Historie

PŘÍBĚHY DOMŮ: ZEMSKÝ DŮM III

Zatímco předchozí vypravování nás seznamovala se životními příběhy brněnských

pamětníků, jejichž osudy jsou stejně dramatické jako inspirující, budoucí putování

za brněnskou minulostí nám budou vyprávět příběhy domů.

V září letošního roku byla dokončena více

jak rok trvající rekonstrukce souboru nájemních

domů na samém začátku Kounicovy ulice. Každý, kdo již měl možnost procházet kolem opravené části takzvaného Zemského domu III, mi

dá jistě za pravdu, že tento monumentální dům

z počátku dvacátých let výrazně proměnil tvář

celého místa. A příběhem právě o něm naše

vyprávění o brněnských domech započne.

Zmínil jsem se již o objektu jako o Zemském

domu III, což předpokládá, že bychom v Brně

měli najít také Zemské domy I a II. Tím prvním

Zemským domem, nazývaným též jako Starý

zemský dům, je myšlena dnešní Nová radnice,

tedy sídlo brněnského magistrátu na Dominikánském náměstí. V pořadí druhý Zemský dům,

nebo také Nový zemský dům z let 1905–1907,

je neobarokní palác umístěný na Žerotínově

náměstí, v němž sídlí Krajský úřad Jihomoravského kraje. A právě se stavbou druhého Zemského domu souvisí objekt, kterému se budeme věnovat. Po vzniku Československa

a Velkého Brna, jakožto hlavního zemského

města Moravy, vyvstala ve městě akutní potřeba stavby jednak nájemních domů, ale také

objektů spojených s rostoucí administrativou

a úřady. Třetí Zemský dům měl obě tyto potřeby

naplňovat.

V roce 1923 zemský výbor vypsal soutěž na

dostavbu třetího Zemského domu s důvodem

soustředit do jednoho objektu úřadovny zemského výboru, které byly rozmístěny v různých

částech města, ataké čelit novou stavbou bytové nouzi. Dopředu se počítalo, že minimálně

dvě třetiny podlahových ploch objektu budou

určeny pro byty, neboť se jednalo o podmínku

k možnosti získat státní subvenci, kterou chtěl

zemský výbor na tak rozsáhlou stavbu využít.

Kromě již zmiňovaných kanceláří a bytů měl

objekt obsahovat také prostor a zázemí pro

Hypoteční banku s velkorysou dvoranou, dále

kavárenské a restaurační provozy, obchody

apodzemní garáže. Byť bylo do architektonické

soutěže zasláno celkem deset návrhů, porota

mezi nimi nenašla žádný, kterému by udělila

první cenu. Druhou cenu získal návrh brněnského architekta Miloslava Kopřivy a třetí místo

obsadil Jindřich Kumpošt. Zde je nutné poznamenat, že architektonické soutěže vypisované

zemským výborem vzbuzovaly mezi brněnskými architekty spíše obavy a rozpaky a zemský

výbor k vypisování soutěží přistupoval velice

neochotně. V tomto případě podlehl nátlaku

Skupiny výtvarných umělců a Spolku inženýrů

aarchitektů. Navzdory výsledkům soutěže konvenoval představitelům zemského výboru nejvíce projekt pod heslem Pravoúhlý, a to zejména z důvodu využití stavební parcely. Autorem

tohoto projektu byl vrchní stavitel František Utíkal, který sice dokázal stavební místo využít

maximálním možným způsobem, ale fasádu

nového objektu přizpůsoboval sousednímu

neobaroknímu objektu, čímž rozlítil architektonické křídlo soutěžní poroty. I přesto si zemský

výbor vymohl odkoupení tohoto projektu. Po

prvotních peripetiích s výsledkem architektonické soutěže a názorovými střety o tom, jak

mají nově vznikající stavby v Brně vypadat, zadal

zemský výbor staviteli Utíkalovi vytvořit další

navazující plány s poukazem, aby se při řešení

venkovní fasády držel návrhu architekta Kopřivy.

Je jasné, že kroky, které zemský výbor činil

během této realizace, vzbuzovaly nejen v architektonické obci rozpačité a kritické reakce.

Zvláště, když se jednalo o tak rozsáhlý objekt,

bezprostředně navazující na historické jádro

města a otevírající prostor do nově vznikající

reprezentativní Kounicovy třídy. Proto se po

celou dobu stavby objektu objevovaly v Lidových novinách kritické články, útočící jak na

zemský výbor, tak i na autora projektu stavitele

Utíkala: „Vrchní stavitel Utíkal, jehož projekty

staveb jsou slabší než návrhy zednického mistra ze Lhoty, velmi nerad vidí, když se soutěže

na návrhy zemských staveb vypisují.“ Zatím

ještě neexistující stavba se stala dokonce i svárem mezi zemským výborem a městským

zastupitelstvem, a to tehdy, když se zemský

výbor rozhodl ignorovat městem vytyčenou

stavební čáru ulice. Ačkoliv se městští zastupitelé nad tímto jednáním rozhořčovali a zvažovali nepovolit stavbu Zemského domu,

ustoupili nakonec výhružce zemského výboru,

že pokud město stavbu v plánovaném rozsahu

nepovolí, nepostaví zemský výbor v Brně nic.

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | říjen 2019

Vlna kritiky, která se proti stavbě Zemského

domu v Brně objevila, přinutila stavební úředníky zadat alespoň provedení fasády některému z architektů. Patrně přímo byl zemským

výborem k tomuto zadání osloven architekt

Karel Nahůnek. Ve svém řešení se Nahůnek

držel návrhu Miloslava Kopřivy, ale podstatné

úpravy provedl v nárožní vchodové části objektu, kterou výškově nadstavil. Do vchodové

části vložil Nahůnek přístupové schodiště s krytou markýzou, kterou podpírají sochařské realizace od Václava Hynka Macha. Ve své době

se tímto schodištěm přistupovalo do francouzské kavárny. V Brně největšímu kavárenskému

prostoru pro 568 osob dominoval velký sál

s bílým ratanovým nábytkem a fontánou s bronzovou sochou provedenou opět Václavem

Hynkem Machem. Kavárenské prostory se po

roce 1948 staly sídlem Moravské zemské

knihovny a velký sál její čítárnou, kterou řada

Brňanů ještě stále pamatuje. Část domu orientovaná do Žerotínova náměstí pak obsahovala potřebné kanceláře zemského výboru

a část orientovaná do ulice Kounicovy pak 75

bytů. V současné době má objekt dva vlastníky.

Administrativní část, do níž patří i prostory

někdejší kavárny, vlastní Jihomoravský kraj,

zatímco bytovou část vlastní město Brno a spravuje městská část Brno-střed. Právě městská

část dokončila zmíněnou rekonstrukci objektu,

která byla provedena maximálně citlivě

k původním materiálům. Proto bylo rozhodnuto

o zachování původní tvrdé omítky zhotovené

z různě provedeného teraca nebo i obnově

art decových vlajkových stožárů, na kterých

se v den státního svátku 28. října objeví české

vlajky.

Více o Zemském domu III najdete v knize

Rostislava Koryčánka Česká architektura

v německém Brně, z níž článek do značné míry

čerpá, nebo na webových stránkách Brněnského architektonického manuálu.

Michal Doležel

■