Historie
VE 14. STOLETÍ
VLÁDLY BRNU TRHY
dnešním Kapucínském náměstí, to býval Uhelný
trh, nebo v blízkosti dnešní Rooseveltovy ulice
Koňský trh. Na Dolním tržišti, dnešním náměstí
Svobody, byl k dostání základní sortiment jídla
a výrobků, z nichž některé byly velmi drahé
a luxusní. S fragmenty takových produktů se
dodnes setkáváme během archeologických
výzkumů. V jednom z předchozích dílů byla
zmiňována glazovaná váza zdobená třemi plastickými obličeji, nalezená na nádvoří Staré radnice. Velice vzácné jsou také zlomky skleněných předmětů, povětšinou sklenic, nádob
a lamp italské nebo i orientální provenience,
které se dostaly až na brněnský trh.
Život ve středověkém Brně se odehrával
především uvnitř hradeb na jednotlivých
tržištích, kterých zde bylo hned několik,
a k nimž od každé z brněnských bran směřovaly hlavní komunikace.
Tržiště představovala ve středověkém městě skutečně zvláštní fenomén. Právě zde se
totiž soustřeďoval hospodářský, společenský
i kulturní život. Na tržištích byly umístěny lavice,
kde se denně nabízely základní potraviny, na
tržiště směřovali obyvatelé města pro vodu do
veřejných studní a na nejdůležitějším tržišti byl
umístěn také pranýř, který sloužil k veřejnému
zahanbení nepoctivých obchodníků. Kromě
každodenních trhů se v Brně konaly také výroční trhy, jarmarky, kde mohli prodávat své produkty mimobrněnští obchodníci, a které se
soustředily do období kolem svátku sv. Ducha,
na přelomu května a června, dále trh kolem
sv. Havla v měsíci říjnu a sv. Kunhuty v březnu.
K nejdůležitějším tržištím 14. století patřil Horní, Dolní a Rybný trh. Největší a nejstarší Horní
trh, dnešní Zelný trh, propojovala komunikace
mezi Brněnskou a Židovskou branou, což je
dnešní Masarykova, Kapucínské náměstí a Starobrněnská ulice, a dále mezi Brněnskou
a Měnínskou branou, dnešní Starobrněnská
a Orlí ulice. Samotné tržiště bylo rozděleno na
několik menších celků podle nabízeného zboží.
V horní části tržiště byl tzv. Kurný trh, kde se
soustřeďovala drůbež, při ulici Radnické se
nacházel Hrnčířský trh, u budovy dnešního
Moravského zemského muzea byl trh Ševcovský. Úlovky rybářů, zejména z příměstských
rybníků nebo řeky Svratky, ale i mořské ryby
byly k dostání na specializovaném Rybném
trhu, dnešním Dominikánském náměstí. Podobně specializované tržiště bychom našli také na
Kromě tržišť tvořila město Brno přirozeně
také soustava ulic, která zároveň vymezovala
vnitřní Brno do čtyř přibližně stejně velkých
čtvrtí, pojmenovaných podle přilehlých bran.
Dělící hranici tvořily na sebe kolmé uliční spojnice na východo-západní ose spojující brány
Měnínskou a Brněnskou a na severo-jižní pak
brány Běhounskou a Židovskou. Ostatní ulice
pouze doplňovaly toto základní dělení. V průběhu 14. století se ustálilo i pojmenování jednotlivých ulic. V této souvislosti stojí za zmínku,
že jediná ulice, která v průběhu staletí neprošla
žádným přejmenováním, je pouze ulice
Zámečnická. Jako Platea Seratorum, překládaná do němčiny jako Schlossergasse a do
češtiny jako Zámečnická, je doložena již ve
14. století. Všechna ostatní veřejná prostranství
v historickém jádru města byla – zejména pak
v průběhu 20. století – mnohdy i několikrát
přejmenována na základě aktuální společenské a politické atmosféry. Některé současné
názvy ulic zase vznikly omylem, respektive
špatným překladem. Charakteristickým příkladem je ulice Běhounská. Její původní latinský
název Platea Rhenensis odkazoval na původ
obyvatel, kteří tuto část města ve středověku
obývali. Jakubské náměstí a jeho bezprostřed-
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | listopad 2017
ní okolí, včetně současné ulice Běhounské, se
totiž stalo centrem kolonizace německy hovořících obyvatel, kteří sem přicházeli na počátku
13. století převážně z oblasti Porýní. Pozdější
zjednodušené překlady ulice však začaly ulici
uvádět jako Platea Renensis, což opět pozdějším německým písařům evokovalo sloveso
rennen – běhat či utíkat a jako takové bylo přijato i pro název ulice. Nutno podotknout, že
s podobným výkladem chybného překladu
původního významu ulice se v Brně lze setkat
i na dalších místech. Obdobně se uvažuje také
o nesprávných přepisech v případě ulic Veselé,
anebo za hradebním pásem také ulice Pekařské. Název této ulice za městskými hradbami
zase vznikl pravděpodobně tak, že němečtí
středověcí písaři špatně porozuměli původnímu českému slovu bekyně. Ačkoliv to v dnešní
době tak vůbec nevypadá, na Pekařské ulici
nebo v jejím bezprostředním okolí se ve středověku nacházelo hned několik sakrálních
staveb a klášterů. V dolní části ulice, přibližně
v místech dnešního domu č. 80, se nacházela
komenda johanitů nebo též maltézských rytířů,
jednoho z rytířských řádů. Naopak při horní
části ulice na osamoceném skalním suku, na
němž dnes stojí bytový dům Anenské terasy,
a který se ve středověku nazýval Provaznický
vršek (Lochenberg), byl až do roku 1645 umístěn kostel Všech svatých. Pod Provaznickým
vrškem začal od roku 1312 vyrůstat ženský klášter dominikánek s kostelem sv. Anny, proměněný v 18. století na špitál. A právě přítomnost
zdejších mnišek, neboli bekyní, byla důvodem
k původnímu názvu ulice Bekyngasse, vykládaná později jako Beckergasse nebo Bäckergasse, česky tedy Pekařská.
Ačkoliv bylo vnitřní Brno sevřené hradebním pásem až do poloviny 19. století, jeho
nedílnou součástí už od středověku byla také
předměstí, která se rovněž dělila do čtyř čtvrtí.
O nich si zase povíme v příštím díle. Pokud
se chcete dozvědět více, sledujte stránky
Internetové encyklopedie dějin Brna
www.encyklopedie.brna.cz nebo archeologické společnosti www.archaiabrno.org.
Michal Doležel, ■
člen Rady MČ Brno-střed