Historie

BRNĚNSKÉ STOPY RODU KOUNICŮ

Je asi zcela zbytečné se ptát, co vám v Brně

připomene jméno Kounic. Zcela jistě to

budou především Kounicovy koleje, možná

si vzpomenete na Kounicův palác, ale možná nevíte, že svého času stál další palác

i na náměstí Svobody.

Kounicovy koleje se zapsaly do dějin nejen

samotného Brna, ale celé naší republiky, ba

i Evropy, tím nejčernějším písmem. Až dodnes

stojí na Králově ulici číslo 46 na samém začátku Žabovřesk a zasahují i do ulic Mučednické

a Tolstého. Ano, i dnes poskytují moderní

pohodlné ubytování řadě studentů brněnských vysokých škol tak, jak si to přál jejich

duchovní autor, zakladatel a mecenáš hrabě

Václav Robert z Kounic.

Není to však jediná památka na tohoto

ušlechtilého muže v Brně a bude proto možná dobré si dnes připomenout i ty památky

ostatní, a to i ty, které už neexistují. Někdy se

toto české šlechtické jméno objevuje

i v podobě slova Kaunicové, ale to má německý nádech, protože, jak známo, němčina nezná a neumí vyslovit onu typicky českou

spřežku -ou- a nahrazuje ji svou -au-. Václav

Robert hrabě z Kounic byl však šlechticem

ryze českým, navíc velice vzdělaným a – jak

se říká – i osvíceným a v Brně nám po něm

zůstala dnes i Kounicova ulice a Kounicův

palác. Než se o nich blíže zmíníme, připomeňme si aspoň stručně několik dalších zajímavých věcí ze života tohoto šlechtice.

Václav Robert hrabě z Kounic se narodil

26. září 1848 v Drážďanech jako desáté dítě

svého rodu. Byl velmi nadaný a učenlivý, sám

vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze

a ve Vídni a dosáhl tak roku 1873 titulu JUDr. Už

v roce 1883 byl zvolen poslancem zemského

sněmu, v letech 1885 a 1891 pak i sněmu říšského, ale byl vždy znám jako stoupenec českého národního hnutí a zejména pak velký

podporovatel studentů a vzdělání mladých

lidí vůbec. Jako člen České národní strany se

proslavil také úsilím o zavedení všeobecného

hlasovacího práva, snahou o emancipaci

a vzdělání žen a dívek a, což bylo tehdy zvláště

nevídané, usiloval i o osmihodinovou pracovní

dobu dělníků a řemeslníků a i jinak se jich

zastával v různých případech. Záhy proto

dostal přezdívku Rudý hrabě a v roce 1892 se

vyslovil na čtvrté konferenci meziparlamentní

unie v Bernu dokonce pro vznik a vytvoření

unie evropských států. Po smrti svého staršího

bratra Albrechta hraběte z Kounic se od roku

1897 stal i majitelem rodového slavkovského

panství. Je třeba ještě dodat, že byl dvakrát

ženatý. Jeho první manželka Josefína Čermáková byla mladší sestrou Anny, manželky

hudebního skladatele Antonína Dvořáka,

s nímž ho poté spojilo upřímné a velké přátelství, zejména při společném pobytu na

zámečku Vysoká u Příbrami. Jenže tato jeho

milovaná manželka mu zemřela a on zůstal

delší dobu vdovcem. Až 12. května 1908 si

vzal za manželku Josefínu Horovou, jež však

nepocházela ze šlechtického, ale ze statkářského rodu. A právě s ní je spjat ten druhý ze

dvou domů rodu Kouniců v Brně. Který?

Václavův starší bratr Albrecht hrabě z Kounic (1829 až 1897), dal vystavět v letech

1868 až 1869 a 1871 až 1872 v Brně hned paláce dva, a to podle projektu tehdy známého

projektanta Josefa Arnolda. Ten první dům

stál na dnešním náměstí Svobody, ten druhý

na dnešním Moravském náměstí. Zatímco ten

první, čtyřpatrový s krásnými balkony, už řadu

let nestojí, protože byl zbořen a na jeho místě

vznikla v letech 1930 až 1931 podle plánů

prof. arch. Bohuslava Fuchse funkcionalistická

budova Moravské, dnes Komerční banky, známá Betapasáž, ten druhý stojí dodnes, a to

mezi Moravským náměstím, Žerotínovým

náměstím a Brandlovou ulicí a je dnes sídlem

rektorátu Masarykovy univerzity. A právě tento

dům, postavený původně jako dům obytný,

jenž má čtyři patra a prostorný dvůr, věnoval

Václav z Kounic jako svatební dar své druhé

ženě. Oba manželé však byli už předem

domluveni, že právě tento dům bude hned

připsán českým brněnským studentům tehdy

ještě německé techniky k bydlení. Ukázalo

se však, že dům, který měl běžné byty, tomuto

poslání nevyhovoval, a proto došlo ke změně

stanov: Byty byly běžně pronajímány a brněnským českým studentům plynuly z nich nadále

finanční podpory z nájemného. Proto se poté

uvažovalo o postavení jakéhosi Akademického domu projektovaného už přímo na míru

studentskému bydlení.

A právě už tehdy, kdy peníze z onoho Kounicova domu ještě nějakou dobu jenom podporovaly nemajetné české studenty na studiích, se začaly rodit plány na dnešní

Kounicovy koleje, a to v místech, kde dodnes

stojí. Jejich realizace se však Václav z Kounic

nedožil, protože zemřel 14. října 1913 a Kounicovy koleje byly dobudovány podle projektu Karla Kepky a s krásnou sgrafitovou

výzdobou Ládi Nováka až deset let po jeho

smrti, a to 5. listopadu 1923 a staly se tehdy

opravdu moderní studentskou ubytovnou.

Jejich slavnostní otevření se však konalo ještě později, 24. května 1925 v rámci oslav

25. výročí založení České vysoké školy technické v Brně. Tehdy se ovšem vůbec netušilo,

jakou tragédií po čase projdou.

U Kounicova paláce na rohu Brandlovy ulice stojí dnes v malém parčíku bílá portrétní

busta, jež údajně zachycuje podobu Václava

hraběte z Kounic. Kdo ji však vytvořil a kdy

přesně tam byla umístěna, se mi zatím nepodařilo zjistit. Ale není všem dnům konec. Známe už alespoň ony tři památky spojené s jeho

jménem a jejich stručnou historii.

Milena Flodrová

I

Zpravodaj městské části Brno-střed | listopad 2022 | 13