Historie

VE 14. STOLETÍ VLÁDLY BRNU TRHY dnešním Kapucínském náměstí, to býval Uhelný trh, nebo v blízkosti dnešní Rooseveltovy ulice Koňský trh. Na Dolním tržišti, dnešním náměstí Svobody, byl k dostání základní sortiment jídla a výrobků, z nichž některé byly velmi drahé a luxusní. S fragmenty takových produktů se dodnes setkáváme během archeologických výzkumů. V jednom z předchozích dílů byla zmiňována glazovaná váza zdobená třemi plastickými obličeji, nalezená na nádvoří Staré radnice. Velice vzácné jsou také zlomky skleněných předmětů, povětšinou sklenic, nádob a lamp italské nebo i orientální provenience, které se dostaly až na brněnský trh. Život ve středověkém Brně se odehrával především uvnitř hradeb na jednotlivých tržištích, kterých zde bylo hned několik, a k nimž od každé z brněnských bran směřovaly hlavní komunikace. Tržiště představovala ve středověkém městě skutečně zvláštní fenomén. Právě zde se totiž soustřeďoval hospodářský, společenský i kulturní život. Na tržištích byly umístěny lavice, kde se denně nabízely základní potraviny, na tržiště směřovali obyvatelé města pro vodu do veřejných studní a na nejdůležitějším tržišti byl umístěn také pranýř, který sloužil k veřejnému zahanbení nepoctivých obchodníků. Kromě každodenních trhů se v Brně konaly také výroční trhy, jarmarky, kde mohli prodávat své produkty mimobrněnští obchodníci, a které se soustředily do období kolem svátku sv. Ducha, na přelomu května a června, dále trh kolem sv. Havla v měsíci říjnu a sv. Kunhuty v březnu. K nejdůležitějším tržištím 14. století patřil Horní, Dolní a Rybný trh. Největší a nejstarší Horní trh, dnešní Zelný trh, propojovala komunikace mezi Brněnskou a Židovskou branou, což je dnešní Masarykova, Kapucínské náměstí a Starobrněnská ulice, a dále mezi Brněnskou a Měnínskou branou, dnešní Starobrněnská a Orlí ulice. Samotné tržiště bylo rozděleno na několik menších celků podle nabízeného zboží. V horní části tržiště byl tzv. Kurný trh, kde se soustřeďovala drůbež, při ulici Radnické se nacházel Hrnčířský trh, u budovy dnešního Moravského zemského muzea byl trh Ševcovský. Úlovky rybářů, zejména z příměstských rybníků nebo řeky Svratky, ale i mořské ryby byly k dostání na specializovaném Rybném trhu, dnešním Dominikánském náměstí. Podobně specializované tržiště bychom našli také na

Kromě tržišť tvořila město Brno přirozeně také soustava ulic, která zároveň vymezovala vnitřní Brno do čtyř přibližně stejně velkých čtvrtí, pojmenovaných podle přilehlých bran. Dělící hranici tvořily na sebe kolmé uliční spojnice na východo-západní ose spojující brány Měnínskou a Brněnskou a na severo-jižní pak brány Běhounskou a Židovskou. Ostatní ulice pouze doplňovaly toto základní dělení. V průběhu 14. století se ustálilo i pojmenování jednotlivých ulic. V této souvislosti stojí za zmínku, že jediná ulice, která v průběhu staletí neprošla žádným přejmenováním, je pouze ulice Zámečnická. Jako Platea Seratorum, překládaná do němčiny jako Schlossergasse a do češtiny jako Zámečnická, je doložena již ve 14. století. Všechna ostatní veřejná prostranství v historickém jádru města byla – zejména pak v průběhu 20. století – mnohdy i několikrát přejmenována na základě aktuální společenské a politické atmosféry. Některé současné názvy ulic zase vznikly omylem, respektive špatným překladem. Charakteristickým příkladem je ulice Běhounská. Její původní latinský název Platea Rhenensis odkazoval na původ obyvatel, kteří tuto část města ve středověku obývali. Jakubské náměstí a jeho bezprostřed-

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | listopad 2017

ní okolí, včetně současné ulice Běhounské, se totiž stalo centrem kolonizace německy hovořících obyvatel, kteří sem přicházeli na počátku 13. století převážně z oblasti Porýní. Pozdější zjednodušené překlady ulice však začaly ulici uvádět jako Platea Renensis, což opět pozdějším německým písařům evokovalo sloveso rennen – běhat či utíkat a jako takové bylo přijato i pro název ulice. Nutno podotknout, že s podobným výkladem chybného překladu původního významu ulice se v Brně lze setkat i na dalších místech. Obdobně se uvažuje také o nesprávných přepisech v případě ulic Veselé, anebo za hradebním pásem také ulice Pekařské. Název této ulice za městskými hradbami zase vznikl pravděpodobně tak, že němečtí středověcí písaři špatně porozuměli původnímu českému slovu bekyně. Ačkoliv to v dnešní době tak vůbec nevypadá, na Pekařské ulici nebo v jejím bezprostředním okolí se ve středověku nacházelo hned několik sakrálních staveb a klášterů. V dolní části ulice, přibližně v místech dnešního domu č. 80, se nacházela komenda johanitů nebo též maltézských rytířů, jednoho z rytířských řádů. Naopak při horní části ulice na osamoceném skalním suku, na němž dnes stojí bytový dům Anenské terasy, a který se ve středověku nazýval Provaznický vršek (Lochenberg), byl až do roku 1645 umístěn kostel Všech svatých. Pod Provaznickým vrškem začal od roku 1312 vyrůstat ženský klášter dominikánek s kostelem sv. Anny, proměněný v 18. století na špitál. A právě přítomnost zdejších mnišek, neboli bekyní, byla důvodem k původnímu názvu ulice Bekyngasse, vykládaná později jako Beckergasse nebo Bäckergasse, česky tedy Pekařská. Ačkoliv bylo vnitřní Brno sevřené hradebním pásem až do poloviny 19. století, jeho nedílnou součástí už od středověku byla také předměstí, která se rovněž dělila do čtyř čtvrtí. O nich si zase povíme v příštím díle. Pokud se chcete dozvědět více, sledujte stránky Internetové encyklopedie dějin Brna www.encyklopedie.brna.cz nebo archeologické společnosti www.archaiabrno.org. Michal Doležel, ■ člen Rady MČ Brno-střed