Historie

VE 14. STOLETÍ

VLÁDLY BRNU TRHY

dnešním Kapucínském náměstí, to býval Uhelný

trh, nebo v blízkosti dnešní Rooseveltovy ulice

Koňský trh. Na Dolním tržišti, dnešním náměstí

Svobody, byl k dostání základní sortiment jídla

a výrobků, z nichž některé byly velmi drahé

a luxusní. S fragmenty takových produktů se

dodnes setkáváme během archeologických

výzkumů. V jednom z předchozích dílů byla

zmiňována glazovaná váza zdobená třemi plastickými obličeji, nalezená na nádvoří Staré radnice. Velice vzácné jsou také zlomky skleněných předmětů, povětšinou sklenic, nádob

a lamp italské nebo i orientální provenience,

které se dostaly až na brněnský trh.

Život ve středověkém Brně se odehrával

především uvnitř hradeb na jednotlivých

tržištích, kterých zde bylo hned několik,

a k nimž od každé z brněnských bran směřovaly hlavní komunikace.

Tržiště představovala ve středověkém městě skutečně zvláštní fenomén. Právě zde se

totiž soustřeďoval hospodářský, společenský

i kulturní život. Na tržištích byly umístěny lavice,

kde se denně nabízely základní potraviny, na

tržiště směřovali obyvatelé města pro vodu do

veřejných studní a na nejdůležitějším tržišti byl

umístěn také pranýř, který sloužil k veřejnému

zahanbení nepoctivých obchodníků. Kromě

každodenních trhů se v Brně konaly také výroční trhy, jarmarky, kde mohli prodávat své produkty mimobrněnští obchodníci, a které se

soustředily do období kolem svátku sv. Ducha,

na přelomu května a června, dále trh kolem

sv. Havla v měsíci říjnu a sv. Kunhuty v březnu.

K nejdůležitějším tržištím 14. století patřil Horní, Dolní a Rybný trh. Největší a nejstarší Horní

trh, dnešní Zelný trh, propojovala komunikace

mezi Brněnskou a Židovskou branou, což je

dnešní Masarykova, Kapucínské náměstí a Starobrněnská ulice, a dále mezi Brněnskou

a Měnínskou branou, dnešní Starobrněnská

a Orlí ulice. Samotné tržiště bylo rozděleno na

několik menších celků podle nabízeného zboží.

V horní části tržiště byl tzv. Kurný trh, kde se

soustřeďovala drůbež, při ulici Radnické se

nacházel Hrnčířský trh, u budovy dnešního

Moravského zemského muzea byl trh Ševcovský. Úlovky rybářů, zejména z příměstských

rybníků nebo řeky Svratky, ale i mořské ryby

byly k dostání na specializovaném Rybném

trhu, dnešním Dominikánském náměstí. Podobně specializované tržiště bychom našli také na

Kromě tržišť tvořila město Brno přirozeně

také soustava ulic, která zároveň vymezovala

vnitřní Brno do čtyř přibližně stejně velkých

čtvrtí, pojmenovaných podle přilehlých bran.

Dělící hranici tvořily na sebe kolmé uliční spojnice na východo-západní ose spojující brány

Měnínskou a Brněnskou a na severo-jižní pak

brány Běhounskou a Židovskou. Ostatní ulice

pouze doplňovaly toto základní dělení. V průběhu 14. století se ustálilo i pojmenování jednotlivých ulic. V této souvislosti stojí za zmínku,

že jediná ulice, která v průběhu staletí neprošla

žádným přejmenováním, je pouze ulice

Zámečnická. Jako Platea Seratorum, překládaná do němčiny jako Schlossergasse a do

češtiny jako Zámečnická, je doložena již ve

14. století. Všechna ostatní veřejná prostranství

v historickém jádru města byla – zejména pak

v průběhu 20. století – mnohdy i několikrát

přejmenována na základě aktuální společenské a politické atmosféry. Některé současné

názvy ulic zase vznikly omylem, respektive

špatným překladem. Charakteristickým příkladem je ulice Běhounská. Její původní latinský

název Platea Rhenensis odkazoval na původ

obyvatel, kteří tuto část města ve středověku

obývali. Jakubské náměstí a jeho bezprostřed-

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | listopad 2017

ní okolí, včetně současné ulice Běhounské, se

totiž stalo centrem kolonizace německy hovořících obyvatel, kteří sem přicházeli na počátku

13. století převážně z oblasti Porýní. Pozdější

zjednodušené překlady ulice však začaly ulici

uvádět jako Platea Renensis, což opět pozdějším německým písařům evokovalo sloveso

rennen – běhat či utíkat a jako takové bylo přijato i pro název ulice. Nutno podotknout, že

s podobným výkladem chybného překladu

původního významu ulice se v Brně lze setkat

i na dalších místech. Obdobně se uvažuje také

o nesprávných přepisech v případě ulic Veselé,

anebo za hradebním pásem také ulice Pekařské. Název této ulice za městskými hradbami

zase vznikl pravděpodobně tak, že němečtí

středověcí písaři špatně porozuměli původnímu českému slovu bekyně. Ačkoliv to v dnešní

době tak vůbec nevypadá, na Pekařské ulici

nebo v jejím bezprostředním okolí se ve středověku nacházelo hned několik sakrálních

staveb a klášterů. V dolní části ulice, přibližně

v místech dnešního domu č. 80, se nacházela

komenda johanitů nebo též maltézských rytířů,

jednoho z rytířských řádů. Naopak při horní

části ulice na osamoceném skalním suku, na

němž dnes stojí bytový dům Anenské terasy,

a který se ve středověku nazýval Provaznický

vršek (Lochenberg), byl až do roku 1645 umístěn kostel Všech svatých. Pod Provaznickým

vrškem začal od roku 1312 vyrůstat ženský klášter dominikánek s kostelem sv. Anny, proměněný v 18. století na špitál. A právě přítomnost

zdejších mnišek, neboli bekyní, byla důvodem

k původnímu názvu ulice Bekyngasse, vykládaná později jako Beckergasse nebo Bäckergasse, česky tedy Pekařská.

Ačkoliv bylo vnitřní Brno sevřené hradebním pásem až do poloviny 19. století, jeho

nedílnou součástí už od středověku byla také

předměstí, která se rovněž dělila do čtyř čtvrtí.

O nich si zase povíme v příštím díle. Pokud

se chcete dozvědět více, sledujte stránky

Internetové encyklopedie dějin Brna

www.encyklopedie.brna.cz nebo archeologické společnosti www.archaiabrno.org.

Michal Doležel, ■

člen Rady MČ Brno-střed