý život žije v Brně. Studovala na gymnáziu Slovanské náměstí
a poté na Filozofické fakultě Masarykovy
univerzity obor historie – religionistika.
Po té, co v roce 2010 ukončila doktorské
studium religionistiky, se začala věnovat
učení a psaní. V roce 2015 vyhrála literární
soutěž Hledá se autor bestselleru nakladatelství Fragment se sci-fi povídkou
Seance, v roce 2016 zvítězila v literární
soutěži Albatrosu s příběhem pro děti
Projekt pes – ten můj. Svůj první příběh
napsala v šesti letech, dobrodružství pejska Bobíka vycházela po celé prázdniny
v několika pokračováních. V té době v ní
uzrálo přesvědčení, že se stane spisovatelkou. Pro děti napsala tři knihy série Projekt pes – ten můj, dále Sesterstvo a kouzelná kočka Fabiola a knihu Praštěný
trpaslík. Je jednou z osmnácti našich spisovatelů, kteří přispěli do knihy Černobílé
pohádky, která vyšla letos v nakladatelství
Albatros a výtěžek z jejího prodeje připadne brněnské pobočce Střediska rané
péče. Ráda se účastní besed s dětmi,
chodí za nimi do škol, setkat se s ní mohly
mimo jiné také děti na základní škole na
Křídlovické. Pro dospělé napsala knihy
Sestry Foxovy, Apatykář a v závěru října
vydala knihu Kdo šije u Podolské?
Je dnes těžší děti zaujmout
v konkurenci všech
elektronických médií?
Kde v Brně žijete?
Určitě ano, tahle konkurence je velmi silná.
Ale naštěstí dětí, které rády čtou, je pořád
dost, vidím to na besedách, na které mě školy
a knihovny zvou.
Deset let bydlíme s rodinou v Žabovřeskách a jsme tu velmi spokojení. Díky venčení
jsem tu potkala nové kamarádky a taky poznala doslova všechna místa v celé čtvrti.
Která knížka z dětství vám
nejvíc utkvěla v paměti a proč?
Máte nějaké oblíbené místo
v centru města?
Děti z Bullerbynu a Malý princ. Toho mám
ráda dodnes, četla jsem ho několikrát
a vždycky v něm najdu něco nového.
Mám moc ráda Zelný trh, už od dětství, protože se tam prodávaly neobvyklé věci, které
nikde jinde nebyly, například nasbírané houby. Když jsem byla malá, doufala jsem, že
bych tam na nějakém stánku mohla koupit
živého trpaslíka, toho jsem si moc přála!
Co děláte, když nepíšete?
Moc ráda chodím do lesa se svým psem,
fenou československého vlčáka.
Marta Vojáčková
■
Zpravodaj městské části Brno-střed | prosinec 2019 | 15