Historie
PŘÍBĚHY DOMŮ: ZEMSKÝ DŮM III
Zatímco předchozí vypravování nás seznamovala se životními příběhy brněnských
pamětníků, jejichž osudy jsou stejně dramatické jako inspirující, budoucí putování
za brněnskou minulostí nám budou vyprávět příběhy domů.
V září letošního roku byla dokončena více
jak rok trvající rekonstrukce souboru nájemních
domů na samém začátku Kounicovy ulice. Každý, kdo již měl možnost procházet kolem opravené části takzvaného Zemského domu III, mi
dá jistě za pravdu, že tento monumentální dům
z počátku dvacátých let výrazně proměnil tvář
celého místa. A příběhem právě o něm naše
vyprávění o brněnských domech započne.
Zmínil jsem se již o objektu jako o Zemském
domu III, což předpokládá, že bychom v Brně
měli najít také Zemské domy I a II. Tím prvním
Zemským domem, nazývaným též jako Starý
zemský dům, je myšlena dnešní Nová radnice,
tedy sídlo brněnského magistrátu na Dominikánském náměstí. V pořadí druhý Zemský dům,
nebo také Nový zemský dům z let 1905–1907,
je neobarokní palác umístěný na Žerotínově
náměstí, v němž sídlí Krajský úřad Jihomoravského kraje. A právě se stavbou druhého Zemského domu souvisí objekt, kterému se budeme věnovat. Po vzniku Československa
a Velkého Brna, jakožto hlavního zemského
města Moravy, vyvstala ve městě akutní potřeba stavby jednak nájemních domů, ale také
objektů spojených s rostoucí administrativou
a úřady. Třetí Zemský dům měl obě tyto potřeby
naplňovat.
V roce 1923 zemský výbor vypsal soutěž na
dostavbu třetího Zemského domu s důvodem
soustředit do jednoho objektu úřadovny zemského výboru, které byly rozmístěny v různých
částech města, ataké čelit novou stavbou bytové nouzi. Dopředu se počítalo, že minimálně
dvě třetiny podlahových ploch objektu budou
určeny pro byty, neboť se jednalo o podmínku
k možnosti získat státní subvenci, kterou chtěl
zemský výbor na tak rozsáhlou stavbu využít.
Kromě již zmiňovaných kanceláří a bytů měl
objekt obsahovat také prostor a zázemí pro
Hypoteční banku s velkorysou dvoranou, dále
kavárenské a restaurační provozy, obchody
apodzemní garáže. Byť bylo do architektonické
soutěže zasláno celkem deset návrhů, porota
mezi nimi nenašla žádný, kterému by udělila
první cenu. Druhou cenu získal návrh brněnského architekta Miloslava Kopřivy a třetí místo
obsadil Jindřich Kumpošt. Zde je nutné poznamenat, že architektonické soutěže vypisované
zemským výborem vzbuzovaly mezi brněnskými architekty spíše obavy a rozpaky a zemský
výbor k vypisování soutěží přistupoval velice
neochotně. V tomto případě podlehl nátlaku
Skupiny výtvarných umělců a Spolku inženýrů
aarchitektů. Navzdory výsledkům soutěže konvenoval představitelům zemského výboru nejvíce projekt pod heslem Pravoúhlý, a to zejména z důvodu využití stavební parcely. Autorem
tohoto projektu byl vrchní stavitel František Utíkal, který sice dokázal stavební místo využít
maximálním možným způsobem, ale fasádu
nového objektu přizpůsoboval sousednímu
neobaroknímu objektu, čímž rozlítil architektonické křídlo soutěžní poroty. I přesto si zemský
výbor vymohl odkoupení tohoto projektu. Po
prvotních peripetiích s výsledkem architektonické soutěže a názorovými střety o tom, jak
mají nově vznikající stavby v Brně vypadat, zadal
zemský výbor staviteli Utíkalovi vytvořit další
navazující plány s poukazem, aby se při řešení
venkovní fasády držel návrhu architekta Kopřivy.
Je jasné, že kroky, které zemský výbor činil
během této realizace, vzbuzovaly nejen v architektonické obci rozpačité a kritické reakce.
Zvláště, když se jednalo o tak rozsáhlý objekt,
bezprostředně navazující na historické jádro
města a otevírající prostor do nově vznikající
reprezentativní Kounicovy třídy. Proto se po
celou dobu stavby objektu objevovaly v Lidových novinách kritické články, útočící jak na
zemský výbor, tak i na autora projektu stavitele
Utíkala: „Vrchní stavitel Utíkal, jehož projekty
staveb jsou slabší než návrhy zednického mistra ze Lhoty, velmi nerad vidí, když se soutěže
na návrhy zemských staveb vypisují.“ Zatím
ještě neexistující stavba se stala dokonce i svárem mezi zemským výborem a městským
zastupitelstvem, a to tehdy, když se zemský
výbor rozhodl ignorovat městem vytyčenou
stavební čáru ulice. Ačkoliv se městští zastupitelé nad tímto jednáním rozhořčovali a zvažovali nepovolit stavbu Zemského domu,
ustoupili nakonec výhružce zemského výboru,
že pokud město stavbu v plánovaném rozsahu
nepovolí, nepostaví zemský výbor v Brně nic.
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | říjen 2019
Vlna kritiky, která se proti stavbě Zemského
domu v Brně objevila, přinutila stavební úředníky zadat alespoň provedení fasády některému z architektů. Patrně přímo byl zemským
výborem k tomuto zadání osloven architekt
Karel Nahůnek. Ve svém řešení se Nahůnek
držel návrhu Miloslava Kopřivy, ale podstatné
úpravy provedl v nárožní vchodové části objektu, kterou výškově nadstavil. Do vchodové
části vložil Nahůnek přístupové schodiště s krytou markýzou, kterou podpírají sochařské realizace od Václava Hynka Macha. Ve své době
se tímto schodištěm přistupovalo do francouzské kavárny. V Brně největšímu kavárenskému
prostoru pro 568 osob dominoval velký sál
s bílým ratanovým nábytkem a fontánou s bronzovou sochou provedenou opět Václavem
Hynkem Machem. Kavárenské prostory se po
roce 1948 staly sídlem Moravské zemské
knihovny a velký sál její čítárnou, kterou řada
Brňanů ještě stále pamatuje. Část domu orientovaná do Žerotínova náměstí pak obsahovala potřebné kanceláře zemského výboru
a část orientovaná do ulice Kounicovy pak 75
bytů. V současné době má objekt dva vlastníky.
Administrativní část, do níž patří i prostory
někdejší kavárny, vlastní Jihomoravský kraj,
zatímco bytovou část vlastní město Brno a spravuje městská část Brno-střed. Právě městská
část dokončila zmíněnou rekonstrukci objektu,
která byla provedena maximálně citlivě
k původním materiálům. Proto bylo rozhodnuto
o zachování původní tvrdé omítky zhotovené
z různě provedeného teraca nebo i obnově
art decových vlajkových stožárů, na kterých
se v den státního svátku 28. října objeví české
vlajky.
Více o Zemském domu III najdete v knize
Rostislava Koryčánka Česká architektura
v německém Brně, z níž článek do značné míry
čerpá, nebo na webových stránkách Brněnského architektonického manuálu.
Michal Doležel
■