Strana 15
Rozhovor
Zpravodaj městské části Brno-střed | říjen 2024 | 15
Ing.arch. Zdeněk Müller se narodil vroce
1935 vČeské Třebové, dětství prožil vKu
-
řimi. Potišnovském gymnáziu vystudoval
Fakultu architektury VUT, poté se dva roky
veStavoprojektu Brno podílel naprojektu
Janáčkovy opery. Vroce 1962 nastoupil
doBVV, vroce 1974 se stal jejich hlavním
architektem, byl jím až doroku 2000. Pod
jeho vedením vznikl vroce 1977 generel
rozvoje výstaviště (Müller, Borková). Bě
-
hem osmdesátých let byla podle jeho
projektu postavena dnešní budova ře
-
ditelství BVV, budova Obchodní komory
aněkolik firemních pavilonů. Jako hlavní
architekt se podílel i nařadě koncepcí,
stál zarekonstrukcí pavilonů A(1979–81)
aB (1984), zavýstavbou systému pod
-
zemních kolektorů apasarelů. Je autorem
studií Domu techniky (1989), pavilonu E
(1989–90) a rekonstrukce pavilonu G
(1994–96). Na přelomu osmdesátých
adevadesátých let působil krátce také
nabrněnské Fakultě architektury. Sta
-
vební historii areálu zpracoval vknize Br-
něnské výstaviště – stavba století (2002).
Ocenění:
1969 – Zlatá medaile zaarchitektonické
řešení československých expozic vTri
-
poli vLibyi
1972 – Zlatá medaile za architekto
-
nické řešení československých expozic
vSantiago de Chile
1974 – Cena zaprojektčeskosloven
-
ské expozice vBogotě, čestný doktorát
1985–1987 – Cena zanejlepší ocelovou
konstrukci zastavbu pavilonu koncernu
Vítkovice
1990 – Cena Stavba roku zapavilón E
naBVV
1991 – Cena Vladimíra Karfíka zapavi
-
lón E naBVV
2005 – Cena města Brna zaarchitek
-
turu aurbanismus
2018 – Cena Jože Plečnika
nouzi, tak se tam holt hodně krade. Takže
navýstavách se všechny exponáty dávaly
kvůli tomu dovitrín, pod sklo. Vrozmýšlení
onaší expozici mi to přišlo jako hodně ná
-
ročné načas, práci, peníze. Tak jsem vy-
myslel opačnou verzi, že zasklení budou
návštěvníci. Procházeli mezi exponáty chod
-
bou prosklenou ze všech stran. Místo stropu
měla chodba celkem pohlednou mříž.
Někteří ztěch, kterým došel účel, měli ten
-
denci se urážet, ale naprostá většina to vzala
apak to tímhle stylem dělali všude apořád.
VBogotě jsem byl znáročného stavění
aprovozu tak utahaný, že jsem při závěreč
-
ném ceremoniálu podřimoval. Najednou
domě kolegyně strká, budí aříká: „Běž, mu
-
síš napódium, dostali jsme cenu!“ Vyhrabal
jsem se tam, ale co mám říkat, kromě díků?
Něco říct musíte. Takže: „Zdravím vás zmalé
země ze středu Evropy. Ze země Pražského
Jezulátka...“ To nikdo nečekal. Tu sošku celá
Jižní Amerika uctívá. Ohromný potlesk. „Ze
země původu Moravských bratří. Aznaší
Moravy pocházel také pan Baťa.“ Dál jsem
nemusel, ani nemohl nic říkat, protože celý
sál zabouřil avypukly ovace vestoje. Baťa je
vJižní Americe možná více ctěný než unás.
Která mise byla nejtěžší?
Jednoznačně vChartúmu. Šlo oexpozici
zdravotnické techniky vaule tamější univer
-
zity abylo to vroce 1968. To mně bylo třia-
třicet. Všichni naambasádě avůbec všichni
Češi aSlováci, byli tvrdě rozhádaní, pro
-
tože doma v Československu probíhalo
pražské jaro, takzvaný obrodný proces. Po
-
chopil jsem, že je všechno jenom namně.
