Zdeněk Müller: Práce pro BVV mě bavila

Od roku 1974 do roku 2020 vykonával funkci hlavního architekta brněnského výstaviště. V rozhovoru zavzpomínal na své zážitky a realizované projekty.

Rozhovor

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | říjen 2024

upočítače. Vy jste ale kromě

toho hrával naklavír, cimbál,

kytaru, jste autorem respektive

spoluautorem deseti knih.

Malujete – odzáří vystavuje

vaše obrazy, ne poprvé,

Galerie 8a. Většina lidí nestihne

ani desetinu. Čím to je?

Líbí se mi azajímá mě veškerá kultura. Tak

jsem ji dělal adělám, co stihnu. Naklavír jsem

se učil vKuřimi, ředitel hudební školy mě učil

izadarmo, když prý mám talent. Vmládí jsem

jednu dobu zaskakoval každou středu vbaru

hotelu Slovan – student potřebuje přivýdě

-

lek, že, apravidelně jsem vystřihnul iBugatti

step. VeSlováckém krúžku jsem zpíval ahrá

-

val léta, také sDušanem aLubošem Holými.

Samozřejmě jsem kreslil, bez toho bych se

nedostal nafakultu architektury, ale nejen

studie aprojekty, také kreslený humor.

BVV byly vdobě vašeho

působení prakticky jediným

organizátorem oficiálních

účastí naší republiky

navýstavách aveletrzích

vzahraničí. Zúčastnil jste se

řady zahraničních misí. Jak

to začalo? Které považujete

zanejdůležitější nebo

nejzajímavější?

Nebyl jsem moc průbojný, ale nějak se

to vyvinulo. VTeheránu jsem byl véře šáha

Muhammada Rezy Páhlavího. Všech nás

patnáct architektů zmezinárodní výstavy

pozvala nasoirée jeho manželka, císařovna

Farah. Studovala totiž architekturu vPaříži.

Nádherná, velmi vzdělaná asympatická

žena. Jako jediný zpozvaných jsem mluvil

francouzsky, tedy kromě Francouzů, ale ti

zase neznali žádný jiný jazyk. Takže jsem

tlumočil. Odměnila mě císařsky – obrázkem

vytvořeným tradiční technikou naslonovině.

Výtvarný klenot. Také jsem mohl vtrůnním

sále vidět nesmírné poklady perské říše, to

se asi podařilo málokomu adnes už je to

samozřejmě nemožné.

Působil jste vmnoha dalších

městech azemích. Tripolis,

Chartúm, Santiago de Chile,

Zagreb, Miláno, Vídeň,

Paříž, Nice, Marseille,

Essen, Hannover, Hamburg,

Norimberg, Gratz...

NaGratz také nezapomenu, ovšem zji-

ného důvodu. Materiál se nám tam vezl

dvěma vagóny, jeden měl poruchu adojel

svelkým zpožděním, pár dní před zaháje

-

ním. Všem hrozil infarkt. Náměstek ministra

Josef Polášek chtěl naši expozici oficiálně

odvolat, nikdo nevěřil, že by se to dalo stih

-

nout, ale přesvědčil jsem ho, že to zkusíme.

Takže jsme kmitali tři dny ačtyři noci nonstop,

všichni celou dobu beze spánku, poslední

hřebík jsme zatloukali zazvuků slavnostního

zahájení.

VTripolisu vLibyi jsem dostal zanáš stá

-

nek zlatou medaili. Němec, který měl hogo

fogo expozici vedle té naší malé, skromné,

mi řekl: „Mám to všechno vnerezu avma

-

hagonu aty máš všecko jenom vplastu, ale

kdyby to šlo, měnil bych hned.“

VMiláně jsem naší expozicí rozčilil ředitele

největšího anejbohatšího obchodního domu,

který měl ze všech největší plochu, 60 m

2

,

amy vsousedství smaličkým, téměř kapes

-

ním stánkem plzeňského pivovaru. Vztekal se,

že mu kazíme stím trpaslíčkem jeho prostor.

No co... Pojal jsem stánek naprincipu kaleido

-

skopu, použil jsem točnu, postavil pyramidu

zlahví, nad ni barevná světla avšude chmel,

chmel, chmel. Při zahájení se italský ředitel

znovu neovládl apodruhé vztekle řval, že mu

zavazíme, že najeho expozici není vidět, pro

-

tože unás, hned vedle, se tísnila mnohovrs-

tevná fronta diváků, kteří se nemohli nabažit,

ata jeho zaujala málokoho.

Nedivte se, že mě tahle práce bavila.

VSantiagu de Chile jste zavedl

novinku, která se tam odté

doby nejen uchytila, ale stala se

normou.

Byl jsem tam zaprezidenta Allendeho, za-

čátkem sedmdesátých let. Byla to moc, moc

chudá země, akdyž mají někde lidé těžkou

Seznámili jsme se někdy vpůli osmdesá

-

tých let, letopočet mi neutkvěl, ale bylo to

večtvrtek, návštěvní den vateliéru Vlasty

Zábranského, kde se scházely nejvýraz

-

nější osobnosti kultury nejen zBrna. Zde-

něk Müller, hlavní architekt Brněnských

veletrhů avýstav, knim bezpochyby patřil.

Už vté době byl nositelem řady ocenění

světového formátu.

Naše dospělost je výrazně

formována jednak dědičností,

jednak okolím vdětství amládí.

Které vlivy akteří lidé nejsilněji

utvářeli vás?

Rodina, jako asi každého. Nejvíce vzpo-

mínám namoji úžasnou, skvělou babičku,

která mi dala opravdu mnoho. Vzpomínku

zaslouží také kuřimský kněz otec Pekárek,

jednu dobu jsem totiž ministroval. Také mě

výrazně formoval skauting. Mravní zásahy

ahodnoty, které veskautu člověk získal

nebo si utvrdil, pochopil jejich dlouhodobý

smysl aužitek, mi prospívaly celý život. Po

-

řádně, ačím dál víc si to myslím, si to uvě-

domujeme adoceňujeme až vdospívání,

dospělosti ivpokročilejším věku. Například

základní postoj nevzdávat se při potížích,

zejména ne hned při prvních.

Profesních vlivů bylo nepočítaně. Velmi

jsem si vážil kamarádství Františka Gahury,

dlouholetého Baťova architekta, který stu

-

doval ještě uJože Plečnika, vletech první

světové války.

Celoživotní přátelé člověka také hodně

ovlivní – vmém případě zejména Ivan Ruller

aValér Kováč.

Architekta si laik představuje

urýsovacího prkna. Dnes

ZDENĚK MÜLLER: PRÁCE PRO BVV MĚ BAVILA

Architekt Zdeněk Müller je mimo jiné autorem Veletržního střediska