Historie

PŘÍBĚHY DOMŮ: ZEMSKÝ DŮM III Zatímco předchozí vypravování nás seznamovala se životními příběhy brněnských pamětníků, jejichž osudy jsou stejně dramatické jako inspirující, budoucí putování za brněnskou minulostí nám budou vyprávět příběhy domů. V září letošního roku byla dokončena více jak rok trvající rekonstrukce souboru nájemních domů na samém začátku Kounicovy ulice. Každý, kdo již měl možnost procházet kolem opravené části takzvaného Zemského domu III, mi dá jistě za pravdu, že tento monumentální dům z počátku dvacátých let výrazně proměnil tvář celého místa. A příběhem právě o něm naše vyprávění o brněnských domech započne. Zmínil jsem se již o objektu jako o Zemském domu III, což předpokládá, že bychom v Brně měli najít také Zemské domy I a II. Tím prvním Zemským domem, nazývaným též jako Starý zemský dům, je myšlena dnešní Nová radnice, tedy sídlo brněnského magistrátu na Dominikánském náměstí. V pořadí druhý Zemský dům, nebo také Nový zemský dům z let 1905–1907, je neobarokní palác umístěný na Žerotínově náměstí, v němž sídlí Krajský úřad Jihomoravského kraje. A právě se stavbou druhého Zemského domu souvisí objekt, kterému se budeme věnovat. Po vzniku Československa a Velkého Brna, jakožto hlavního zemského města Moravy, vyvstala ve městě akutní potřeba stavby jednak nájemních domů, ale také objektů spojených s rostoucí administrativou a úřady. Třetí Zemský dům měl obě tyto potřeby naplňovat. V roce 1923 zemský výbor vypsal soutěž na dostavbu třetího Zemského domu s důvodem soustředit do jednoho objektu úřadovny zemského výboru, které byly rozmístěny v různých částech města, ataké čelit novou stavbou bytové nouzi. Dopředu se počítalo, že minimálně dvě třetiny podlahových ploch objektu budou určeny pro byty, neboť se jednalo o podmínku k možnosti získat státní subvenci, kterou chtěl zemský výbor na tak rozsáhlou stavbu využít. Kromě již zmiňovaných kanceláří a bytů měl objekt obsahovat také prostor a zázemí pro Hypoteční banku s velkorysou dvoranou, dále kavárenské a restaurační provozy, obchody apodzemní garáže. Byť bylo do architektonické soutěže zasláno celkem deset návrhů, porota mezi nimi nenašla žádný, kterému by udělila první cenu. Druhou cenu získal návrh brněnského architekta Miloslava Kopřivy a třetí místo obsadil Jindřich Kumpošt. Zde je nutné poznamenat, že architektonické soutěže vypisované zemským výborem vzbuzovaly mezi brněnskými architekty spíše obavy a rozpaky a zemský

výbor k vypisování soutěží přistupoval velice neochotně. V tomto případě podlehl nátlaku Skupiny výtvarných umělců a Spolku inženýrů aarchitektů. Navzdory výsledkům soutěže konvenoval představitelům zemského výboru nejvíce projekt pod heslem Pravoúhlý, a to zejména z důvodu využití stavební parcely. Autorem tohoto projektu byl vrchní stavitel František Utíkal, který sice dokázal stavební místo využít maximálním možným způsobem, ale fasádu nového objektu přizpůsoboval sousednímu neobaroknímu objektu, čímž rozlítil architektonické křídlo soutěžní poroty. I přesto si zemský výbor vymohl odkoupení tohoto projektu. Po prvotních peripetiích s výsledkem architektonické soutěže a názorovými střety o tom, jak mají nově vznikající stavby v Brně vypadat, zadal zemský výbor staviteli Utíkalovi vytvořit další navazující plány s poukazem, aby se při řešení venkovní fasády držel návrhu architekta Kopřivy. Je jasné, že kroky, které zemský výbor činil během této realizace, vzbuzovaly nejen v architektonické obci rozpačité a kritické reakce. Zvláště, když se jednalo o tak rozsáhlý objekt, bezprostředně navazující na historické jádro města a otevírající prostor do nově vznikající reprezentativní Kounicovy třídy. Proto se po celou dobu stavby objektu objevovaly v Lidových novinách kritické články, útočící jak na zemský výbor, tak i na autora projektu stavitele Utíkala: „Vrchní stavitel Utíkal, jehož projekty staveb jsou slabší než návrhy zednického mistra ze Lhoty, velmi nerad vidí, když se soutěže na návrhy zemských staveb vypisují.“ Zatím ještě neexistující stavba se stala dokonce i svárem mezi zemským výborem a městským zastupitelstvem, a to tehdy, když se zemský výbor rozhodl ignorovat městem vytyčenou stavební čáru ulice. Ačkoliv se městští zastupitelé nad tímto jednáním rozhořčovali a zvažovali nepovolit stavbu Zemského domu, ustoupili nakonec výhružce zemského výboru, že pokud město stavbu v plánovaném rozsahu nepovolí, nepostaví zemský výbor v Brně nic.

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | říjen 2019

Vlna kritiky, která se proti stavbě Zemského domu v Brně objevila, přinutila stavební úředníky zadat alespoň provedení fasády některému z architektů. Patrně přímo byl zemským výborem k tomuto zadání osloven architekt Karel Nahůnek. Ve svém řešení se Nahůnek držel návrhu Miloslava Kopřivy, ale podstatné úpravy provedl v nárožní vchodové části objektu, kterou výškově nadstavil. Do vchodové části vložil Nahůnek přístupové schodiště s krytou markýzou, kterou podpírají sochařské realizace od Václava Hynka Macha. Ve své době se tímto schodištěm přistupovalo do francouzské kavárny. V Brně největšímu kavárenskému prostoru pro 568 osob dominoval velký sál s bílým ratanovým nábytkem a fontánou s bronzovou sochou provedenou opět Václavem Hynkem Machem. Kavárenské prostory se po roce 1948 staly sídlem Moravské zemské knihovny a velký sál její čítárnou, kterou řada Brňanů ještě stále pamatuje. Část domu orientovaná do Žerotínova náměstí pak obsahovala potřebné kanceláře zemského výboru a část orientovaná do ulice Kounicovy pak 75 bytů. V současné době má objekt dva vlastníky. Administrativní část, do níž patří i prostory někdejší kavárny, vlastní Jihomoravský kraj, zatímco bytovou část vlastní město Brno a spravuje městská část Brno-střed. Právě městská část dokončila zmíněnou rekonstrukci objektu, která byla provedena maximálně citlivě k původním materiálům. Proto bylo rozhodnuto o zachování původní tvrdé omítky zhotovené z různě provedeného teraca nebo i obnově art decových vlajkových stožárů, na kterých se v den státního svátku 28. října objeví české vlajky. Více o Zemském domu III najdete v knize Rostislava Koryčánka Česká architektura v německém Brně, z níž článek do značné míry čerpá, nebo na webových stránkách Brněnského architektonického manuálu. Michal Doležel

■