Takže jsem vyrazil nasúk (trh) scedulí, že
najmu carpenters, tesaře, což se nakonec
povedlo azačalo se pracovat. Občas jsem
narazil nanečekané, no, asi kulturní rozdíly.
Například nikdo znich nevylezl nažebřík,
ani naprvní příčku. Pochopili, co chci, vyro
-
bili žebřík, kvalitně. Přistavili mi ho, kam bylo
potřeba. Ale nevylezli. Takže jsem třeba pís
-
mena nad vstupní portál maloval sám aoni
mi zespodu říkali, jestli víc doleva nebo do
-
prava atak. Ale šlo to akamarádili jsme se.
Dost fantastické bylo, že když jsem potřech
měsících odjížděl, všech šest tesařů mluvilo
slušně česky.
Majitel tamějších aerolinií, nesmírně bo
-
hatý člověk, mi nabízel, abych tam zůstal
apracoval pro něj. Skamarádil jsem se totiž
sjeho dcerou, vevší počestnosti, kterou
kemně poslal, aby se zdokonalila vefran
-
couzštině. Chystal se expandovat dosever-
nějších afrických zemí. Byl jsem ale potom
čtvrtroce psychicky vyčerpaný ahlavně jsem
vůbec nevěděl, co se děje doma. Tenkrát
nebyly ani faxy, natož mobily amaily, takže
jsem byl absolutně nervózní atrval jsem
narychlém návratu.
Miliardářova dcera sice také naléhala, ale
rychle pochopila stav mé duše aprovedla
zázrak, neskutečnou, natu dobu fantastic
-
kou věc. Zvedla telefon apůl dne provolala.
Zjišťovala časy odletů, návaznosti, obsa
-
zenost, také přemlouvala některé cestující
zplných letadel, že je zadarmo pošle dalším
spojem, když budou tak hodní auvolní místo
pro mě. Druhý den jsem odlétal doKáhiry,
odtamtud naKypr doNikósie, pak doAtén,
doPrahy adokonce mi zařídila navazující
spoj až domů doBrna. Neuvěřitelná žena.
Už nikdy jsme se nepotkali.
Zkušenosti zesvětových výstav
aveletrhů iznalost mnoha
zahraničních výstavišť jste
zúročil vgenerelech veletržních
areálů vTrenčíně,Bratislavě
apředevším vBrně. Zde
zmnoha vašich realizovaných
staveb uveďme replantační
centrum plastické chirurgie,
veletržní středisko BVV,
budovu Obchodní komory,
rekonstrukci pavilonu A, G
ařadu dalších nových pavilonů
vareálu. Máte kněkterému
projektu, kněkteré stavbě
zvlášť výrazný vztah?
Vedl jsem, jako poměrně mladý, práce
nagenerelu rozvoje areálu BVV vroce 1977
apozději, vroce 2000, najeho další fázi. To
už je kus historie. Celkem se podle mých ná
-
vrhů, studií, projektů realizovalo dvacet čtyři
staveb, mimo jiné ipár rodinných domů. Nej
-
víc energie ačasu mi samozřejmě zabralo
BVV. Hodně mě těší objekt sloužící vedení
výstaviště, lemovaný terasami plnými zeleně.
Pavilón B se také docela povedl. SVěrou
Borkovou jsme zpracovali studii pavilónu E,
ten pak dostal cenu Stavba roku odSvazu
architektů. Další cena přišla zarekonstrukci
pavilónu G, byl jsem ujejích počátků. Atrium
jsme poněkud netradičně otevřeli nejen ze
strany příchozí, ale také nadruhou stranu.
Tenkrát to bylo „dozadu“, ale tím jsme dali
najevo, že areál se bude dál rozvíjet. Dnes už
to není dozadu. Mimo výstaviště jsem navrhl
také pavilón Škody vLíšni, interiér iexteriér.
Chválit si to moc nebudu, příjemné je, že
chválí ostatní.
Děkuji zarozhovor apřeji pevné zdraví.
Miroslav Sedláček
■
Foto nastraně 14: Kryštof Knoflíček