Kultura
BŮH JE Z BRNA
VÝSTAVA V POHYBU
ZDOBÍ CUKRÁRNU
Na podzim vyšla
v nakladatelství Mladá fronta kniha Bůh
je z Brna, jejím autorem je spisovatel
a rozhlasový redaktor Jiří Kamen.
Kniha
přibližuje
životní příběh Karla
Fuksy, brněnského
barda, přítele Arnošta Goldflama, Jana Nováka, Franty Kocourka či Rudyho Kovandy, televizního režiséra, tvůrce skleněných objektů,
malíře, vynikajícího sportovce, v jehož rodině
najdeme komunisty, vojáky wehrmachtu, židy,
legionáře i zednáře. Čelný představitel brněnské bohémy, která podle Fuksy popíjela spíše
limo než pivo, vypráví o svém životě jako
Čechov i Fellini, košaté i košilaté historky jako
vystřižené z Tanečních hodin pro starší
a pokročilé Bohumila Hrabala. V jeho líčení
se zhmotňuje nejen obraz kulturního a společenského života v Brně, ale dozvíme se
také, proč se s ním přátelí Milan Kundera,
proč nad jeho hrobem bude řečnit Arnošt
Goldflam nebo Miloš Štědroň, nebo kdo je
Zemanova kavárna a cukrárna na Josefské 4 hostí umělecká díla Darie Baronové.
Abstraktní umělkyně Daria Baronová
vytvořila velkoformátové malby přímo pro
Zemanovu kavárnu a cukrárnu. Autorka je
výtvarnice a designérka, studovala na Střední umělecké škole grafické v Jihlavě a na
Střední škole umění a designu v Brně. Svůj
osobitý styl, figurální motivy a barevné kompozice, kterými se nyní zabývá, našla v roce
2015. Od této doby umělecky došla k motivům inspirovaným zážitky ze života a barevným konceptům, které prezentuje v prostoru Zemanovy cukrárny a kavárny.
V minulosti vystavovala například v pražské
Invalidovně.
Zemanova kavárna a cukrárna byla slavnostně otevřena 30. ledna 1937, brzy tedy
oslaví 86 let. Mnohé se v ní nezměnilo. Její
krásný funkcionalistický interiér s dřevěným,
onyxovým a travertinovým obložením a se
zrcadly, která hravě odráží další prvky prostoru, je kavárna sama uměleckým dílem,
zejména architekta Karla Růžičky.
pravým brněnským bohem. K rodinným přátelům, o nichž v knize vypráví, patřili mimo
jiné Josef Kainar, František Vláčil, Ivan Blatný,
hrabě Haugwitz či kněz František Lízna, na
něhož v knize zavzpomínal:
„Můj blízkej kamarád byl kněz Franta Lízna.
To byl ten jezuitskej kněz, kterej se staral o tu
holku potom, co ji pustili z vězení, kde seděla
za požár v Ústavu sociální péče v Měděnci.
Renč podle tý události natočil Requiem pro
panenku… V Brně byl farářem u jezuitů. V kostele měl kasičku, kde bylo napsaný, že lidi
maj do ní přispívat na potřebný. A tak si
potřebný sami vzali ty příspěvky i s kasičkou.
Franta se jenom usmál. Provázel mě po tom
kostele, dole maj mumii ve skleněný rakvi.
Je to páter Středa, kterej vedl studenty proti
Švédům, když voblíhali Brno, Lízna mně říkal,
že když je pěknej den a kostel je zavřenej,
tak si lehne pod oltář a spí tam, a když se
probudí, vidí ty anděly nad sebou a myslí
si, že je v nebi. Byl to nekonvenční, ušlechtilej, ale i rebelskej člověk. A taky hravej
a s pochopením pro bláznovství, který je
v biblickým smyslu pod zvláštní duchovní
(mav) ■
ochranou.“
(mav)
■
PRAŽÁKŮV PALÁC HOSTÍ VALOCHOVY
Otec a syn, archeologie a konceptuální
umění. Unikátní propojení dvou disciplín
v jediné rodině slibuje výstava Karla a Jiřího
Valochových. Archeologické objevy s dokumentací významného odborníka a fotografie, instalace a objekty českých a zahraničních konceptuálních umělců jsou vystaveny
v Pražákově paláci.
Karel Valoch proslul zejména nálezem
pozůstatků neandrtálce v jeskyni Kůlna
v Moravském krase. Při výzkumech mu asistoval jeho syn Jiří, který pomáhal s dokumentací a zakresloval nálezy. „Věděl jsem, že
archeologii se nemůžu věnovat, nikdy bych
v tom nebyl tak dobrý jako můj otec,“ zmínil
ve svých vzpomínkách Jiří Valoch. Ovšem
v prostředí archeologické práce dokázal najít
svébytnou poezii. V Moravském krasu realizoval celou řadu vlastních uměleckých akcí,
fotografií a land-artových děl, které svou
vizualitou odkazovaly k archeologii a systému
vizuální antropologie.
Výstava Valoch & Valoch: archeologie
a konceptuální umění zahrnuje období šedesátých až osmdesátých let minulého století,
kdy se překrývá období archeologických
objevů Karla Valocha s kulminační dobou
konceptuálního umění. V té době fascinovaly
Valochovy objevy celý svět a v umění se toho
času prováděly nejrůznější formy rituálů, které
se odehrávaly v přírodě, často na místech
s prehistorickou minulostí či přímo v jeskyních.
Stejně tak se realizovaly rozsáhlé umělecké
zásahy do krajiny, jejichž vizuální podoba připomínala megalitické stavby nebo archeologická naleziště.
26 | Zpravodaj městské části Brno-střed | listopad 2022
Návštěvníci uvidí také díla dalších českých
i zahraničních umělců, v jejichž tvorbě je možné vysledovat paralely mezi uměním, prehistorií a archeologií. Za všechny zmiňme například kresby německého neoexpresivního
malíře A. R. Pencka, který spojoval pravěké
výjevy s aktuálními geo-politickými tématy,
grafiky Meret Oppenheimové zobrazující
mýtická zvířata, dokumentaci land-artových
děl britského umělce Richarda Longa, nebo
velkoformátovou kresbu Margity Titlové. Svébytnou součástí výstavy je také dokumentace
projektu Archeologické památky a současnost, kterým v osmdesátých letech propojil
umělce s archeology Ladislav Snopko,
archeolog a československý ministr kultury
v letech 1990 až 1992.
Téma archeologie se promítne také do dětské Herny v přízemí Pražákova paláce, novinky chystá galerie i v obchodě, kde rozšíří
nabídku dětské literatury a hraček od českých designerských firem.
Výstavu Valoch & Valoch pořádá Moravská
galerie ve spolupráci s Anthroposem Moravského zemského muzea.
(mav) ■
Foto: archiv MG