Historie
BRNĚNSKÉ STOPY RODU KOUNICŮ
Je asi zcela zbytečné se ptát, co vám v Brně
připomene jméno Kounic. Zcela jistě to
budou především Kounicovy koleje, možná
si vzpomenete na Kounicův palác, ale možná nevíte, že svého času stál další palác
i na náměstí Svobody.
Kounicovy koleje se zapsaly do dějin nejen
samotného Brna, ale celé naší republiky, ba
i Evropy, tím nejčernějším písmem. Až dodnes
stojí na Králově ulici číslo 46 na samém začátku Žabovřesk a zasahují i do ulic Mučednické
a Tolstého. Ano, i dnes poskytují moderní
pohodlné ubytování řadě studentů brněnských vysokých škol tak, jak si to přál jejich
duchovní autor, zakladatel a mecenáš hrabě
Václav Robert z Kounic.
Není to však jediná památka na tohoto
ušlechtilého muže v Brně a bude proto možná dobré si dnes připomenout i ty památky
ostatní, a to i ty, které už neexistují. Někdy se
toto české šlechtické jméno objevuje
i v podobě slova Kaunicové, ale to má německý nádech, protože, jak známo, němčina nezná a neumí vyslovit onu typicky českou
spřežku -ou- a nahrazuje ji svou -au-. Václav
Robert hrabě z Kounic byl však šlechticem
ryze českým, navíc velice vzdělaným a – jak
se říká – i osvíceným a v Brně nám po něm
zůstala dnes i Kounicova ulice a Kounicův
palác. Než se o nich blíže zmíníme, připomeňme si aspoň stručně několik dalších zajímavých věcí ze života tohoto šlechtice.
Václav Robert hrabě z Kounic se narodil
26. září 1848 v Drážďanech jako desáté dítě
svého rodu. Byl velmi nadaný a učenlivý, sám
vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze
a ve Vídni a dosáhl tak roku 1873 titulu JUDr. Už
v roce 1883 byl zvolen poslancem zemského
sněmu, v letech 1885 a 1891 pak i sněmu říšského, ale byl vždy znám jako stoupenec českého národního hnutí a zejména pak velký
podporovatel studentů a vzdělání mladých
lidí vůbec. Jako člen České národní strany se
proslavil také úsilím o zavedení všeobecného
hlasovacího práva, snahou o emancipaci
a vzdělání žen a dívek a, což bylo tehdy zvláště
nevídané, usiloval i o osmihodinovou pracovní
dobu dělníků a řemeslníků a i jinak se jich
zastával v různých případech. Záhy proto
dostal přezdívku Rudý hrabě a v roce 1892 se
vyslovil na čtvrté konferenci meziparlamentní
unie v Bernu dokonce pro vznik a vytvoření
unie evropských států. Po smrti svého staršího
bratra Albrechta hraběte z Kounic se od roku
1897 stal i majitelem rodového slavkovského
panství. Je třeba ještě dodat, že byl dvakrát
ženatý. Jeho první manželka Josefína Čermáková byla mladší sestrou Anny, manželky
hudebního skladatele Antonína Dvořáka,
s nímž ho poté spojilo upřímné a velké přátelství, zejména při společném pobytu na
zámečku Vysoká u Příbrami. Jenže tato jeho
milovaná manželka mu zemřela a on zůstal
delší dobu vdovcem. Až 12. května 1908 si
vzal za manželku Josefínu Horovou, jež však
nepocházela ze šlechtického, ale ze statkářského rodu. A právě s ní je spjat ten druhý ze
dvou domů rodu Kouniců v Brně. Který?
Václavův starší bratr Albrecht hrabě z Kounic (1829 až 1897), dal vystavět v letech
1868 až 1869 a 1871 až 1872 v Brně hned paláce dva, a to podle projektu tehdy známého
projektanta Josefa Arnolda. Ten první dům
stál na dnešním náměstí Svobody, ten druhý
na dnešním Moravském náměstí. Zatímco ten
první, čtyřpatrový s krásnými balkony, už řadu
let nestojí, protože byl zbořen a na jeho místě
vznikla v letech 1930 až 1931 podle plánů
prof. arch. Bohuslava Fuchse funkcionalistická
budova Moravské, dnes Komerční banky, známá Betapasáž, ten druhý stojí dodnes, a to
mezi Moravským náměstím, Žerotínovým
náměstím a Brandlovou ulicí a je dnes sídlem
rektorátu Masarykovy univerzity. A právě tento
dům, postavený původně jako dům obytný,
jenž má čtyři patra a prostorný dvůr, věnoval
Václav z Kounic jako svatební dar své druhé
ženě. Oba manželé však byli už předem
domluveni, že právě tento dům bude hned
připsán českým brněnským studentům tehdy
ještě německé techniky k bydlení. Ukázalo
se však, že dům, který měl běžné byty, tomuto
poslání nevyhovoval, a proto došlo ke změně
stanov: Byty byly běžně pronajímány a brněnským českým studentům plynuly z nich nadále
finanční podpory z nájemného. Proto se poté
uvažovalo o postavení jakéhosi Akademického domu projektovaného už přímo na míru
studentskému bydlení.
A právě už tehdy, kdy peníze z onoho Kounicova domu ještě nějakou dobu jenom podporovaly nemajetné české studenty na studiích, se začaly rodit plány na dnešní
Kounicovy koleje, a to v místech, kde dodnes
stojí. Jejich realizace se však Václav z Kounic
nedožil, protože zemřel 14. října 1913 a Kounicovy koleje byly dobudovány podle projektu Karla Kepky a s krásnou sgrafitovou
výzdobou Ládi Nováka až deset let po jeho
smrti, a to 5. listopadu 1923 a staly se tehdy
opravdu moderní studentskou ubytovnou.
Jejich slavnostní otevření se však konalo ještě později, 24. května 1925 v rámci oslav
25. výročí založení České vysoké školy technické v Brně. Tehdy se ovšem vůbec netušilo,
jakou tragédií po čase projdou.
U Kounicova paláce na rohu Brandlovy ulice stojí dnes v malém parčíku bílá portrétní
busta, jež údajně zachycuje podobu Václava
hraběte z Kounic. Kdo ji však vytvořil a kdy
přesně tam byla umístěna, se mi zatím nepodařilo zjistit. Ale není všem dnům konec. Známe už alespoň ony tři památky spojené s jeho
jménem a jejich stručnou historii.
Milena Flodrová
I
Zpravodaj městské části Brno-střed | listopad 2022 | 13